About Intellectual Property IP Training Respect for IP IP Outreach IP for… IP and... IP in... Patent & Technology Information Trademark Information Industrial Design Information Geographical Indication Information Plant Variety Information (UPOV) IP Laws, Treaties & Judgements IP Resources IP Reports Patent Protection Trademark Protection Industrial Design Protection Geographical Indication Protection Plant Variety Protection (UPOV) IP Dispute Resolution IP Office Business Solutions Paying for IP Services Negotiation & Decision-Making Development Cooperation Innovation Support Public-Private Partnerships AI Tools & Services The Organization Working with WIPO Accountability Patents Trademarks Industrial Designs Geographical Indications Copyright Trade Secrets WIPO Academy Workshops & Seminars IP Enforcement WIPO ALERT Raising Awareness World IP Day WIPO Magazine Case Studies & Success Stories IP News WIPO Awards Business Universities Indigenous Peoples Judiciaries Genetic Resources, Traditional Knowledge and Traditional Cultural Expressions Economics Gender Equality Global Health Climate Change Competition Policy Sustainable Development Goals Frontier Technologies Mobile Applications Sports Tourism PATENTSCOPE Patent Analytics International Patent Classification ARDI – Research for Innovation ASPI – Specialized Patent Information Global Brand Database Madrid Monitor Article 6ter Express Database Nice Classification Vienna Classification Global Design Database International Designs Bulletin Hague Express Database Locarno Classification Lisbon Express Database Global Brand Database for GIs PLUTO Plant Variety Database GENIE Database WIPO-Administered Treaties WIPO Lex - IP Laws, Treaties & Judgments WIPO Standards IP Statistics WIPO Pearl (Terminology) WIPO Publications Country IP Profiles WIPO Knowledge Center WIPO Technology Trends Global Innovation Index World Intellectual Property Report PCT – The International Patent System ePCT Budapest – The International Microorganism Deposit System Madrid – The International Trademark System eMadrid Article 6ter (armorial bearings, flags, state emblems) Hague – The International Design System eHague Lisbon – The International System of Appellations of Origin and Geographical Indications eLisbon UPOV PRISMA UPOV e-PVP Administration UPOV e-PVP DUS Exchange Mediation Arbitration Expert Determination Domain Name Disputes Centralized Access to Search and Examination (CASE) Digital Access Service (DAS) WIPO Pay Current Account at WIPO WIPO Assemblies Standing Committees Calendar of Meetings WIPO Webcast WIPO Official Documents Development Agenda Technical Assistance IP Training Institutions COVID-19 Support National IP Strategies Policy & Legislative Advice Cooperation Hub Technology and Innovation Support Centers (TISC) Technology Transfer Inventor Assistance Program WIPO GREEN WIPO's Pat-INFORMED Accessible Books Consortium WIPO for Creators WIPO Translate Speech-to-Text Classification Assistant Member States Observers Director General Activities by Unit External Offices Job Vacancies Procurement Results & Budget Financial Reporting Oversight
Arabic English Spanish French Russian Chinese
Laws Treaties Judgments Browse By Jurisdiction

Directive No. 2009/28/EC of the European Parliament and of the Council of April 23, 2009, on the promotion of the use of energy from renewable sources and amending and subsequently repealing Directives No. 2001/77/EC and No. 2003/30/EC, European Union (EU)

Back
Latest Version in WIPO Lex
Details Details Year of Version 2009 Dates Entry into force: June 25, 2009 Adopted: April 23, 2009 Type of Text IP-related Laws Subject Matter Transfer of Technology

Available Materials

Main Text(s) Related Text(s)
Main text(s) Main text(s) Bulgarian Директива 2009/28/ЕО на Eвропейския Парламент и на Съвета от 23 април 2009 година за насърчаване използването на енергия от възобновяеми източници и за изменение и впоследствие за отмяна на директиви 2001/77/ЕО и 2003/30/ЕО         Greek Οδηγια 2009/28/ΕΚ Του Ευρωπαϊκου Κοινοβουλιου Και Του Συμβουλιου της 23ης Απριλίου 2009 σχετικά με την προώθηση της χρήσης ενέργειας από ανανεώσιμες πηγές και την τροποποίηση και τη συνακόλουθη κατάργηση των οδηγιών 2001/77/ΕΚ και 2003/30/ΕΚ         Czech Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES         Slovak Smernica Európskeho Parlamentu a Rady 2009/28/ES z 23. apríla 2009 o podpore využívania energie z obnoviteľných zdrojov energie a o zmene a doplnení a následnom zrušení smerníc 2001/77/ES a 2003/30/ES         German Richtlinie Nr 2009/28/EG des Europäischen-Parlaments und des Rates vom 23. April 2009 zur Förderung der Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen und zur Änderung und anschließenden Aufhebung der Richtlinien Nr 2001/77/EG und Nr 2003/30/EG         Dutch Richtlijn 2009/28/EG van het Europees Parlement en de Raad van 23 april 2009 ter bevordering van het gebruik van energie uit hernieuwbare bronnen en houdende wijziging en intrekking van Richtlijn 2001/77/EG en Richtlijn 2003/30/EG         Lithuanian Europos Parlamento ir Tarybos Direktyva 2009/28/EB 2009 m. balandžio 23 d. dėl skatinimo naudoti atsinaujinančių išteklių energiją, iš dalies keičianti bei vėliau panaikinanti Direktyvas 2001/77/EB ir 2003/30/EB         Swedish Europaparlamentets och Rådets Direktiv 2009/28/EG av den 23 april 2009 om främjande av användningen av energi från förnybara energikällor och om ändring och ett senare upphävande av direktiven 2001/77/EG och 2003/30/EG         Danish Europa-Parlamentets og Rådets Direktiv 2009/28/EF af 23. april 2009 om fremme af anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder og om ændring og senere ophævelse af direktiv 2001/77/EF og 2003/30/EF         Finnish Euroopan Parlamentin ja Neuvoston Direktiivi 2009/28/EY, annettu 23 päivänä huhtikuuta 2009, uusiutuvista lähteistä peräisin olevan energian käytön edistämisestä sekä direktiivien 2001/77/EY ja 2003/30/EY muuttamisesta ja myöhemmästä kumoamisesta         Estonian Euroopa Parlamendi ja Nõukogu Direktiiv 2009/28/EÜ, 23. aprill 2009, taastuvatest energiaallikatest toodetud energia kasutamise edendamise kohta ning direktiivide 2001/77/EÜ ja 2003/30/EÜ muutmise ja hilisema kehtetuks tunnistamise kohta         Latvian Eiropas Parlamenta un Padomes Direktīva 2009/28/EK (2009. gada 23. aprīlis) par atjaunojamo energoresursu izmantošanas veicināšanu un ar ko groza un sekojoši atceļ Direktīvas 2001/77/EK un 2003/30/EK         Polish Dyrektywa Parlamentu Europejskiego I Rady 2009/28/WE z dnia 23 kwietnia 2009 r. w sprawie promowania stosowania energii ze źródeł odnawialnych zmieniająca i w następstwie uchylająca dyrektywy 2001/77/WE oraz 2003/30/WE         Maltese Direttiva 2009/28/KE tal-Parlament Ewropew u tal-Kunsill tat-23 ta’ April 2009 dwar il-promozzjoni tal-użu tal-enerġija minn sorsi rinnovabbli u li temenda u sussegwentement tħassar id-Direttivi 2001/77/KE u 2003/30/KE         Italian Direttiva 2009/28/CE del Parlamento Europeo e del Consiglio del 23 aprile 2009 sulla promozione dell’uso dell’energia da fonti rinnovabili, recante modifica e successiva abrogazione delle direttive 2001/77/CE e 2003/30/CE         Croatian Direktiva 2009/28/EZ Europskog Parlamenta I Vijeća od 23. travnja 2009 o promicanju uporabe energije iz obnovljivih izvora te o izmjeni i kasnijem stavljanju izvan snage direktiva 2001/77/EZ i 2003/30/EZ         Slovenian Direktiva 2009/28/ES Evropskega Parlamenta in Sveta z dne 23. aprila 2009 o spodbujanju uporabe energije iz obnovljivih virov, spremembi in poznejši razveljavitvi direktiv 2001/77/ES in 2003/30/ES         French Directive n° 2009/28/CE du Parlement Européen et du Conseil du 23 avril 2009 relative à la promotion de l’utilisation de l’énergie produite à partir de sources renouvelables et modifiant puis abrogeant les directives n° 2001/77/CE et n° 2003/30/CE         English Directive No. 2009/28/EC of the European Parliament and of the Council of April 23, 2009, on the promotion of the use of energy from renewable sources and amending and subsequently repealing Directives No. 2001/77/EC and No. 2003/30/EC         Spanish Directiva N° 2009/28/CE del Parlamento Europeo y del Consejo de 23 de abril de 2009 relativa al fomento del uso de energía procedente de fuentes renovables y por la que se modifican y se derogan las Directivas N° 2001/77/CE y N° 2003/30/CE         Portuguese Directiva 2009/28/CE do Parlamento Europeu e do Conselho de 23 de Abril de 2009 relativa à promoção da utilização de energia proveniente de fontes renováveis que altera e subsequentemente revoga as Directivas 2001/77/CE e 2003/30/CE         Romanian Directiva 2009/28/CE a Parlamentului European și a Consiliului din 23 aprilie 2009 privind promovarea utilizării energiei din surse regenerabile, de modificare și ulterior de abrogare a Directivelor 2001/77/CE și 2003/30/CE         Hungarian Az Európai Parlament és a Tanács 2009/28/EK Irányelve (2009. április 23.) a megújuló energiaforrásból előállított energia támogatásáról, valamint a 2001/77/EK és a 2003/30/EK irányelv módosításáról és azt követő hatályon kívül helyezéséről        

(1)

(2)

(3)

L 140/16 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

ДИРЕКТИВИ

ДИРЕКТИВА 2009/28/ЕО НА EВРОПЕЙСКИЯ ПАРЛАМЕНТ И НА СЪВЕТА

от 23 април 2009 година

за насърчаване използването на енергия от възобновяеми източници и за изменение и впоследствие за отмяна на директиви 2001/77/ЕО и 2003/30/ЕО

(текст от значение за ЕИП)

ЕВРОПЕЙСКИЯТ ПАРЛАМЕНТ И СЪВЕТЪТ НА ЕВРОПЕЙСКИЯ СЪЮЗ,

като взеха предвид Договора за създаване на Европейската общ­ ност, и по-специално член 175, параграф 1 и член 95 от него във връзка с членове 17, 18 и 19 от настоящата директива,

като взеха предвид предложението на Комисията,

като взеха предвид становището на Европейския икономически и социален комитет

(1) ОВ C 77, 31.3.2009 г., стр. 43.

,

като взеха предвид становището на Комитета на регионите

(2) ОВ C 325, 19.12.2008 г., стр. 12.

,

в съответствие с процедурата, предвидена в член 251 от Договора

(3) Становище на Европейския парламент от 17 декември 2008 г. (все още непубликувано в Официален вестник) и решение на Съвета от 6 април 2009 г.

,

като имат предвид, че:

(1) Контролът на енергийното потребление в Европа, както и увеличеното използване на енергия от възобновяеми източ­ ници заедно с енергоспестяването и увеличената енергийна ефективност представляват важни части от пакета от мерки, необходими за намаляване на емисиите на парникови газове и за съобразяване с Протокола от Киото към Рамковата кон­ венция на Организацията на обединените нации по изме­ нението на климата, както и с допълнителни общностни и международни ангажименти за намаление на емисиите на парникови газове след 2012 г. Тези фактори играят важна роля за подобряване на сигурността на енергийните доставки, за насърчаване на технологичното развитие и иновациите и създаване на възможности за заетост и регио­ нално развитие, особено в селски и изолирани области.

(2) По-специално увеличените технологични подобрения, стимулите за използване и разрастване на обществения транспорт, използването на технологии за енергийна ефек­ тивност и използването на енергия от възобновяеми източ­ ници в транспорта са едни от най-ефективните инструменти, чрез които Общността може да намали своята зависимост от внос на нефт в транспортния сектор, в който

проблемът със сигурността на енергийните доставки е осо­ бено сериозен и влияе върху пазара на горивата за транспорта.

(3) Възможностите за постигане на икономически растеж чрез иновации и устойчива и конкурентна енергийна политика са признати. Производството на енергия от възобновяеми източници често зависи от местни или регионални малки и средни предприятия (МСП). От голямо значение са възмож­ ностите за растеж и заетост, които се създават в държавите- членки и техните региони от инвестициите в регионално и местно производство на енергия от възобновяеми източ­ ници. Следователно Комисията и държавите-членки следва да подкрепят националните и регионалните мерки за раз­ витие в тези области, да насърчават обмена на най-добри практики в производството на енергия от възобновяеми източници между местни и регионални инициативи за раз­ витие и да насърчават използването на финансиране от структурните фондове в тази област.

(4) При насърчаване на развитието на пазара на енергия от възобновяеми източници е необходимо да се отчете полож­ ителното въздействие върху възможностите за регионално и местно развитие, перспективите за износ, социалното сбли­ жаване и възможностите за заетост, особено що се отнася до МСП и независимите производители на енергия.

(5) С цел да се намалят емисиите на парникови газове в Общ­ ността и зависимостта ѝ от вноса на енергия, развитието на енергията от възобновяеми източници следва да бъде тясно свързано с увеличаването на енергийната ефективност.

(6) Подходящо е да се подпомогне фазата на демонстрация и пускане на пазара на децентрализирани технологии за енер­ гия от възобновяеми източници. Преминаването към децен­ трализирано производство на енергия носи редица ползи, включително използването на местни източници на енер­ гия, по-голяма сигурност на енергийните доставки на местно равнище, по-къси транспортни разстояния и нама­ лени загуби на енергия при пренос. Такова децентрализ­ иране също така насърчава развитието и сближаването на Общността чрез предоставяне на източници на приходи и разкриване на работни места на местно равнище.

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/17

(7) С Директива 2001/77/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 27 септември 2001 г. относно насърчаване на производството и потреблението на електроенергия от възобновяеми енергийни източници във вътрешния елек­ троенергиен пазар

(1) ОВ L 283, 27.10.2001 г., стр. 33.

и Директива 2003/30/ЕО на Европей­ ския парламент и на Съвета от 8 май 2003 г. относно насърчаването на използването на биогорива и други възоб­ новяеми горива за транспорт

(2) ОВ L 123, 17.5.2003 г., стр. 42.

бяха установени определе­ ния за различните видове енергия от възобновяеми източници. С Директива 2003/54/ЕО на Европейския пар­ ламент и на Съвета от 26 юни 2003 г. относно общите пра­ вила за вътрешния пазар на електроенергия

(3) ОВ L 176, 15.7.2003 г., стр. 37.

бяха установени определения за електроенергийния сектор като цяло. В интерес на правната сигурност и яснота е уместно да се използват същите или подобни определения и в настоящата директива.

(8) Съобщението на Комисията от 10 януари 2007 г., озаг­ лавено „Пътна карта за енергията от възобновяеми източ­ ници — енергии от възобновяеми източници през ХХI век: изграждане на по-устойчиво бъдеще“ показа, че целта за 20 % общ дял на енергията от възобновяеми източници и целта за 10 % енергия от възобновяеми източници в транс­ порта биха били уместни и постижими задачи, както и че наличието на рамка, която включва задължителни цели, следва да осигури на стопанската общност необходимата дългосрочна стабилност, за да могат да се извършват рацио­ нални, устойчиви инвестиции в сектора на енергията от възобновяеми източници, които могат да намалят зависи­ мостта от внасяните изкопаеми горива и да стимулират използването на нови енергийни технологии. Тези цели съществуват в рамките на повишаването на енергийната ефективност с 20 % до 2020 г., както е предвидено в съоб­ щението на Комисията от 19 октомври 2006 г., озаглавено „План за действие за енергийна ефективност: реализиране на потенциала“, което беше одобрено от Европейския съвет от март 2007 г. и от Европейския парламент в неговата резолюция от 31 януари 2008 г. относно този план за действие.

(9) Европейският съвет от март 2007 г. потвърди ангажимента на Общността за развитие в рамките на цялата Общност на енергия от възобновяеми източници след 2010 г. Европей­ ският съвет утвърди задължителна цел за 20-процентен дял на енергия от възобновяеми източници от общото потреб­ ление на енергия на Общността до 2020 г. и задължителна цел, която да бъде постигната от всяка държава-членка, за минимум 10-процентен дял на биогорива от потреблени­ ето на бензин и дизелово гориво в транспорта до 2020 г., което да бъде постигнато по икономически ефективен начин. Европейският съвет декларира, че обвързващият характер на целта за биогоривата е уместен, при условие че те се произвеждат по устойчив начин, че биогоривата от второ поколение станат търговски достъпни и че Директива 98/70/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 13 октомври 1998 г. относно качеството на бензиновите и дизеловите горива

(4) ОВ L 350, 28.12.1998 г., стр. 58.

бъде изменена, за да се даде възмож­ ност за прилагане на адекватни съотношения на смесване. Европейският съвет от март 2008 г. отново заяви, че е от

съществено значение да се разработят и прилагат ефективни критерии за устойчивост на биогоривата и да се гарантира търговската наличност на биогорива от второ поколение. Европейският съвет от юни 2008 г. отново припомни кри­ териите за устойчивост и разработването на биогорива от второ поколение и подчерта необходимостта от оценка на възможното въздействие на производството на биогорива върху селскостопанските хранителни продукти и при необ­ ходимост от предприемане на действия за преодоляване на недостатъците. Той също така заяви, че следва да се извърши и допълнителна оценка на екологичните и социалните последици от производството и потреблението на биогорива.

(10) В своята Резолюция относно Пътна карта за енергията от възобновяеми източници в Европа от 25 септември 2007 г.

(5) ОВ C 219 E, 28.8.2008 г., стр. 82.

Европейският парламент призова Комисията да представи до края на 2007 г. предложение за законо­ дателна рамка за енергията от възобновяеми източници, като се позова на важното значение на задаването на цели за дела на енергия от възобновяеми източници както на равнище Общност, така и на равнище държава-членка.

(11) Необходимо е да бъдат формулирани прозрачни и нед­ вусмислени правила за изчисляване на дела на енергията от възобновяеми източници и за определяне какви са тези източници. В този контекст следва да се включва енергията, налична в океаните и други водни басейни под формата на вълни, морски течения, приливи и отливи, градиенти на океанската термална енергия или градиенти на солеността.

(12) Използването на селскостопански материали като твърди и течни торове, както и на други отпадъци от животински и органичен произход за производството на биогаз, поради високия си потенциал за ограничаване на емисиите на пар­ никови газове предлага значителни предимства от гледна точка на околната среда както при производството на топ­ линна и електроенергия, така и при използването му като биогориво. Поради децентрализирания си характер и регио­ налната инвестиционна структура инсталациите за биогаз могат да окажат значителен принос за устойчивото разви­ тие в селските райони и да открият нови възможности за приходи на земеделските стопани.

(13) Предвид позициите на Европейския парламент, Съвета и Комисията е уместно да бъдат установени задължителни национални цели, съвместими с 20-процентния дял на енергията от възобновяеми източници, както и с 10-процентния дял на енергията от възобновяеми източ­ ници в транспорта за потреблението на енергия в Общ­ ността до 2020 г.

(14) Основното предназначение на задължителните национални цели е да се създаде сигурност за инвеститорите и да се насърчи трайното развитие на технологиите за производ­ ство на енергия от всички видове възобновяеми източници. В този смисъл не е подходящо вземането на решение дали дадена цел да е задължителна да се отлага до настъпването на бъдещо събитие.

(1)

(2)

(3)

L 140/18 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

(15) Изходната позиция, потенциалът за производство на енер­ гия от възобновяеми източници и енергийният състав на всяка държава-членка са различни. Ето защо е необходимо да се преобразува общностната цел за 20 % дял в индиви­ дуални цели за всяка държава-членка с оглед на справед­ ливо и адекватно разпределение, като бъдат отчетени различните изходни позиции и потенциал на държавите- членки, включително настоящите нива на енергия от възоб­ новяеми източници и енергийният състав. Уместно е това да бъде направено, като се разпредели между държавите- членки изискваното общо увеличение на използването на енергия от възобновяеми източници въз основа на еднакво увеличение на дела на всяка държава-членка, претеглено спрямо техния БВП, приспособено да отрази техните изходни точки, и при отчитане, изразено като брутно крайно потребление на енергия, като се вземат предвид уси­ лията, положени до момента от държавите-членки за използване на енергия от възобновяеми източници.

(16) От друга страна, подходящо е целта за 10-процентен дял на енергия от възобновяеми източници в транспорта да се зададе на едно и също равнище за всички държави-членки, за да се осигури съответствие в спецификациите и достъп­ ността на транспортните горива. Тъй като транспортните горива се търгуват лесно, държавите-членки, които разпо­ лагат с по-малки количества от съответните ресурси, ще могат лесно да си набавят биогорива от другаде. При все че технически е възможно за Общността да изпълни целта си за използване на енергия от възобновяеми източници в транспорта само от собствено производство, вероятно и желателно е тази цел да бъде фактически изпълнена чрез съчетание на собствено производство и внос. За тази цел Комисията следва да наблюдава предлагането на пазара на Общността за биогорива и, ако е уместно, следва да пред­ лага подходящи мерки за достигане на балансиран подход между вътрешното производство и вноса, отчитайки, inter alia, развитието на многостранните и двустранните търгов­ ски преговори, екологичните, социалните и икономичес­ ките съображения, както и сигурността на енергийните доставки.

(17) Подобряването на енергийната ефективност е основна цел на Общността, насочена към постигане на 20 % повишаване на енергийната ефективност до 2020 г. Тази цел, заедно с действащото и бъдещото законодателство, включително Директива 2002/91/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 16 декември 2002 г. относно енергийните харак­ теристики на сградите

(1) ОВ L 1, 4.1.2003 г., стр. 65.

, Директива 2005/32/ЕО на Евро­ пейския парламент и на Съвета от 6 юли 2005 г. за създаване на рамка за определяне на изискванията за екодизайн към енергоемките продукти

(2) ОВ L 191, 22.7.2005 г., стр. 29.

и Директива 2006/32/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 5 април 2006 г. относно ефективността при крайното пот­ ребление на енергия и осъществяване на енергийни услу­ ги

(3) ОВ L 114, 27.4.2006 г., стр. 64.

, играе ключова роля, за да се гарантира, че целите по отношение на климата и енергията се постигат на възможно най-ниска цена, а може също така и да създаде нови въз­ можности за икономиката на Европейския съюз. Полити­ ките за енергийна ефективност и енергоспестяването са най- ефективните методи, с които държавите-членки могат да увеличават процентния дял на енергия от възобновяеми

източници, и по този начин държавите-членки ще постиг­ нат по-лесно както общите национални цели, така и целите за енергия от възобновяеми източници в сектора на транс­ порта, установени в настоящата директива.

(18) Държавите-членки ще бъдат задължени да направят значи­ телни подобрения по отношение на енергийната ефектив­ ност във всички сектори с цел по-лесно постигане на своите цели по отношение на енергията от възобновяеми източ­ ници, като тези цели се изразяват в процент от брутното крайно потребление на енергия. Енергийната ефективност в сектора на транспорта е крайно необходима, тъй като, ако цялостното търсене на енергия в транспорта продължава да расте, е вероятно да става все по-трудно устойчивото пости­ гане на задължителна цел за дял на енергията от възоб­ новяеми източници. Ето защо задължителната цел за 10-процентен дял за транспорта, която трябва да бъде постигната от всички държави-членки, следва да се опре­ дели като дела от крайно потребление на енергия в транс­ порта, който да бъде постигнат от възобновяеми източници като цяло, а не единствено от биогорива.

(19) За да се осигури постигането на общите задължителни национални цели, държавите-членки следва да работят за постигането на индикативна крива, очертаваща пътя към постигането на техните крайни задължителни цели. Държавите-членки следва да създадат национален план за действие относно енергията от възобновяеми източници, включващ информация за целите по сектори, като се има също предвид, че съществуват различни видове приложе­ ния на биомасата и затова е от съществено значение да бъдат мобилизирани нови ресурси от биомаса. Освен това държавите-членки следва да установят своите мерки за пос­ тигането на тези цели. При оценяването на своето очаквано брутно крайно потребление на енергия в националния си план за действие относно енергията от възобновяеми източ­ ници всяка държава-членка следва да преценява приноса, който мерките за енергийна ефективност и енергоспестяв­ ане могат да окажат за постигане на нейните национални цели. Държавите-членки следва да вземат предвид въз­ можно най-доброто съчетание от технологии за енергийна ефективност и енергия от възобновяеми източници.

(20) За да се даде възможност за оползотворяване на техниче­ ския напредък и на икономиите от мащаба, индикативната крива следва да отчита възможността за по-бърз растеж при използването на възобновяеми източници на енергия в бъдеще. По този начин може да бъде отредено специално внимание на сектори, които страдат диспропорционално от липса на технически напредък и на икономии от мащаба и по тези причини остават не достатъчно развити, но които биха могли в бъдеще да имат значителен принос за изпъл­ нение на целите за 2020 г.

(21) Индикативната крива следва да вземе за отправна точка 2005 г., тъй като това е последната година, за която са на разположение надеждни данни за националните дялове на енергия от възобновяеми източници.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/19

(22) За постигането на целите на настоящата директива е необ­ ходимо Общността и държавите-членки да посветят значи­ телни по своя размер финансови средства за научноизследователска и развойна дейност по отношение на технологии за енергия от възобновяеми източници. По-специално Европейският институт за иновации и техно­ логии следва да отреди приоритетно място на научните изследвания и разработването на технологии за енергия от възобновяеми източници.

(23) Държавите-членки може да насърчават местните и регио­ налните органи да определят цели в допълнение към нацио­ налните цели и да включат местните и регионалните органи в изготвянето на национални планове за действие за енер­ гия от възобновяеми източници и в повишаването на осве­ домеността относно ползите от енергията от възобновяеми източници.

(24) За да използват пълния потенциал на биомасата, Общността и държавите-членки следва да насърчават по-широко използване на съществуващите запаси на дървесина и раз­ витие на нови системи в областта на горското стопанство.

(25) Държавите-членки имат различен потенциал по отношение на енергията от възобновяеми източници и прилагат раз­ лични схеми на национално равнище за подпомагане в областта на енергията от възобновяеми източници. Пове­ чето държави-членки прилагат схеми за подпомагане, които осигуряват предимства единствено за произведената на тяхна територия енергия от възобновяеми източници. За да функционират добре националните схеми за подпомагане, е изключително важно държавите-членки да могат да кон­ тролират ефекта и разходите на националните схеми за под­ помагане в зависимост от техния различен потенциал. Едно от важните средства за постигане на целта на настоящата директива е да се гарантира правилното функциониране на националните схеми за подпомагане, като тези съгласно Директива 2001/77/ЕО, за да се поддържа доверието на инвеститорите и да се даде възможност на държавите- членки да разработят ефективни национални мерки за съот­ ветствие с целите. Настоящата директива цели улесняването на трансграничното насърчаване на използването на енер­ гия от възобновяеми източници, без да се засягат национал­ ните схеми за подпомагане. Тя въвежда незадължителни механизми на сътрудничество между държавите-членки, които да им дават възможност да се споразумеят до каква степен дадена държава-членка да подпомага производ­ ството на енергия в друга държава-членка, както и до каква степен производството на енергия от възобновяеми източ­ ници следва да се отчита като изпълнение на общите нацио­ нални цели на едната или другата. За да се осигури ефективността и на двете мерки за постигане на целите, т.е. на националните схеми за подпомагане и на механизмите за сътрудничество, е изключително важно държавите-членки да могат да определят дали и до каква степен националните им схеми за подпомагане се прилагат за енергията от възоб­ новяеми източници, произведена в други държави-членки, и да се споразумеят за това, като прилагат механизмите на сътрудничество, предвидени в настоящата директива.

(26) Желателно е цените на енергията да отразяват външните разходи по производството и потреблението на енергия, включително, по целесъобразност, екологичните и социал­ ните разходи, както и разходите за здравеопазване.

(27) Общественото подпомагане е необходимо за постигане на целите на Общността по отношение на увеличаване на дела на електроенергията, произведена от възобновяеми източ­ ници на енергия, по-специално доколкото цените на елек­ троенергията на вътрешния пазар не отразяват пълните екологични и социални разходи и ползите от използваните източници на енергия.

(28) Общността и държавите-членки следва да се стремят да ограничат общото потребление на енергия в транспорта и да увеличат енергийната ефективност в транспорта. Основ­ ният начин за намаляване на потреблението на енергия в транспорта включва транспортно планиране, подпомагане на обществения транспорт, увеличаване на дела на електри­ ческите автомобили в производство и производството на по-енергийноефективни и по-малки автомобили както по отношение на размера, така и по отношение на мощността на двигателя.

(29) Държавите-членки следва да се стремят да разнообразят състава на енергията от възобновяеми източници във всички транспортни сектори. До 1 юни 2015 г. Комисията следва да представи на Европейския парламент и на Съвета док­ лад, в който се очертава потенциалът за увеличаване на използването на енергия от възобновяеми източници във всеки транспортен сектор.

(30) При изчисляване на дела на водна и вятърна енергия за целите на настоящата директива последиците от климатич­ ните колебания следва да бъдат изглаждани чрез изпол­ зване на правило за нормализация. В допълнение електроенергия, произведена в помпеноакумулиращи водни електроцентрали от предварително изпомпвана на горното ниво вода, не следва да се счита за електроенергия, произ­ ведена от възобновяеми източници на енергия.

(31) Термопомпите, които позволяват използването на аеротер­ мална, геотермална и хидротермална топлина на полезно температурно ниво, се нуждаят от електроенергия или друга спомагателна енергия за функционирането си. Следо­ вателно енергията, използвана за функционирането на тер­ мопомпите, следва да бъде приспадната от общата ползваема топлина. Следва да се вземат предвид само термопомпи, чието общо производство значително над­ хвърля първичната енергия, необходима за тяхното функциониране.

(32) Пасивните енергийни системи използват конструкцията на сградите за улавяне на енергия. Това се разглежда като спес­ тена енергия. Следователно, за избягване на двойно отчи­ тане, уловената по този начин енергия не следва да се отчита за целите на настоящата директива.

(33) Някои държави-членки имат голям дял на въздухоплав­ ането в своето брутно крайно потребление на енергия. С оглед на съществуващите технологични и регулаторни огра­ ничения, които препятстват търговското използване на биогорива във въздухоплаването, е подходящо да се пред­ види частично освобождаване за тези държави-членки, като от изчислението на брутното крайно потребление на енер­ гия в националния въздушен транспорт бъде изключено количеството, което надхвърля един път и половина сред­ ните стойности за Общността за брутното крайно потреб­ ление на енергия във въздухоплаването през 2005 г. според оценките на Евростат, т.е. 6,18 %. Кипър и Малта, поради техния островен и периферен характер, разчитат на въздухо­ плаването като начин на транспорт, който е абсолютно необходим за техните граждани и тяхната икономика.

(1)

L 140/20 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

В резултат на това Кипър и Малта имат брутно крайно пот­ ребление на енергия в националния въздушен транспорт, което е непропорционално високо, т.е. над три пъти сред­ ното за Общността през 2005 г., като по този начин са засегнати по непропорционален начин от настоящите тех­ нологични и регулаторни ограничения. Следователно за тези държави-членки е подходящо да се предвиди, че осво­ бождаването следва да включва сумата, с която те надхвър­ лят средното за Общността брутно крайно потребление на енергия във въздушния транспорт през 2005 г., както е оценено от Евростат, т.е. 4,12 %.

(34) За постигане на енергиен модел, който залага на енергията от възобновяеми източници, е необходимо да се насърчи стратегическото сътрудничество между държавите-членки, което включва по целесъобразност регионите и органите на местно управление.

(35) При надлежно отчитане на разпоредбите на настоящата директива държавите-членки следва бъдат насърчавани да използват всички подходящи форми на сътрудничество във връзка с целите, установени в настоящата директива. Такова сътрудничество може да се осъществява на всички равнища, двустранно или многостранно. Освен механизмите, които оказват въздействие върху изчислението на целите и тях­ ното съблюдаване, които са предвидени изключително в настоящата директива, а именно статистически прехвърл­ яния между държави-членки, съвместни проекти и съв­ местни схеми за подпомагане, сътрудничеството може също така да приема формата например на обмен на информация и най-добри практики, както е предвидено по-специално в платформата за прозрачност, създадена с настоящата дирек­ тива, и друга доброволна координация между всички видове схеми за подпомагане.

(36) С оглед на създаване на възможности за намаляване на раз­ ходите за постигане на предвидените в настоящата дирек­ тива цели, е уместно както да бъде улеснено потреблението в държавите-членки на енергия, произведена от възоб­ новяеми източници в други държави-членки, така също и да се даде възможност на държавите-членки да отчитат енергията от възобновяеми източници, употребена в други държави-членки за изпълнението на собствените им нацио­ нални цели. Поради тази причина са необходими мерки за гъвкавост, но те остават под контрола на държавите-членки, така че да не се засегне тяхната способност да постигнат националните цели. Тези мерки за гъвкавост са под формата на статистически прехвърляния, съвместни проекти между държави-членки или съвместни схеми за подпомагане.

(37) Следва да е възможно вносна електроенергия, произведена от възобновяеми източници на енергия извън Общността, да се отчита за изпълнението на целите на държавите- членки. Въпреки това, за да се избегне нетно увеличение на емисиите на парникови газове чрез отклоняване на вече използвани възобновяеми източници на енергия и тяхното пълно или частично заместване с конвенционални източ­ ници на енергия, за такъв вид отчитане ще може да се използва само електроенергията, която е произведена от инсталации за енергия от възобновяеми източници, които са въведени в експлоатация след влизането в сила на настоя­ щата директива, или от увеличената мощност на инстала­ ция, която е преоборудвана след тази дата. За да се гарантира необходимият резултат от заместването на кон­ венционални източници на енергия с възобновяеми източ­ ници на енергия в Общността, а също и в трети държави,

е подходящо да се осигури надеждно проследяване и отчи­ тане на подобен внос. Ще бъде обмислено сключването на споразумения с трети държави относно организацията на такава търговия с електричество от енергия от възобновяеми източници. Ако по силата на решение за тази цел, взето съгласно Договора за енергийна общност

(1) ОВ L 198, 20.7.2006 г., стр. 18.

, договарящите страни по този договор бъдат обвързани от съответните раз­ поредби на настоящата директива, предвидените в нея мерки за сътрудничество между държавите-членки ще са приложими за тях.

(38) Когато държавите-членки предприемат съвместни проекти с една или повече трети държави относно производството на електроенергия от възобновяеми източници, е подхо­ дящо тези съвместни проекти да се отнасят единствено до новопостроени инсталации или инсталации с новоувели­ чена мощност. Това ще спомогне да се гарантира, че делът на енергията от възобновяеми източници в общото потреб­ ление на енергия на третата държава не се намалява поради вноса в Общността на енергия от възобновяеми източници. Освен това съответните държави-членки следва да улеснят местното потребление в съответната трета държава на част от производството на електроенергия от инсталациите, обхванати от съвместния проект. Освен това съответната трета държава следва да се насърчава от Комисията и държавите-членки да разработи политика за енергия от възобновяеми източници, която да включва амбициозни цели.

(39) Като се отбелязва, че проекти от особен интерес за Европа в трети държави, като средиземноморския план за слънчева енергия, може да се нуждаят от продължителен първонача­ лен период, преди да бъдат напълно взаимосвързани с тери­ торията на Общността, е подходящо да се улесни тяхното разработване, като се позволи на държавите-членки да взе­ мат предвид в своите национални цели ограничено коли­ чество електроенергия, произведено от такива проекти по време на изграждане на взаимосвързаност.

(40) При прилагането на правилата за конкретни проекти про­ цедурата, използвана от страна на администрацията, отго­ варяща за надзора над разрешаването, сертифицирането и лицензирането на централи за енергия от възобновяеми източници, следва да е обективна, прозрачна, недискрими­ национна и пропорционална. По-специално е уместно да се избягва ненужната тежест, която би могла да произтече от причисляването на проекти в областта на енергията от възобновяеми източници към инсталации, които представ­ ляват по-голям риск за здравето.

(41) Установено бе, че липсата на прозрачни правила и на съгла­ суваност между различните разрешаващи органи препят­ ства разпространението на енергия от възобновяеми източници. Ето защо националните, регионалните и мест­ ните органи следва да отчитат специфичната структура на сектора на енергия от възобновяеми източници, когато пре­ разглеждат своите административни процедури за даване на разрешение за изграждане и експлоатация на централи и свързаните с тях мрежови инфраструктури за пренос и раз­ пределение на производството на електроенергия, на топ­ линна енергия и енергия за охлаждане или на транспортни

(1)

(2)

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/21

горива от възобновяеми източници на енергия. Админис­ тративните процедури за одобрение на инсталации, използ­ ващи енергия от възобновяеми източници, следва да бъдат рационализирани и с прозрачни срокове. Правилата и инструкциите за проектиране следва да бъдат приспособени да отчитат възможностите за прилагане на икономически ефективно и екологосъобразно използване на енергия от възобновяеми източници за отоплително, охлаждащо и еле­ ктроенергийно оборудване.

(42) За целите на бързото разпространение на енергията от възобновяеми източници и с оглед на нейното като цяло много благотворно действие по отношение на устойчивото развитие и околната среда държавите-членки следва, когато прилагат административни правила, структури за плани­ ране и законодателство, които са изготвени за лицензиране на инсталации по отношение на намалението и контрола на замърсяването от промишлени предприятия, борбата със замърсяването на въздуха и предотвратяването или намаля­ ването до минимум на изпускането на опасни вещества в околната среда, да вземат предвид приноса на енергията от възобновяеми източници за изпълнението на целите в областта на околната среда и изменението на климата, осо­ бено в сравнение с инсталациите за енергия от невъзоб­ новяеми източници.

(43) С цел да се стимулира приносът на отделните граждани към постигането на целите, установени в настоящата директива, съответните органи следва да проучат възможността за замяна на разрешенията с обикновено уведомяване на ком­ петентния орган при инсталирането на малки децентрализ­ ирани устройства за производство на енергия от възобновяеми източници.

(44) Следва да се осигури съгласуваност между целите на настоя­ щата директива и законодателството на Общността в областта на околната среда. По-специално при процедурите по оценка, планиране и лицензиране на инсталации за енергия от възобновяеми източници държавите-членки следва да отчитат цялото законодателство на Общността в областта на околната среда и приноса на възобновяемите източници на енергия за изпълнението на целите в областта на околната среда и изменението на климата, особено в сравнение с инсталациите за енергия от невъзобновяеми източници.

(45) Националните технически спецификации и другите изиск­ вания, попадащи в обхвата на Директива 98/34/ЕО на Евро­ пейския парламент и на Съвета от 22 юни 1998 г., установяваща процедура за предоставянето на информация в сферата на техническите стандарти и регламенти и пра­ вила относно услугите на информационното общество

(1) ОВ L 204, 21.7.1998 г., стр. 37.

във връзка например с равнището на качеството, методите за изпитване и условията на употреба, не следва да създават пречки за търговията със съоръжения и системи за енергия от възобновяеми източници. В този смисъл схемите за под­ помагане на енергия от възобновяеми източници не следва да предвиждат национални технически спецификации, отк­ лоняващи се от съществуващите общностни стандарти, или да изискват получилото подкрепа оборудване или системи да бъдат сертифицирани или изпитвани на точно опреде­ лено място или от точно определено образувание.

(46) Уместно е държавите-членки да обсъдят механизми за насърчаване на производството от възобновяеми източници на местна топлинна енергия и енергия за охлаждане.

(47) Правилата и задълженията на национално или регионално равнище за минималните изисквания за използване на енер­ гия от възобновяеми източници в нови или ремонтирани сгради доведоха до чувствително увеличение на използва­ нето на енергия от възобновяеми източници. Тези мерки следва да бъдат окуражени в по-широк общностен кон­ текст, като в същото време бъде насърчено използването на повече енергийноефективни приложения на енергия от възобновяеми източници в строителните правила и кодекси.

(48) Би могло да е подходящо държавите-членки, с цел да улес­ нят и ускорят определянето на минимални равнища за използването на енергия от възобновяеми източници в сгра­ дите, да осигурят постигането на тези равнища посредством включването на коефициент за енергията от възобновяеми източници при изпълнението на минималните изисквания за енергийни характеристики съгласно Директива 2002/91/ЕО във връзка с оптимално спрямо разходите намаление на въглеродните емисии за сградите.

(49) Следва да бъдат запълнени празнините по отношение на информацията и обучението, особено в сектора на топлин­ ната енергия и енергията за охлаждане, за да се насърчи ползването на енергия от възобновяеми източници.

(50) Доколкото достъпът и упражняването на професията мон­ тажник са регулирани, предпоставките за признаването на професионалните квалификации са установени в Директива 2005/36/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 7 септември 2005 г. относно признаването на професио­ налните квалификации

(2) ОВ L 255, 30.9.2005 г., стр. 22.

. Настоящата директива се при­ лага, без да се засяга Директива 2005/36/ЕО.

(51) Доколкото в Директива 2005/36/ЕО се предвиждат изиск­ вания за взаимно признаване на професионалните квалифи­ кации, включително на архитектите, съществува допълнителна необходимост да се гарантира, че архитек­ тите и проектантите правилно отчитат в техните планове и проекти оптималното съчетание от възобновяеми източ­ ници на енергия и високоефективни технологии. Държавите-членки следва да предоставят ясни указания в това отношение. Това следва да бъде направено, без да се засягат разпоредбите на Директива 2005/36/ЕО, и по-специално на членове 46 и 49 от нея.

(52) Гаранциите за произход, издадени за целите на настоящата директива, служат единствено като доказателство пред крайния потребител, че определен дял или количество енергия е произведено от възобновяеми източници. Гаран­ цията за произход може да се прехвърля от един притежа­ тел на друг независимо от енергията, за която се отнася. Въпреки това, за да се гарантира, че единица електроенер­ гия от възобновяеми източници може да се предостави само веднъж на потребител, следва да се избягват двойно отчи­ тане и двойно предоставяне на гаранции за произход. Енер­ гия от възобновяеми източници, чиято гаранция за произход е отделно продадена от производителя, не следва да се предоставя или продава на крайния потребител като енергия, произведена от възобновяеми източници. Важно е да се направи разграничение между зелените сертификати, използвани за схеми за подпомагане, и гаранциите за произход.

(1)

L 140/22 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

(53) Необходимо е да се даде възможност нововъзникващият потребителски пазар на енергия от възобновяеми източ­ ници да допринесе за изграждането на нови инсталации за енергия от възобновяеми източници. По тази причина държавите-членки следва да може да изискват доставчи­ ците на електроенергия, които предоставят информация за своя енергиен състав на крайните потребители съгласно член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО, да включат минимален процент гаранции за произход от новопостро­ ени инсталации, произвеждащи енергия от възобновяеми източници, при условие че това е в съответствие с правото на Общността.

(54) Важно е да се предостави информация за начините, по които електроенергията, която е обект на подпомагане, се разпределя на крайните потребители в съответствие с член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО. С цел да се подобри качеството на тази информация, предназначена за потребителите, по-специално по отношение на количе­ ството енергия от възобновяеми източници, произведено от нови инсталации, Комисията следва да извърши оценка на ефективността на мерките, предприети от държавите-членки.

(55) Директива 2004/8/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 11 февруари 2004 г. относно насърчаване на комбинираното производство на енергия, основаващо се на търсенето на полезна топлоенергия във вътрешния енергиен пазар

(1) ОВ L 52, 21.2.2004 г., стр. 50.

предвижда гаранции за произход като доказател­ ство за произхода на електроенергията, произведена от високоефективни централи за комбинирано производство на енергия. Такива гаранции за произход не могат да се използват, когато се предоставя използването на енергия от възобновяеми източници съгласно член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО, тъй като това би могло да доведе до двойно отчитане и двойно предоставяне.

(56) Гаранциите за произход сами по себе си не предоставят право да се ползват националните схеми за подпомагане.

(57) Налице е необходимост да се окаже подкрепа за инте­ грацията на енергията от възобновяеми източници в прено­ сната и разпределителната мрежа и използването на системи за съхранение на енергия с оглед на интегрираното периодично производство на енергия от възобновяеми източници.

(58) Следва да се ускори разработването на проекти за енергия от възобновяеми източници, включително проекти от евро­ пейски интерес за енергия от възобновяеми източници съгласно програмата за трансевропейска енергийна мрежа (TEN-Е). За тази цел Комисията следва да извърши анализ на начините за подобряване на финансирането на подобни проекти. Особено внимание следва да се отдели на проек­ тите за енергия от възобновяеми източници, които ще допринесат за значително повишаване на сигурността на енергийните доставки в Общността и съседните държави.

(59) Взаимното свързване между държавите улеснява интегри­ рането на електроенергията от възобновяеми източници. Освен че изглажда различията, взаимното свързване може да намали балансовите разходи, да насърчи реална конку­ ренция, водеща до по-ниски цени и да подпомогне разви­ тието на мрежите. Също така при споделено и оптимално

ползване на наличния преносен капацитет може да се избегне прекомерна нужда от новоизградени мощности.

(60) Приоритетният достъп и гарантираният достъп до електро­ енергия от възобновяеми източници са важни за интегри­ рането на възобновяемите източници на енергия във вътрешния пазар на електроенергия в съответствие с член 11, параграф 2 и за доразвиването на член 11, параг­ раф 3 от Директива 2003/54/ЕО. Изискванията, свързани с поддръжката на надеждността и безопасността на мрежата и разпределението, може да се различават в зависимост от характеристиките на националната мрежа и нейната безо­ пасна експлоатация. Приоритетният достъп до мрежата гарантира на свързаните производители на електроенергия от възобновяеми източници, че ще могат да продават и пре­ насят електроенергията от възобновяеми източници в съот­ ветствие с правилата за взаимно свързване по всяко време, когато източникът стане наличен. В случай че електроен­ ергията от възобновяеми източници се интегрира в „спот“ пазара, гарантираният достъп осигурява възможност за достъп до мрежата на цялата продадена електроенергия и цялата електроенергия, която е била обект на подпомагане, като по този начин инсталациите, свързани с мрежата, могат да използват максимално количество електроенергия от възобновяеми източници. Това обаче не предполага задължение за държавите-членки да подпомагат или въвеж­ дат задължения за закупуване по отношение на енергията от възобновяеми източници. В други системи за електроен­ ергията от възобновяеми източници се определя фиксирана цена, обикновено паралелно със задължение за закупуване за системния оператор. В този случай приоритетен достъп вече е бил предоставен.

(61) При определени обстоятелства е невъзможно да бъдат оси­ гурени изцяло преносът и разпределението на електроен­ ергията, произведена от възобновяеми източници, без да се наруши надеждността или сигурността на мрежовата сис­ тема. При такива обстоятелства би могло да е уместно пре­ доставянето на финансови компенсации на съответните производители. Независимо от това, за целите на настоя­ щата директива е необходимо устойчиво нарастване на преноса и разпределението на електроенергията, произве­ дена от възобновяеми източници, без да се засяга надежд­ ността или сигурността на мрежовата система. За тази цел държавите-членки следва да вземат подходящи мерки, за да осигурят по-голямо навлизане на електроенергията от възобновяеми източници, включително като отчетат особе­ ностите на променливите ресурси и ресурсите, които все още не могат да се съхраняват. В рамките на изискваното от целите, установени в настоящата директива, свързването на нови инсталации за енергия от възобновяеми източници следва да се разрешава възможно най-бързо. С оглед уско­ ряването на процедурите за взаимно свързване на мрежите, държавите-членки може да предоставят приоритетно свър­ зване или запазен капацитет за свързване за новите инста­ лации, които произвеждат електроенергия от възобновяеми източници.

(62) Разходите за свързването към мрежите за електроенергия и газ на нови производители на електроенергия и газ от възоб­ новяеми източници следва да бъдат обективни, прозрачни и недискриминационни, като следва надлежно да се отчита ползата, която присъединените производители на електро­ енергия от възобновяеми източници и местните производи­ тели на газ предоставят за мрежите за електроенергия и газ.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/23

(63) Производителите на електроенергия, които желаят да реал­ изират потенциала на енергията от възобновяеми източ­ ници в периферни региони на Общността, по-специално в островни и в слабонаселени региони, следва да се ползват, когато е възможно, от разумни тарифи за свързване с цел да се гарантира, че те не са поставени несправедливо в нерав­ ностойно положение в сравнение с производителите, нами­ ращи се в по-централни, по-индустриализирани или по-гъстонаселени региони.

(64) Директива 2001/77/ЕО установява рамката за интегриране в мрежата на електроенергията от възобновяеми източници. Между държавите-членки обаче съществуват значителни различия по отношение на степента на реално постигнатото интегриране. За тази цел е необходимо да се укрепи рам­ ката и периодично да се проверява нейното прилагане на национално равнище.

(65) Производството на биогорива следва да бъде устойчиво. Поради това биогоривата, които се използват за постигане на съответствие с целите, установени в настоящата дирек­ тива, както и тези, които се ползват от националните схеми за подпомагане, следва задължително да отговарят на кри­ териите за устойчивост.

(66) Общността следва да предприема подходящи стъпки в кон­ текста на настоящата директива, включително чрез насър­ чаване на критериите за устойчивост за биогоривата и на развитието на биогорива от второ и трето поколение в Общността и по света, както и за активизиране на науч­ ноизследователската дейност в областта на селското стопан­ ство и за натрупването на знания в тези области.

(67) Въвеждането на критерии за устойчивост на биогоривата няма да постигне своята цел, ако тези продукти, които не удовлетворяват критериите и които иначе биха били изпол­ звани като биогорива, вместо това се използват като течни горива от биомаса в секторите на топлинната енергия или на електроенергията. Поради тази причина критериите за устойчивост следва да се прилагат към всички течни горива от биомаса.

(68) Европейският съвет от март 2007 г. прикани Комисията да направи предложение за цялостна директива за използва­ нето на всички възобновяеми източници на енергия, която да съдържа критерии и разпоредби, целящи да осигурят устойчиво снабдяване и използване на биоенергията. Такива критерии за устойчивост следва да съставляват съгласувана част от една по-широка схема, обхващаща не само биогоривата, а и всички течни горива от биомаса. Ето защо такива критерии за устойчивост следва да бъдат вкл­ ючени в настоящата директива. За да се гарантира последо­ вателен подход между енергийната политика и политиката в областта на околната среда и за да се избегнат допълни­ телни разходи за предприятията, както и несъответствия в екологичните норми поради прилагане на непоследо­ вателен подход, е от съществено значение да се предвидят същите критерии за устойчивост за използването на биогорива, използвани за целите на настоящата директива, от една страна, и за целите на Директива 98/70/ЕО, от друга. По същите причини двойното отчитане следва да се

избягва в този контекст. Осен това Комисията и компетен­ тните национални органи следва да координират дей­ ствията си в рамките на комитет, специално отговорен за аспектите на устойчивостта. През 2009 г. Комисията следва да преразгледа също така възможното включване на други приложения на биомасата, както и условията за такова включване.

(69) Нарастващото в световен мащаб търсене на биогорива и течни горива от биомаса и предвидените в настоящата директива стимули за тяхното използване не следва да водят до насърчаване разрушаването на зони на биоразноо­ бразие. Тези изчерпаеми ресурси, признати в различни международни правни инструменти като ценни за човечес­ твото, следва да бъдат запазени. Освен това за потребите­ лите в Общността не би било морално приемливо, че тяхното увеличено потребление на биогорива и течни горива от биомаса би могло да води до разрушаване на зони на биоразнообразие. По тези причини е необходимо да се установят критерии за устойчивост, които да гарантират, че биогоривата и течните горива от биомаса могат да бъдат обект на стимули само когато може да се гарантира, че те не произхождат от зони на биоразнообразие или в случаите на зони, които са определени за опазване на природата или за опазване на редки, под заплаха или застрашени еко­ системи или видове — че производството на суровините не променя предназначението на зоните, за което съответният компетентен орган представя доказателства. Съгласно уста­ новените критерии за устойчивост гората следва да се смята за зона на биоразнообразие, когато е девствена гора в съот­ ветствие с определението, използвано от Организацията на ООН за прехрана и земеделие (ФАО) в нейната оценка на световните горски ресурси, която страните в цял свят изпол­ зват, за да отчитат площите с девствени гори, или когато е защитена с национални закони за опазване на природата. Следва да се включват и зони, в които се събират недървесни горски продукти, при условие че човешкото въздействие е слабо. Другите видове гори съгласно опреде­ лението на ФАО, като променени естествени гори, полуест­ ествени гори и насаждения, не следва да се смятат за девствени гори. Освен това, като се има предвид високата степен на биоразнообразие на някои затревени зони както в умерения, така и в тропичния пояс, включително саван­ ите, степите, храсталаците и прериите, биогоривата, произ­ ведени от суровини с произход от такива земи, следва да не могат да се ползват от предвидените в настоящата дирек­ тива стимули. Комисията следва да установи подходящи критерии и/или географски обхват за определянето на затревените зони с висока степен на биоразнообразие съгла­ сно наличните най-подходящи научни данни и приложи­ мите международни стандарти.

(70) Ако територии с високо съдържание на въглерод в почвата или растителността бъдат преобразувани за отглеждане на суровини за биогорива или за течни горива от биомаса, част от натрупаното въглеродно съдържание ще попадне в атмосферата и ще доведе до образуването на въглероден диоксид. Произтичащото отрицателно въздействие на пар­ никови газове може да неутрализира положителното въз­ действие на парникови газове от биогорива или на течни горива от биомаса, като в някои случи може дори да го над­ хвърли с голяма разлика. Ето защо при изчисляване на

L 140/24 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

намалението на емисиите на парникови газове в резултат от използване на биогорива или на течни горива от биомаса следва да бъдат отчитани всички въглеродни последици от такова преобразуване. Това е необходимо, за да се гаран­ тира, че при изчисляването на намалението на емисии на парникови газове са отчетени всички въглеродни последици от използването на биогорива или на течни горива от биомаса.

(71) При изчисляване въздействието на емисиите на парникови газове при преобразуването на земи икономическите опе­ ратори следва да могат да ползват актуални стойности за въглеродните запаси, свързани с използването на въпрос­ ните земи, и за използването на земите след преобразува­ нето. Те следва също така да могат да ползват стандартни стойности. Работата на Междуправителствената експертна група по изменение на климата е подходящата основа за такива стандартни стойности. Тази работа понастоящем не е изразена под такава форма, че да бъде непосредствено прилагана от икономическите оператори. Следователно Комисията следва да предоставя насоки, като се основава на тази работа, които да послужат за основа при изчислява­ нето на промените във въглеродните запаси за целите на настоящата директива, включително такива промени по отношение на залесени зони с покритие от короните между 10 и 30 %, савани, храсталаци и прерии.

(72) Уместно е Комисията да разработи методики с оглед оценка на въздействието от дренажа на торфищата върху емисиите на парникови газове.

(73) Земи не следва да бъдат преобразуват в земи за производ­ ство на биогорива, ако отделянето на въглерод не би могло — в разумен срок, предвид неотложната необходимост от противодействие на изменението на климата — да бъде компенсирано с намаление на емисиите на парникови газове, произтичащи от производство на биогорива и течни горива от биомаса. По този начин би могло да се избегне ненужно натоварване на икономическите оператори с обре­ менителни проучвания, както и преобразуването на земи с високи въглеродни запаси, които биха се оказали неподхо­ дящи за отглеждане на суровини за биогорива и за течни горива от биомаса. Описът на въглеродните запаси в почвите в целия свят показва, че в тази категория следва да бъдат включени мочурливите и трайно залесените зони с покритие на короните над 30 %. Залесените области с покритие на короните между 10 и 30 % следва също да бъдат включени, освен ако се предостави доказателство, че техните въглеродни запаси са прекалено ниски, за да оправдаят преобразуването им съгласно посочените в настоящата директива правила. По отношение на мочурливите зони се взема предвид определението, устано­ вено в Конвенцията относно мочурливите зони с междуна­ родна значимост, особено като хабитат на водни птици, приета на 2 февруари 1971 г. в Рамсар.

(74) Стимулите, предвидени в настоящата директива, ще насър­ чат увеличаването на производството на биогорива и течни горива от биомаса в целия свят. Когато биогоривата и теч­ ните горива от биомаса са произведени от суровини с про­ изход в рамките на Общността, те също така следва да

отговарят на общностните екологични изисквания за сел­ ското стопанство, включително и тези относно защитата на качеството на подпочвените и повърхностните води, и на социалните изисквания. Съществуват обаче опасения, че при производството на биогорива и течни горива от биом­ аса в определени трети държави не се спазват минималните екологични или социални изисквания. За да се стимулира устойчивото производство на биогорива и течни горива от биомаса, е подходящо да се насърчава сключването на многостранни и двустранни споразумения, както и устано­ вяването на доброволни международни или национални схеми, които да включват основните екологични и социални аспекти. Когато не съществуват подобни споразу­ мения или схеми, държавите-членки следва да изискват от икономическите оператори да изготвят доклади във връзка с това.

(75) Изискванията за схема за устойчивост на енергийните при­ ложения на биомасата, различни от биогоривата и от теч­ ните горива от биомаса, следва да бъдат анализирани от Комисията през 2009 г., като се отчете необходимостта от управление на ресурсите от биомаса по устойчив начин.

(76) Критериите за устойчивост ще дадат резултат, само ако доведат до промяна в поведението на участниците на пазара. Тези промени ще настъпят, само ако отговарящите на тези критерии биогорива и течни горива от биомаса получават ценова премия в сравнение с неотговарящите на критериите горива. Съгласно метода на масов баланс за проверка на съответствието съществува физическа зависимост между производството на биогорива и течни горива от биомаса, отговарящи на критериите за устойчивост, и потреблени­ ето на такива горива в Общността, което създава баланс между предлагането и търсенето и осигурява по-голяма ценова премия в сравнение със системите, в които няма такава зависимост. Следователно, за да може биогоривата и течните горива от биомаса, отговарящи на критериите за устойчивост, да се продават на по-висока цена, следва да се използва методът на масов баланс, за да се проверява съот­ ветствието. Това следва да поддържа целостта на системата, като в същото време избягва прекомерно натоварване на промишлеността. Въпреки това следва да бъдат проучени и други методи за проверка.

(77) Когато е уместно, Комисията следва надлежно да вземе предвид оценката на екосистемите за хилядолетието, в която се съдържат полезни сведения за запазването поне на тези зони, които предоставят основни услуги за екосистеми в критични ситуации, като например защита на речни басейни и ерозионен контрол.

(78) Уместно е да се наблюдава въздействието от отглеждането на биомаса, например при промени в земеползването, вкл­ ючително преместване, внасянето на агресивно разпрос­ траняващи се чужди растителни видове и други въздействия върху биоразнообразието, както и въздействия върху про­ изводството на храни и местното благосъстояние. Коми­ сията следва да вземе предвид всички съответни източници на информация, включително картата на глада на ФАО. Използването на биогорива следва да се насърчава по начин, който спомага за по-голямата селскостопанска производи­ телност и използването на деградирала земя.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/25

(79) В интерес на Общността е да се насърчава разработването на многостранни и двустранни споразумения и на доброволни международни и национални схеми, задаващи стандарти за производство по устойчив начин на биогорива и на течни горива от биомаса, както и за удостоверяване, че производ­ ството на биогорива и на течни горива от биомаса съответ­ ства на тези стандарти. За тази цел следва да бъдат въведени разпоредби, даващи възможност да се признае, че тези спо­ разумения или схеми предоставят надеждни доказателства и данни, при условие че схемите съответстват на адекватни стандарти за надеждност, прозрачност и независимо одитиране.

(80) Необходимо е да се въведат ясни правила за изчисляване на емисиите на парникови газове от биогорива и от течни горива от биомаса, както и съответните сравнителни стой­ ности при използването на изкопаеми горива.

(81) Страничните продукти от производството и използването на горивата следва да бъдат отчитани при изчисляване на емисиите на парникови газове. Методът на заместването е подходящ за целите на анализа на цялостната политика в тази област, но не и за целите на регулирането на отделни икономически оператори и отделни партиди транспортни горива. В тези случаи най-подходящ за използване е мето­ дът на разпределение на енергията, защото той е лесно при­ ложим, предсказуем във времето, свежда до минимум контрапродуктивните стимули и дава резултати, които по принцип са сравними с порядъка на резултатите, получа­ вани по метода на заместването. За целите на анализа на цялостната политика Комисията следва в своите доклади да предоставя и резултатите, получени по метода на заместването.

(82) За да се избегне непропорционалната административна тежест, следва да бъде изготвен списък от приети стойно­ сти за най-често срещаните начини на производство на биогорива и този списък следва да бъде актуализиран и раз­ ширяван при наличието на допълнителни надеждни данни. Икономическите оператори следва винаги да имат право да им бъде признавано установеното по този списък ниво на намаление на емисиите на парникови газове по отношение на биогоривата и течните горива от биомаса. Когато стой­ ността по подразбиране на намалението на емисиите на парникови газове за даден начин на производство е по-ниска от минималното ниво, от производителите, желаещи да докажат, че спазват това минимално ниво, следва да се изисква да покажат, че действителните емисии при техния производствен процес са по-ниски от използва­ ните за изчисление на приетите стойности.

(83) Необходимо е данните, използвани за изчисление на тези приети стойности, да се получават от независими научни експертни източници и да се актуализират в съответствие с напредъка на работата на тези източници. Комисията следва да насърчава тези източници в работата си по актуализ­ ирането да разгледат и емисиите при отглеждането на кул­ тури, последиците от регионалните и климатичните условия, последиците от отглеждането на култури чрез използване на методи на устойчиво и екологично чисто селскостопанско производство, както и научен принос на производителите в рамките на Общността и от трети дър­ жави, както и на гражданското общество.

(84) За да се избегне насърчаването на отглеждане на суровини за биогорива и за течни горива от биомаса на места, където това ще доведе до големи емисии на парникови газове, използването на приети стойности за отглеждане на кул­ тури следва да бъде ограничено до региони, където такъв ефект може да бъде изключен с висока степен на надежд­ ност. За да се избегне непропорционалната администра­ тивна тежест обаче, е уместно държавите-членки да установят национални или регионални средни стойности за емисии при отглеждането на култури, включително при използването на торове.

(85) Търсенето на селскостопански продукти се увеличава в световен план. Част от отговора на това растящо търсене ще бъде увеличаването на площта на земеделските земи. Въз­ становяването на земи със силно влошено качество или силно замърсени, които поради това в сегашното си състоя­ ние не могат да се използват за селскостопански цели, е един от начините да се увеличат площите за отглеждане. Тъй като насърчаването на биогоривата и течните горива от биомаса ще увеличи търсенето на селскостопански про­ дукти, в схемата за устойчивост следва да се насърчава използването на възстановени земи с влошено качество. Дори и самите биогорива да са направени от суровини от вече обработваема земя, нетното увеличение на търсенето на култури, причинено от поощряването на използването на биогорива, може да доведе до нетно увеличение на добивната площ. Това може да се случи в земи с високи въг­ леродни запаси и в такъв случай би могло да се наблюдава вредно отделяне на въглерод. С цел да се смекчи този риск, е подходящо да се въведат придружаващи мерки за насър­ чаване на повишаването на темпа на растеж на продук­ тивността в засети земи, използването на земя с влошено качество, както и приемането на изисквания за устойчи­ вост, сравними с тези, установени в настоящата директива за потребление на биогорива в Общността, в други държави с потребление на биогорива. Комисията следва да разработи конкретна методика, за да се намалят до минимум емисиите на парникови газове, дължащи се на непряка промяна на земеползването. За тази цел Комисията следва да анализира, на основата на най-добрите налични научни доказателства, по-специално включването на коефициент за непряка про­ мяна на земеползването при изчислението на емисиите на парникови газове и нуждата да бъде стимулирана устойчи­ востта на биогоривата по отношение на непряката промяна на земеползването. При разработването на тази методика Комисията следва да разгледа, inter alia, потенциалните последици за непряка промяна на земеползването в резул­ тат на биогоривата, които са произведени от нехранителни целулозни материали и от лигноцелулозни материали.

(86) За да стане възможно постигането на адекватен пазарен дял на биогоривата, е необходимо да се осигури присъствието на пазара на такива смеси на биодизел и дизелово гориво, които са с по-високо съдържание на биодизел в сравнение с посоченото в европейския стандарт EN590/2004.

(87) За да се осигури постигането на търговска жизнеспособност за такива видове биогорива, които са свързани с разноо­ бразяване на набора от суровини, тези биогорива следва да получат допълнителна тежест в рамките на националните задължения по отношение на биогоривата.

(1)

(2)

(3)

L 140/26 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

(88) Необходимо е да се докладва редовно с цел да се осигури непрекъснато насочване на вниманието към напредъка в развитието на енергията от възобновяеми източници на национално и общностно равнище. Необходимо е да се изисква използването на хармонизиран модел за национал­ ните планове за действие по отношение на енергия от възоб­ новяеми източници, които държавите-членки следва да представят. Такива планове могат да включват очаквани разходи и ползи от предвидените мерки, мерки, свързани с наложителното разширяване и/или укрепване на съществу­ ващата мрежова инфраструктура, очаквани разходи и ползи от разработването на енергия от възобновяеми източници над нивата, зададени с индикативната крива, информация относно националните схеми за подпомагане и информация относно използването на енергия от възобновяеми източ­ ници в нови или ремонтирани сгради.

(89) При съставянето на своите схеми за подпомагане държавите-членки може да насърчават използването на такива биогорива, които осигуряват допълнителни ползи — включително ползите на разнообразяване на суровин­ ите в случаите на биогорива, произвеждани от отпадъци, от остатъци, от нехранителни целулозни материали, от лигноцелулозни материали и от водорасли, както и от неполивни растения, отглеждани в безводни области с цел борба срещу опустиняването, като бъде отчетена разликата в себестойността на произведената енергия при използва­ нето на традиционни биогорива — от една страна, и на тези видове биогорива, които са свързани с допълнителни странични ползи — от друга страна. Държавите-членки могат да насърчават инвестициите за научни изследвания и разработване на тези и други видове технологии за енергия от възобновяеми източници, които се нуждаят от време, за да станат конкурентноспособни.

(90) При изпълнението на настоящата директива следва да се отчитат, където е приложимо, разпоредбите на Конвен­ цията за достъп до информация, обществено участие в про­ цеса на вземане на решения и достъп до правосъдие по въпроси на околната среда, по-специално така, както са въведени чрез Директива 2003/4/ЕО на Европейския пар­ ламент и на Съвета от 28 януари 2003 г. относно общест­ вения достъп до информация за околната среда

(1) ОВ L 41, 14.2.2003 г., стр. 26.

.

(91) Мерките, необходими за изпълнението на настоящата директива, следва да се приемат в съответствие с Решение 1999/468/ЕО на Съвета от 28 юни 1999 г. за установяване на условията и реда за упражняване на изпълнителните правомощия, предоставени на Комисията

(2) ОВ L 184, 17.7.1999 г., стр. 23.

.

(92) По-специално на Комисията следва да се предостави пра­ вомощие за адаптиране на методологичните принципи и стойности, необходими за оценяване дали са изпълнени критериите за устойчивост по отношение на биогоривата и течните горива от биомаса, за адаптиране на енергийното съдържание на транспортните горива в съответствие с тех­ ническия и научния напредък, за установяване на критерии

и географски обхвати за определяне на високо биоразноо­ бразни пасища и за установяване на подробни определения за тежко деградирала или замърсена земя. Тъй като тези мерки са от общ характер и са предназначени да изменят несъществени елементи на настоящата директива, вкл­ ючително чрез допълването ѝ с нови несъществени еле­ менти, те трябва да бъдат приети в съответствие с процедурата по регулиране с контрол, предвидена в член 5а от Решение 1999/468/ЕО.

(93) Разпоредбите на Директива 2001/77/ЕО и Директива 2003/30/ЕО, които се припокриват с разпоредбите на настоящата директива, следва да бъдат заличени, считано от най-късния възможен момент за транспониране на настоящата директива. Разпоредбите, които се отнасят до цели и докладване за 2010 г., следва да останат в сила до края на 2011 г. По тези причини е необходимо да бъдат съответно изменени Директива 2001/77/ЕО и Директива 2003/30/ЕО.

(94) Доколкото мерките, предвидени в членове 17—19, също така въздействат върху функционирането на вътрешния пазар чрез хармонизиране на критериите за устойчивост за биогоривата и течните горива от биомаса с оглед на отчи­ тането на целите по настоящата директива и по този начин улесняват, в съответствие с член 17, параграф 8, търговията между държавите-членки с биогорива и течни горива от биомаса, които отговарят на тези условия, тези разпоредби се основават на член 95 от Договора.

(95) Схемата за устойчивост не следва да препятства държавите- членки да отчитат в своите национални схеми за подпома­ гане по-високите производствени разходи за биогоривата и горивата от биомаса, които създават ползи, надхвърлящи установените в схемата минимални стойности.

(96) Доколкото общите цели на настоящата директива, а именно постигане до 2020 г. на 20-процентен дял на енергия от възобновяеми източници от брутното крайно потребление на енергия на Общността, както и на 10-процентен дял на енергията от възобновяеми източници от потреблението на енергия в транспорта във всяка държава-членка, не могат да бъдат постигнати в достатъчна степен от държавите-членки и следователно поради мащаба на действието могат да бъдат постигнати по-добре на общностно равнище, Общността може да приема мерки в съответствие с принципа на суб­ сидиарност, уреден в член 5 от Договора. В съответствие с принципа на пропорционалност, посочен в същия член, настоящата директива не надхвърля необходимото за пос­ тигането на тези цели.

(97) В съответствие с точка 34 от Междуинституционалното споразумение за по-добро законотворчество

(3) ОВ C 321, 31.12.2003 г., стр. 1.

държавите- членки се насърчават да изготвят за себе си и в интерес на Общността свои собствени таблици, които, доколкото е възможно, илюстрират съответствието между настоящата директива и мерките за транспониране, и да ги направят обществено достояние,

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/27

ПРИЕХА НАСТОЯЩАТА ДИРЕКТИВА:

Член 1

Предмет и приложно поле

Настоящата директива установява обща рамка за насърчаването на енергията от възобновяеми източници. С нея се задават задължи­ телни национални цели за общия дял на енергия от възобновяеми източници в брутното крайно потребление на енергия, както и за дела на енергията от възобновяеми източници в транспорта. Тя установява правила относно статистическите прехвърляния между държави-членки, съвместните проекти между държави-членки и с трети държави, гаранциите за произход, административните про­ цедури, информацията и обучението и достъпа до електроенергий­ ната мрежа за енергията от възобновяеми източници. В нея са установени и критерии за устойчивост на биогоривата и течните горива от биомаса.

Член 2

Определения

За целите на настоящата директива се прилагат определенията в Директива 2003/54/ЕО.

Прилагат се и следните определения:

а) „енергия от възобновяеми източници“ означава енергия от възобновяеми неизкопаеми източници, а именно вятърна, слънчева, аеротермална, геотермална, хидротермална и океан­ ска енергия, водноелектрическа енергия, биомаса, сметищен газ, газ от пречиствателни инсталации за отпадни води и биогазове;

б) „аеротермална енергия“ означава енергия, съхранявана под формата на топлина в атмосферния въздух;

в) „геотермална енергия“ означава енергия, съхранявана под фор­ мата на топлина под повърхността на твърдата почва;

г) „хидротермална енергия“ означава енергия, съхранявана под формата на топлина в повърхностните води;

д) „биомаса“ означава биоразградимата част на продукти, отпа­ дъци и остатъци от биологичен произход от селското стопан­ ство (включително растителни и животински вещества), горското стопанство и свързаните с тях промишлености, вкл­ ючително рибно стопанство и аквакултури, както и био­ разградимата част на промишлени и битови отпадъци;

е) „брутно крайно потребление на енергия“ означава енерги­ йните продукти, доставяни за енергийни цели на промишле­ ността, транспорта, домакинствата, услугите, включително обществените услуги, селското стопанство, горското стопан­ ство и рибното стопанство, включително потреблението на електроенергия и топлинна енергия от енергийния сектор за целите на производството на електроенергия и топлинна енергия и включително загубите при разпределението и преноса на електроенергия и топлинна енергия;

ж) „местни топлофикационни системи“ или „местни охладителни системи“ означава разпределението на термоенергия под фор­ мата на пара, гореща вода или охладени течности от центра­ лен източник за производството им, по мрежа до множество сгради или обекти, за използване за отопление, технологична топлина или охлаждане;

з) „течни горива от биомаса“ означава течни горива за енергийни цели, различни от тези за транспорт, включително за електро­ енергия, топлинна енергия и енергия за охлаждане, произве­ дени от биомаса;

и) „биогорива“ означава течни или газообразни горива в транс­ порта, произведени от биомаса;

й) „гаранция за произход“ означава електронен документ, който служи единствено като доказателство пред краен потребител, че определен дял или количество енергия е произведено от възобновяеми източници съгласно изискванията на член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО;

к) „схема за подпомагане“ означава всеки инструмент, схема или механизъм, прилагани от държава-членка или група държави- членки, които насърчават използването на енергия от възоб­ новяеми източници чрез намаляване на себестойността на тази енергия, увеличаване на цената, на която може да бъде продадена, или увеличаване, посредством задължение за енер­ гия от възобновяеми източници или по друг начин, на обема на покупките на такава енергия. Това включва, но не се огра­ ничава до инвестиционни помощи, данъчни облекчения или намаления, връщане на платени данъци, схеми за подпомагане на задължението за използване на възобновяеми източници на енергия, включително тези, при които се използват зелени сертификати, и схеми за пряко ценово подпомагане, вкл­ ючително преференциални тарифи и премийни плащания;

л) „задължение за енергия от възобновяеми източници“ означава национална схема за подпомагане, изискваща от производи­ телите на енергия да включат определен дял енергия от възоб­ новяеми източници в своето производство, изискваща от доставчиците на енергия да включат в своите доставки опре­ делен дял енергия от възобновяеми източници или изискваща от потребителите на енергия да включат определен дял енер­ гия от възобновяеми източници в своето потребление. Това включва схеми, съгласно които такива изисквания могат да бъдат изпълнени чрез използване на зелени сертификати;

м) „действителна стойност“ означава намалението на емисии на парникови газове на някои или всички етапи на конкретен процес на производство на биогорива, изчислено според мето­ диката, предвидена в приложение V, част В;

н) „типична стойност“ означава прогноза за представителното намаление на емисиите на парникови газове за конкретен начин на производство на биогорива;

о) „приета стойност“ означава стойност, получена от типична стойност чрез прилагане на предварително определени кое­ фициенти, която при определените в настоящата директива обстоятелства може да бъде използвана вместо действителната стойност.

L 140/28 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

Член 3

Задължителни общи национални цели и мерки за използване на енергия от възобновяеми източници

1. Всяка държава-членка гарантира, че нейният дял на енергия от възобновяеми източници, изчислен в съответствие с разпоред­ бите на членове 5—11, в брутното крайно потребление на енер­ гия през 2020 г. е най-малко равен на нейната обща национална цел за дела на енергията от възобновяеми източници през тази година, посочен в третата колона на таблицата от приложение I, част А. Такива задължителни общи национални цели съответстват на цел от най-малко 20-процентен дял на енергията от възоб­ новяеми източници в брутното крайно потребление на енергия в Общността през 2020 г. За да се постигнат по-лесно целите, уста­ новени в настоящия член, всяка държава-членка популяризира и насърчава енергийната ефективност и енергоспестяването.

2. Държавите-членки въвеждат ефективно определени мерки, предназначени да гарантират, че делът на енергията от възоб­ новяеми източници се равнява на или надвишава посочения дял в индикативната крива, съдържаща се в приложение I, част Б.

3. За да постигнат целите по параграфи 1 и 2 от настоящия член, държавите-членки може, inter alia, да прилагат следните мерки:

а) схеми за подпомагане;

б) мерки на сътрудничество между различните държави-членки и с трети държави за постигането на техните общи нацио­ нални цели в съответствие с членове 5—11.

Без да се засягат разпоредбите на членове 87 и 88 от Договора, държавите-членки имат право да решат, в съответствие с чле­ нове 5—11 от настоящата директива, до каква степен да подпо­ магат енергия от възобновяеми източници, произведена в друга държава-членка.

4. Всяка държава-членка гарантира, че през 2020 г. делът на енергията от възобновяеми източници във всички видове транс­ порт се равнява поне на 10 % от крайното потребление на енер­ гия в транспорта в тази държава-членка.

За целите на настоящия параграф се прилагат следните разпоредби:

а) за изчисляването на знаменателя, т.е. общото потребление на енергия в транспорта по смисъла на първа алинея, се отчитат единствено бензинът, дизеловото гориво, биогоривата, потребени в пътния или железопътния транспорт, и електроенергията;

б) за изчисляването на числителя, т.е. потреблението на енергия от възобновяеми източници в транспорта по смисъла на първа алинея, се отчитат всички видове енергия от възобновяеми източници, потребени във всички видове транспорт;

в) за изчисляването на приноса на електроенергията, произве­ дена от възобновяеми източници и потребявана във всички видове електрически превозни средства по смисъла на букви а) и б), държавите-членки могат да избират да използват или средния дял на електроенергията от възобновяеми източници в Общността, или дела на електроенергията от възобновяеми източници в съответната държава-членка, измерен две години

преди въпросната година. Освен това за изчисляването на потребената електроенергия от възобновяеми източници от електрически пътни превозни средства се счита, че това пот­ ребление е равно на 2,5 пъти енергийното съдържание на вложената електроенергия от възобновяеми източници.

До 31 декември 2011 г. Комисията представя, по целесъобразност, предложение, което позволява при определени условия да се отчита цялото количество електроенергия от възобновяеми източ­ ници, използвана за захранването на всички видове електрически превозни средства.

До 31 декември 2011 г. Комисията представя също така, по целе­ съобразност, предложение за методика за изчисление на приноса на водород, който произхожда от възобновяеми източници, в общия горивен състав.

Член 4

Национални планове за действие относно енергията от възобновяеми източници

1. Всяка държава-членка приема национален план за действие относно енергията от възобновяеми източници. В националните планове за действие относно енергията от възобновяеми източ­ ници се определят националните цели на държавите-членки за дела на енергията от възобновяеми източници, потребена в транс­ порта, производството на електроенергия, на топлинна енергия и енергия за охлаждане през 2020 г., като се вземат предвид после­ диците от други мерки на политики, свързани с енергийната ефек­ тивност, върху крайното потребление на енергия, както и подходящи мерки за постигане на тези общи национални цели, включително сътрудничество между местни, регионални и нацио­ нални органи, планирани статистически прехвърляния или съв­ местни проекти, национални политики за разработване на съществуващите ресурси от биомаса и мобилизиране на нови ресурси от биомаса за различни приложения, както и мерки, които да се предприемат за изпълнение на изискванията на членове 13—19.

До 30 юни 2009 г. Комисията приема образец за националните планове за действие относно енергията от възобновяеми източ­ ници. Този образец включва минималните изисквания, установени в приложение VI. Държавите-членки спазват този образец при представяне на техните национални планове за действие относно енергията от възобновяеми източници.

2. Държавите-членки нотифицират на Комисията своите национални планове за действие относно енергията от възоб­ новяеми източници най-късно до 30 юни 2010 г.

3. Шест месеца преди да изтече срокът за представяне на нацио­ налния план за действие относно енергията от възобновяеми източници, всяка държава-членка публикува и нотифицира на Комисията прогнозен документ, в който се посочват:

а) очакваното свръхпроизводство на енергия от възобновяеми източници в сравнение с индикативната крива, което може да се прехвърли на други държави-членки в съответствие с чле­ нове 6—11, както и прогнозният ѝ потенциал за съвместни проекти до 2020 г.; и

б) прогнозното търсене на енергия от възобновяеми източници до 2020 г., което ще бъде задоволено по начини, различни от вътрешно производство.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/29

Тази информация може да включва елементи, свързани с разходите и ползите, както и с финансирането. Прогнозните данни се актуа­ лизират в докладите на държавите-членки, както е предвидено в член 22, параграф 1, букви л) и м).

4. Държава-членка, чийто дял на енергия от възобновяеми източници спадне под индикативната крива през непосредствено предхождащия двегодишен период, установен в приложение I, част Б, представя на Комисията изменен национален план за дей­ ствие относно енергията от възобновяеми източници до 30 юни на следващата година, в който се определят подходящи и пропорцио­ нални мерки за привеждане в съответствие в разумен срок на дела с индикативната крива в приложение I, част Б.

Ако държавата-членка не е в съответствие с индикативната крива само в ограничена степен, Комисията може, като надлежно отчете текущите и бъдещите мерки, предприети от държавата-членка, да приеме решение за освобождаване на държавата-членка от задъл­ жението за представяне на изменен национален план за действие относно енергията от възобновяеми източници.

5. Комисията оценява националните планове за действие относно енергията от възобновяеми източници, по-специално аде­ кватността на мерките, предвидени от държавите-членки в съот­ ветствие с член 3, параграф 2. В отговор на национален план за действие относно енергията от възобновяеми източници или на изменен национален план за действие относно енергията от възоб­ новяеми източници Комисията може да издаде препоръка.

6. Комисията изпраща на Европейския парламент национал­ ните планове за действие относно енергията от възобновяеми източници и прогнозните документи във вида, в който същите са публикувани на платформата за прозрачност, посочена в член 24, параграф 2, както и евентуални препоръки, посочени в параграф 5 от настоящия член.

Член 5

Изчисляване на дела на енергия от възобновяеми източници

1. Брутното крайно потребление на енергия от възобновяеми източници във всяка държава-членка се изчислява като сбор от:

а) брутното крайно потребление на електроенергия от възоб­ новяеми източници;

б) брутното крайно потребление на енергия от възобновяеми източници за топлинна енергия и енергия за охлаждане; и

в) крайното потребление на енергия от възобновяеми източници в транспорта.

Газ, електроенергия и водород от възобновяеми източници се отчи­ тат само веднъж при изчислението на дела на брутното крайно потребление на енергия от възобновяеми източници по първа али­ нея, буква а), б) или в).

При условията на член 17, параграф 1, втора алинея не се отчитат биогорива и течни горива от биомаса, които не отговарят на кри­ териите за устойчивост, посочени в член 17, параграфи 2—6.

2. Когато държава-членка счита, че поради непреодолима сила ѝ е невъзможно да спази дела си на енергия от възобновяеми източници в брутното крайно потребление на енергия през 2020 г., посочен в третата колона от таблицата в приложение I, тя възможно най-бързо информира Комисията за това. Комисията приема решение дали е доказано наличието на непреодолима сила. Когато Комисията реши, че е доказано наличието на непреодолима сила, тя решава каква корекция да бъде направена в брутното крайно потребление на енергия от възобновяеми източници в тази държава-членка за 2020 г.

3. За целите на параграф 1, буква а) брутното крайно потреб­ ление на електроенергия от възобновяеми източници се изчислява като количеството електроенергия, произведено в държава-членка от възобновяеми източници на енергия, с изключение на електро­ енергията в помпеноакумулиращи водноелектрически централи, произведена от предварително изпомпана на горното ниво вода.

По отношение на централите с няколко вида горива, които изпол­ зват както възобновяеми, така и конвенционални източници на енергия, се взема предвид само електроенергията, произведена от възобновяеми източници. За целите на този вид изчисление при­ носът на всеки източник на енергия се изчислява въз основа на неговото енергийно съдържание.

Електроенергията, произведена от водноелектрически централи и съоръжения за вятърна енергия, се отчита в съответствие с прави­ лата за нормализация, посочени в приложение II.

4. За целите на параграф 1, буква б) от настоящия член брут­ ното крайно потребление на енергия от възобновяеми източници за топлинна енергия и енергия за охлаждане се изчислява като количеството енергия за местни топлофикационни и охладителни системи, произведено в държава-членка от възобновяеми източ­ ници, плюс потреблението на друга енергия от възобновяеми източници в промишлеността, домакинствата, услугите, селското стопанство, горското стопанство и рибното стопанство, за отопле­ ние, охлаждане и преработване.

По отношение на централите с няколко вида горива, които изпол­ зват възобновяеми и конвенционални източници на енергия, се отчита само топлинната енергия и енергията за охлаждане, произ­ ведена от възобновяеми източници на енергия. За целите на това изчисление приносът на всеки източник на енергия се изчислява въз основа на неговото енергийно съдържание.

Аеротермална, геотермална и хидротермална топлинна енергия, усвоена от термопомпи, се отчита за целите на параграф 1, буква б), при условие че крайното производство на енергия значително над­ хвърля вложената първична енергия, необходима за задвижване на термопомпите. Количеството топлинна енергия, което се счита за енергия от възобновяеми източници за целите на настоящата директива, се изчислява в съответствие с методиката, установена в приложение VII.

Топлинната енергия, генерирана от пасивни енергийни системи, благодарение на които се постига по-малко енергийно потребле­ ние по пасивен път, чрез конструкцията на сградата или в резул­ тат на топлинна енергия, генерирана от невъзобновяеми източници, няма да бъде отчитана за целите на параграф 1, буква б).

5. Енергийното съдържание на транспортните горива, вкл­ ючени в списъка в приложение III, следва да бъде отчитано със стойностите, посочени в същото приложение. Приложение III може да бъде адаптирано към техническия и научния прогрес. Тези мерки, предназначени да изменят несъществени елементи на настоящата директива, се приемат в съответствие с процедурата по регулиране с контрол, посочена в член 25, параграф 4.

(1)

L 140/30 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

6. Делът на енергията от възобновяеми източници се изчислява, като брутното крайно потребление на енергия от възобновяеми източници се раздели на брутното крайно потребление на енергия от всички източници на енергия и резултатът се изрази в проценти.

За целите на първа алинея сумата, посочена в параграф 1, се кори­ гира в съответствие с разпоредбите на членове 6, 8, 10 и 11.

При изчисляване на брутното крайно потребление на енергия на държава-членка с оглед измерване на спазването на целите и индикативната крива, установени в настоящата директива, коли­ чество енергия, потребено във въздухоплаването, се счита, че не е повече от 6,18 % в пропорционално изражение от брутното крайно потребление на енергия на съответната държава-членка. За Кипър и Малта количеството енергия, потребено във въздухопла­ ването, се счита, че не е повече от 4,12 % в пропорционално изра­ жение от брутното крайно потребление на енергия на тези държави-членки.

7. При изчислението на дела на енергията от възобновяеми източници се използват методиката и определенията, посочени в Регламент (ЕО) № 1099/2008 на Европейския парламент и на Съвета от 22 октомври 2008 г. относно статистиката за енерги­ йния сектор

(1) ОВ L 304, 14.11.2008 г., стр. 1.

.

Държавите-членки гарантират, че статистическите данни, изпол­ звани при изчисляването на тези отраслови и общи дялове, съот­ ветстват на статистическите данни, докладвани на Комисията съгласно Регламент (ЕО) № 1099/2008.

Член 6

Статистически прехвърляния между държави-членки

1. Държавите-членки може да се споразумеят и да постигнат договорености за статистическото прехвърляне на конкретно количество енергия от възобновяеми източници от една държава- членка към друга. Прехвърленото количество се:

а) изважда от количеството енергия от възобновяеми източници, което се отчита, с цел да се определи степента на спазване на изискванията на член 3, параграфи 1 и 2 от страна на държавата-членка, която извършва прехвърлянето; и

б) прибавя към количеството енергия от възобновяеми източ­ ници, което се отчита, с цел да се определи степента на спаз­ ване на изискванията на член 3, параграфи 1 и 2 от страна на държавата-членка, която приема прехвърлянето.

Статистическото прехвърляне не засяга постигането на национал­ ната цел на държавата-членка, извършваща прехвърлянето.

2. Договореностите, посочени в параграф 1, може да имат дей­ ствие за една или повече години. Комисията бива уведомена за тези договорености най-късно три месеца след края на всяка година, през която те действат. Изпратената до Комисията информация включва количеството и цената на въпросната енергия.

3. Прехвърлянето поражда действие единствено след като всички участващи в прехвърлянето държави-членки са нотифици­ рали Комисията за него.

Член 7

Съвместни проекти между държавите-членки

1. Две или повече държави-членки може да си сътрудничат по всички видове съвместни проекти, свързани с производството на електроенергия, топлинна енергия и енергия за охлаждане от възобновяеми източници. В това сътрудничество може да участват частни оператори.

2. Държавите-членки нотифицират Комисията относно дела или количеството на електроенергия, топлинна енергия или енер­ гия за охлаждане от възобновяеми източници, произведена по съв­ местен проект на тяхна територия, който е въведен в експлоатация след 25 юни 2009 г., или чрез увеличена мощност на инсталация, която е била реконструирана след тази дата, който дял или коли­ чество следва да се разглежда като част от общите национални цели на друга държава-членка, с цел да се определи степента на спазване на изискванията на настоящата директива.

3. В нотификацията, посочена в параграф 2:

а) се описва планираната инсталация или се посочва реконстру­ ираната инсталация;

б) се уточнява делът или количеството електроенергия или топ­ линна енергия, или енергия за охлаждане, произведена от инсталацията, който следва да се разглежда като част от общата национална цел на друга държава-членка;

в) се посочва държавата-членка, в полза на която се прави ноти­ фикацията; и

г) се уточнява периодът, в цели календарни години, през който електроенергията или топлинната енергия, или енергията за охлаждане, произведени от инсталации за енергия от възоб­ новяеми източници, следва да се разглежда като част от общата национална цел на другата държава-членка.

4. Периодът, определен в параграф 3, буква г), не продължава след 2020 г. Даден съвместен проект може да продължи след 2020 г.

5. Направената съгласно настоящия член нотификация не се променя или оттегля без общото съгласие на държавата-членка, която извършва нотификацията, и държавата-членка, посочена в съответствие с параграф 3, буква в).

Член 8

Последици от съвместни проекти между държавите-членки

1. В срок до три месеца след края на всяка година, попадаща в периода, определен в член 7, параграф 3, буква г), държавата- членка, която е направила нотификацията по член 7, изготвя уве­ домление, в което посочва:

а) общото количество електроенергия или топлинна енергия, или енергия за охлаждане, произведено през годината от възобновяеми източници на енергия от инсталацията, за която се отнася нотификацията по член 7; и

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/31

б) общото количество електроенергия или топлинна енергия, или енергия за охлаждане, произведено през годината от възобновяеми източници на енергия от същата инсталация, което следва да се разглежда като част от общата национална цел на друга държава-членка в съответствие с условията на нотификацията.

2. Нотифициращата държава-членка изпраща уведомлението до държавата-членка, в полза на която е направена нотификацията, и до Комисията.

3. С цел да се определи степента на спазване на изискванията на настоящата директива относно общите национални цели, коли­ чеството електроенергия или топлинна енергия, или енергия за охлаждане от възобновяеми източници на енергия, за което се отнася нотификацията в съответствие с параграф 1, буква б):

а) се изважда от количеството електроенергия или топлинна енергия, или енергия за охлаждане от възобновяеми източ­ ници, което се отчита, за да се определи степента на спазване на изискванията от страна на държавата-членка, изготвила уведомлението по параграф 1; и

б) се прибавя към количеството електроенергия или топлинна енергия, или енергия за охлаждане от възобновяеми източ­ ници, което се отчита, за да се определи степента на спазване на изискванията от страна на държавата-членка, получила нотификацията в съответствие с параграф 2.

Член 9

Съвместни проекти между държавите-членки и трети държави

1. Една или повече държави-членки може да си сътрудничат с една или повече трети държави по всички видове съвместни про­ екти относно производството на електроенергия от възобновяеми източници. В такова сътрудничество може да участват частни оператори.

2. Електроенергия от възобновяеми източници, произведена в трета държава, се отчита единствено с цел да се определи степента на спазване на изискванията на настоящата директива относно общите национални цели, ако са спазени следните условия:

а) електроенергията се потребява в Общността — изискване, което се счита за изпълнено, когато:

i) всички отговорни оператори на преносни системи в дър­ жавата по произход, държавата по местоназначение и, ако е уместно, всяка транзитна трета държава надлежно са определили количество електроенергия, съответстващо на отчетената електроенергия, което да се използва за съответния им дял от междусистемния капацитет;

ii) отговорният оператор на преносна система надлежно е регистрирал количество електроенергия, съответстващо на отчетената електроенергия, в частта на Общността по отношение на даден междусистемен електропровод; и

iii) определеният капацитет и производството на електро­ енергия от възобновяеми източници от инсталацията, посочена в параграф 2, буква б), се отнасят за същия период от време;

б) електроенергията е произведена от новопостроена инстала­ ция, която е въведена в експлоатация след 25 юни 2009 г., или от увеличена мощност на инсталация, която е била рекон­ струирана след тази дата, в рамките на съвместен проект съгласно параграф 1; и

в) количеството на произведената и изнесена електроенергия не е било обект на подпомагане по схема за подпомагане на трета държава, различно от инвестиционна помощ, предоставена за инсталацията.

3. За целите на член 5 държавите-членки може да поискат от Комисията да се отчете електроенергията от възобновяеми източ­ ници, произведена и потребена в трета държава, в контекста на изграждането на междусистемна връзка с много продължителен период на изпълнение между държава-членка и трета държава, ако са изпълнени следните условия:

а) изграждането на междусистемната връзка е започнало до 31 декември 2016 г.;

б) не е възможно междусистемната връзка да бъде въведена в експлоатация до 31 декември 2020 г.;

в) възможно е междусистемната връзка да бъде въведена в екс­ плоатация до 31 декември 2022 г.;

г) след нейното въвеждане в експлоатация междусистемната връзка ще се използва за износ в Общността, в съответствие с параграф 2, на електроенергия, произведена от възобновяеми източници на енергия;

д) това искане се отнася до съвместен проект, който отговаря на критериите, посочени в параграф 2, букви б) и в), и ще изпол­ зва междусистемната връзка след нейното въвеждане в екс­ плоатация, както и до количество електроенергия, което не е по-голямо от количеството, което ще се изнася за Общността след въвеждането в експлоатация на междусистемната връзка.

4. Делът или количеството електроенергия, произведена от инсталация на територията на трета държава, който дял или коли­ чество следва да се разглежда като част от общата национална цел на една или повече държави-членки, за да се определи степента на спазване на член 3, се нотифицира на Комисията. Когато е засег­ ната повече от една държава-членка, на Комисията се нотифицира разпределянето на този дял или количество между държавите- членки. Този дял или количество не надвишава дела или количе­ ството, което реално е изнесено за Общността и е потребено в нея, като отговаря на количеството, посочено в параграф 2, буква а), подточки i) и ii) от настоящия член, и на условията, определени в параграф 2, буква а). Нотификацията се извършва от всяка една държава-членка, към чиято обща национална цел следва да се при­ числи делът или количеството електроенергия.

5. В нотификацията, посочена в параграф 4:

а) се описва планираната инсталация или се посочва реконстру­ ираната инсталация;

б) се уточнява делът или количеството електроенергия, произве­ дена от инсталацията, които следва да се разглеждат като част от националната цел на дадената държава-членка, както и съответните финансови договорености, при спазване на изиск­ ванията за поверителност;

L 140/32 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

в) се уточнява периодът, в цели календарни години, през който електроенергията следва да се разглежда като част от общата национална цел на държавата-членка; и

г) се включва писмено потвърждение по букви б) и в) от третата държава, на чиято територия ще се експлоатира инстала­ цията, както и делът или количеството електроенергия, про­ изведени от инсталацията, които ще се използват за вътрешни цели от тази трета държава.

6. Периодът, посочен в параграф 5, буква в), не продължава след 2020 г. Даден съвместен проект може да продължи след 2020 г.

7. Нотификация, направена съгласно настоящия член, не може да бъде променяна или оттегляна без общото съгласие на държавата-членка, която прави нотификацията, и третата държава, която е потвърдила съвместния проект в съответствие с параграф 5, буква г).

8. Държавите-членки и Общността насърчават съответните органи по Договора за създаване на енергийна общност да пред­ приемат, в съответствие със същия договор, мерките, които са необходими, за да могат договарящите страни, присъединили се към въпросния договор, да прилагат разпоредбите относно сътруд­ ничеството между държавите-членки, които са предвидени в настоящата директива.

Член 10

Последици от съвместните проекти между държавите-членки и трети държави

1. В срок до три месеца от края на всяка година, попадаща в периода, посочен в член 9, параграф 5, буква в), държавата-членка, която е извършила нотификацията по член 9, изготвя уведомле­ ние, в което посочва:

а) общото количество електроенергия, произведена през годи­ ната от възобновяеми източници на енергия от инсталацията, предмет на нотификацията по член 9;

б) количеството електроенергия, произведено през годината от възобновяеми източници на енергия от същата инсталация, което следва да се разглежда като част от нейната обща нацио­ нална цел съгласно условията на нотификацията по член 9; и

в) доказателство за съответствие с условията, установени в член 9, параграф 2.

2. Държавата-членка изпраща уведомлението на третата дър­ жава, която е потвърдила проекта в съответствие с член 9, параг­ раф 5, буква г), и на Комисията.

3. За да се определи степента на спазване на изискванията на настоящата директива относно общите национални цели, количе­ ството електроенергия, произведена от възобновяеми източници, посочено в съответствие с параграф 1, буква б), се добавя към количеството енергия от възобновяеми източници, което се отчита, при измерване на степента на спазване от държавата-членка, която изпраща уведомлението.

Член 11

Съвместни схеми за подпомагане

1. Без да се засягат задълженията на държавите-членки по член 3, две или повече държави-членки може да решат на добро­ волни начала да обединят или частично да координират своите национални схеми за подпомагане. В такива случаи определено количество енергия от възобновяеми източници, произведено на територията на участващите държави-членки, може да се раз­ глежда като част от общата национална цел на друга участваща държава-членка, ако съответните държави-членки:

а) извършат статистическо прехвърляне на определени коли­ чества енергия от възобновяеми източници от една държава- членка към друга, в съответствие с член 6, или

б) определят правило за разпределението, одобрено от участва­ щите държави-членки, въз основа на което се разпределят количества енергия от възобновяеми източници между участ­ ващите държави-членки. Такова правило се нотифицира на Комисията не по-късно от три месеца след края на първата година, през която то поражда действие.

2. В срок до три месеца от края на всяка година всяка държава- членка, направила нотификация по параграф 1, буква б), изготвя писмо за уведомление, в което посочва общото количество елек­ троенергия или топлинна енергия, или енергия за охлаждане от възобновяеми източници на енергия, произведено през годината, за която ще се приложи правилото за разпределение.

3. С цел да се определи степента на спазване на изискванията на настоящата директива относно общите национални цели, коли­ чеството електроенергия или топлинна енергия, или енергия за охлаждане от възобновяеми източници, нотифицирано в съответ­ ствие с параграф 2, се преразпределя между съответните държави- членки в съответствие с нотифицираното правило за разпределение.

Член 12

Увеличения на мощността

За целите на член 7, параграф 2 и член 9, параграф 2, буква б) еди­ ниците енергия от възобновяеми източници, произведени в резул­ тат на увеличение на мощността на дадена инсталация, ще бъдат разглеждани като произведени от отделна инсталация, въведена в експлоатация в момента на настъпването на увеличението на мощността.

Член 13

Административни процедури, правила и кодекси

1. Държавите-членки гарантират, че националните правила относно разрешителните, сертификационните и лицензионните процедури, прилагани по отношение на централите, както и свър­ заните с тях инфраструктури за преносни и разпределителни мрежи, за производство на електроенергия, топлинна енергия или енергия за охлаждане от възобновяеми източници, както и по отношение на процеса на преобразуване на биомаса в биогорива или други енергийни продукти, са пропорционални и необходими.

(1)

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/33

По-специално държавите-членки предприемат необходимите стъпки, за да гарантират, че:

а) поради разликите между административните структури и организация на държавите-членки съответните отговорности на националните, регионалните и местните административни органи за разрешителни, сертификационни и лицензионни процедури, включително за пространствено планиране, са ясно координирани и определени и с прозрачни срокове за вземане на решение по заявленията за съгласуване на проекти и за разрешения за строеж;

б) на подходящо равнище се предоставя цялостна информация за обработването на заявленията за разрешения, сертификати и лицензи за инсталации, произвеждащи енергия от възоб­ новяеми източници, и за наличната подкрепа за кандидатите;

в) административните процедури са рационализирани и се про­ веждат в срок на съответното административно равнище;

г) правилата за разрешаване, сертифициране и лицензиране са обективни, прозрачни и пропорционални, не пораждат дис­ криминация между кандидатите и изцяло отчитат особенос­ тите на отделните технологии за енергия от възобновяеми източници;

д) административните такси, плащани от потребители, проек­ танти, архитекти, строители, монтажници и доставчици на оборудване и системи, са прозрачни и се обуславят от разхо­ дите; и

е) за малките проекти и за децентрализираните устройства за производство на енергия от възобновяеми източници са уста­ новени опростени и облекчени процедури за получаване на разрешение, когато това е целесъобразно, включително чрез обикновено уведомяване, ако то е разрешено от приложимата регулаторна рамка.

2. Държавите-членки ясно определят всички технически спе­ цификации, които трябва да бъдат спазени от съоръженията и сис­ темите за енергия от възобновяеми източници, за да се ползват от схемите за подпомагане. Когато съществуват европейски стандарти, включително екологични етикети, енергийни етикети и други тех­ нически референтни системи, установени от европейските стандар­ тизационни служби, тези национални технически спецификации са изразени при съобразяване с тези стандарти. Такива технически спецификации не предписват къде съоръженията и системите да бъдат сертифицирани и следва да не препятстват функционирането на вътрешния пазар.

3. Държавите-членки препоръчват на всички участници, по-специално на местните и регионалните административни органи, да гарантират инсталирането на съоръжения и системи за използване на електроенергия, топлинна енергия и енергия за охлаждане от възобновяеми източници, както и на местни топлофикационни и охладителни системи при планирането, проектирането, изграждането и модернизирането на промишлени или жилищни зони. По-конкретно държавите-членки насърчават местните и регионалните административни органи да включват топлинната енергия и енергията за охлаждане от възобновяеми източници при планирането на градската инфраструктура, когато това е целесъобразно.

4. Държавите-членки въвеждат в своите строителни правила и кодекси подходящи мерки за увеличаването на дела на всички видове енергия от възобновяеми източници в строителния сектор.

При приемането на такива мерки или в своите регионални схеми за подпомагане държавите-членки може да вземат предвид нацио­ налните мерки, отнасящи се до съществено увеличаване на енергийната ефективност и до комбинирано производство, както и до сгради, които са проектирани да улавят пасивно енергия или да са с ниско или нулево потребление на енергия.

До 31 декември 2014 г. държавите-членки изискват в своите строителни правила и кодекси или чрез други средства с равнос­ тоен ефект, когато това е уместно, използването на минимално нива на енергия от възобновяеми източници в нови сгради и в съществуващи такива, които подлежат на основен ремонт. Държавите-членки разрешават тези минимални равнища да бъдат достигнати чрез, inter alia, отопление и охлаждане от местни сис­ теми, получено при потребление на значителен дял енергия от възобновяеми източници.

Изискванията по първа алинея се прилагат за въоръжените сили само доколкото прилагането им не е в противоречие с естеството и основната цел на дейността на въоръжените сили и с изключе­ ние на материалите, които се използват изключително за военни цели.

5. Държавите-членки гарантират, че считано от 1 януари 2012 г. новите обществени сгради, както и съществуващите обществени сгради, които подлежат на основен ремонт на наци­ онално, регионално и местно равнище, изпълняват роля на обра­ зец в контекста на настоящата директива. Държавите-членки inter alia може да позволят това задължение да бъде изпълнявано чрез спазване на стандартите за жилищни сгради с нулево потребление на енергия или посредством осигуряване на използването на покривите на обществени или смесени публично-частни сгради от трети страни за инсталации, произвеждащи енергия от възоб­ новяеми източници.

6. Чрез своите строителни наредби и кодекси държавите- членки насърчават използването на такива системи топлинна енер­ гия и енергия за охлаждане и оборудване на базата на енергия от възобновяеми източници, които постигат значително намаление на потреблението на енергия. Държавите-членки използват енер­ гийни или екологични етикети и други подходящи сертификати или стандарти, разработени на национално или общностно рав­ нище, когато подобни инструменти съществуват, като основа за насърчаване на такива системи и оборудване.

По отношение на биомасата държавите-членки насърчават такива технологии за преобразуване, които постигат ефективност на пре­ образуването от поне 85 % при жилищни и търговски приложе­ ния и поне 70 % при промишлени приложения.

По отношение на термопомпите държавите-членки насърчават използването на тези, които постигат съответствие с минималните изисквания за екологично етикетиране, установени с Решение 2007/742/ЕО на Комисията от 9 ноември 2007 г. за установяване на екологичните критерии за присъждането на знака за екомар­ кировка на Общността на електрически, газови или абсорбционни термопомпи

(1) ОВ L 301, 20.11.2007 г., стр. 14.

.

L 140/34 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

По отношение на слънчевата топлинна енергия държавите-членки насърчават сертифицирани съоръжения и системи въз основа на европейски стандарти, когато такива съществуват, включително екологични етикети, енергийни етикети и други технически рефе­ рентни системи, установени от европейските органи за стандартизация.

При определянето на ефикасността на преобразуване и на съотно­ шението вход/изход на системите и оборудването, за целите на настоящия параграф, държавите-членки използват процедури на Общността, а ако липсват такива — международни процедури, в случай че те съществуват.

Член 14

Информация и обучение

1. Държавите-членки гарантират, че информацията относно мерките за подпомагане се предоставя на всички заинтересовани лица, като например потребители, строители, монтажници, архитекти и доставчици на отоплително, охладително и електри­ ческо оборудване и системи, както и на автомобили, при които е съвместимо използването на енергия от възобновяеми източници.

2. Държавите-членки гарантират предоставянето на информа­ ция от доставчиците на оборудване и системи или от компетен­ тните национални органи относно чистите печалби, разходите и енергийната ефективност на оборудването и системите за изпол­ зване на електроенергия, топлинна енергия и енергия за охлаж­ дане от възобновяеми източници на енергия.

3. Държавите-членки гарантират, че до 31 декември 2012 г. схеми за сертифициране или еквивалентни квалификационни схеми се предоставят или са на разположение на монтажници на малки котли и печки за биомаса, слънчеви фотоволтаични и слъ­ нчеви топлинни системи, повърхностни геотермални системи и термопомпи. Тези схеми може да вземат под внимание съществу­ ващите схеми и структури, в зависимост от случая, и се основават на критериите, установени в приложение IV. Всяка държава- членка признава сертифицирането, извършено от други държави- членки в съответствие с тези критерии.

4. Държавите-членки осигуряват обществен достъп до инфор­ мация относно схемите за сертифициране или еквивалентните квалификационни схеми, посочени в параграф 3. Държавите- членки могат също да осигурят достъп до списъка с монтажници, които са квалифицирани или сертифицирани в съответствие с посочените в параграф 3 разпоредби.

5. Държавите-членки гарантират, че на всички заинтересовани участници, предимно на проектанти и архитекти, се предоставят указания, така че те да могат по подходящ начин да разглеждат възможностите за оптимално съчетаване на възобновяеми източ­ ници на енергия, високоефективни технологии и местни топлофикационни и охладителни системи при планирането, проектирането, изграждането и обновяването на промишлени или жилищни райони.

6. Държавите-членки, с участието на местни и регионални органи, разработват подходящи информационни, осведомителни, насочващи и/или обучителни програми с цел да информират граж­ даните за ползите и практическите особености на развитието и използването на енергия от възобновяеми източници.

Член 15

Гаранции за произход на електроенергията, топлинната енергия и енергията за охлаждане, произведени от

възобновяеми източници на енергия

1. За да се докаже на крайните потребители делът или количе­ ството енергия от възобновяеми източници в енергийния състав на доставчик на енергия, в съответствие с член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО, държавите-членки гарантират, че произ­ ходът на електроенергията, произведена от възобновяеми източ­ ници, може да се гарантира като такъв по смисъла на настоящата директива в съответствие с обективни, прозрачни и недискрими­ национни критерии.

2. За тази цел държавите-членки осигуряват издаването на гаранция за произход в отговор на искане от страна на произво­ дител на електроенергия от възобновяеми източници. Държавите- членки може да предвидят издаването на гаранции за произход в отговор на искане на производители на топлинна енергия и енер­ гия за охлаждане от възобновяеми източници. Посоченото по-горе издаване може да се обвърже с изискване за минимален лимит на мощността. Гаранцията за произход е за стандартно количество енергия от 1 MWh. За всяка единица произведена енергия може да бъде издадена само една гаранция за произход.

Държавите-членки гарантират, че една и съща единица за коли­ чество енергия от възобновяеми източници се взема предвид само веднъж.

Държавите-членки може да предвидят да не се предоставя подпо­ магане на производител, който получава гаранция за произход за същото производство на енергия от възобновяеми източници.

Гаранцията за произход не е от значение за спазването на член 3 от държава-членка. Прехвърлянията на гаранции за произход, отделно или заедно с физическия пренос на енергия, не засяга решението на държавите-членки да използват статистически прехвърляния, съвместни проекти или съвместни схеми за подпо­ магане за съблюдаване на целите или за изчисляване на брутното крайно потребление на енергия от възобновяеми източници в съответствие с член 5.

3. Гаранцията за произход се използва в рамките на 12 месеца от производството на съответната единица енергия. Гаранцията за произход се обезсилва, след като бъде използвана.

4. Държавите-членки или определените компетентни органи упражняват надзор над издаването, прехвърлянето и отменянето на тези гаранции за произход. Определените компетентни органи имат отговорности с различен географски обхват и са независими от дейностите по производство, търговия и доставка.

5. Държавите-членки или определените компетентни органи създават подходящи механизми, за да осигурят, че гаранциите за произход се издават, прехвърлят и отменят по електронен път и са точни, надеждни и защитени от злоупотреби.

6. Всяка гаранция за произход съдържа най-малко следните данни:

а) енергийния източник, използван за производство на енер­ гията, и началната и крайната дата на производство;

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/35

б) информация дали се отнася за:

i) електроенергия; или

ii) топлинна енергия и/или енергия за охлаждане;

в) наименованието, местоположението, вида и мощността на инсталацията, където енергията е била произведена;

г) дали и до каква степен инсталацията се е ползвала от инвес­ тиционна помощ, дали и до каква степен единицата енергия се е ползвала по друг начин от национална схема за подпома­ гане, както и вида схема за подпомагане;

д) датата, на която инсталацията е въведена в експлоатация; и

е) датата и държавата на издаване и уникален идентификацио­ нен номер.

7. Когато се изисква от доставчик на електроенергия да докаже дял или количество енергия от възобновяеми източници в него­ вия енергиен състав, за целите на член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО, той може да го направи, като използва своите гаран­ ции за произход.

8. Количеството енергия от възобновяеми източници, съответ­ стващо на гаранциите за произход, прехвърлени на трета страна от доставчик на електроенергия, се изважда от дела на енергията от възобновяеми източници в неговия енергиен състав, за целите на член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО.

9. Държавите-членки признават гаранциите за произход, изда­ дени в друга държава-членка в съответствие с настоящата дирек­ тива, само като доказателство за елементите, посочени в параграф 1 и параграф 6, букви а) — е). Държава-членка може да откаже да признае гаранция за произход само ако има добре обосновани съм­ нения за нейната точност, надеждност или достоверност. Държавата-членка нотифицира Комисията за всеки такъв отказ и за основанията за него.

10. Ако Комисията установи, че няма основания да откаже признаването на гаранция за произход, Комисията може да приеме решение, изискващо от съответната държава-членка да я признае.

11. Държава-членка може да въведе, в съответствие със законо­ дателството на Общността, обективни, прозрачни и недискрими­ национни критерии за използването на гаранции за произход в съответствие със задълженията, предвидени в член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО.

12. Когато доставчиците на енергия предлагат на пазара енер­ гия от възобновяеми източници на потребители, като се позовават на екологичните или други ползи от енергията от възобновяеми източници, държавите-членки може да изискват тези доставчици на енергия да предоставят в кратка форма информация за количе­ ството или дела енергия от възобновяеми източници, които идват от инсталации или увеличена мощност, въведени в експлоатация след 25 юни 2009 г.

Член 16

Достъп до и експлоатация на мрежите

1. Държавите-членки предприемат подходящите стъпки за раз­ витие на електроенергийната мрежова инфраструктура за пренос и разпределение, на интелигентни мрежи, складови съоръжения и на електроенергийната система с цел да се позволи сигурното функциониране на електроенергийната система, тъй като това вкл­ ючва по-нататъшното развитие на производството на електроенер­ гия от възобновяеми източници на енергия, включително междусистемни връзки между отделните държави-членки и между държавите-членки и трети държави. Държавите-членки предприе­ мат подходящи стъпки и за ускоряване на разрешителните проце­ дури за мрежова инфраструктура и за координиране на одобрението на мрежова инфраструктура с административни про­ цедури и процедури по планиране.

2. При спазване на изискванията, свързани с поддържането на надеждността и безопасността на електроенергийната мрежа, въз основа на прозрачни и недискриминационни критерии, опреде­ лени от компетентните национални органи:

а) държавите-членки гарантират, че операторите на преносни системи и операторите на разпределителни системи на тяхна територия гарантират преноса и разпределението на електро­ енергия, произведена от възобновяеми източници на енергия;

б) държавите-членки предоставят също приоритетен достъп или гарантиран достъп до мрежата на произведената от възоб­ новяеми източници на енергия електроенергия;

в) държавите-членки гарантират, че при диспечиращите елек­ трогенериращи инсталации операторите на преносните сис­ теми дават приоритет на тези инсталации, които използват възобновяеми източници на енергия, доколкото това се поз­ волява от сигурната експлоатация на националната електро­ енергийна система и въз основа на прозрачни и недискриминационни критерии. Държавите-членки гаранти­ рат предприемането на подходящи експлоатационни мерки по отношение на мрежите и пазара с цел да се ограничи до минимум намаляването на електроенергия, произведена от възобновяеми източници. Ако се предприемат значителни мерки за намаляване на възобновяемите източници на енер­ гия, с цел да се гарантират сигурността на националната еле­ ктроенергийна система и сигурността на енергийните доставки, държавите-членки правят необходимото отговор­ ните оператори на системи да докладват на компетентния регулаторен орган за тези мерки и да посочат какви корек­ тивни мерки възнамеряват да вземат, за да предотвратят неу­ местното намаляване.

3. Държавите-членки изискват от операторите на преносни системи и от операторите на разпределителни системи да опреде­ лят и направят обществено достояние своите стандартни правила по отношение на покриването и разпределянето на разходите за технически адаптации, като например свързване към мрежата или укрепване на мрежата, по-добра експлоатация на мрежата и пра­ вила за недискриминационно прилагане на мрежовите кодекси, които са необходими за включване на нови производители, пода­ ващи към свързаната мрежа електроенергия, произведена от възоб­ новяеми източници на енергия.

Тези правила се основават на обективни, прозрачни и недискри­ минационни критерии, като по-специално следва да се отчитат всички разходи и приходи, отнасящи се до свързването на тези производители към мрежата, както и специфичните обстоятелства в случай на производители, разположени в периферни или слабо­ населени региони. Тези правила може да предвиждат различни видове свързване.

(1)

L 140/36 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

4. Когато е уместно, държавите-членки може да изискат от опе­ раторите на преносната система и от операторите на разпре­ делителната система да поемат, изцяло или частично, посочените в параграф 3 разходи. Държавите-членки преглеждат и вземат необходимите мерки за подобряване на нормативните рамки и правилата за покриване и разпределяне на разходите, посочени в параграф 3, до 30 юни 2011 г. и след това периодично ги пре­ глеждат отново на всеки две години, за да осигурят присъединя­ ването на нови производители, както е посочено в същия параграф.

5. Държавите-членки изискват от операторите на преносните системи и операторите на разпределителните системи да предоста­ вят на всеки нов производител на енергия от възобновяеми източ­ ници, който желае да бъде свързан към системата, изисканата от него изчерпателна и необходима информация, включваща:

а) цялостна и подробна прогноза за разходите, свързани със свързването;

б) разумен и точен график за приемане и обработка на искането за свързване към мрежата;

в) разумен индикативен график за всяко предложено свързване към мрежата.

Държавите-членки може да разрешат на производителите на елек­ троенергия от възобновяеми източници на енергия, които желаят да бъдат свързани към мрежата, да обявят търг за техническото осъществяване на свързването.

6. Разпределянето на разходите, посочено в параграф 3, се при­ лага според механизъм, основан на обективни, прозрачни и недис­ криминационни критерии, като се вземат предвид ползите, които първоначално или впоследствие присъединени производители, както и операторите на преносната система и операторите на раз­ пределителната система придобиват от свързването.

7. Държавите-членки гарантират, че при налагането на тари­ фите за пренос и разпределение не се допуска дискриминиране на електроенергия от възобновяеми източници, включително и на такава електроенергия от възобновяеми източници, която е про­ изведена в периферни региони, например в островни или в слабо­ населени региони. Държавите-членки гарантират, че налагането на такси за пренос и разпределение не се извършва дискримина­ ционно спрямо газ от възобновяеми източници на енергия.

8. Държавите-членки гарантират, че тарифите, наложени от операторите на преносните системи и от операторите на разпре­ делителните системи, съответно за пренос и разпределение на електроенергия от централи, които използват възобновяеми източ­ ници на енергия, в съответствие с възможните намаления на мрежовите разходи в резултат на свързването на централата към мрежата. Такива намаления на мрежовите разходи могат да въз­ никнат в резултат от прякото ползване на мрежата за ниско напрежение.

9. Когато е приложимо, държавите-членки извършват оценка на необходимостта от разширяване на съществуващата газопро­ водна инфраструктура за улесняване на включването на газ от възобновяеми източници на енергия.

10. Когато е приложимо, държавите-членки изискват от опе­ раторите на преносни системи и от операторите на разпредели­ телни системи на тяхната територия да публикуват технически правила в съответствие с член 6 от Директива 2003/55/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 26 юни 2003 г. относно

общите правила за вътрешния пазар на природен газ

(1) ОВ L 176, 15.7.2003 г., стр. 57.

, по-специално по отношение на правилата за свързване, включващи изисквания за качество на газта, ароматизиране на газта и наля­ гане на газта. Държавите-членки изискват също от операторите на преносни системи и от операторите на разпределителни системи да публикуват тарифите за свързване към газ от възобновяеми източници, въз основа на прозрачни и недискриминационни критерии.

11. В своите национални планове за действие относно енер­ гията от възобновяеми източници държавите-членки оценяват необходимостта от изграждане на нова инфраструктура за местни топлофикационни и охладителни системи от възобновяеми източ­ ници на енергия с оглед постигане на националните цели за 2020 г., посочени в член 3, параграф 1. Съгласно тази оценка държавите-членки предприемат, при необходимост, стъпки с оглед разработване на местна топлофикационна инфраструктура, за да се даде възможност за развитие на производство на топлинна енер­ гия и енергия за охлаждане от широк набор от съоръжения, функ­ циониращи с голяма биомаса, слънчева енергия и геотермална енергия.

Член 17

Критерии за устойчивост по отношение на биогоривата и течните горива от биомаса

1. Независимо дали суровините са отгледани на или извън територията на Общността, енергия от биогорива и течни горива от биомаса се взема предвид за целите, посочени в букви а), б) и в), само при условие че отговарят на критериите за устойчивост, посо­ чени в параграфи 2—6:

а) определяне на степента на съответствие с изискванията на настоящата директива относно националните цели;

б) определяне на степента на съответствие със задълженията за енергия от възобновяеми източници;

в) съответствие на условията за получаване на финансова под­ крепа за потреблението на биогорива и течни горива от биомаса.

Независимо от това биогоривата и течните горива от биомаса, про­ изведени от отпадъци и остатъци, различни от остатъците от сел­ ското стопанство, аквакултурата, рибното и горското стопанство, е необходимо да отговарят само на критериите за устойчивост, установени в параграф 2, за да бъдат взети предвид за целите, посо­ чени в букви а), б) и в).

2. За да се отчита за целите, посочени в параграф 1, букви а), б) и в), ползването на биогорива и течни горива от биомаса трябва да води до намаление на емисии на парникови газове с поне 35 %.

Считано от 1 януари 2017 г., намалението на емисиите на парни­ кови газове при използване на биогорива и течни горива от био­ маса, взети предвид за целите, посочени в параграф 1, букви а), б) и в), е поне 50 %. От 1 януари 2018 г. това намаление на емисиите на парникови газове е поне 60 % за биогоривата и течните горива от биомаса, произведени в инсталации, в които производството е започнало на или след 1 януари 2017 г.

(1)

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/37

Намалението на емисиите на парникови газове в резултат на използването на биогорива и течни горива от биомаса се изчислява в съответствие с член 19, параграф 1.

В случай че биогоривата и течните горива от биомаса са произве­ дени от инсталации, които вече са били в експлоатация на 23 януари 2008 г., първа алинея се прилага от 1 април 2013 г.

3. Биогоривата и течните горива, които се отчитат за целите, посочени в параграф 1, букви а), б) и в), не са произведени от суро­ вини, произхождащи от терени с голямо значение за биоразноо­ бразието, т.е. от терени с един от следните статуси през или след януари 2008 г., независимо дали тези терени продължават да имат този статус:

а) девствена гори или други залесени земи, т.е. гори или други залесени земи с местни видове, където няма ясно видими признаци на човешка дейност и екологичните процеси не са съществено нарушени;

б) зони, определени:

i) със закон или от съответния компетентен орган с оглед защита на природата; или,

ii) зони за защита на редки, под заплаха или застрашени от изчезване екосистеми или видове, признати от междуна­ родни споразумения или включени в списъци, изготвени от междуправителствени организации или Международ­ ния съюз за опазване на природата, при условие че са признати в съответствие с член 18, параграф 4, втора алинея;

освен ако не бъдат представени доказателства, че производ­ ството на тази суровина не противоречи на тези природоза­ щитни цели;

в) пасища с висока степен на биоразнообразие, които са:

i) естествени, т.е. пасища, които биха останали такива при липсата на човешка намеса и които запазват естествения състав на видовете и екологичните характеристики и про­ цеси; или

ii) изкуствени, т.е. пасища, които биха престанали да бъдат такива при липсата на човешка намеса и които са богати на видове и не са деградирали, освен ако не се докаже, че добивът на суровини е необходим за запазване на статуса на пасище.

Комисията установява критериите и географските обхвати, по които да се установи кои пасища се обхващат от първа алинея, буква в). Тези мерки, предназначени да изменят несъществени еле­ менти на настоящата директива, включително чрез допълването ѝ, се приемат в съответствие с процедурата по регулиране с контрол, посочена в член 25, параграф 4.

4. Биогоривата и течните горива от биомаса, които се отчитат за целите, посочени в параграф 1, букви а), б) и в), не са произве­ дени от суровини, произхождащи от терени с високи въглеродни запаси, т.е. от терени, които са имали един от следните статуси през януари 2008 г., но вече нямат този статус:

а) мочурища, т.е. почви, покрити или наситени с вода постоянно или през значителна част от годината;

б) трайно залесени зони, т.е. терени с площ над един хектар, височина на дърветата над пет метра и с покритие от корон­ ите над 30 %, или с дървета, които могат да достигнат тези прагове на място;

в) терени с площ над един хектар, височина на дърветата над пет метра и с покритие от короните между 10 и 30 %, или с дър­ вета, които могат да достигнат тези прагове на място, освен ако не бъде предоставено доказателство, че запасите от въгле­ род на зоната преди и след преобразуването са такива, че при прилагането на методиката, установена в приложение V, част В, биха били изпълнени условията, посочени в параграф 2 от настоящия член.

Разпоредбите на настоящия параграф не се прилагат, ако по вре­ мето, когато суровината е добита, съответният терен е имал същия статус като през януари 2008 г.

5. Биогорива и течни горива от биомаса, които са взети пред­ вид за целите, посочени в параграф 1, букви а), б) и в), не се доби­ ват от суров материал, получен от земя, която е била торфище през януари 2008 г., освен ако не са представени доказателства, че кул­ тивирането и добиването на тези суровини не налага дренаж на предварително неотводнената почва.

6. Селскостопанските суровини, отглеждани в Общността и използвани за производството на биогорива и течни горива от био­ маса, които се отчитат за целите, посочени в параграф 1, букви а), б) и в), следва да бъдат добити в съответствие с изискванията и стандартите, посочени под заглавието „Околна среда“ в част А и в точка 9 от приложение II към Регламент (ЕО) № 73/2009 на Съвета от 19 януари 2009 г. за установяване на общи правила за схеми за директно подпомагане в рамките на Общата селскосто­ панска политика и за установяване на някои схеми за подпомагане на земеделски стопани

(1) ОВ L 30, 31.1.2009 г., стр. 16.

, и в съответствие с минималните изиск­ вания за добро земеделско и екологично състояние, определени в член 6, параграф 1 от същия регламент.

7. На всеки две години Комисията представя на Европейския парламент и на Съвета доклад както за трети държави, така и за държави-членки, които са значителен източник на биогорива или на суровини за използвани в Общността биогорива, относно взе­ тите на национално равнище мерки за спазване на критериите за устойчивост, установени в параграфи 2—5, и за защита на почвите, водата и въздуха. Първият доклад се представя през 2012 г.

L 140/38 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

На всеки две години Комисията представя на Европейския парла­ мент и на Съвета доклад относно въздействието на нарасналото търсене на биогорива върху социалната устойчивост в Общността и в трети държави, относно въздействието на общностната поли­ тика за биогоривата върху наличието на хранителни продукти на достъпни цени, по-специално за жителите на развиващите се дър­ жави, както и по други въпроси с по-широк обхват, свързани с раз­ витието. Докладите разглеждат въпроса за зачитане правата на земеползване. За трети държави, както и за държави-членки, които са значителен източник на суровини за използвани в Общността биогорива, в докладите се посочва дали са ратифицирали и при­ лагат всяка от следните конвенции на Международната организа­ ция по труда:

— Конвенция относно принудителния или задължителния труд (№ 29),

— Конвенция относно свободата на сдружаване и закрилата на правото на синдикално организиране (№ 87),

— Конвенция относно прилагането на принципите на правото на организиране и на колективно договаряне (№ 98),

— Конвенция относно равното заплащане на мъжете и жените работници за труд с еднаква стойност (№ 100),

— Конвенция за премахване на принудителния труд (№ 105),

— Конвенция относно дискриминацията в областта на труда и професиите (№ 111),

— Конвенция относно минималната възраст за приемане на работа (№ 138),

— Конвенция относно забраната и незабавни действия за лик­ видирането на най-тежките форми на детския труд (№ 182).

Както за трети държави, така и за държави-членки, които са зна­ чителен източник на суровини за използвани в Общността биогорива, в докладите се посочва дали държавата е ратифицирала и прилага:

— Протокола от Картахена по биологична безопасност,

— Конвенцията за международна търговия със застрашени видове от дивата флора и фауна.

Първият доклад се представя през 2012 г. При необходимост Комисията предлага коригиращи действия, по-специално ако има доказателства, че производството на биогорива оказва значително въздействие върху цените на хранителните продукти.

8. За целите, посочени в параграф 1, букви а), б) и в), държавите-членки не отказват отчитане на такива биогорива и течни горива, които са получени в съответствие с изискванията на настоящия член.

9. Комисията докладва до 31 декември 2009 г. относно изиск­ ванията за схема за устойчивост във връзка с приложенията на енергия от биомаса, различна от биогоривата и течните горива от биомаса. Този доклад е съпроводен, ако е необходимо, от предло­ жения до Европейския парламент и до Съвета за схема за устой­ чивост във връзка с други видове приложения на енергия от биомаса. Този доклад и всички предложения, съдържащи се в него, се основават на най-добрите налични научни доказателства, като се отчитат новите тенденции в иновативните процеси. Ако изготвеният за тази цел анализ покаже, че би било подходящо да се въведат изменения по отношение на горската биомаса в мето­ диката за изчисление в приложение V или в критериите за устой­ чивост, свързани с въглеродните запаси, прилагани за биогоривата и течните горива от биомаса, Комисията, при целесъобразност, едновременно с това отправя предложения до Европейския парла­ мент и до Съвета по тези въпроси.

Член 18

Проверка на съответствието с критериите за устойчивост по отношение на биогоривата и течните горива от

биомаса

1. При отчитане на биогорива и течни горива от биомаса за целите, посочени в член 17, параграф 1, букви а), б) и в), държавите-членки изискват от икономическите оператори да покажат, че са изпълнени посочените в член 17, параграфи 2—5 критерии за устойчивост. За тази цел те изискват от икономичес­ ките оператори използването на система за масов баланс, която:

а) позволява смесването на партиди от суровини или биогорива с различни характеристики за устойчивост;

б) изисква информация за характеристиките за устойчивост и обемите на партидите, посочени в буква а), да остава прикрепена към сместа; и

в) осигурява сборът от всички партиди, напуснали сместа, да има същите характеристики за устойчивост, каквито има сборът на всички партиди, добавени към сместа.

2. Комисията докладва на Европейския парламент и на Съвета през 2010 и 2012 г. относно действието на описания в параграф 1 метод за проверка на масовия баланс, както и за възможността за допускане на други методи за проверка по отношение на някои или всички видове суровини, биогорива или течни горива от био­ маса. В своята оценка Комисията разглежда тези методи за про­ верка, при които не е необходимо информацията за характеристиките за устойчивост да остава физически прикрепена към определени партиди или смеси. При оценката се отчита, че системата за проверка трябва да е достоверна и ефикасна, като в същото време се избегне налагането на прекомерна тежест върху промишлеността. Докладът е съпроводен, ако е уместно, от пред­ ложения до Европейския парламент и до Съвета относно използ­ ването на други методи за проверка.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/39

3. Държавите-членки предприемат мерки за гарантиране, че икономическите оператори подават надеждна информация, както и да представят при поискване на държавата-членка данните, използвани за съставяне на информацията. Също така държавите- членки следва да поискат от икономическите оператори да орга­ низират подходящо независимо одитиране на подаваната от тях информация, както и да представят доказателства за неговото про­ веждане. При одитирането следва да се проверява дали използва­ ните от икономическите оператори системи са точни, надеждни и защитени срещу измами. Също така при одитирането се проверя­ ват честотата и методиката на вземане на проби и достоверността на данните.

Информацията, посочена в първа алинея, включва по-специално информация относно спазването на критериите за устойчивост, установени в член 17, параграфи 2—5, подходяща и приложима информация относно мерките, взети за защита на почвите, водата и въздуха, възстановяването на деградиралата земя, избягването на излишно потребление на вода в зони с недостатъчно количество вода, както и подходяща и приложима информация относно мер­ ките, взети за отчитане на елементите, посочени в член 17, параг­ раф 7, втора алинея.

Комисията, в съответствие с процедурата по консултиране, посо­ чена в член 25, параграф 3, съставя списък с подходящата и при­ ложима информация, посочена в първите две алинеи. Тя следи по-специално представянето на тази информация да не предста­ влява прекомерна административна тежест за икономическите оператори като цяло, и в частност за дребните земеделски стопани, организациите на производителите и кооперациите.

Задълженията, установени в настоящия параграф, се прилагат неза­ висимо дали биогоривата или горивата от течна биомаса са про­ изведени в Общността, или са внесени.

Държавите-членки представят на Комисията в обобщен вид инфор­ мацията, посочена в първата алинея от настоящия параграф. Коми­ сията публикува в резюмиран вид тази информация на платформата за прозрачност, посочена в член 24, като запазва пов­ ерителния характер на информацията с чувствително търговско съдържание.

4. Общността се стреми да сключва двустранни или многос­ транни споразумения с трети държави, които съдържат разпо­ редби относно критериите за устойчивост, съответстващи на разпоредбите в настоящата директива. Когато Общността е скл­ ючила споразумения, в които се съдържат разпоредби, свързани с въпросите, обхванати от критериите за устойчивост, определени в член 17, параграфи 2—5, Комисията може да реши, че тези спо­ разумения служат за доказателство, че биогоривата и течните горива от биомаса, произведени от суровини, отгледани в тези дър­ жави, съответстват на въпросните критерии за устойчивост. При сключването на тези споразумения се отчитат надлежно мерките, предприети за опазването на зони, които осигуряват основни услуги на екосистемите в критични ситуации (като защитата на речни басейни и ерозивния контрол), за опазването на почвите, водата и въздуха, непреките въздействия, свързани с промените в земеползването, възстановяването на земя с влошено качество, изб­ ягването на излишно потребление на вода в зони с недостатъчно количество вода, както и въпросите, посочени в член 17, параг­ раф 7, втора алинея.

Комисията може да реши, че доброволни национални или между­ народни схеми за установяване на стандарти за производството на продукти от биомаса съдържат точни данни за целите на член 17, параграф 2 или доказват, че партидите от биогорива съответстват на критериите за устойчивост, установени в член 17, параграфи 3—5. Комисията може да реши, че тези схеми съдържат точни данни за информацията относно предприетите мерки за опазване на зоните, които осигуряват основни услуги на екосистемите в критични ситуации (като защитата на речни басейни и ерозивния контрол), за опазването на почвите, водата и въздуха, за възстано­ вяването на земя с влошено качество, избягването на излишно пот­ ребление на вода в зони с недостатъчно количество вода, както и въпросите, посочени в член 17 параграф 7, втора алинея. Коми­ сията може също да признае зони за защита на редки, под заплаха или застрашени екосистеми или видове, признати от междуна­ родни споразумения или включени в списъци, изготвени от междуправителствени организации или от Международния съюз за опазване на природата, за целите на член 17, параграф 3, буква б), подточка ii).

Комисията може да реши, че някои доброволни национални или международни схеми за определяне на намалението на емисии на парникови газове съдържат точни данни за целите на член 17, параграф 2.

Комисията може да реши, че земи, включени в национална или регионална схема за възстановяване на земи, които са със силно влошено качество или силно замърсени, съответстват на крите­ риите, посочени в приложение V, част В, точка 9.

5. Комисията приема решения съгласно параграф 4, само ако въпросното споразумение или схема отговаря на адекватни стан­ дарти за надеждност, прозрачност и независимо одитиране. Ако съответните схеми са предназначени за определяне на намаления на емисии на парникови газове, тези схеми следва също да съот­ ветстват на методическите изисквания, посочени в приложение V. За райони с висока степен на биоразнообразие, посочени в член 17, параграф 3, буква б), подточка ii), списъците с такива райони отговарят на подходящи стандарти за обективност и съгла­ суваност с международно признатите стандарти и предвиждат подходящи процедури на обжалване.

6. Решенията по параграф 4 се приемат в съответствие с проце­ дурата по консултиране, посочена в член 25, параграф 3. Тези решения имат валидност за срок, не по-дълъг от пет години.

7. Когато даден икономически оператор предложи доказател­ ство или данни, придобити в съответствие със споразумение или схема, предмет на решение съгласно параграф 4, в рамките на това решение, държавата-членка не следва да иска от заявителя да пред­ ставя допълнително доказателство за спазване на критериите за устойчивост, посочени в член 17, параграфи 2—5, нито информа­ ция относно мерките, посочени в параграф 3, втора алинея от нас­ тоящия член.

8. При поискване от държава-членка или по своя собствена инициатива Комисията проучва прилагането на член 17 по отно­ шение на източника на биогориво или течно гориво от биомаса и

(1)

L 140/40 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

в рамките на шест месеца от получаване на искането и в съответ­ ствие с процедурата по консултиране, посочена в член 25, параг­ раф 3 , решава дали съответната държава-членка може да отчита за целите, посочени в член 17, параграф 1, букви а), б) и в), биогориво или течно гориво от биомаса от този източник.

9. До 31 декември 2012 г. Комисията докладва на Европей­ ския парламент и на Съвета относно:

а) ефективността на въведената система за предоставяне на информацията за критериите за устойчивост; и

б) това, дали е изпълнимо и подходящо да се въведат задължи­ телни изисквания по отношение на защитата на въздуха, почвите или водата, като се отчитат последните научни дока­ зателства и международните задължения на Общността.

При необходимост Комисията предлага коригиращи действия.

Член 19

Изчисляване на въздействието на парникови газове от биогорива и течни горива от биомаса

1. За целите на член 17, параграф 2 намалението на емисии на парникови газове в резултат на използването на биогорива или течни горива от биомаса се изчислява, както следва:

а) когато в приложение V, част А или Б е установена приета стойност за намалението на емисиите на парникови газове за начин на производство и когато стойността el за тези биогорива или течни горива от биомаса, изчислена в съответ­ ствие с приложение V, част В, точка 7, е равна или по-малка от нула, при изчислението се използва тази приета стойност;

б) чрез използване на действителната стойност, изчислена в съответствие с методиката, посочена в приложение V, част В; или

в) чрез използване на стойност, изчислена като сбор от елемен­ тите на формулата, посочена в приложение V, част В, точка 1, където разпределените приети стойности в приложение V, част Г или Д могат да бъдат използвани за някои елементи, а действителните стойности, изчислени в съответствие с мето­ диката, установена в приложение V, част В — за всички оста­ нали елементи.

2. До 31 март 2010 г. държавите-членки представят на Коми­ сията доклад, включващ списък на териториалните единици на тяхна територия, които са класифицирани на ниво 2 от Номенкла­ турата на статистическите териториални единици (наричана по-долу „NUTS“) или на по-точно определено подниво NUTS в съответствие с Регламент (ЕО) № 1059/2003 на Европейския пар­ ламент и на Съвета от 26 май 2003 г. за установяване на обща кла­ сификация на териториалните единици за статистически цели (NUTS)

(1) ОВ L 154, 21.6.2003 г., стр. 1.

, за които предвижданите типични емисии на парни­ кови газове в резултат на отглеждането на селскостопански суро­ вини са по-ниски или равни на емисиите, посочени под заглавието „Разпределени приети стойности за отглеждане“ в приложение V, част Г към настоящата директива, като списъкът е придружен от описание на метода и данните, използвани при неговото съставяне. Този метод отчита почвените характеристики, климата и очаква­ ните добиви на суровини.

3. Приетите стойности за биогорива, посочени в приложе­ ние V, част А, както и разпределените приети стойности за отглеж­ дане на суровини за биогоривата и течните горива от биомаса, посочени в приложение V, част Г, могат да се използват, само ако съответните суровини:

а) са отгледани извън Общността;

б) са отгледани в Общността, в райони, включени в списъците, посочени в параграф 2; или

в) са отпадъци или остатъци, различни от остатъци от селско стопанство, аквакултури или риболов.

По отношение на тези биогорива и течни горива от биомаса, които не попадат в обхвата на буква а), б) или в), се използват действи­ телните стойности за отглеждане.

4. До 31 март 2010 г. Комисията представя на Европейския парламент и на Съвета доклад относно възможността за съставяне на списъци с райони в трети държави, където предвижданите тип­ ични емисии на парникови газове при отглеждане на селскосто­ пански суровини са по-ниски или равни на емисиите, посочени под заглавието „Отглеждане“ в приложение V, част Г, като докла­ дът при възможност е придружен от такива списъци и от описа­ ние на метода и данните, използвани за съставянето им. При необходимост докладът е придружен от съответни предложения.

5. Комисията докладва до 31 декември 2012 г. и на всеки две години след това относно предвижданите типични стойности и приети стойности, посочени в приложение V, части Б и Д, като отделя специално внимание на емисиите от транспорта и прерабо­ тването, и може при необходимост да реши да коригира стойнос­ тите. Тези мерки, предназначени да изменят несъществени елементи на настоящата директива, се приемат в съответствие с процедурата по регулиране с контрол, посочена в член 25, параграф 4.

6. Най-късно до 31 декември 2010 г. Комисията представя доклад на Европейския парламент и на Съвета, като прави преглед на въздействието на непряката промяна на земеползването върху емисиите от парникови газове и очертава пътища за намаляване на това въздействие. Докладът се придружава, ако е уместно, от пред­ ложение, основано на най-добрите налични научни доказателства, което включва конкретна методика за отчитане на емисиите от измененията в запасите от въглерод вследствие на непреки про­ мени в земеползването, за гарантиране спазването на настоящата директива, и по-конкретно на член 17, параграф 2.

Такова предложение включва необходимите защитни мерки за гарантиране на сигурност за инвестициите, осъществени, преди да започне прилагането на методиката. По отношение на инстала­ циите, произвеждали биогорива до края на 2013 г., прилагането на мерките, посочени в първа алинея, не означава, че до 31 декем­ ври 2017 г. тези биогорива ще се считат за несъответстващи на изискванията за устойчивост на настоящата директива, ако в про­ тивен случай биха били такива, при условие че тези биогорива постигат намаления на емисиите на парникови газове от най-малко 45 %. Това се прилага за мощностите на инсталации за биогорива от края на 2012 г.

Европейският парламент и Съветът полагат усилия да вземат реше­ ние по евентуални предложения, внесени от Комисията до 31 декември 2012 г.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/41

7. Приложение V може да бъде адаптирано към техническия и научния прогрес, включително чрез добавяне на стойности за допълнителни начини на производство на биогориво за същите или други суровини и чрез промяна на методиката, предвидена в част В. Тези мерки, предназначени да изменят несъществени еле­ менти на настоящата директива, включително чрез допълването ѝ, се приемат в съответствие с процедурата по регулиране с контрол, посочена в член 25, параграф 4.

По отношение на приетите стойности и методиката, посочена в приложение V, се обръща особено внимание на:

— метода на отчитане на отпадъците и остатъците,

— метода на отчитане на страничните продукти,

— метода на отчитане при комбинирано производство, и

— статуса на странични продукти, предоставян на остатъците от селскостопански култури.

Приетите стойности за биодизел от отпадни растителни или живо­ тински мазнини се разглеждат възможно най-скоро.

При всяко адаптиране или добавка към списъка на приетите стой­ ности в приложение V се спазват следното:

а) в случаите, когато приносът на даден фактор към общите еми­ сии е малък или когато е налице ограничено вариране, или когато разходите или трудностите при установяване на дей­ ствителните стойности са високи, приетите стойности трябва да са типичните стойности за нормалните производствени процеси;

б) във всички останали случаи приетите стойности трябва да са занижени в сравнение с нормалните производствени процеси.

8. Създават се подробни определения, включително техниче­ ските спецификации, изисквани за категориите, посочени в при­ ложение V, част В, точка 9. Тези мерки, предназначени да изменят несъществени елементи на настоящата директива чрез допълването ѝ, се приемат в съответствие с процедурата по регулиране с конт­ рол, посочена в член 25, параграф 4.

Член 20

Мерки за изпълнение

Мерките за изпълнение, посочени в член 17, параграф 3, втора алинея, член 18, параграф 3, трета алинея и параграфи 6 и 8, член 19, параграф 5, параграф 7, първа аления и параграф 8, също така отчитат изцяло целите на член 7а от Директива 98/70/ЕО.

Член 21

Специални разпоредби относно енергията от възобновяеми източници в транспорта

1. Държавите-членки гарантират, че на обществеността се пре­ доставя информация относно наличието и относно ползите за околната среда от различните възобновяеми източници на енер­ гия в транспорта. Когато процентното съдържание на биогорива,

смесени с течни горива с минерален произход, надвишава 10 обемни процента, държавите-членки изискват това да бъде обя­ вено на местата за продажба.

2. С цел да се докаже спазването на наложените на операторите национални задължения за енергия от възобновяеми източници и предвид целта да се използва енергия от възобновяеми източници във всички видове транспорт, посочени в член 3, параграф 4, делът на тези биогорива, които са произведени от отпадъци, остатъци, нехранителни целулозни материали и лигноцелулозни материали, се отчита в двоен размер в сравнение с останалите биогорива.

Член 22

Докладване от държавите-членки

1. Всяка държава-членка предава доклад на Комисията за напредъка в насърчаването и използването на енергия от възоб­ новяеми източници до 31 декември 2011 г., а след това — на всеки две години. Шестият доклад, който трябва да бъде предста­ вен до 31 декември 2021 г., е последният изискван доклад.

В доклада следва да бъдат подробно разгледани, по-специално:

а) дяловете по сектори (електроенергия, топлинна енергия и енергия за охлаждане, и транспорт) и общо на енергията от възобновяеми източници през предходните две календарни години и взетите или планирани мерки на национално рав­ нище за насърчаване на растежа на енергията от възобновяеми източници, като в съответствие с член 5 се взема под внима­ ние индикативната крива от приложение I, част Б;

б) въвеждането и действието на схеми за подпомагане и на дру­ гите мерки за насърчаване на енергията от възобновяеми източници, както и евентуални промени в използваните мерки в сравнение с посочените в националния план за действие относно енергията от възобновяеми източници на съответната държава-членка и информация за начините, по които елек­ троенергията, за която се предоставя подпомагане, се разпре­ деля на крайните потребители за целите на член 3, параграф 6 от Директива 2003/54/ЕО;

в) как, където е приложимо, държавата-членка е структурирала своите схеми за подпомагане с цел да бъдат взети предвид такива приложения на енергията от възобновяеми източници, които дават допълнителни ползи в сравнение с други срав­ ними приложения, но в същото време може да са свързани с по-високи разходи — включително по отношение на биогоривата от отпадъци, остатъци, нехранителни целулозни материали и лигноцелулозни материали;

г) действието на системата за гаранции за произход на електро­ енергията, топлинната енергия и енергията за охлаждане от възобновяеми източници на енергия и мерките за осигуряване на надеждност и защита срещу измами в тази система;

д) постигнатият напредък при оценката и подобряването на административните процедури, с оглед отстраняване на регу­ латорни и нерегулаторни пречки за разработките в областта на енергията от възобновяеми източници;

L 140/42 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

е) взетите мерки за осигуряване на преноса и разпределението на електроенергия от възобновяеми източници и за подобряване на нормативната рамка или правилата за поемането и разпре­ делянето на разходите, посочени в член 16, параграф 3;

ж) развитията в областта на наличието и използването на биом­ аса за енергийни цели;

з) промените в цените на стоките и земеползването в държавите- членки, настъпили във връзка с увеличеното използване на биомаса и на други видове енергия от възобновяеми източници;

и) разработването и делът на биогоривата, произвеждани от отпадъци, остатъци, нехранителни целулозни материали и лигноцелулозни материали;

й) прогнозата за въздействието на производството на биогорива и течни горива от биомаса върху биоразнообразието, водните ресурси, качеството на водите и качеството на почвите в рам­ ките на държавите-членки;

к) прогнозата за нетното намаление на емисиите на парникови газове в резултат на използването на енергия от възобновяеми източници;

л) прогнозата за свръхпроизводството на енергия от възоб­ новяеми източници в сравнение с индикативната крива, което подлежи на прехвърляне към други държави-членки, както и прогноза за потенциала за съвместни проекти, до 2020 г.;

м) прогнозата за потреблението на енергия от възобновяеми източници, което се предвижда да бъде задоволявано по начин, различен от вътрешно производство, до 2020 г.; и

н) информация за това, как е била направена прогноза за дела на биоразградимите отпадъци от отпадъците, използвани за про­ изводство на енергия, както и какви стъпки са предприети за подобряване и проверка на прогнозите.

2. При прогнозиране на нетното намаление на емисии на пар­ никови газове в резултат на използването на биогорива държавата- членка може да използва, за целите на изготвянето на посочените в параграф 1 доклади, посочените в приложение V, части А и Б типични стойности.

3. В своя първи доклад държавата-членка посочва дали възна­ мерява да:

а) създаде единен административен орган, отговарящ за обработ­ ване на заявления за разрешаване, сертифициране и лицензи­ ране на инсталации за енергия от възобновяеми източници, както и за предоставяне на административна помощ на заявителите;

б) въведе автоматично одобряване на заявленията за проекти­ ране и за разрешения в случаите, когато съответният разреша­ ващ орган не е отговорил в предвидения срок; или

в) означи географските обекти, подходящи за добив на енергия от възобновяеми източници, за нуждите на планирането на териториалното устройство, както и за създаване на местни топлофикационни и охладителни системи.

4. Във всеки доклад държавата-членка може да коригира дан­ ните от предходните доклади.

Член 23

Наблюдение и докладване от Комисията

1. Комисията наблюдава произхода на биогоривата и на теч­ ните горива от биомаса, потребявани в Общността, както и въздей­ ствието на тяхното производство, включително въздействието в резултат на изместване, върху земеползването в Общността и в тези трети държави, които са основни доставчици. Такова наблюдение се основава на доклади от държавите-членки, подадени съгласно член 22, параграф 1, и тези на съответните трети държави, между­ правителствени организации, научни проучвания и всякакви други видове информация. Комисията наблюдава също така промените в цените на стоките, свързани с използването на биомаса за произ­ водство на енергия, и всякакви положителни и отрицателни въз­ действия върху продоволствената сигурност. Комисията наблюдава всички инсталации, за които се прилага член 19, параграф 6.

2. Комисията поддържа диалог и обменя информация с трети държави и с организации на производители, потребителски орга­ низации и с гражданското общество относно общото изпълнение на мерките в настоящата директива, отнасящи се до биогорива и течни горива от биомаса. При това тя обръща специално внима­ ние на евентуалното въздействие на производството на биогорива върху цените на хранителните продукти.

3. Въз основа на докладите, внесени от държавите-членки в съответствие с член 22, параграф 1, и на наблюдението и анализа, посочени в параграф 1 от настоящия член, Комисията докладва на всеки две години на Европейския парламент и на Съвета. Първият доклад се представя през 2012 г.

4. При докладване на намалението на емисии на парникови газове в резултат на използването на биогорива Комисията изпол­ зва стойностите, докладвани от държавите-членки, и прави оценка доколко и как данните биха се променили, ако бъдат отчетени страничните продукти, при използване на метода на заместването.

5. В тези доклади Комисията анализира по-специално:

а) относителните екологични ползи и разходи за различните биогорива, влиянието на политиката на внос на Общността върху тези ползи и разходи, последиците за сигурността на доставките и начините за поддържане на баланс между вът­ решното производство и вноса;

б) въздействието на увеличеното търсене на биогорива върху устойчивостта в Общността и в трети държави, като се вземат предвид икономическите и екологичните последици, вкл­ ючително последиците за биоразнообразието;

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/43

в) възможността да бъдат идентифицирани по научно обективен начин географски райони с висока степен на биологично раз­ нообразие, извън обхвата на член 17, параграф 3;

г) въздействието на увеличеното търсене на биомаса върху сек­ торите, използващи биомаса;

д) наличието на биогорива, произвеждани от отпадъци, оста­ тъци, нехранителни целулозни материали и лигноцелулозни материали; и

е) непреките промени в земеползването по отношение на всички начини на производство;

Ако е необходимо, Комисията предлага коригиращи действия.

6. Въз основа на докладите, представени от държавите-членки по реда на член 22, параграф 3, Комисията анализира ефектив­ ността на мерките, предприети от държавите-членки за създава­ нето на единен административен орган, който да отговаря за обработването на заявленията за разрешаване, сертифициране и лицензиране, както и за предоставянето на административна помощ на заявителите.

7. С цел да се подобрят финансирането и координирането с оглед постигане на посочената в член 3, параграф 1 цел от 20 % до 31 декември 2010 г. Комисията представя анализ и план за действие за енергията от възобновяеми източници, насочени по-специално към:

а) подобрено усвояване на структурните фондове и изпълнение на рамковите програми;

б) подобряване и повишаване на използването на финансови средства от Европейската инвестиционна банка и други пуб­ лични финансови институции;

в) по-добър достъп до рисков капитал, по-точно чрез анализ­ иране на осъществимостта на инструмент за споделяне на риска при инвестиции в енергия от възобновяеми източници в Общността, подобен на Световния фонд за енергийна ефек­ тивност и възобновяема енергия, насочен към трети държави;

г) подобряване на координацията на финансирането от Общ­ ността и на национално равнище и на други видове подпомагане;

д) подобряване на координацията за подпомагане на инициа­ тиви в областта на енергията от възобновяеми източници, чийто успех зависи от дейността на участниците от няколко държави-членки.

8. До 31 декември 2014 г. Комисията представя доклад, в който се разглеждат следните елементи:

а) преразглеждане на минималните намаления на емисиите на парникови газове, приложими от датите, посочени в член 17, параграф 2, втора алинея, въз основа на анализ на въздей­ ствието, отчитащ по-специално технологичния напредък,

наличните технологии и наличието на биогорива от първо и второ поколение с високо ниво на намаление на емисиите на парникови газове;

б) по отношение на целта, посочена в член 3, параграф 4, пре­ разглеждане на:

i) разходната ефективност на мерките, които трябва да се приложат за постигането на тази цел;

ii) оценка на възможността за постигане на тази цел, като в същото време се гарантира устойчивост на производ­ ството на биогорива в Общността и в трети държави и се отчита икономическото, екологичното и социалното въз­ действие, включително косвените последици и въздей­ ствие по отношение на биоразнообразието, както и търговската наличност на биогорива от второ поколение;

iii) последиците от изпълнението на целта по отношение на наличието на хранителни продукти на достъпни цени;

iv) търговската наличност на електрически и хибридни пре­ возни средства и на превозни средства, задвижвани с водород, както и избраната методика за изчисляване на дела на енергията от възобновяеми източници в транс­ портния сектор;

v) оценката на специфичните пазарни условия, като се взе­ мат предвид по-специално пазарите, където на транс­ портните горива се пада повече от половината от крайното потребление на енергия, както и пазарите, които са напълно зависими от вноса на биогорива;

в) оценка на изпълнението на настоящата директива, по-специално по отношение на механизмите на сътрудниче­ ство, за да се гарантира, че наред с възможността държавите- членки да продължават да използват националните схеми за подпомагане, посочени в член 3, параграф 3, тези механизми позволяват на държавите-членки да постигнат националните цели, определени в приложение I, при най-добро съотноше­ ние на разходите и ползите, на технологичното развитие и на изводите, които предстои да бъдат направени, за да се постигне целта от 20 % енергия от възобновяеми източници на общностно равнище.

Въз основа на този доклад Комисията представя, ако е целесъоб­ разно, предложения на Европейския парламент и на Съвета, като разглежда посочените по-горе елементи, и по-специално:

— за елемента в буква а) — изменение на минималното намале­ ние на емисиите на парникови газове, посочено в тази буква, и

— за елемента в буква в) — подходящи корекции в мерките за сътрудничество, предвидени в настоящата директива, с цел подобряване на тяхната ефективност за постигане на целта от 20 %. Такова предложение не засяга нито целта от 20 %, нито контрола на държавите-членки върху схемите за подпомагане и мерките за сътрудничество.

L 140/44 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

9. През 2018 г. Комисията представя Пътна карта за енергия от възобновяеми източници за периода след 2020 г.

Пътната карта се придружава, по целесъобразност, от предложе­ ния до Европейския парламент и до Съвета за периода след 2020 г. В пътната карта се отчитат опитът от изпълнението на настоящата директива и технологичният напредък в областта на производ­ ството на енергия от възобновяеми източници.

10. През 2021 г. Комисията представя доклад за преразглеж­ дане на прилагането на настоящата директива. Този доклад по-специално отделя внимание на ролята на следните елементи при предоставянето на възможност на държавите-членки да постигнат националните цели, определени в приложение I, при най-добро съотношение на разходите и ползите:

а) процеса на изготвяне на прогнози и национални планове за действие относно енергията от възобновяеми източници;

б) ефективността на механизмите за сътрудничество;

в) технологичния напредък относно енергията от възобновяеми източници, включително развитието на употребата на биогорива в търговското въздухоплаване;

г) ефективността на националните схеми за подпомагане; и

д) заключенията на Комисията в докладите, посочени в пара­ графи 8 и 9.

Член 24

Платформа за прозрачност

1. Комисията създава публична интернет платформа за про­ зрачност. Тази платформа допринася за по-голяма прозрачност и улеснява и насърчава сътрудничеството между държавите-членки, по-специално в областта на статистическите прехвърляния, посо­ чени в член 6, и съвместните проекти, посочени в членове 7 и 9. Освен това платформата може да се използва за разпространяване на съответна информация, която Комисията или дадена държава- членка смята за изключително важна с оглед на настоящата дирек­ тива и постигането на нейните цели.

2. Комисията оповестява чрез платформата за прозрачност следната информация, по целесъобразност в обобщен вид, като се запазва поверителният характер на информацията с чувствително търговско съдържание:

а) национални планове за действие относно енергията от възоб­ новяеми източници на държавите-членки;

б) прогнозни документи на държавите-членки, посочени в член 4, параграф 3, допълвани в най-кратък срок от обобщени данни на Комисията за свръхпроизводството и очакваното търсене на внос;

в) предложения на държавите-членки за сътрудничество в областта на статистическите прехвърляния или съвместните проекти, по искане на съответната държава-членка;

г) информацията, посочена в член 6, параграф 2, относно ста­ тистическите прехвърляния между държави-членки;

д) информацията, посочена в член 7, параграфи 2 и 3 и член 9, параграфи 4 и 5, относно съвместните проекти;

е) националните доклади на държавите-членки, посочени в член 22;

ж) докладите на Комисията, посочени в член 23, параграф 3.

Въпреки това по искане на държавата-членка, предоставила инфор­ мация, Комисията не осигурява публичен достъп до прогнозните документи на държавите-членки, посочени в член 4, параграф 3, или до информацията в националните доклади на държавите- членки, посочени в член 22, параграф 1, букви л) и м).

Член 25

Комитети

1. Освен в случаите, посочени в параграф 2, Комисията се под­ помага от Комитет по възобновяемите източници на енергия.

2. По въпросите, свързани с устойчивостта на биогоривата и течните горива от биомаса, Комисията се подпомага от Комитет по устойчивост на биогоривата и течните горива от биомаса.

3. При позоваване на настоящия параграф се прилагат чле­ нове 3 и 7 от Решение 1999/468/ЕО, като се вземат предвид раз­ поредбите на член 8 от него.

4. При позоваване на настоящия параграф се прилагат член 5а, параграфи 1—4 и член 7 от Решение 1999/468/ЕО, като се взе­ мат предвид разпоредбите на член 8 от него.

Член 26

Изменения и отмяна

1. В Директива 2001/77/ЕО член 2, член 3, параграф 2 и чле­ нове 4—8 се заличават считано от 1 април 2010 г.

2. В Директива 2003/30/ЕО, член 2, член 3, параграфи 2, 3 и 5 и членове 5 и 6 се заличават считано от 1 април 2010 г.

3. Директиви 2001/77/ЕО и 2003/30/ЕО се отменят считано от 1 януари 2012 г.

Член 27

Транспониране

1. Без да се засяга член 4, параграфи 1, 2 и 3, държавите-членки въвеждат в сила законовите, подзаконовите и административните разпоредби, необходими, за да се съобразят с настоящата дирек­ тива, до 5 декември 2010 г.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/45

Когато държавите-членки приемат мерки, в тях се съдържа позо­ ваване на настоящата директива или то се извършва при официал­ ното им публикуване. Условията и редът на позоваване се определят от държавите-членки.

2. Държавите-членки съобщават на Комисията текста на основ­ ните разпоредби от националното законодателство, които те прие­ мат в областта, уредена с настоящата директива.

Член 28

Влизане в сила

Настоящата директива влиза в сила на двадесетия ден след публи­ куването ѝ в Официален вестник на Европейския съюз.

Член 29

Адресати

Адресати на настоящата директива са държавите-членки.

Съставено в Страсбург на 23 април 2009 година.

За Европейския парламент Председател

H.-G. PÖTTERING

За Съвета Председател

P. NEČAS

(1)

L 140/46 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

ПРИЛОЖЕНИЕ I

Национални общи цели за дела на енергията от възобновяеми източници в брутното крайно потребление на енергия през 2020 г

(1) Следва да се подчертае, че с оглед на постигането на националните цели, посочени в настоящото приложение, в насоките на Общността относно държавните помощи за опазване на околната среда се отбелязва постоянната необходимост от национални механизми за подпо­ магане на енергията от възобновяеми източници.

.

A. Национални общи цели

Дял на енергията от възобновяеми източ­ ници в брутното крайно потребление на

енергия, 2005 г. (S2005)

Дял на енергията от възобновяеми източ­ ници в брутното крайно потребление на

енергия, 2020 г. (S2020)

Белгия 2,2 % 13 %

България 9,4 % 16 %

Чешка република 6,1 % 13 %

Дания 17,0 % 30 %

Германия 5,8 % 18 %

Естония 18,0 % 25 %

Ирландия 3,1 % 16 %

Гърция 6,9 % 18 %

Испания 8,7 % 20 %

Франция 10,3 % 23 %

Италия 5,2 % 17 %

Кипър 2,9 % 13 %

Латвия 32,6 % 40 %

Литва 15,0 % 23 %

Люксембург 0,9 % 11 %

Унгария 4,3 % 13 %

Малта 0,0 % 10 %

Нидерландия 2,4 % 14 %

Австрия 23,3 % 34 %

Полша 7,2 % 15 %

Португалия 20,5 % 31 %

Румъния 17,8 % 24 %

Словения 16,0 % 25 %

Словакия 6,7 % 14 %

Финландия 28,5 % 38 %

Швеция 39,8 % 49 %

Обединено кралство 1,3 % 15 %

Б. Индикативна крива

Индикативната крива, посочена в член 3, параграф 2, се състои от следните стойности на дела на енергията от възоб­ новяеми източници:

S2005 + 0,20 (S2020 – S2005), като средна стойност за двегодишния период от 2011 до 2012 г.;

S2005 + 0,30 (S2020 – S2005), като средна стойност за двегодишния период от 2013 до 2014 г.;

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/47

S2005 + 0,45 (S2020 – S2005), като средна стойност за двегодишния период от 2015 до 2016 г.; и

S2005 + 0,65 (S2020 – S2005), като средна стойност за двегодишния период от 2017 до 2018 г.,

където:

S2005 е делът на съответната държава-членка през 2005 г., както е посочен в таблицата в част А,

и

S2020 е делът на съответната държава-членка през 2020 г., както е посочен в таблицата в част А.

Q N(norm)

= CN × [ ∑ i=N–14

N Qi Ci

] / 15

Q N(norm)

= CN+CN–1

2 ×

i=N-n

N

Qi

j=N-n

N (Cj+Cj–12 )

L 140/48 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

ПРИЛОЖЕНИЕ II

Правило за нормализиране при отчитане на електроенергията, генерирана от водноелектрически централи и от съоръжения за вятърна енергия

При отчитане на електроенергията, генерирана от водноелектрически централи в дадена държава-членка, следва да се изпол­ зва следното правило:

където:

N = референтната година;

QN(norm) = нормализираното количество електроенергия, генерирана от всички водноелектрически централи през годи­ ната N, за целите на отчитането;

Qi = количеството електроенергия, действително генерирано през година i от всички водноелектрически централи на държавата-членка, изразено в GWh, с изключение на електроенергията, произведена от помпеноакуму­ лиращи водноелектрически електроцентрали, използващи предварително изпомпвана на горното ниво вода;

Ci = общата инсталирана мощност, нетна от помпено акумулиране, на всички водноелектрически централи на държавата-членка в края на годината i, измерена в MW.

При отчитане на електроенергията, генерирана от съоръжения за вятърна енергия в дадена държава-членка, се прилага след­ ното правило:

където:

N = референтната година;

QN(norm) = нормализираното количество електроенергия, генерирана от всички водноелектрически централи през годи­ ната N, което се използва за целите на отчитането;

Qi = количеството електроенергия, действително генерирано през годината i от всички съоръжения за вятърна енергия на държавата-членка, изразено в GWh;

Cj = общата инсталирана мощност на всички съоръжения за вятърна енергия на държавата-членка в края на годи­ ната j, изразена в MW;

n = 4 или броят години, предхождащи годината N, за които се разполага с данни за мощността и производството във въпросната държава-членка, като се взема по-ниската от двете стойности.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/49

ПРИЛОЖЕНИЕ III

Енергийно съдържание на транспортните горива

Гориво Тегловно енергийно съдържание(долна топлина на изгаряне, MJ/kg) Обемно енергийно съдържание

(долна топлина на изгаряне, MJ/l)

Биоетанол (етанол, произведен от биомаса) 27 21

Био-ЕТБЕ (био етил-третичен-бутил-етер) 36 (от която стойност 37 % от възобновяеми източници)

27 (от която стойност 37 % от възобновяеми източници)

Биометанол (метанол, произведен от биомаса, който се използва като биогориво)

20 16

Био-МТБЕ (био метил-третичен-бутил-етер, произведен въз основа на биометанол)

35 (от която стойност 22 % от възобновяеми източници)

26 (от която стойност 22 % от възобновяеми източници)

Био-ДМЕ (диметилетер, произведен от биомаса, който се използва като биогориво)

28 19

Био-ЕТБЕ (био етил-третичен-бутил-етер) 38 (от която стойност 29 % от възобновяеми източници)

29 (от която стойност 29 % от възобновяеми източници)

Биобутанол (бутанол, произведен от биомаса, който се използва като биогориво)

33 27

Биодизел (метилов естер, произведен от растително или животинско масло, с качеството на дизелово гориво, който се използва като биогориво)

37 33

Биодизел, получен чрез реакцията на Fischer-Tropsch (синтетичен въглеводород или смес от синтетични въгле­ водороди, произведени от биомаса)

44 34

Хидрогенирано растително масло (растително масло, термохимично третирано с водород)

44 34

Чисто растително масло (масло, което е произведено от маслодайни култури чрез пресоване, екстракция или сходни процедури, нерафинирано или рафинирано, но химически непроменено, когато е съвместимо с типа дви­ гател и съответните изисквания за емисии)

37 34

Биогаз (горивен газ, произведен от биомаса и/или от био­ логично разлагаща се част от отпадъци, която може да бъде пречистена до продукт с качества на природен газ, който се използва като биогориво, или съответно генера­ торен газ от дървесина)

50 —

Бензин 43 32

Дизелово гориво 43 36

L 140/50 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

ПРИЛОЖЕНИЕ IV

Сертифициране на монтажници

Сертификационните схеми или еквивалентните квалификационни схеми, посочени в член 14, параграф 3, се основават на следните критерии:

1. Процесът на сертифициране или получаване на квалификация е прозрачен и ясно определен от държавата-членка или от посочения от нея административен орган.

2. Монтажниците на съоръжения за биомаса, термопомпи, повърхностни геотермални и слънчеви фотоелектрични преоб­ разуватели и слънчеви топлинни инсталации следва да бъдат сертифицирани от акредитирана програма за обучение или обучаваща институция.

3. Акредитацията на програмата за обучение или обучаващата институция се извършва от държавите-членки или от адми­ нистративните органи, които те определят. Акредитиращият орган гарантира, че програмата за обучение, предлагана от обучаващата институция, е последователна и има областно или национално покритие. Обучаващата институция има адекватни технически средства за осигуряване на практическо обучение, включително лабораторно оборудване или съот­ ветни съоръжения за осигуряване на практическо обучение. Също така обучаващата институция предлага, в допълнение към основното обучение, по-кратки опреснителни курсове по актуални въпроси, включително нови технологии, които да дадат възможност за обучение през целия живот в областта на съответните инсталации. Обучаващи институции може да бъдат производителите на оборудване или системи, институти или асоциации.

4. Обучението за сертифициране или получаване на квалификация на монтажник включва както теоретична, така и прак­ тическа част. В края на обучението монтажникът трябва да има необходимите умения за инсталиране на съответното оборудване и системи, с оглед на изискванията на клиента за тяхната надеждност и ефективност, да може да влага високо майсторство и да спазва всички действащи кодекси и стандарти, включително по отношение на енергийното и еколог­ ичното етикетиране.

5. Курсът за обучение приключва с изпит за издаване на сертификат или получаване на квалификация. Изпитът следва да включва практическа оценка на успешен монтаж на котли и печки на биомаса, термопомпи, повърхностни геотермални инсталации, слънчеви фотоволтаични системи или слънчеви топлинни инсталации.

6. Сертификационните схеми или еквивалентните квалификационни схеми, посочени в член 14, параграф 3, са надлежно съобразени със следните насоки:

а) Акредитираните програми за обучение следва да се предлагат на монтажници с практически опит, които са пре­ минали или преминават следните видове обучение:

i) за монтажници на котли и печки за биомаса: предварително условие е обучение като водопроводчик, мон­ тажник на тръби, топлотехник или техник по санитарно, отоплително и климатично оборудване;

ii) за монтажници на термопомпи: предварително условие е обучение като водопроводчик или хладилен техник, а също и владеенето на основни умения от електротехниката и водопроводната техника (рязане на тръби, запояване на тръбни връзки, залепване на тръбни връзки, топлинно изолиране, уплътняване, проби за течове и монтаж на отоплителни и охладителни системи);

iii) за монтажници на слънчеви фотоелектрични преобразуватели и на слънчеви топлинни инсталации: предва­ рително условие е обучението като водопроводчик или електротехник, както и наличието на умения в областта на водопроводите, електротехниката и покривните работи, включително умения при запояване на тръбни връзки, залепване на тръбни връзки, уплътняване на фитинги, проби за течове, умения за свързване на електрически кабели, познаване на основните покривни материали, методи за хидроизолация и уплътняване; или

iv) схема за професионално обучение, която да осигури на монтажника адекватни умения, отговарящи на три­ годишно обучение в областите, посочени в буква а), б) или в), включително обучение едновременно в учил­ ищни условия и на работното място.

б) Теоретичната част на обучението за монтажник на котли и печки на биомаса следва да дава обща представа за поло­ жението на пазара на биомаса и да включва екологични аспекти, горива от биомаса, логистика, противопожарна зашита, свързани субсидии, горивна техника, горивни системи, оптимални хидравлични решения, технико- икономически анализ, както и проектиране, монтаж и поддръжка на котли и печки на биомаса. Обучението следва да осигурява също добро познаване на евентуални европейски стандарти за съответната технология и за горива от биомаса, например гранули, както и за свързаното с биомасата национално и общностно законодателство.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/51

в) Теоретичната част от обучението за монтажник на термопомпи следва да дава обща представа за положението на пазара на термопомпи и да включва температури на геотермалните ресурси и на повърхностните източници в раз­ личните региони, определяне на топлопроводността на почвата и скалите, разпоредби относно използването на гео­ термални ресурси, технико-икономическа ефективност на използването на термопомпи в сгради и определяне на най-подходящата термопомпена система, както и знания относно съответните технически изисквания, правила за безопасност, филтриране на въздуха, свързване с топлинния източник и конфигуриране на системата. Обучението следва да осигурява също добро познаване на всички европейски стандарти за термопомпи, както и на съответното национално и общностно законодателство. Монтажникът следва да притежава следните ключови умения:

i) основно разбиране на физическите и работните принципи на термопомпите, включително характеристиките на термопомпения цикъл: въпросите, свързани с възможно по-ниски температури на подаваната топлина и въз­ можно по-високи температури на топлинния източник и влиянието им върху ефективността на системата, определяне на коефициента на трансформация (COP) и на сезонния коефициент на трансформация (SPF);

ii) разбиране на частите на термопомпата и на тяхната роля в термопомпения цикъл, включително компресора, разширителния вентил, изпарителя, кондензатора, крепежните елементи и фитингите, смазочното масло, хладилния агент, прегряването и подохлаждането, както и възможностите за охлаждане с термопомпи; и

iii) умение за избор на типоразмера на елементите на термопомпите в типични монтажни ситуации, включително определяне на типичните стойности на топлинния товар на различни сгради, както и за битово горещо водо­ снабдяване, определяне на мощността на термопомпата на база на топлинния товар за битово горещо водо­ снабдяване, на база на топлинната инертност на сградата и при прекъсваем режим на ползването на електроенергия; определяне на буферния резервоар, на неговия обем, както и на вписването му във вторичен отоплителен кръг.

г) Теоретичната част на обучението за монтажник на слънчеви фотоелектрични преобразуватели и слънчеви топлинни инсталации следва да дава обща представа за пазарната ситуация по отношение на разглежданите съоръжения и сравнения разходи — доходоносност, като и да включва екологични аспекти, елементи, характеристики и оразмер­ яване на системите за слънчева енергия, точен избор на подходящи системи и оразмеряване на елементите, опре­ деляне на топлинния товар, противопожарна защита, свързани субсидии, а също и проектиране, монтаж и поддръжка на слънчеви фотоелектрични преобразуватели и слънчеви топлинни инсталации. Обучението следва да осигурява също добро познаване на европейските стандарти за съответната технология, на сертификационни инструменти, като например Solar Keymark, както и на свързаното със слънчевата енергия национално и общ­ ностно законодателство. Монтажникът следва да притежава следните ключови умения:

i) умения за безопасна работа при използване на необходимите инструменти и оборудване и прилагане на коде­ ксите и стандартите за безопасност, както и идентифициране на водопроводни, електротехнически и други рискове, свързани със слънчевите инсталации;

ii) умения за идентифициране на системите и на специфичните за активните и пасивните системи елементи, вкл­ ючително проектиране по машинната част и определяне на мястото на елементите и разположението и кон­ фигурацията на системата;

iii) умения за определяне на необходимата площ за монтажа, на ориентацията и наклона на фотоелектричните и топлинните слънчеви колектори, като се вземат под внимание засенчването, достъпът до слънчевата радиа­ ция, здравината на конструкцията, съответствието на начина на монтаж с особеностите на сградата или кли­ мата, както и за идентифициране на различните методи за монтаж, подходящи за видовете покриви и укрепването на необходимите за монтажа съоръжения; и

iv) специално за слънчевите фотоволтаични системи са необходими също умения за приспособяване на елек­ тротехнически проекти, включително определяне на проектните стойности на големината на тока, избор на подходящи видове проводници и на параметрите на всяка електрическа верига, определяне на подходящия типоразмер, параметри и разположение на всички съответни съоръжения и подсистеми и избор на подхо­ дяща точка на свързване.

д) Сертифицирането на монтажника следва да бъде за ограничен период от време, така че да се изисква опреснителен семинар или обучение за удължаване на срока на сертифицирането.

(1)

L 140/52 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

ПРИЛОЖЕНИЕ V

Правила за изчисляване на въздействието върху емисиите на парникови газове на биогоривата, течните горива от биомаса и на съответните използвани за сравнение минерални горива

A. Типични и приети стойности за биогорива, ако са произведени без нетни емисии на парникови газове поради промяна на земеползването

Начин на производство на биогорива Типично намаление

на емисиите на парникови газове

Прието намаление на емисиите на парникови

газове

Етанол от захарно цвекло 61 % 52 %

Етанол от пшеница (при неопределен вид на горивото, използ­ вано при преработване)

32 % 16 %

Етанол от пшеница (при използване при преработването на лиг­ нитни въглища в когенерационна инсталация)

32 % 16 %

Етанол от пшеница (при използване при преработването на при­ роден газ в конвенционален котел)

45 % 34 %

Етанол от пшеница (при използване при преработването на при­ роден газ в когенерационна инсталация)

53 % 47 %

Етанол от пшеница (при използване при преработването на слама, изгаряна в когенерационна инсталация)

69 % 69 %

Етанол от царевица, произведена в Общността (при използване при преработването на природен газ в когенерационна инста­ лация)

56 % 49 %

Етанол от захарна тръстика 71 % 71 %

Частта от възобновяеми източници в етил-третичен-бутил-етер (ETBE)

Равно на това при съответния начин на производство на етанол

Частта от възобновяеми източници в третичен-амил-етил-етер (TAEE)

Равно на това при съответния начин на производство на етанол

Биодизел от рапица 45 % 38 %

Биодизел от слънчоглед 58 % 51 %

Биодизел от соево масло 40 % 31 %

Биодизел от палмово масло (при неопределен вид на технологията)

36 % 19 %

Биодизел от палмово масло (при технология с улавяне на метан в атмосферата от пресовъчната инсталация)

62 % 56 %

Биодизел от отпадни растителни или (*) животински мазнини 88 % 83 %

Хидрогенирано рапично олио 51 % 47 %

Хидрогенирано слънчогледово олио 65 % 62 %

Хидрогенирано палмово масло (при неопределен вид на технологията)

40 % 26 %

Хидрогенирано палмово масло (при технология с улавяне на метан в атмосферата от пресовъчната инсталация)

68 % 65 %

Чисто (студенопресовано) рапично олио 58 % 57 %

Биогаз от органични битови отпадъци, като заместител на природен газ

80 % 73 %

Биогаз от течен тор, като заместител на природен газ 84 % 81 %

Биогаз от сух тор, като заместител на природен газ 86 % 82 %

(*) Без да се включват животинските мазнини, произведени от странични животински продукти, определени като материал от категория 3 в съответствие с Регламент (ЕО) № 1774/2002 на Европейския парламент и на Съвета от 3 октомври 2002 г. за установяване на здравни правила относно странични животински продукти, непредназначени за консумация от човека

(1) ОВ L 273, 10.10.2002 г., стр. 1.

.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/53

Б. Прогнозните типични и приети стойности на бъдещи видове горива, които не са били на пазара или са били на пазара в незначителни количества през януари 2008 г., ако са произведени без нетни емисии на парникови газове поради про­ мяна на земеползването

Начин на производство на биогорива Типично намаление

на емисиите на парникови газове

Прието намаление на емисиите на парникови

газове

Етанол от пшенична слама 87 % 85 %

Етанол от дървесни отпадъци 80 % 74 %

Етанол от бързорастящи дървесни култури 76 % 70 %

Биодизел, произведен от дървесни отпадъци чрез реакцията на Fischer-Tropsch

95 % 95 %

Биодизел, произведен от бързорастящи дървесни култури чрез реакцията на Fischer-Tropsch

93 % 93 %

Диметилетер от дървесни отпадъци (DME) 95 % 95 %

DME от бързорастящи дървесни култури 92 % 92 %

Метанол от дървесни отпадъци 94 % 94 %

Метанол от бързорастящи дървесни култури 91 % 91 %

Частта от възобновяеми източници в метил-третичен-бутил-етер (MTBE)

Равно на това при съответния начин на производство на метанол

В. Методика

1. Емисиите на парникови газове от производството и употребата на транспортни горива, биогорива и течни горива от биомаса ще се изчисляват, както следва:

E = eec + el + ep + etd + eu esca eccs eccr eee,

където:

E = общите емисии от използването на горивото

eec = емисиите от добива или отглеждането на суровини

el = годишните емисии в резултат на изменения във въглеродните запаси, дължащи се на променен начин на използване на земя

ep = емисиите от обработката

etd = емисиите от транспорт и разпределение

eu = емисиите от използването на горивото;

esca = намаленията на емисии в резултат на натрупване на въглерод в почвата вследствие на подобрено управ­ ление в селското стопанство;

eccs = намаленията на емисии в резултат на улавяне и съхранение в геоложки формации;

eccr = намаленията на емисии в резултат на улавяне и замяна; и

eee = намаленията на емисии в резултат от допълнително произведена електроенергия в когенерационен режим.

Не се вземат под внимание емисиите от производството на машини и съоръжения.

2. Емисиите на парникови газове от горива, E, се изразяват чрез следната мерна единица: грамове CO2 еквивалент за MJ енергийно съдържание на горивото, gCO2eq/MJ.

3. Чрез дерогация от точка 2, при транспортните горива стойностите, изразени чрез мерната единица gCO2eq/MJ, могат да бъдат коригирани, за да се отчетат разликите в извършената полезна работа при използването на различни горива, изразени в km/MJ. Такива корекции се правят само в случай че е представено доказателство за разликите в извър­ шената полезна работа.

4. Намаленията на емисии на парникови газове в резултат на използването на биогорива и течни горива от биомаса се изчисляват, както следва:

НАМАЛЕНИЕ НА ЕМИСИИ = (EF EB)/EF,

където:

EB = общите емисии от биогоривото или течното гориво от биомаса; и

EF = общите емисии от минералното гориво, което се замества.

(1)

L 140/54 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

5. Видовете парникови газове, които се отчитат във връзка с точка 1, са: CO2, N2O и CH4. При изчисляването на CO2 еквивалента тези газове се отчитат със следните коефициенти:

CO2: 1

N2O: 296

CH4: 23 6. Емисиите от добива или отглеждането на суровини, eec, включват, както следва: емисиите от самия процес на добив

или отглеждане; от прибирането на суровините; от отпадъците и ефектите извън разглежданите граници на процеса; както и от производството на химикали или продукти, използвани при добива или отглеждането на суровините. Следва да се изключи от изчисленията улавянето на CO2 в процеса на отглеждане на суровините. От емисиите се изваждат доказаните намаления на емисии на парникови газове от изгаряне във факел при нефтодобивните обекти, където и да са разположени по света. Като алтернативна възможност спрямо използването на действителните стой­ ности на емисиите могат да се направят оценки на емисиите от отглеждането на суровини — чрез използване на средни стойности, изчислени за по-малки географски райони в сравнение с тези, използвани за изчислението на приетите стойности.

7. Средногодишните емисии в резултат на изменения във въглеродните запаси, дължащи се на променен начин на използване на земя, el, следва да се изчисляват чрез средногодишно разпределяне на емисиите от 20-годишен период. За изчисляване на тези емисии ще се използва следната зависимост:

el = (CSR CSA) x 3,664 x 1/20 x 1/P eB

(1) Коефициентът, който се получава като молекулното тегло на CO2 (44,010 g/mol) се раздели на молекулното тегло на въглерода (12,011 g/mol), е равен на 3,664.

,

където:

el = средногодишните емисии на парникови газове в резултат на изменения във въглеродните запаси, дължащи се на променен начин на използване на земя (изразени като маса на CO2 еквивалент за единица енергийно съдържание на биогоривото);

CSR = въглеродните запаси на единица площ на база предходното използване на земята (изразени като маса на наличния въглерод за единица площ, като се отчита съдържанието на въглерод както в почвата, така и в растителността). Като предходно ще се отчита използването на земята през по-късния от следните два момента: през януари 2008 г. или през време, предхождащо с 20 години добиването на суровината;

CSA = въглеродните запаси на единица площ на база настоящото използване на земята (изразени като маса на нал­ ичния въглерод за единица площ, като се отчита съдържанието на въглерод както в почвата, така и в рас­ тителността). В случаите, когато въглеродните запаси се натрупват в продължение на повече от една година, стойността на CSA се равнява на предвижданите запаси на единица площ след 20 години или при дости­ гане на максимална степен на развитие на културите, в зависимост от това кое от двете условия се изпълни по-рано;

P = производителността на културата (измерена като енергия на биогориво или на гориво от биомаса, полу­ чено от единица земна площ годишно); и

eB = премия от 29 gCO2eq/MJ за биогоривата или течните горива от биомаса, получена от възстановена земя с влошено качество, при условията, предвидени в точка 8.

8. Премията от 29 gCO2eq/MJ, ако са налице доказателства, че съответната земя:

а) не е била ползвана за селскостопански или някакви други дейности през януари 2008 г.; и

б) попада в една от следните категории:

i) земи със силно влошено качество, включително земите, ползвани в миналото за селскостопански цели;

ii) силно замърсени земи.

Премията от 29 gCO2eq/MJ се прилага за срок до 10 години, считано от датата на преобразуването на земята за сел­ скостопанско ползване, при условие че е осигурено постоянно нарастване на въглеродните запаси и значимо нама­ ляване на ерозията (за земите, попадащи в категория i), и снижаване на почвеното замърсяване (за земите, попадащи в категория ii).

9. Категориите, посочени в точка 8, буква б), се определят, както следва:

а) „земи със силно влошено качество“ означава земи, които за значителен период са били или засолени в значи­ телна степен, или които имат особено ниско съдържание на органични вещества и са тежко ерозирали;

б) „силно замърсени земи“ означава земи, които не са годни за отглеждане на храни или фуражи поради почвено замърсяване.

Тези земи включват и земи, които са били предмет на решение на Комисията съгласно член 18, параграф 4, чет­ върта алинея.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/55

10. Комисията приема до 31 декември 2009 г. насоки за изчисление на въглеродни земни запаси съгласно „Насоките от 2006 г. на Междуправителствената група по изменение на климата (МГИК) за националните инвентаризации на еми­ сиите на парникови газове — том 4“. Насоките на Комисията служат като основа за изчисление на въглеродни земни запаси за целите на настоящата директива.

11. Емисиите от обработка, ep, включват: емисиите от самата обработка; от отпадъците и ефектите извън разглежданите граници на процеса; както и от производството на химикали или продукти, използвани при преработването.

При отчитането на потреблението на електроенергия, която не е генерирана от съответната инсталация за произ­ водство на гориво, коефициентът на специфични емисии на парникови газове в резултат на производството и раз­ пределението на електроенергията ще се приеме за равен на средния коефициент на специфични емисии при производството и разпределението на електроенергия в съответния определен регион. Чрез дерогация от това пра­ вило производителите на горивото могат да използват средния коефициент на емисии за отделна електрическа цент­ рала по отношение на електроенергията, произведена от тази централа, ако централата не е свързана към електроенергийната мрежа.

12. Емисиите от транспорт и разпределение, etd, включват емисиите за транспорт и складиране на суровините и меж­ динните продукти, както и за складиране и разпределение на крайните продукти. Емисиите от транспорт и разпре­ деление, които се отчитат по точка 6, не са включени в настоящата точка.

13. Емисиите от използване на горивото, eu, се отчитат като нулеви по отношение на биогоривата и течните горива от биомаса.

14. Намаленията на емисии в резултат на улавяне и съхранение в геоложки формации, eccs, които още не са отчетени в ep, се ограничават до избегнатите емисии чрез улавяне и отвеждане на CO2, които са директно свързани с добива, транспорта, преработването и разпределението на горивото.

15. Намаленията на емисии в резултат на улавяне и замяна, eccr, се ограничават до избягването на емисии чрез улавяне на CO2, чието въглеродно съдържание произхожда от биомаса и който се използва за замяна на получен от изко­ паеми горива CO2, използван за търговски продукти и услуги.

16. Намаленията на емисии в резултат от допълнително произведена електроенергия в когенерационен режим, eee, ще се отчитат във връзка с допълнителната електроенергия, генерирана от инсталациите за производство на горива, които имат когенерационни съоръжения, освен в случаите, когато горивото, използвано за когенерацията, не е остатък от селскостопанска култура, а е друг вид страничен продукт. При отчитането на тази допълнително произ­ ведена електроенергия мощността на когенерационния блок следва да се приеме, че е минимално необходимата за осигуряване на топлинната енергия, използвана за производство на горивото. Намалението на емисии на парникови газове, свързано с тази допълнително произведена електроенергия, следва да се приеме за равно на количеството пар­ никови газове, които биха били отделени при генерирането на равно количество електроенергия от централа, използваща същото гориво като когенерационния блок.

17. Ако при производствения процес на горивото се произвежда съвместно както горивото, чиито емисии се изчисля­ ват, така също и един или повече други продукти („странични продукти“), емисиите на парникови газове следва да се разпределят между горивото или съответния междинен продукт при производството му и останалите странични продукти, пропорционално на тяхното съответно енергийно съдържание (определено на база долната топлина на изгаряне — за страничните продукти, различни от електроенергия).

18. Във връзка с изчисленията, посочени в точка 17, подлежащите на разпределение емисии са eec + el + тези части от ep, etd и eee, които се пораждат до този етап включително от процеса, когато завършва производството на съответния страничен продукт. Ако е станало прехвърляне на емисии към странични продукти на по-ранен технологичен етап от жизнения цикъл, то това прехвърляне следва да засяга само тази част от емисиите, която на завършващия етап от производството е разпределена за междинния горивен продукт, а не всички емисии от производството.

В случая на производство на биогорива и течни горива от биомаса във връзка с това изчисление следва да се отчитат всички странични продукти, включително електроенергията, която не попада в приложното поле на точка 16, с изключение на селскостопанските остатъци, като например слама, меласа, люспи, кочани и костилки. За странич­ ните продукти с отрицателно енергийно съдържание ще се приема във връзка с разглежданите изчисления, че енергийното им съдържание е нулево.

За отпадъците, селскостопанските остатъци, включително слама, меласа, люспи, кочани и черупки, и отпадъците от преработване, включително суров глицерин (глицерин, който не е рафиниран), се приема, че имат нулеви емисии на парникови газове през жизнения цикъл до прибирането им.

В случая на горива, произведени от рафинерии, анализираната производствена единица във връзка с изчисленията, посочени в точка 17, е съответната рафинерия.

19. По отношение на биогоривата, за целите на посочените в точка 4 изчисления, стойността EF за заместваното мин­ ерално гориво е най-последната известна средна стойност за действителните емисии от получените от изкопаеми горива бензинови и дизелови горива в Общността, докладвана съгласно Директива 98/70/ЕО. Ако такава информа­ ция липсва, се използва стойността 83,8 gCO2eq/MJ.

L 140/56 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

По отношение на течни горива от биомаса, използвани за производство на електроенергия, във връзка с посочените в точка 4 изчисления стойността EF за заместваното минерално гориво следва да бъде 91 gCO2eq/MJ.

По отношение на течни горива от биомаса, използвани за производство на топлинна енергия, във връзка с посоче­ ните в точка 4 изчисления стойността EF за заместваното минерално гориво следва да бъде 77 gCO2eq/MJ.

По отношение на течни горива от биомаса, използвани за когенерация, във връзка с посочените в точка 4 изчисле­ ния стойността EF за заместваното минерално гориво следва да бъде 85 gCO2eq/MJ.

Г. Разпределени приети стойности за биогорива и течни горива от биомаса

Р а з п р е д е л е н и п р и е т и с т о й н о с т и з а о т г л е ж д а н е н а с е л с к о с т о п а н с к и к у л т у р и : „ e e c “ с ъ г л а с н о о п р е д е л е н и е т о в ч а с т В о т н а с т о я щ о т о п р и л о ж е н и е

Начин на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от захарно цвекло 12 12

Етанол от пшеница 23 23

Етанол от царевица, произведена в Общността 20 20

Етанол от захарна тръстика 14 14

Частта от възобновяеми ресурси в ETBE Равни на стойностите при съответния начин на про­ изводство на етанол

Частта от възобновяеми ресурси в TAEE Равни на стойностите при съответния начин на про­ изводство на етанол

Биодизел от рапица 29 29

Биодизел от слънчоглед 18 18

Биодизел от соево масло 19 19

Биодизел от палмово масло 14 14

Биодизел от отпадни растителни или животински (*) мазнини 0 0

Хидрогенирано рапично олио 30 30

Хидрогенирано слънчогледово олио 18 18

Хидрогенирано палмово масло 15 15

Чисто (студенопресовано) рапично олио 30 30

Биогаз от органични битови отпадъци, като заместител на при­ роден газ

0 0

Биогаз от течен тор, като заместител на природен газ 0 0

Биогаз от сух тор, като заместител на природен газ 0 0

(*) Не се включват животински мазнини, произведени от продукти от животински произход, класирани като материали от категория 3 в съответствие с Регламент (ЕО) № 1774/2002.

Р а з п р е д е л е н и п р и е т и с т о й н о с т и з а п р е р а б о т в а н е ( в к л ю ч и т е л н о д о п ъ л н и т е л н о п р о и з в о д с т в о н а е л е к т р о е н е р г и я ) : „ e p e e e “ с ъ г л а с н о о п р е д е л е н и е т о в ч а с т В о т н а с т о я щ о т о п р и л о ж е н и е

Начина на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от захарно цвекло 19 26 Етанол от пшеница (без да е определен видът на горивото, използвано при преработване)

32 45

Етанол от пшеница (при използване при преработването на лиг­ нитни въглища в когенерационна инсталация)

32 45

Етанол от пшеница (при използване при преработването на при­ роден газ в конвенционален котел)

21 30

Етанол от пшеница (при използване при преработването на при­ роден газ в когенерационна инсталация)

14 19

Начина на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/57

Етанол от пшеница (при използване при преработването на слама, изгаряна в когенерационна инсталация)

1 1

Етанол от царевица, произведена в Общността (при използване при преработването на природен газ в когенерационна инста­ лация)

15 21

Етанол от захарна тръстика 1 1 Частта от възобновяеми ресурси в ETBE Равни на стойностите при съответния начин на про­

изводство на етанол Частта от възобновяеми ресурси в TAEE Равни на стойностите при съответния начин на про­

изводство на етанол Биодизел от рапица 16 22 Биодизел от слънчоглед 16 22 Биодизел от соево масло 18 26 Биодизел от палмово масло (при неопределен вид на техноло­ гията)

35 49

Биодизел от палмово масло (при технология с улавяне на метан в атмосферата от пресовъчната инсталация)

13 18

Биодизел от отпадни растителни или животински мазнини 9 13 Хидрогенирано рапично олио 10 13 Хидрогенирано слънчогледово олио 10 13 Хидрогенирано палмово масло (при неопределен вид на техно­ логията)

30 42

Хидрогенирано палмово масло (при технология с улавяне на метан в атмосферата от пресовъчната инсталация)

7 9

Чисто (студенопресовано) рапично олио 4 5 Биогаз от органични битови отпадъци, като заместител на при­ роден газ

14 20

Биогаз от течен тор, като заместител на природен газ 8 11 Биогаз от сух тор, като заместител на природен газ 8 11

Р а з п р е д е л е н и п р и е т и с т о й н о с т и з а т р а н с п о р т и р а з п р е д е л е н и е : „ e t d “ с ъ г л а с н о о п р е д е л е н и е т о в ч а с т В о т н а с т о я щ о т о п р и л о ж е н и е

Начини на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от захарно цвекло 2 2

Етанол от пшеница 2 2

Етанол от царевица, произведена в Общността 2 2

Етанол от захарна тръстика 9 9

Частта от възобновяеми ресурси в ЕТВЕ Равни на стойностите при съответния начин на про­ изводство на етанол

Частта от възобновяеми ресурси в ТАЕЕ Равни на стойностите при съответния начин на про­ изводство на етанол

Биодизел от рапица 1 1

Биодизел от слънчоглед 1 1

Биодизел от соево масло 13 13

Биодизел от палмово масло 5 5

Биодизел от отпадни растителни или животински мазнини 1 1

Хидрогенирано рапично олио 1 1

Хидрогенирано слънчогледово олио 1 1

Хидрогенирано палмово масло 5 5

Чисто (студенопресовано) рапично олио 1 1

Биогаз от органични битови отпадъци, като заместител на при­ роден газ

3 3

Биогаз от течен тор, като заместител на природен газ 5 5

Биогаз от сух тор, като заместител на природен газ 4 4

L 140/58 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

О б щ о з а о т г л е ж д а н е , п р е р а б о т в а н е , т р а н с п о р т и р а з п р е д е л е н и е

Начини на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от захарно цвекло 33 40 Етанол от пшеница (без да е определен видът на горивото, използвано при преработването)

57 70

Етанол от пшеница (при използване при преработването на лиг­ нитни въглища в когенерационна инсталация)

57 70

Етанол от пшеница (при използване при преработването на при­ роден газ в конвенционален котел)

46 55

Етанол от пшеница (при използване при преработването на при­ роден газ в когенерационна инсталация)

39 44

Етанол от пшеница (при използване при преработването на слама, изгаряна в когенерационна инсталация)

26 26

Етанол от царевица, произведена в Общността (при използване при преработването на природен газ в когенерационна инста­ лация)

37 43

Етанол от захарна тръстика 24 24 Частта от възобновяеми ресурси в ЕТВЕ Равни на стойностите при съответния начин на про­

изводство на етанол Частта от възобновяеми ресурси в ТАЕЕ Равни на стойностите при съответния вариант за про­

изводство на етанол Биодизел от рапица 46 52 Биодизел от слънчоглед 35 41 Биодизел от соево масло 50 58 Биодизел от палмово масло (при неопределен вид на техноло­ гията)

54 68

Биодизел от палмово масло (при технология с улавяне на метан в атмосферата от пресовъчната инсталация)

32 37

Биодизел от отпадни растителни или животински мазнини 10 14 Хидрогенирано рапично олио 41 44 Хидрогенирано слънчогледово олио 29 32 Хидрогенирано палмово масло (при неопределен вид на техно­ логията)

50 62

Хидрогенирано палмово масло (при технология с улавяне на метан в атмосферата от пресовъчната инсталация)

27 29

Чисто (студено пресовано) рапично олио 35 36 Биогаз от органични битови отпадъци, като заместител на при­ роден газ

17 23

Биогаз от течен тор, като заместител на природен газ 13 16 Биогаз от сух тор, като заместител на природен газ 12 15

Д. Прогнозирани разпределени приети стойности на бъдещи видове горива и течни горива от биомаса, които през януари 2008 г. не са били или са били на пазара в незначителни количества

Р а з п р е д е л е н и п р и е т и с т о й н о с т и з а о т г л е ж д а н е н а с е л с к о с т о п а н с к и к у л т у р и : „ e e c “ с ъ г л а с н о о п р е д е л е н и е т о в ч а с т В о т н а с т о я щ о т о п р и л о ж е н и е

Начин на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от пшенична слама 3 3 Етанол от дървесни отпадъци 1 1 Етанол от дървесина от енергийни култури 6 6 Биодизел, произведен от дървесни отпадъци чрез реакцията на Fischer-Tropsch

1 1

Биодизел, произведен от бързорастящи дървесни култури чрез реакцията на Fischer-Tropsch

4 4

DME от дървесни отпадъци 1 1 DME от бързорастящи дървесни култури 5 5 Метанол от дървесни отпадъци 1 1 Метанол от бързорастящи дървесни култури 5 5 Частта от възобновяеми източници в MTBE Равни на тези при съответния начин на производство

на метанол

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/59

Р а з п р е д е л е н и п р и е т и с т о й н о с т и з а п р е р а б о т в а н е ( в к л ю ч и т е л н о д о п ъ л н и т е л н а т а е л е к т р о е н е р г и я ) : „ e p e e e “ с ъ г л а с н о о п р е д е л е н и е т о в ч а с т В о т н а с т о я щ о т о п р и л о ж е н и е

Начин на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от пшенична слама 5 7

Етанол от дървесина 12 17

Биодизел, произведен от дървесина чрез реакцията на Fischer- Tropsch

0 0

DME от дървесина 0 0

Метанол от дървесина 0 0

Частта от възобновяеми източници в МТБЕ (метил-третичен- бутил-етер)

Равни на тези при съответния начин на производство на метанол

Р а з п р е д е л е н и п р и е т и с т о й н о с т и з а т р а н с п о р т и р а з п р е д е л е н и е : „ e t d “ с ъ г л а с н о о п р е д е л е н и е т о в ч а с т В о т н а с т о я щ о т о п р и л о ж е н и е

Начин на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от пшенична слама 2 2

Етанол от дървесни отпадъци 4 4

Етанол от дървесина от енергийни култури 2 2

Биодизел, произведен от дървесни отпадъци чрез реакцията на Fischer-Tropsch

3 3

Биодизел, произведен от бързорастящи дървесни култури чрез реакцията на Fischer-Tropsch

2 2

DME от дървесни отпадъци 4 4

DME от бързорастящи дървесни култури 2 2

Метанол от дървесни отпадъци 4 4

Метанол от бързорастящи дървесни култури 2 2

Частта от възобновяеми източници в MTBE Равни на тези при съответния начин на производство на метанол

О б щ о з а о т г л е ж д а н е , о б р а б о т к а , т р а н с п о р т и р а з п р е д е л е н и е

Начин на производство на биогорива и течни горива от биомаса Типични емисии на

парникови газове (gCO2eq/MJ)

Приети стойности на емисиите на парникови газове

(gCO2eq/MJ)

Етанол от пшенична слама 11 13

Етанол от дървесни отпадъци 17 22

Етанол от дървесина от енергийни култури 20 25

Биодизел, произведен от дървесни отпадъци чрез реакцията на Fischer-Tropsch

4 4

Биодизел, произведен от бързорастящи дървесни култури чрез реакцията на Fischer-Tropsch

6 6

DME от дървесни отпадъци 5 5

DME от бързорастящи дървесни култури 7 7

Метанол от дървесни отпадъци 5 5

Метанол от бързорастящи дървесни култури 7 7

Частта от възобновяеми ресурси в MTBE Равни на тези при съответния вариант за производ­ ство на метанол

L 140/60 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

ПРИЛОЖЕНИЕ VI

Минимални изисквания за хармонизиран модел на национални планове за действие относно енергията от възобновяеми източници

1. Прогнозно крайно потребление на енергия:

Брутно крайно потребление на енергия по отношение на електроенергията, транспорта, топлинната енергия и енергията за охлаждане през 2020 г., като се вземат предвид въздействието на мерки, произтичащи от политиката на енергийна ефективност.

2. Национални секторни цели за 2020 г. и прогнозирани дялове енергия от възобновяеми източници в електроенергията, топлинната енергия и енергията за охлаждане и транспорта:

а) целеви дял енергия от възобновяеми източници в електроенергията през 2020 г.;

б) прогнозна крива на дела енергия от възобновяеми източници в електроенергията;

в) целеви дял енергия от възобновяеми източници в топлинната енергия и енергията за охлаждане през 2020 г.;

г) прогнозна крива на дела енергия от възобновяеми източници в топлинната енергия и енергията за охлаждане;

д) прогнозна крива на дела енергия от възобновяеми източници в транспорта;

е) национална индикативна крива, както е посочена в член 3, параграф 2 и приложение I, част Б.

3. Мерки за постигането на целите:

а) преглед на всички политики и мерки по отношение на насърчаването на използването на енергия от възобновяеми източници;

б) специфични мерки за изпълнение на изискванията на членове 13, 14 и 16, включително необходимостта да се раз­ шири или укрепи съществуващата инфраструктура с оглед улеснено включване на количествата енергия от възоб­ новяеми източници, необходими за постигане на националната цел за 2020 г., мерки за ускоряване на процедурите по разрешение и мерки за намаляване на нетехнологичните пречки във връзка с членове 17—21;

в) прилагани от държавата-членка или от група от държави-членки схеми за подпомагане използването на енергия от възобновяеми източници в сектора на електроенергията;

г) прилагани от държавата-членка или от група от държави-членки схеми за подпомагане използването на енергия от възобновяеми източници при топлинната енергия и енергията за охлаждане;

д) прилагани от държавата-членка или от група от държави-членки схеми за подпомагане използването на енергия от възобновяеми източници в транспорта;

е) специфични мерки за насърчаване използването на енергия от биомаса, особено за мобилизирането на нови ресурси от биомаса, вземайки предвид:

i) наличието на ресурси от биомаса: както национален потенциал, така и внос;

ii) мерки за увеличаване на разполагаемите ресурси от биомаса, като се вземат предвид други потребители на ресурси от биомаса (сектори, основани на селското и горското стопанство);

ж) планирано използване на статистически прехвърляния между държави-членки и планирано участие в съвместни про­ екти с други държави-членки и трети държави:

i) прогнозно свръхпроизводство на енергия от възобновяеми източници в сравнение с индикативната крива, което може да се прехвърли на други държави-членки;

ii) прогнозен потенциал за съвместни проекти;

iii) прогнозно търсене на енергия от възобновяеми източници, което ще бъде удовлетворено по начин, различен от вътрешно производство.

5.6.2009 г. BG Официален вестник на Европейския съюз L 140/61

4. Оценки:

а) оценка на общия очакван принос на всяка технология за производство на енергия от възобновяеми източници с оглед изпълнение на задължителните цели за 2020 г. и на индикативната крива за дела на енергията от възобновяеми източници в производството на електроенергия, на топлинна енергия и енергия за охлаждане, и в транспорта;

б) оценка на общия очакван принос на енергийната ефективност и на мерките за пестене на енергия с оглед изпълне­ ние на задължителните цели за 2020 г. и на индикативната крива за дела на енергията от възобновяеми източници в производството на електроенергия, топлинна енергия и енергия за охлаждане, и транспорта.

L 140/62 BG Официален вестник на Европейския съюз 5.6.2009 г.

ПРИЛОЖЕНИЕ VII

Отчитане на енергия от термопомпи

Количеството аеротермална, геотермална или хидротермална енергия, уловено от термопомпи, което се счита за енергия от възобновяеми източници за целите на настоящата директива, ERES, се изчислява в съответствие със следната формула:

ERES = Qusable * (1 – 1/SPF)

където:

Qusable = прогнозната обща използваема топлина, доставена от термопомпи, която отговаря на критериите, посочени в член 5, параграф 4, приложени, както следва: вземат се предвид само термопомпи, за които SPF > 1,15 * 1/η;

SPF = коефициент за прогнозните средни резултати на термопомпите по сезони;

η е съотношението между брутното крайно производство на електроенергия и първичното енергийно потребление за производство на електроенергия и се изчислява като средно за ЕС въз основа на данни от Евростат.

До 1 януари 2013 г. Комисията установява насоки за това как държавите-членки да оценяват стойностите на Qusable и SPF за различните технологии и приложения за термопомпи, като вземат предвид разлики в климатичните условия, по-специално много студен климат.

(1)

(2)

(3)

L 140/16 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

SMĚRNICE

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/28/ES

ze dne 23. dubna 2009

o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a ze­ jména na čl. 175 odst. 1 a článek 95 této smlouvy ve vztahu k článkům 17, 18 a 19 této směrnice,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociální­ ho výboru

(1) Stanovisko ze dne 17. září 2008 (Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 43).

,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů

(2) Úř. věst. C 325, 19.12.2008, s. 12.

,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 6. dub­ na 2009.

,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Důležitými součástmi balíčku opatření, která jsou zapo­ třebí ke snižování emisí skleníkových plynů a ke splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně kli­ matu a dalších závazků Společenství a mezinárodních zá­ vazků týkajících se snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012, jsou kontrola spotřeby energie v Evropě a větší využívání energie z obnovitelných zdrojů spolu s úsporami energie a zvýšením energetické účinnosti. Tyto faktory hra­ jí také důležitou roli při podpoře zabezpečení dodávek energií, technologického vývoje a inovací a při poskytová­ ní příležitostí k zaměstnání a regionálnímu rozvoji, ze­ jména ve venkovských a izolovaných oblastech.

(2) Zejména intenzivnější vývoj lepších technologií, pobídky k využívání a rozšiřování veřejné dopravy, využívání ener­ geticky účinných technologií a využívání energie z obno­ vitelných zdrojů v dopravě patří mezi nejúčinnější nástroje,

jimiž může Společenství snížit svou závislost na dovážené ropě v odvětví dopravy, kde je problém zabezpečení do­ dávek energie nejvíce akutní, a ovlivnit trh s pohonnými hmotami pro dopravu.

(3) Uznává se, že hospodářského růstu lze dosáhnout pro­ střednictvím inovací a udržitelné konkurenceschopné energetické politiky. Výroba energie z obnovitelných zdro­ jů často závisí na místních nebo regionálních malých a středních podnicích. Možnosti, které přinášejí pro růst a zaměstnanost investice do výroby energie z obnovitel­ ných zdrojů na místní a regionální úrovni v členských stá­ tech a jejich regionech, jsou rozsáhlé. Komise a členské státy by proto měly podporovat rozvojová opatření na ná­ rodní a regionální úrovni v těchto oblastech, podporovat výměnu osvědčených postupů ve výrobě energie z obno­ vitelných zdrojů mezi místními a regionálními rozvo­ jovými iniciativami a podporovat využívání strukturálních fondů v této oblasti.

(4) V rámci podpory rozvoje trhu s obnovitelnými zdroji ener­ gie je nutné zohlednit pozitivní vliv na možnosti regionál­ ního a místního rozvoje, vývozní možnosti, sociální soudržnost a možnosti zaměstnání, zejména pokud jde o malé a střední podniky a nezávislé výrobce energie.

(5) Za účelem snížení emisí skleníkových plynů ve Společen­ ství a závislosti Společenství na dovozu energie by měl být rozvoj energie z obnovitelných zdrojů úzce spjat se zvyšováním energetické účinnosti.

(6) U decentralizovaných technologií obnovitelných zdrojů energie je nutno podporovat fázi demonstrace a uvádění na trh. Přechod k decentralizované výrobě energie má mnoho výhod, včetně využití místních zdrojů energie, lep­ šího zabezpečení dodávek energie na místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší ztráty při přenosu energie. Tato decentralizace napomáhá také rozvoji a soudržnosti společnosti, neboť vytváří zdroje příjmů a pracovní místa na místní úrovni.

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/17

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obno­ vitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou

(1) Úř. věst. L 283, 27.10.2001, s. 33.

a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře užívání biopaliv nebo ji­ ných obnovitelných pohonných hmot v dopravě

(2) Úř. věst. L 123, 17.5.2003, s. 42.

stano­ vily definice pro různé druhy energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravid­ lech pro vnitřní trh s elektřinou

(3) Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37.

stanovila obecné defi­ nice pro odvětví elektroenergetiky. V zájmu právní jistoty a jasnosti je vhodné používat v této směrnici stejné nebo podobné definice.

(8) Ze sdělení Komise ze dne 10. ledna s názvem „Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti“ vy­ plývá, že vhodnými a dosažitelnými cíli je cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a že rámec, který za­ hrnuje povinné cíle, by měl podnikatelskému prostředí po­ skytnout dlouhodobou stabilitu, kterou potřebuje k udržitelnému investování do odvětví obnovitelné ener­ gie, jež umožní snížit závislost na dovážených fosilních pa­ livech a více využívat nových technologií pro výrobu energie. Tyto cíle jsou doplněny 20 % zvýšením energetic­ ké účinnosti do roku 2020 stanoveným ve sdělení Komise ze dne 19. října 2006 s názvem „Akční plán pro energe­ tickou účinnost: využití možností“, které bylo schváleno Evropskou radou na zasedání v březnu roku 2007 a Ev­ ropským parlamentem v usnesení ze dne 31. ledna 2008 o tomto akčním plánu.

(9) Evropská rada na zasedání v březnu roku 2007 znovu po­ tvrdila závazek Společenství rozvíjet energii z obnovitel­ ných zdrojů po roce 2010 v celém Společenství. Schválila povinný cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve Společenství do roku 2020 a povinný minimální cíl, jenž má být dosažen všemi člen­ skými státy, 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě ben­ zinu a nafty v dopravě, přičemž tento cíl má být zaveden nákladově efektivním způsobem. Evropská rada uvedla, že závazná povaha tohoto cíle je přiměřená a podmíněna udr­ žitelností výroby, dostupností biopaliv druhé generace na trhu a odpovídající změnou směrnice Evropského parla­ mentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty

(4) Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58.

, aby umožňovala patřičnou míru přimíchávání. Evropská rada na zasedání v březnu roku 2008 zopakovala, že je nezbytné vypracovat a splnit účinná kritéria udržitelnosti pro biopaliva a zajistit ko­ merční dostupnost biopaliv druhé generace. Na zasedání v červnu roku 2008 Evropská rada opět zmínila kritéria

udržitelnosti a rozvoj biopaliv druhé generace a zdůrazni­ la, že je nutné posoudit možné dopady výroby biopaliv na zemědělské potravinářské produkty a případně přijmout opatření k odstranění nedostatků. Uvedla také, že by mělo být provedeno další posouzení environmentálních a sociál­ ních dopadů výroby a spotřeby biopaliv.

(10) Ve svém usnesení ze dne 25. září 2007 o pracovním plá­ nu pro obnovitelné zdroje energie v Evropě

(5) Úř. věst. C 219 E, 28.8.2008, s. 82.

vyzval Ev­ ropský parlament Komisi, aby předložila do konce roku 2007 návrh právního rámce pro energii z obnovitelných zdrojů s odkazem na význam stanovení cílů, pokud jde o podíly energie z obnovitelných zdrojů na úrovni Spole­ čenství a členských států.

(11) Je třeba stanovit transparentní a jednoznačná pravidla pro výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů a pro defi­ nici těchto zdrojů. V této souvislosti je třeba zahrnout energii přítomnou v oceánech a jiných vodních tělesech v podobě vln, mořských proudů, přílivu a odlivu, gradientů termální energie nebo gradientů salinity v oceánech.

(12) Používání zemědělského materiálu, jako je hnůj, kejda a další odpadní látky živočišného nebo organického půvo­ du k výrobě bioplynu, může vést k výraznému snížení emi­ sí skleníkových plynů, a má proto značné výhody z hlediska životního prostředí, pokud jde o výrobu tepla a energie a o použití těchto látek jako biopaliv. Zařízení na výrobu bioplynu mohou vzhledem ke své decentralizo­ vané povaze a regionálnímu financování rozhodujícím způsobem přispět k udržitelnému rozvoji venkovských ob­ lastí a mohou pro zemědělce představovat nové zdroje příjmu.

(13) Vzhledem k postojům Evropského parlamentu, Rady a Ko­ mise je vhodné stanovit závazné národní cíle 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a 10 % podílu energie z ob­ novitelných zdrojů v dopravě na spotřebě energie ve Spo­ lečenství do roku 2020.

(14) Hlavním účelem závazných národních cílů je poskytnout jistotu investorům a podpořit trvalý rozvoj technologií, které vyrábějí energii ze všech druhů obnovitelných zdro­ jů. Není proto vhodné, aby se odkládalo rozhodnutí o to­ m, zda cíl je závazný, do doby, než se bude konat další zasedání.

(1)

(2)

(3)

L 140/18 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

(15) Výchozí pozice, možnosti energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie každého členského státu se liší. Je proto nezbytné převést celkový 20 % cíl Společenství na jednotlivé cíle pro každý členský stát se spravedlivým a ná­ ležitým rozdělením, které zohledňuje odlišné výchozí po­ zice jednotlivých členských států a jejich možnosti, včetně stávajícího podílu energie z obnovitelných zdrojů a sklad­ by zdrojů energie. Je vhodné tak učinit sdílením požado­ vaného celkového zvýšení využívání energie z obnovitelných zdrojů mezi členskými státy na základě rovného zvýšení podílu každého státu váženého podle jeho HDP, jenž odráží jejich výchozí pozice, a vyjádřením cílů pomocí hrubé konečné spotřeby energie, přičemž je zapotřebí zohlednit dosavadní úsilí členských států v ob­ lasti využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(16) Naopak cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě je vhodné stanovit pro každý členský stát na stejné úrovni, aby se zajistila shoda se specifikacemi a do­ stupností pohonných hmot. Jelikož se s pohonnými hmo­ tami určenými pro dopravu snadno obchoduje, členské státy, které jsou slabě vybaveny příslušnými zdroji, snad­ no získají biopaliva odjinud. Ačkoli by bylo pro Společen­ ství technicky možné dosáhnout cíle v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě pouze z domácí výroby, je vhodné i žádoucí, aby bylo cíle dosaženo kom­ binací domácí výroby a dovozu. Za tímto účelem by měla Komise sledovat zásobování trhu Společenství s biopalivy a v případě potřeby navrhnout příslušná opatření k dosa­ žení vyrovnaného přístupu mezi domácí výrobou a dovo­ zem s ohledem mimo jiné na rozvoj mnohostranných a dvoustranných obchodních jednání, otázky životního prostředí, sociální a hospodářské otázky a otázky zabez­ pečení dodávek energie.

(17) Zvýšení energetické účinnosti je klíčovým cílem Společen­ ství s tím, že do roku 2020 má být dosaženo 20 % zvýšení energetické účinnosti. Tento cíl spolu se stávajícími a bu­ doucími právními předpisy, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov

(1) Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65.

, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů

(2) Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 29.

a směrnice Evropského parla­ mentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o ener­ getické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách

(3) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 64.

hraje klíčovou úlohu při zajištění toho, aby bylo dosaženo cílů v oblasti klimatu a energetiky, a to za vynaložení co možná nejnižších nákladů, přičemž toto úsi­ lí může rovněž poskytnout nové příležitosti pro hospodář­ ství Evropské unie. Politiky energetické účinnosti a úspor

energie jsou pro členské státy jednou z nejúčinnějších me­ tod, jak zvýšit procentuální podíl energie z obnovitelných zdrojů, a členské státy tak snáze dosáhnout cílů stano­ vených touto směrnicí v oblasti obnovitelných zdrojů energie, a to jak celkových národních cílů, tak cílů v oblas­ ti dopravy.

(18) Bude povinností členských států dosáhnout ve všech od­ větvích výrazného zlepšení z hlediska energetické účinnos­ ti, což jim usnadní splnit daný cíl v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, vyjádřený jako procentní podíl na hrubé konečné spotřebě energie. Potřeba energetické účin­ nosti v odvětví dopravy je naléhavá, protože závazného procentního cíle pro obnovitelnou energii bude stále těžší dosáhnout udržitelným způsobem, pokud celková poptáv­ ka po energii v dopravě i nadále poroste. Závazný cíl 10 % podílu v dopravě, jehož mají všechny členské státy dosáh­ nout, by proto měl být stanoven jako podíl na konečné spotřebě energie v odvětví dopravy, kterého má být dosa­ ženo prostřednictvím energie z obnovitelných zdrojů a ni­ koliv pouze prostřednictvím biopaliv.

(19) Aby se zajistilo dosažení celkových závazných národních cílů, měly by členské státy pracovat na orientačním plánu, jak hodlají dosáhnout konečných povinných cílů. Měly by vypracovat národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, včetně informací o odvětvových cílích, a uvědomit si, že existují různá užití biomasy, a proto je zapotřebí mobilizovat její nové zdroje. Členské státy by rovněž měly přijmout opatření na dosažení těchto cílů. Při vyhodnoco­ vání vlastní očekávané hrubé konečné spotřeby energie v rámci svého národního akčního plánu pro energii z ob­ novitelných zdrojů by měl každý členský stát posoudit, jaký může být přínos opatření týkajících se energetické účinnosti a úspor energie v souvislosti s dosahováním národních cílů. Členské státy by měly mít na zřeteli opti­ mální kombinaci energeticky účinných technologií a ener­ gie z obnovitelných zdrojů.

(20) Aby bylo možné využívat technologický pokrok a úspory z rozsahu, měl by orientační plán zohlednit možnost rych­ lejšího nárůstu využívání energie z obnovitelných zdrojů v budoucnu. Mohla by se tak věnovat zvýšená pozornost odvětvím, která nepřiměřeně trpí neexistencí technologic­ kého pokroku a úspor z rozsahu, a proto se málo rozvíjejí, nicméně která by v budoucnu mohla významně přispět k dosažení cílů pro rok 2020.

(21) Pro orientační plán by měl být výchozím bodem rok 2005, protože je posledním rokem, pro nějž jsou k dispozici spo­ lehlivé údaje o národních podílech energie z obnovitelných zdrojů.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/19

(22) Má-li být cílů této směrnice dosaženo, je třeba, aby Spole­ čenství a členské státy věnovaly značné finanční prostředky na výzkum a vývoj v oblasti technologií pro energie z ob­ novitelných zdrojů. Tento výzkum a vývoj by měl být vysokou prioritou zejména pro Evropský inovační a tech­ nologický institut.

(23) Členské státy mohou pobízet místní a regionální orgány ke stanovení cílů nad rámec národních cílů a zapojovat míst­ ní a regionální orgány do vypracovávání národních akč­ ních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů a šíření informovanosti o výhodách energie z obnovitelných zdrojů.

(24) Za účelem využití veškerého potenciálu biomasy by mělo Společenství a členské státy podporovat vyšší využívání stávajících zásob dřeva a rozvoj nových systémů v oblasti lesního hospodářství.

(25) Členské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a na vnitrostátní úrovni používají odlišné režimy podpory pro energii z obnovitelných zdro­ jů. Většina členských států uplatňuje režimy podpory, které poskytují výhody výhradně v případě energie z obnovitel­ ných zdrojů vyrobené na jejich území. K tomu, aby vnitro­ státní režimy podpory náležitě fungovaly, je nezbytné, aby členské státy mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory na základě svých odlišných potenciálů. Důležitým prostředkem k dosažení cíle této směrnice je zajistit řádné fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnice 2001/77/ES tak, aby byla zacho­ vána důvěra investorů a aby členské státy mohly přijmout účinná vnitrostátní opatření v zájmu splnění cíle. Cílem této směrnice je usnadnit poskytování přeshraniční pod­ pory energie z obnovitelných zdrojů, aniž by tím byly do­ tčeny vnitrostátní režimy podpory. Zavádí mechanismy dobrovolné spolupráce mezi členskými státy, která jim umožní dohodnout se na rozsahu, v jakém by jeden člen­ ský stát podporoval výrobu energie v jiném členském stá­ tě, a na rozsahu, v jakém by se měla výroba energie z obnovitelných zdrojů započítávat do jejich příslušných celkových národních cílů. V zájmu zajištění účinnosti obou opatření pro splnění cíle, tj. vnitrostátních režimů podpo­ ry a mechanismů spolupráce, je zásadní, aby členské státy byly schopny určit, zda a v jakém rozsahu se jejich vnitro­ státní režimy podpory vztahují na energii z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jiných členských státech, a aby byly schopny se na tom dohodnout prostřednictvím mechanis­ mů spolupráce stanovených v této směrnici.

(26) Je žádoucí, aby ceny energie odrážely externí náklady na výrobu a spotřebu energie, včetně případných environ­ mentálních, sociálních a zdravotních nákladů.

(27) K dosažení cílů Společenství týkajících se rozšíření výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je nezbytná pod­ pora ze strany veřejnosti, zejména pokud ceny elektřiny na

vnitřním trhu plně neodrážejí environmentální a sociální náklady a výhody spojené s použitými zdroji energie.

(28) Společenství a členské státy by měly usilovat o snížení cel­ kové spotřeby energie v odvětví dopravy a zvýšit v tomto odvětví energetickou účinnost. K hlavním způsobům sni­ žování spotřeby energie v dopravě patří plánování dopra­ vy, podpora veřejné dopravy, zvyšování podílu vyráběných elektrických vozidel a výroba energeticky účinnějších vo­ zidel o menší velikosti a s nižším objemem motoru.

(29) Členské státy by měly usilovat o diverzifikaci skladby ener­ gie z obnovitelných zdrojů ve všech odvětvích dopravy. Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě předložit do 1. června 2015 zprávu, v níž navrhne, jak lze zvýšit vy­ užívání energie z obnovitelných zdrojů v jednotlivých od­ větvích dopravy.

(30) Při výpočtu přínosu vodní a větrné energie pro účely této směrnice by se měly následky klimatických změn vyrov­ nat použitím normalizačního pravidla. Navíc by elektřina vyrobená v přečerpávacích elektrárnách z vody, která byla nejprve vypumpována nahoru, neměla být považována za energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů.

(31) Tepelná čerpadla, která umožňují využití aerotermálního, geotermálního nebo hydrotermálního tepla na užitečné teplotní úrovni, potřebují k fungování elektřinu nebo do­ datečnou energii. Energie použitá k pohonu tepelných čer­ padel by proto měla být odečtena od celkového využitelného tepla. Mělo by se přihlédnout pouze k tepel­ ným čerpadlům, u nichž výstup významně převyšuje primární energii nezbytnou k jejich pohonu.

(32) Energeticky pasivní systémy využívají konstrukci budov k zužitkování energie. To je považováno za úsporu ener­ gie. Aby se vyloučilo dvojí započtení, energie zužitkovaná tímto způsobem by neměla být pro účely této směrnice brána v úvahu.

(33) Některé členské státy mají ve své hrubé konečné spotřebě energie vysoký podíl letecké dopravy. Vzhledem ke stáva­ jícím technologickým a regulačním omezením, která brá­ ní komerčnímu používání biopaliv v letecké dopravě, je vhodné stanovit pro tyto členské státy částečnou výjimku, a to vyčleněním množství, kterým překročí 1,5násobek průměru hrubé konečné spotřeby energie Společenství v letecké dopravě v roce 2005, který stanoví Eurostat, tj. 6,18 %, při výpočtu jejich hrubé konečné spotřeby energie ve vnitrostátní letecké dopravě. Kypr a Malta, vzhledem k jejich ostrovnímu a okrajovému rázu, spoléhají na letec­ tví jako na způsob dopravy, jenž je zásadní pro jejich ob­ čany a hospodářství. V důsledku toho mají Kypr a Malta ve

(1)

L 140/20 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

své hrubé konečné spotřebě energie nepřiměřeně vysoký podíl letecké dopravy, tj. více než trojnásobek průměru Společenství v roce 2005, a stávající technologická a regu­ lační omezení tak na ně působí nepřiměřeně. U těchto členských států je tudíž vhodné, aby se tato výjimka vzta­ hovala na množství, kterým překročí průměr hrubé koneč­ né spotřeby energie Společenství v letecké dopravě v roce 2005, který stanoví Eurostat, tj. 4,12 %.

(34) V zájmu vytvoření energetického modelu, který by podpo­ roval energie z obnovitelných zdrojů, je nezbytné podpo­ řit strategickou spolupráci mezi členskými státy, na níž se budou vhodným způsobem podílet regiony a místní orgány.

(35) Při náležitém zohledňování ustanovení této směrnice by členské státy měly být podporovány v uskutečňování všech vhodných forem spolupráce v souvislosti s cíli stanovený­ mi touto směrnicí. Tato spolupráce může probíhat na všech úrovních, na dvoustranném či mnohostranném zá­ kladě. Kromě mechanismů, které ovlivňují výpočet cílů a jejich plnění a které jsou výhradně stanoveny touto směr­ nicí, jako jsou například statistické převody mezi člen­ skými státy, společné projekty a společné režimy podpory, může mít tato spolupráce také podobu výměn informací a osvědčených postupů, stanovených zejména v rámci platformy pro transparentnost zavedené touto směrnicí, nebo podobu jiné dobrovolné koordinace mezi všemi druhy režimů podpory.

(36) Za účelem vytvoření příležitostí ke snižování nákladů na dosažení cílů stanovených touto směrnicí je vhodné usnad­ nit v členských státech spotřebu energie vyrobené z obno­ vitelných zdrojů v jiných členských státech a zároveň umožnit členským státům započítat energii z obnovitel­ ných zdrojů spotřebovanou v jiných členských státech do svých vlastních národních cílů. Z tohoto důvodu jsou nut­ ná opatření pro zajištění flexibility, která ovšem zůstanou pod kontrolou členských států, aby nebyla ohrožena jejich schopnost dosahovat cíle stanovené na národní úrovni. Tato opatření pro zajištění flexibility mají formu statistic­ kých převodů, společných projektů mezi členskými státy nebo společných režimů podpory.

(37) Do cílů členských států by mělo být možné započítat do­ váženou elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů ener­ gie mimo Společenství. Aby se nicméně zabránilo čistému nárůstu emisí skleníkových plynů jako následku pozměně­ ného využívání stávajících obnovitelných zdrojů a jejich úplného nebo částečného nahrazení konvenčními zdroji energie, měla by se započítávat pouze elektřina vyráběná v zařízeních na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, která budou uvedena do provozu po vstupu této směrnice v platnost nebo zvýšená kapacita zařízení renovovaných po uvedeném dni. Aby bylo zaručeno, že nahrazení kon­ venční energie ve Společenství a ve třetích zemích energií z obnovitelných zdrojů bude mít přiměřený účinek, musí být možné dovoz energie spolehlivě sledovat a vykazovat.

Budou zváženy dohody se třetími zeměmi týkající se orga­ nizace tohoto obchodu s elektřinou z obnovitelných zdro­ jů energie. Pokud se na základě rozhodnutí přijatého za tímto účelem podle Smlouvy o energetickém společen­ ství

(1) Úř. věst. L 198, 20.7.2006, s. 18.

vztahují na smluvní strany této smlouvy příslušná ustanovení této směrnice, budou se na ně vztahovat opa­ tření pro spolupráci mezi členskými státy stanovená v této směrnice.

(38) V případě společných projektů členských států a jedné nebo více třetích zemí týkajících se výroby elektřiny z ob­ novitelných zdrojů je vhodné, aby se tyto společné projek­ ty týkaly pouze nově vybudovaných zařízení nebo zařízení s nově zvýšenou kapacitou. To umožní zajistit, aby se po­ díl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve třetích zemích nesnížil z důvodu dovozu ener­ gie z obnovitelných zdrojů do Společenství. Kromě toho by dotčené členské státy měly napomáhat tomu, aby část výroby elektřiny ze zařízení, na která se vztahuje společný projekt, byla využívána přímo v dané třetí zemi. Dále by Komise a členské státy měly podporovat dotčené třetí země při rozvíjení vlastní politiky v oblasti energie z obnovitel­ ných zdrojů, včetně ambiciózních cílů.

(39) U významných projektů evropského zájmu ve třetích ze­ mích, jako je například středomořský solární program, je třeba počítat s delším časem na přípravu před jejich plným napojením na území Společenství. Proto je vhodné napo­ moci jejich vývoji tím, že se členským státům umožní, aby při stanovování svých národních cílů braly v potaz také ur­ čité omezené množství elektrické energie vyrobené těmito projekty v průběhu výstavby propojení.

(40) Postup, který používají správní orgány vykonávající dohled nad schvalováním a vydáváním osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, by měl být při uplatňování pravidel na konkrétní projekty objek­ tivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený. Zejmé­ na je třeba zamezit veškerým zbytečným nákladům, které by mohly vzniknout v důsledku zařazení projektů, jimiž se zavádí energie z obnovitelných zdrojů, mezi zařízení, která představují zvýšené zdravotní riziko.

(41) Ukázalo se, že absence transparentních pravidel a koordi­ nace mezi jednotlivými schvalujícími orgány brání využí­ vání energie z obnovitelných zdrojů. Ústřední správní orgány a regionální a místní orgány by proto měly, až bu­ dou provádět přezkum svých správních postupů pro vy­ dávání povolení k výstavbě a provozování zařízení na výrobu elektřiny, tepla a chlazení nebo pohonných hmot z obnovitelných zdrojů energie a souvisejících infrastruk­ tur přenosových a distribučních sítí, zohlednit specifickou strukturu odvětví energie z obnovitelných zdrojů. Pro za­ řízení využívající energii z obnovitelných zdrojů by měly být formulovány správní schvalovací postupy s transpa­ rentně stanovenými lhůtami. Pravidla a pokyny pro pláno­ vání by měly být upraveny tak, aby zohlednily účinnost

(1)

(2)

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/21

zařízení pro vytápění a chlazení a elektrická zařízení vy­ užívajících energii z obnovitelných zdrojů z hlediska efek­ tivity vynaložených prostředků a dopadů na životního prostředí.

(42) Za účelem rychlého rozšíření energie z obnovitelných zdrojů a s ohledem na jejich celkově vysokou kvalitu, po­ kud jde o udržitelnost a přínos pro životní prostředí, by členské státy měly při uplatňování správních postupů, plánovacích nástrojů a právních předpisů týkajících se udě­ lování povolení zařízením, pokud jde o snižování znečiš­ tění a kontrolu průmyslových zařízení, boj se znečištěním ovzduší a prevenci nebo minimalizaci vypouštění nebez­ pečných látek do životního prostředí, přihlédnout k pří­ spěvku obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, zejména ve srovnání se zařízeními vyrábějícími energii z neobnovitelných zdrojů.

(43) Příslušné orgány by s cílem podpořit příspěvky jednotli­ vých občanů k cílům stanoveným v této směrnici měly zvážit možnost, že by při instalaci malých decentralizo­ vaných zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů bylo povolení nahrazeno pouhým oznámením přísluš­ nému orgánu.

(44) Je třeba zajistit soulad mezi cíli této směrnice a ostatními právními předpisy Společenství v oblasti životního pro­ středí. Členské státy by při posuzování, plánování nebo vy­ dávání povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů měly především zohlednit všechny právní předpisy Společenství v oblasti životního prostředí a příspěvek obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, a to ze­ jména ve srovnání se zařízeními na výrobu energie z neob­ novitelných zdrojů.

(45) Vnitrostátní technické specifikace a další požadavky v rámci působnosti směrnice Evropského parlamentu a Ra­ dy 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při posky­ tování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti

(1) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

zahrnují­ cí například úroveň jakosti, zkušební metody anebo pod­ mínky použití, by neměly vytvářet překážky obchodu se zařízením a systémy energie z obnovitelných zdrojů. Pro­ to by režimy podpory energie z obnovitelných zdrojů ne­ měly stanovit vnitrostátní technické specifikace, které by byly odlišné od stávajících norem Společenství nebo by vyžadovaly, aby podporované zařízení nebo systémy mu­ sely být schvalovány anebo zkoušeny na zvláštním místě anebo zvláštním orgánem.

(46) Je třeba, aby členské státy zvážily zavedení mechanismů na podporu ústředního vytápění a chlazení využívajícího energii z obnovitelných zdrojů.

(47) Na národní a regionální úrovni vedla pravidla a povinnosti týkající se minimálních požadavků pro využití energie z obnovitelných zdrojů v nových a rekonstruovaných bu­ dovách k významnému nárůstu ve využívání energie z ob­ novitelných zdrojů. Tato opatření by měla být stimulována v širším kontextu Společenství a zároveň by ve stavebních předpisech měly být podporovány z hlediska energie účin­ nější aplikace využívající energii z obnovitelných zdrojů.

(48) Za účelem usnadnění a urychlení procesu stanovování mi­ nimálních úrovní pro využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách by bylo vhodné, aby členské státy za­ jistily, že tyto úrovně budou dosaženy začleněním faktoru pro energii z obnovitelných zdrojů do plnění minimálních požadavků energetické účinnosti podle směrnice 2002/91/ES, pokud jde o nákladově optimální snižování emisí oxidu uhličitého na budovu.

(49) Je potřeba odstranit nedostatky v informovanosti a vzdě­ lávání, zejména v odvětví vytápění a chlazení, s cílem pod­ pořit využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(50) Pokud je přístup k povolání spočívajícímu v provádění in­ stalace nebo jeho výkon regulovaným povoláním, jsou podmínky pro uznání odborných kvalifikací stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací

(2) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

. Tato směrnice se proto použije, aniž by byla dotřena směrnice 2005/36/ES.

(51) Ačkoli směrnice 2005/36/ES stanoví požadavky na vzá­ jemné uznávání odborných kvalifikací, včetně architektů, je dále zapotřebí zajistit, aby architekti a projektanti brali ve svých plánech a projektech řádně v úvahu optimální kombinaci obnovitelných zdrojů energie a vysoce účin­ ných technologií. Za tím účelem by členské státy měly po­ skytnout jasné pokyny. Tím nejsou dotčena ustanovení směrnice 2005/36/ES, a to zejména článků 46 a 49 uve­ dené směrnice.

(52) Jediným účelem záruk původu vydaných pro účely této směrnice je poskytnout doklad konečnému zákazníkovi, že daný podíl či dané množství energie bylo vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Záruka původu může být bez ohledu na energii, k níž se vztahuje, převedena z jednoho držitele na jiného. Aby bylo zajištěno, že informace týka­ jící se jedné jednotky elektrické energie vyrobené z obno­ vitelných zdrojů byla spotřebiteli poskytnuta pouze jednou, neměly by být jednotky započítávány dvakrát a zá­ ruky původu by neměly být dvakrát oznamovány. Pokud výrobce prodal záruku původu odděleně, neměla by být příslušná energie z obnovitelných zdrojů oznámena nebo prodána konečnému spotřebiteli jako energie vyrobená z obnovitelných zdrojů. Je důležité rozlišovat mezi ze­ lenými certifikáty používanými u režimů podpory a záru­ kami původu.

(1)

L 140/22 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

(53) Je vhodné umožnit, aby rozvíjející se spotřebitelský trh s elektřinou z obnovitelných zdrojů energie přispěl k výs­ tavbě nových zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Členské státy by proto měly mít možnost požado­ vat, aby dodavatelé elektřiny oznamující konečným spo­ třebitelům svou skladbu zdrojů energie podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES začlenili minimální procentuální po­ díl záruk původu z nově vybudovaných zařízení vy­ rábějících energii z obnovitelných zdrojů, a to za předpokladu, že je takový požadavek v souladu s právem Společenství.

(54) Je důležité poskytnout informace o tom, jak je podporo­ vaná elektřina rozdělena mezi konečné spotřebitele ener­ gie v souladu s čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES. Aby se zvýšila kvalita těchto informací poskytovaných spotřebite­ lům, zejména pokud jde o množství energie z obnovitel­ ných zdrojů vyrobené v nových zařízení, měla by Komise posuzovat účinnost opatření přijatých členskými státy.

(55) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ESze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií

(1) Úř. věst. L 52, 21.2.2004, s. 50.

stanoví záruky původu, které jsou dokládají původ elektřiny vyrobené ve vysoce účin­ ných zařízeních na kombinovanou výrobu tepla a elek­ třiny. Tyto záruky původu nemohou být použity při poskytování informací o použití energie z obnovitelných zdrojů podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES, neboť by to mohlo vést k dvojímu započtení a dvojímu poskytnutí informace.

(56) Pouhé záruky původu nezakládají právo na čerpání výhod z vnitrostátních režimů podpory.

(57) Je třeba účinně podporovat integraci energie z obnovitel­ ných zdrojů do přenosové a distribuční sítě pro energii z obnovitelných zdrojů a používání systémů skladování energie pro integrovanou výrobu energie z obnovitelných zdrojů, která není nepřetržitá.

(58) Je třeba urychlit rozvoj projektů v oblasti energie z obno­ vitelných zdrojů, včetně „projektů v oblasti energie z ob­ novitelných zdrojů evropského zájmu“ v rámci Programu transevropské energetické sítě (TEN-E). Za tímto účelem by Komise měla rovněž provést analýzu, jak by bylo možné zlepšit financování těchto projektů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat projektům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které významným způsobem přispějí k zabezpeče­ ní dodávek energie ve Společenství a v sousedních zemích.

(59) Vzájemné propojení mezi zeměmi usnadňuje integraci elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Kromě vyrovná­ ní může propojení snížit vyrovnávací náklady, podpořit

opravdovou hospodářskou soutěž přinášející nižší ceny a stimulovat rozvoj sítí. Sdílení a optimální využití přeno­ sové kapacity by mohlo pomoci vyhnout se zvýšené po­ třebě budovat nové kapacity.

(60) Pro integraci obnovitelných zdrojů energie do vnitřního trhu s elektřinou má velký význam přednostní přístup a zaručený přístup pro elektřinu z obnovitelných zdrojů energie v souladu s čl. 11 odst. 2 a na základě dalšího roz­ voje čl. 11 odst. 3 směrnice 2003/54/ES. Požadavky týka­ jící se zachování spolehlivosti a bezpečnosti distribuční soustavy a dispečinku se mohou lišit v závislosti na cha­ rakteru vnitrostátní distribuční soustavy a jejího bezpečné­ ho provozu. Přednostní přístup k distribuční soustavě zajišťuje připojeným výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, že ji budou moci v souladu s pravidly pro připojení prodávat a přenášet kdykoliv, kdy bude zdroj k dispozici. V případě, že je elektřina z obnovitelných zdrojů energie integrována do krátkodobých trhů, zaru­ čený přístup zajišťuje, že veškerá prodaná a podporovaná elektřina získá přístup k distribuční soustavě, což umožní využívat maximální množství elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ze zařízení připojených do sítě. Neznamená to však, že členské státy mají povinnost podporovat nebo nařizovat odkup energie z obnovitelných zdrojů. V jiných systémech je pro elektřinu z obnovitelných zdrojů energie stanovena pevná cena, obvykle ve spojení s povinností provozovatele soustavy tuto elektřinu odkoupit. V tomto případě je přednostní přístup již poskytnut.

(61) Za určitých okolností není možné zajistit úplný přenos a distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla dotčena spolehlivost a bezpečnost distribuční soustavy. Za těchto okolností lze daným výrob­ cům poskytnout finanční vyrovnání. Cíle této směrnice nicméně vyžadují trvalý nárůst přenosu a distribuce elek­ třiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla narušena spolehlivost a bezpečnost distribuční sousta­ vy. Členské státy by měly za tímto účelem přijmout vhod­ ná opatření, která by umožnila větší prosazení se elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a to mimo jiné zohled­ něním specifičností nestálých zdrojů a zdrojů, u nichž za­ tím není možné vyrobenou energii skladovat. V rozsahu nutném pro dosažení cílů této směrnice je třeba co nejdříve povolit připojení nových zařízení vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů. V zájmu urychlení postupů pro připojení k distribuční soustavě mohou členské státy no­ vým zařízením vyrábějícím elektřinu z obnovitelných zdrojů energie poskytnout přednostní nebo vyhrazené připojení.

(62) Náklady na připojení nových výrobců elektřiny a plynu z obnovitelných zdrojů energie k distribuční soustavě by měly být objektivní, transparentní a nediskriminační a měl by se pečlivě zohlednit prospěch, který distribuční sousta­ vě přinášejí natrvalo vybudovaná zařízení pro výrobu ener­ gie z obnovitelných zdrojů a místní výrobci plynu z obnovitelných zdrojů.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/23

(63) Výrobci elektřiny, kteří chtějí využít potenciálu energie z obnovitelných zdrojů v okrajových oblastech Společen­ ství, zejména v ostrovních oblastech a oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva, by měli mít, kdykoli to je možné, možnost být připojeni k soustavě za přiměřených nákladů, čímž by se zajistilo, aby nebyli nespravedlivě znevýhodňováni oproti výrobcům z centrálnějších, prů­ myslovějších a hustěji osídlených oblastí.

(64) Směrnice 2001/77/ES stanoví rámec pro začlenění elek­ třiny z obnovitelných zdrojů energie do distribuční sousta­ vy. Mezi členskými státy však existují významné odlišnosti ve stupni doposud dosažené integrace. Z tohoto důvodu je třeba posílit rámec a přezkoumávat pravidelně jeho pou­ žití na vnitrostátní úrovni.

(65) Výroba biopaliv by měla být udržitelná. Biopaliva použí­ vaná k plnění cílů stanovených v této směrnici a biopaliva, na která se vztahují vnitrostátní režimy podpory, by tedy měla splňovat kritéria udržitelnosti.

(66) V souvislosti s touto směrnicí by mělo Společenství při­ jmout vhodná opatření, včetně propagace kritérií udržitel­ nosti pro biopaliva a rozvoje biopaliv druhé a třetí generace ve Společenství a ve světě a posílení výzkumu v odvětví ze­ mědělství a tvorby znalostí v těchto oblastech.

(67) Zavedení kritérií udržitelnosti pro biopaliva nepovede ke svému cíli, pokud produkty, které nesplní tato kritéria a které by jinak byly použity jako biopaliva, se místo toho použijí jako biokapaliny pro výrobu tepla nebo elektřiny. Z tohoto důvodu by se kritéria udržitelnosti měla použít i na biokapaliny obecně.

(68) Evropská rada na zasedání v březnu 2007 vyzvala Komisi, aby předložila návrh komplexní směrnice o využívání všech obnovitelných zdrojů energie, která by mohla obsa­ hovat kritéria a ustanovení k zajištění udržitelného posky­ tování a využívání bioenergie. Tato kritéria udržitelnosti by měla být nedílnou součástí celkového systému vzta­ hujícího se na všechny biokapaliny, a ne pouze na biopa­ liva. Tato kritéria udržitelnosti by proto měla být zahrnuta do této směrnice. Aby se zajistil jednotný přístup v ener­ getické politice a politice životního prostředí a aby se zabránilo vzniku dodatečných nákladů pro podniky

a nejednotě z hlediska životního prostředí, kterou by s se­ bou nesl nejednotný přístup, je nutné zajistit stejná kritéria udržitelnosti pro biopaliva používaná jak pro účely této směrnice, tak směrnice 98/70/ES. Ze stejných důvodů je třeba se vyhnout dvojímu podávání zpráv v této souvislos­ ti. Dále by Komise a příslušné vnitrostátní orgány měly koordinovat svoji činnost v rámci výboru odpovědného výlučně za aspekty udržitelnosti. Kromě toho by Komise měla v roce 2009 přezkoumat, zda jsou potřebné další způsoby použití biomasy a za jakých podmínek by měly být zařazeny.

(69) Celosvětový růst poptávky po biopalivech a biokapalinách a pobídky pro jejich používání podle této směrnice by ne­ měly mít za následek podporu ničení biologické rozmani­ tosti dotčených oblastí. Tyto vyčerpatelné zdroje, uznané různými mezinárodními nástroji za hodnotu pro veškeré lidstvo, by měly být zachovány. Spotřebitelé ve Společen­ ství by navíc považovali za nepřijatelné, pokud by zvýšené používání biopaliv a biokapalin mělo mít za následek ni­ čení biologické rozmanitosti těchto oblastí. Z těchto dů­ vodů je nezbytné stanovit kritéria udržitelnosti zajišťující, že se pobídky vztahují pouze na biopaliva a jiné biokapa­ liny, které zaručeně nepocházejí z biologicky rozmanitých oblastí (nebo, pokud příslušný orgán prokáže, v případě oblastí určených k účelům ochrany přírody nebo k ochra­ ně vzácných nebo ohrožených ekosystémů či druhů, že produkce surovin nebrání uvedeným účelům). Podle zvo­ lených kritérií udržitelnosti je les považován za biologicky rozmanitý, pokud se jedná o původní les (podle definice použité Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) v posouzení stavu celosvětových lesních zdrojů, kterou státy na celém světě používají k poskytování údajů o ploše původního lesa), nebo pokud je chráněn vnitrostátními předpisy na ochranu přírody. Pokud je dopad lidské čin­ nosti malý, měly by být zahrnuty i oblasti, kde probíhá zís­ kávání jiných lesních produktů než dřeva. Jiné typy lesů definované organizací FAO, jako například přírodě blízké lesy, polopřírodní lesy a plantáže, by neměly být považo­ vány za původní lesy. S ohledem na biologicky velmi roz­ manitou povahu některých travních porostů jak v mírném, tak tropickém pásmu, včetně biologicky velmi rozma­ nitých savan, stepí, křovinatých porostů a prérií, by se po­ bídky stanovené touto směrnicí neměly vztahovat na biopaliva vyrobená ze surovin pocházejících z těchto po­ zemků. Komise by měla stanovit vhodná kritéria a země­ pisné oblasti pro definici biologicky velmi rozmanitých travních porostů v souladu s nejlepšími dostupnými vědec­ kými poznatky a příslušnými mezinárodními normami.

(70) Je-li pozemek s velkou zásobou uhlíku v půdě nebo vege­ taci přeměněn na pozemek pro pěstování surovin pro biopaliva nebo biokapaliny, část uloženého uhlíku zpravi­ dla unikne do atmosféry, což vede k vytvoření oxidu uhli­ čitého. Výsledný negativní dopad skleníkových plynů

L 140/24 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

může zrušit pozitivní dopad skleníkových plynů z biopa­ liv nebo biokapalin na skleníkové plyny, v některých pří­ padech v rozsáhlé míře. Úplné účinky uhlíku v důsledku této přeměny by se proto měly zohlednit při výpočtu ús­ pory emisí skleníkových plynů jednotlivých biopaliv a bio­ kapalin. To je nezbytné, aby se zajistilo, že výpočet úspory emisí skleníkových plynů zohlední všechny účinky uhlíku v důsledku používání biopaliv a biokapalin.

(71) Při výpočtu dopadů přeměny půdy na emise skleníkových plynů by měly hospodářské subjekty uplatňovat skutečné hodnoty zásob uhlíku spojených s referenčním využívá­ ním půdy a s využíváním půdy po přeměně. Měly by také používat standardní hodnoty. Studie mezivládního panelu pro změnu klimatu představuje pro tyto standardní hod­ noty vhodný základ. Tyto studie nejsou v současnosti uvá­ děny v podobě, která by byla pro hospodářské subjekty přímo použitelná. Komise by proto měla vypracovat na zá­ kladě těchto studií obecné pokyny, které by sloužily jako základ pro výpočet změn v zásobě uhlíku pro účely této směrnice, včetně takových změn v zalesněných oblastech s porostem koruny tvořícím 10 až 30 %, savanách, křovi­ natých porostech a prériích.

(72) Je vhodné, aby Komise vyvinula metodiku pro hodnocení vlivu odvodňování rašelinišť na emise skleníkových plynů.

(73) Půda, u níž by ztráta zásob uhlíku po přeměně nemohla být v rozumné době, s ohledem na naléhavou potřebu předejít změně klimatu, nahrazena úsporou emisí skleníkových plynů z výroby biopaliv nebo biokapalin, by se neměla přeměnit na půdu pro výrobu biopaliv. Tím by se zabránilo zbytečně zatěžujícímu výzkumu ze strany ho­ spodářských subjektů a přeměně půdy s velkými zásoba­ mi uhlíku, která by se ukázala jako nevhodná pro pěstování surovin pro biopaliva a biokapaliny. Soupis světových zásob uhlíku vede k závěru, že do této kategorie by měly být zařazeny mokřady a souvisle zalesněné plochy s po­ rostem koruny tvořícím více než 30 %. Zalesněné plochy s porostem koruny tvořícím 10 až 30 % by měly být do této kategorie také zařazeny, pokud se neprokáže, že jejich zásoba uhlíku je natolik nízká, že ospravedlňuje jejich pře­ měnu v souladu s pravidly, jež stanoví tato směrnice. Od­ kaz na mokřady by měl vzít v úvahu definici stanovenou v Úmluvě o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva přijaté dne 2. února 1971 v Ramsaru.

(74) Pobídky stanovené v této směrnici podpoří zvýšenou vý­ robu biopaliv a biokapalin v celosvětovém měřítku. Pokud jsou biopaliva a biokapaliny vyrobeny ze surovin vyro­ bených ve Společenství, měly by také splňovat environ­ mentální požadavky Společenství ve vztahu k zemědělství,

včetně požadavků na ochranu kvality podzemních a povr­ chových vod, a sociální požadavky. Existují však obavy, že by výroba biopaliv a biokapalin v některých třetích zemích nemusela splňovat minimální environmentální či sociální požadavky. Je tedy třeba podporovat vypracování vícestranných a dvoustranných dohod a rozvoj dobrovol­ ných mezinárodních nebo vnitrostátních režimů zahrnu­ jících klíčové environmentální a sociální otázky s cílem prosazovat celosvětově udržitelnou výrobu biopaliv a bio­ kapalin. V případě neexistence těchto dohod nebo režimů by členské státy měly požadovat, aby hospodářské subjek­ ty podávaly zprávy o těchto otázkách.

(75) Požadavky na udržitelné režimy pro energetické užití bio­ masy jiné než biokapaliny a biopaliva by měly být analy­ zovány Komisí v roce 2009 s ohledem na potřebu, aby zdroje biomasy byly řízeny udržitelným způsobem.

(76) Kritéria udržitelnosti budou účinná pouze tehdy, pokud povedou ke změnám v chování účastníků trhu. K těmto změnám dojde pouze pokud biopaliva a biokapaliny spl­ ňující tato kritéria ospravedlňují cenovou přirážku v po­ rovnání s těmi, které je nesplňují. Podle metody hmotnostní bilance ověřování souladu, existuje fyzické spojení mezi výrobou biopaliv a biokapalin splňujících kritéria udržitelnosti a spotřebou biopaliv a biokapalin ve Společenství, které vytváří vhodnou rovnováhu mezi na­ bídkou a poptávkou a zajišťuje cenovou přirážku, která je větší než v systémech, kde takové spojení neexistuje. Proto by se k ověření souladu měl použít systém hmotnostní bi­ lance, aby se zajistilo, že biopaliva a biokapaliny splňující kritéria udržitelnosti mohou být prodána za vyšší cenu. Tím by se měla zachovat integrita systému a zároveň za­ jistit, že průmyslu nebude uložena nerozumná zátěž. Měly by však být posouzeny i jiné metody ověřování.

(77) Komise by případně měla náležitě zohlednit tzv. hodnoce­ ní ekosystémů k miléniu (Millenium Ecosystem Assess­ ment), které obsahuje užitečné údaje o ochraně přinejmenším těch oblastí, které poskytují základní služby ekosystému v kritických situacích, například ochranu vod­ ního koryta a regulaci eroze.

(78) Je třeba sledovat dopady pěstování biomasy, jako jsou změny ve využívání půdy včetně nepřímých změn, zavá­ dění invazivních nepůvodních druhů a jiné vlivy na biolo­ gickou rozmanitost a dopady na produkci potravin a místní prosperitu. Komise by měla posoudit všechny pří­ slušné zdroje informací, včetně mapy výskytu podvýživy, kterou vypracovala FAO. Podporování biopaliv by mělo motivovat k větší produktivitě zemědělství a k využívání znehodnocené půdy.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/25

(79) Je v zájmu Společenství podporovat uzavírání vícestran­ ných a dvoustranných dohod a vznik dobrovolných mezi­ národních anebo vnitrostátních režimů stanovujících normy pro výrobu udržitelných biopaliv a biokapalin a osvědčujících, že výroba biopaliv a biokapalin tyto nor­ my splňuje. Z tohoto důvodu je třeba stanovit, že takové­ to dohody anebo režimy poskytují spolehlivá zjištění a údaje, pokud splňují příslušné normy spolehlivosti, trans­ parentnosti a nezávislé kontroly.

(80) Je nezbytné stanovit jasná pravidla pro výpočet emisí skleníkových plynů z biopaliv a biokapalin a z referenč­ ních fosilních paliv.

(81) Při výpočtu emisí skleníkových plynů by měly být za­ počítány i druhotné produkty z výroby a používání paliv. Substituční metoda je vhodná pro účely analýzy politiky, nikoli však pro regulaci jednotlivých hospodářských sub­ jektů a jednotlivých dodávek pohonných hmot. V těchto případech je nejvhodnější metodou metoda přidělování energie, protože je snadno použitelná, předvídatelná v ča­ se, minimalizuje kontraproduktivní stimuly a poskytuje výsledky, které jsou obecně srovnatelné s výsledky dosa­ ženými substituční metodou. Pro účely analýzy politiky by Komise rovněž měla v rámci svých zpráv poskytovat in­ formace o výsledcích dosažených použitím substituční metody.

(82) S cílem vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži by měl být stanoven seznam standardních hodnot pro běžné způsoby výroby biopaliv, který by měl být aktualizován a rozšířen, jakmile budou k dispozici další spolehlivé úda­ je. Hospodářské subjekty by měly mít vždy možnost uplat­ nit stupeň úspory emisí skleníkových plynů u biopaliv a biokapalin stanovený tímto seznamem. Pokud se stan­ dardní hodnota úspor emisí skleníkových plynů u způso­ bu výroby nachází pod požadovanou minimální úrovní úspor emisí skleníkových plynů, mělo by být požadováno, aby výrobci usilující o prokázání jejich souladu s touto mi­ nimální úrovní dokázali, že skutečné emise z jejich výrob­ ního procesu jsou nižší než ty, které byly použity při výpočtu standardních hodnot.

(83) Je vhodné, aby údaje používané pro výpočet těchto stan­ dardních hodnot byly získávány z nezávislých vědeckých odborných zdrojů a aby byly případně vhodně aktualizo­ vány v závislosti na pokroku, jehož tyto zdroje dosáhnou ve své práci. Komise by se měla zasadit o to, aby se tyto zdroje v rámci aktualizace své práce zabývaly emisemi z pěstování, vlivem regionálních a klimatických podmínek, dopady vyplývajícími z pěstování za použití udržitelných zemědělských metod a organických pěstebních postupů, a vědeckým příspěvkem výrobců ze Společenství i třetích zemí a občanské společnosti.

(84) S cílem vyhnout se podpoře pěstování surovin pro biopa­ liva a biokapaliny tam, kde by to vedlo k vysokým emisím skleníkových plynů, by mělo být užití standardních hod­ not pro pěstování omezeno na oblasti, kde může být tento účinek spolehlivě vyloučen. S cílem vyhnout se nadměrné administrativní zátěži by však členské státy měly stanovit národní či regionální průměrné hodnoty pro emise z pěs­ tování, včetně emisí z používání hnojiv.

(85) Celosvětová poptávka po zemědělských surovinách roste. Část této zvýšené poptávky bude pokryta zvětšením roz­ lohy zemědělské půdy. Obnova půdy, která byla závažným způsobem znehodnocena nebo silně kontaminována, a ne­ může být proto v současném stavu využívána k zeměděl­ ským účelům, je jedním z prostředků, jak zvětšit rozlohu půdy, kterou lze použít pro pěstování zemědělských plo­ din. Udržitelný režim by měl podporovat využívání zne­ hodnocené půdy, která prošla obnovou, neboť podpora biopaliv a biokapalin přispěje ke zvýšení poptávky po ze­ mědělských surovinách. Dokonce i v případě, kdy se bio­ paliva vyrábějí za použití surovin z půdy, která je již využívána jako orná půda, by mohlo čisté zvýšení poptáv­ ky po plodinách v důsledku podpory biopaliv vést k čis­ tému zvětšení rozlohy obdělávané půdy. To by se mohlo týkat půdy s velkou zásobou uhlíku, což by vedlo ke škod­ livým únikům uloženého uhlíku. Ve snaze snížit toto rizi­ ko je třeba zavést doprovodná opatření s cílem podpořit vyšší míru nárůstu produktivity u půdy již využívané pro pěstování plodin a využívání znehodnocených půd a při­ jmout požadavky na udržitelnost, které by byly srovnatel­ né s požadavky stanovenými v této směrnici pro spotřebu biopaliv ve Společenství, pro jiné země, v nichž se použí­ vají biopaliva. Komise by měla vypracovat konkrétní me­ todiku pro minimalizaci emisí skleníkových plynů vyvolaných nepřímými změnami ve využívání půdy. Za tím účelem by Komise na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků měla provést analýzu především za­ hrnutí faktoru nepřímých změn ve využívání půdy do vý­ počtu emisí skleníkových plynů a potřeby podpory udržitelných biopaliv, která minimalizuje dopady změny ve využívání půdy a zlepšuje udržitelnost biopaliv vzhle­ dem k nepřímé změně ve využívání půdy. Při vypracová­ vání této metodiky by se Komise měla mimo jiné zabývat potenciálními dopady biopaliv vyráběných z nepotravinář­ ských celulózových vláknovin a lignocelulózových vlákno­ vin na nepřímé změny ve využívání půdy.

(86) S cílem umožnit dosažení přiměřeného tržního podílu bio­ paliv je nezbytné umístit na trh směsi s vyššími přídavky bionafty v motorové naftě, než stanoví norma EN590/2004.

(87) Za účelem zajištění, aby se biopaliva, která diverzifikují řadu používaných vstupních surovin, stala životaschopná z obchodního hlediska, by měla být tato biopaliva zvláště zohledněna v rámci národních závazků v oblasti biopaliv.

(1)

(2)

(3)

L 140/26 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

(88) Je nezbytné, aby za účelem zajištění nepřetržitého sledo­ vání pokroku v rozvoji energie z obnovitelných zdrojů na úrovni členských států a na úrovni Společenství, byly pra­ videlně podávány zprávy. Je vhodné požadovat používání harmonizovaného vzoru pro národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů, které by měly předkládat členské státy. Tyto plány by mohly zahrnovat odhad ná­ kladů a přínosů předpokládaných opatření, opatření spo­ jená s nezbytným rozšířením nebo posílením stávající infrastruktury distribuční soustavy, odhad nákladů a pří­ nosů spojených s rozvojem výroby energie z obnovitel­ ných zdrojů nad rámec úrovně požadované orientačním plánem, informace o vnitrostátních režimech podpory a informace o využívání energie z obnovitelných zdrojů v nových nebo rekonstruovaných budovách.

(89) Členské státy by měly při vytváření svých režimů podpory stimulovat používání biopaliv, která přinášejí dodatečné výhody, například výhody spojené s rozmanitostí, které nabízejí biopaliva vyrobená z odpadů, zbytků, nepotravi­ nářských celulózových vláknovin lignocelulózových vlák­ novin a řas a rostlin, jež nevyžadují zavlažování, rostou v suchých klimatických podmínkách a napomáhají v boji proti rozšiřování pouští, tím, že zohlední rozdílné náklady výroby energie z tradičních biopaliv na jedné straně a bio­ paliv, která nabízejí dodatečné výhody, na straně druhé. Členské státy by mohly podpořit investice do výzkumu a vývoje těchto i jiných technologií pro energii z obnovi­ telných zdrojů, které potřebují určitou dobu, než se stanou konkurenceschopnými.

(90) Při provádění této směrnice by ve vhodných případech měla být zohledněna ustanovení Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, a to zejména v rozsahu jejího provedení směrnicí Evrop­ ského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. led­ na 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí

(1) Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26.

.

(91) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pra­ vomocí svěřených Komisi

(2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

.

(92) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přizpůsobení metodic­ kých zásad a hodnot nezbytných pro posouzení toho, zda byla splněna kritéria udržitelnosti ve vztahu k biopalivům a biokapalinám, k přizpůsobení energetického obsahu po­ honných hmot technologickému a vědeckému pokroku, ke stanovení kritérií a zeměpisných oblastí pro určení

biologicky velmi rozmanitých travních porostů a ke stano­ vení podrobných definic závažným způsobem znehodno­ cené nebo kontaminované půdy. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstat­ né prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním po­ stupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(93) Uvedená ustanovení směrnice 2001/77/ES a směrnice 2003/30/ES, která se překrývají s ustanoveními této směr­ nice, by měla být zrušena s účinkem ode dne, kdy uplyne lhůta pro provedení této směrnice. Ustanovení zabývající se cíli a zprávami za rok 2010 by měla zůstat v platnosti do konce roku 2011. Je proto nezbytné změnit od­ povídajícím způsobem směrnici 2001/77/ES a směrnici 2003/30/ES.

(94) Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v článcích 17 až 19 rovněž mají vliv na fungování vnitřního trhu tím, že harmonizují kritéria udržitelnosti, která biopaliva a bioka­ paliny musí splňovat, aby mohla být započítána pro účely plnění cíle podle této směrnice, a usnadňují tak v souladu s čl. 17 odst. 8 obchod mezi členskými státy s biopalivy a biokapalinami, které tato kritéria splňují, vycházejí daná opatření z článku 95 Smlouvy.

(95) Režim udržitelnosti by neměl bránit členským státům, aby ve svých vnitrostátních režimech podpory zohlednily vyš­ ší výrobní náklady u biopaliv a biokapalin, jejichž přínos je vyšší než minimální hodnoty stanovené v rámci režimu udržitelnosti.

(96) Jelikož obecných cílů této směrnice, totiž dosažení 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Společenství a 10 % podílu energie z ob­ novitelných zdrojů na spotřebě energie v dopravě v kaž­ dém členském státě do roku 2020, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu opatření lépe dosaženo na úrovni Spo­ lečenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uve­ deném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(97) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů

(3) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak v zájmu Společenství sesta­ vily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srov­ nání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/27

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Tato směrnice stanoví společný rámec pro podporu energie z ob­ novitelných zdrojů. Stanoví závazné národní cíle, pokud jde o cel­ kový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopra­ vě. Směrnice stanoví pravidla týkající se statistických převodů mezi členskými státy, společných projektů členských států a člen­ ských států a třetích zemí, záruk původu, správních postupů, in­ formování a vzdělávání a přístupu energie z obnovitelných zdrojů k distribuční soustavě. Stanoví kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se použijí definice uvedené ve směrnici 2003/54/ES.

Rovněž se použijí tyto definice:

a) „energií z obnovitelných zdrojů“ se rozumí energie z obno­ vitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, solární, ae­ rotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů;

b) „aerotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla v okolním vzduchu;

c) „geotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla pod zemským povrchem;

d) „hydrotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla v povrchových vodách;

e) „biomasou“ se rozumí biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslových a komunálních odpadů;

f) „hrubou konečnou spotřebou energie“ se rozumí energetické komodity dodané k energetickým účelům pro průmysl, do­ pravu, domácnosti, služby včetně veřejných služeb, zeměděl­ ství, lesnictví a rybolov, včetně elektřiny a tepla spotřebovaných odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a včetně ztrát elektřiny a tepla v distribuci a přenosu;

g) „ústředním vytápěním“ nebo „ústředním chlazením“ se rozu­ mí distribuce tepelné energie ve formě páry, teplé vody nebo chlazených kapalin z ústředního zdroje výroby prostřednic­ tvím sítě do více budov či míst za účelem použití k vytápění nebo chlazení prostoru nebo určitého procesu;

h) „biokapalinou“ se rozumí kapalné palivo používané pro ener­ getické účely jiné než dopravu, včetně výroby elektřiny, vy­ tápění a chlazení, vyráběné z biomasy;

i) „biopalivem“ se rozumí kapalné nebo plynné palivo použí­ vané pro dopravu vyráběné z biomasy;

j) „zárukou původu“ se rozumí elektronický dokument, jehož jediným úkolem je poskytnout konečnému spotřebiteli dok­ lad o tom, že daný podíl či dané množství energie byly vy­ robeny z obnovitelných zdrojů, jak stanoví čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES;

k) „režimem podpory“ se rozumí jakýkoli nástroj, režim či me­ chanismus uplatňovaný členským státem či skupinou člen­ ských států, který podporuje užívání energie z obnovitelných zdrojů snížením nákladů na výrobu této energie, zvýšením ceny, za kterou ji lze prodat, nebo zvýšením množství takto prodané energie prostřednictvím povinnosti využívat energii z obnovitelných zdrojů nebo jinak. To zahrnuje mimo jiné investiční pomoc, osvobození od daně nebo snížení daně, vrácení daně, režimy podpory pro povinnost využívat ener­ gii z obnovitelných zdrojů, včetně režimů používajících ze­ lené certifikáty, a režimy přímé cenové podpory, včetně tarifů výkupních cen a plateb prémií;

l) „povinností využívat energii z obnovitelných zdrojů“ se rozumí vnitrostátní režim podpory, který požaduje po výrobcích energie, aby zahrnuli určitou část energie z obno­ vitelných zdrojů do své výroby, po dodavatelích energie, aby zahrnuli určitou část energie z obnovitelných zdrojů do své dodávky, nebo po spotřebitelích energie, aby zahrnuli urči­ tou část energie z obnovitelných zdrojů do své spotřeby. Zahrnuty jsou i režimy, v jejichž rámci mohou být tyto po­ žadavky splněny používáním zelených certifikátů;

m) „skutečnou hodnotou“ se rozumí úspora emisí skleníkových plynů u některých nebo všech kroků konkrétního procesu výroby biopaliva vypočítaná podle metodiky stanovené v pří­ loze V části C;

n) „typickou hodnotou“ se rozumí odhad reprezentativní úspo­ ry emisí skleníkových plynů u konkrétního způsobu výroby biopaliva;

o) „standardní hodnotou“ se rozumí hodnota odvozená z typic­ ké hodnoty použitím předem určených faktorů, která může být za okolností určených v této směrnici použita namísto skutečné hodnoty.

L 140/28 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

Článek 3

Závazné národní cíle a opatření pro využívání energie z obnovitelných zdrojů

1. Každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie vypočítaný v souladu s články 5 až 11 rovnal alespoň jeho celko­ vému národnímu cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v uvedeném roce, jak stanoví třetí sloupec tabulky v příloze I části A. Tyto závazné národní cíle jsou v souladu s cílem nejméně 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve Společenství v roce 2020. Aby se usnadnilo splnění cílů stanovených v tomto článku, každý členský stát pro­ sazuje a podporuje energetickou účinnost a úspory energie.

2. Členské státy zavedou opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném v příloze I části B nebo ho překračoval.

3. Za účelem dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 to­ hoto článku mohou členské státy použít mimo jiné tato opatření:

a) režimy podpory;

b) opatření v podobě spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi za účelem do­ sažení celkových národních cílů podle článků 5 až 11.

Aniž jsou dotčeny články 87 a 88 Smlouvy, členské státy mají právo rozhodnout podle článků 5 až 11 této směrnice o rozsahu, v jakém podpoří energii z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jiném členském státě.

4. Každý členský stát zajistí, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy v roce 2020 činil alespoň 10 % konečné spotřeby energie v dopravě v uvedeném členském státě.

Pro účely tohoto odstavce platí tato ustanovení:

a) pro výpočet jmenovatele, tj. celkového množství energie spo­ třebované v dopravě, se pro účely prvního pododstavce zohledňují pouze benzín, motorová nafta, biopaliva spotře­ bované v silniční a železniční dopravě a elektřina;

b) pro výpočet čitatele, tj. množství energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v dopravě, se pro účely prvního podod­ stavce zohledňují všechny druhy energie z obnovitelných zdrojů spotřebované ve všech druzích dopravy;

c) pro výpočet příspěvku elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů a spotřebované ve všech typech elektrických vozidel pro účely písmen a) a b) si mohou členské státy zvolit, zda použijí průměrný podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve Společenství nebo podíl elektřiny z obnovitelných

zdrojů energie v jejich vlastní zemi ve výši naměřené dva roky před dotčeným rokem. Dále se bude pro výpočet elek­ třiny z obnovitelných zdrojů energie spotřebované elektric­ kými silničními vozidly považovat tato spotřeba za 2,5násobek vstupu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Komise případně předloží do 31. prosince 2011 návrh, který za určitých podmínek umožní, aby byl zohledněn celkové množství elektřiny z obnovitelných zdrojů energie používané jako pohon pro všechny typy elektrických vozidel.

Komise rovněž případně předloží do 31. prosince 2011 návrh metodiky pro výpočet podílu vodíku pocházejícího z obnovitel­ ných zdrojů energie na celkové skladbě pohonných hmot.

Článek 4

Národní akční plány pro energii obnovitelných zdrojů

1. Každý členský stát přijme národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů. Národní akční plán pro energii z obno­ vitelných zdrojů stanoví národní cíle členských států pro podíly energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a při výrobě elektřiny, vytápění a chlazení v roce 2020, přičemž zohledňuje dopady ji­ ných opatření souvisejících s energetickou účinností na konečnou spotřebu energie, a vhodná opatření, která je třeba přijmout k do­ sažení těchto celkových národních cílů, včetně spolupráce mezi místními, regionálními a ústředními správními orgány, pláno­ vaných statistických převodů či společných projektů, vnitrostát­ ních politik pro rozvoj stávajících zdrojů biomasy a mobilizaci nových zdrojů biomasy pro různá využití, a opatření, která je třeba přijmout ke splnění požadavků článků 13 až 19.

Komise přijme do 30. června 2009 vzor pro národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů. Tento vzor obsahuje mini­ mální požadavky stanovené v příloze VI. Členské státy tento vzor při předkládání svých národních akčních plánů pro energii z ob­ novitelných zdrojů dodrží.

2. Členské státy oznámí Komisi své národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů do 30. června 2010.

3. Šest měsíců před uplynutím lhůty pro vypracování národ­ ního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů každý členský stát zveřejní a oznámí Komisi dokument s předběžnými odhady, v němž uvede:

a) odhadovanou přebytečnou výrobu energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by mohla být převedena do jiných členských států v souladu s články 6 až 11, jakož i své uvažované možnosti společných projektů, a to do roku 2020; a

b) odhadovanou poptávku po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby, do roku 2020.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/29

Tyto informace mohou zahrnovat prvky týkající se nákladů a pří­ nosů a financování. Tento odhad se aktualizuje ve zprávách člen­ ských států, jak je stanoveno v čl. 22 odst. 1 písm. l) a m).

4. Členský stát, jehož podíl energie z obnovitelných zdrojů klesl v bezprostředně předcházejícím dvouletém období pod hranici orientačního plánu uvedeného v příloze I části B, předloží Komisi do 30. června následujícího roku pozměněný národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, v němž stanoví příslušná a přiměřená opatření, aby v přiměřené době došlo k ná­ vratu k orientačnímu plánu stanovenému v příloze I části B.

Pokud členský stát nesplnil svůj orientační plán a odchýlil se po­ uze v omezené míře, může Komise při zohlednění stávajících a budoucích opatření ze strany členského státu přijmout rozhod­ nutí, kterým zprostí dotčený členský stát povinnosti předložit po­ změněný národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů.

5. Komise posoudí národní akční plány pro energii z obnovi­ telných zdrojů, zejména vhodnost opatření plánovaných člen­ skými státy podle čl. 3 odst. 2. Komise může v reakci na národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů nebo na pozměně­ ný národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů vydat doporučení.

6. Komise zašle Evropskému parlamentu národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů a dokumenty s předběžnými odhady ve formě zveřejněné v rámci platformy pro transparent­ nost podle čl. 24 odst. 2 a rovněž jakékoli doporučení podle od­ stavce 5 tohoto článku.

Článek 5

Výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů

1. Hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů se v jednotlivých členských státech vypočte jako součet:

a) hrubé konečné spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie;

b) hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů pro vytápění a chlazení a

c) konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů v dopravě.

Plyn, elektřina a vodík z obnovitelných zdrojů energie se při vý­ počtu podílu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů zohlední pouze jednou v rámci prvního pododstavce písm. a), b) nebo c).

S výhradou čl. 17 odst. 1 druhého pododstavce, nezohlední se biopaliva a biokapaliny, které nesplňují kritéria udržitelnosti sta­ novená v čl. 17 odst. 2 až 6.

2. Pokud se členský stát domnívá, že je pro něj v důsledku vyš­ ší moci nemožné dosáhnout požadovaného podílu energie z ob­ novitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 stanoveného ve třetím sloupci tabulky v příloze I, informu­ je o tom co nejdříve Komisi. Komise přijme rozhodnutí o tom, zda jde o projev vyšší moci, a v kladném případě rozhodne o úpravě hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů tohoto členského státu na rok 2020.

3. Pro účely odst. 1 písm. a) se hrubá konečná spotřeba elek­ třiny z obnovitelných zdrojů energie vypočte jako množství elek­ třiny vyrobené v členském státě z obnovitelných zdrojů energie, kromě výroby elektřiny v přečerpávacích elektrárnách z přečer­ pané vody.

V hybridních zařízeních využívajících obnovitelné a konvenční zdroje se zohlední pouze část elektřiny vyrobená z obnovitelných zdrojů energie. Pro účely tohoto výpočtu se přínos každého zdro­ je energie vypočte na základě jeho energetického obsahu.

Elektřina vyrobená z vodní a větrné energie se zohlední v souladu s normalizačními pravidly uvedenými v příloze II.

4. Pro účely odst. 1 písm. b) se hrubá konečná spotřeba ener­ gie z obnovitelných zdrojů pro vytápění a chlazení vypočte jako součet množství energie pro ústřední vytápění a chlazení vyrobe­ né ve členském státě z obnovitelných zdrojů a spotřeby další ener­ gie z obnovitelných zdrojů v průmyslu, domácnostech, službách, zemědělství, lesnictví a rybolovu pro účely vytápění, chlazení a zpracování.

V hybridních zařízeních využívajících obnovitelné a konvenční zdroje se zohlední pouze část energie pro vytápění a chlazení vyrobená z obnovitelných zdrojů. Pro účely tohoto výpočtu se přínos každého zdroje energie vypočte na základě jeho energetic­ kého obsahu.

Pro účely odst. 1 písm. b) se zohlední aerotermální, geotermální a hydrotermální tepelná energie využitá tepelnými čerpadly, pokud konečný výstup energie významně převyšuje primární vstup energie potřebný k pohonu čerpadel. Množství tepla, které má být považováno za energii z obnovitelných zdrojů pro účely této směrnice, se vypočítá v souladu s metodikou stanovenou v příloze VII.

Tepelná energie produkovaná energeticky pasivními systémy, v jejichž rámci se nižší spotřeby energie dosahuje pasivně pro­ střednictvím konstrukce budov nebo teplem produkovaným z energie z neobnovitelných zdrojů, se pro účely odst. 1 písm. b) nezohledňuje.

5. Za energetický obsah pohonných hmot uvedených v pří­ loze III se považuje energetický obsah stanovený v uvedené pří­ loze. Přílohu III lze přizpůsobit technickému a vědeckému pokroku. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstat­ né prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kon­ trolou podle čl. 25 odst. 4.

(1)

L 140/30 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

6. Podíl energie z obnovitelných zdrojů se vypočte tak, že se hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů vydělí hrubou konečnou spotřebou energie ze všech zdrojů energie a vy­ jádří jako procentní podíl.

Součet uvedený v odstavci 1 se pro účely prvního pododstavce upraví v souladu s články 6, 8, 10 a 11.

Při výpočtu hrubé konečné spotřeby energie členského státu za účelem posouzení jeho souladu s cíli a orientačním plánem sta­ novenými v této směrnici se má za to, že množství energie spo­ třebované v letecké dopravě dosahuje podílu nejvýše 6,18 % na hrubé konečné spotřebě energie tohoto členského státu. V pří­ padě Kypru a Malty se má za to, že množství energie spotřebo­ vané v letecké dopravě dosahuje podílu nejvýše 4,12 % na hrubé konečné spotřebě energie těchto členských států

7. Při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů se pou­ žijí metodika a definice podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice

(1) Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 1.

.

Členské státy zajistí konzistentnost statistických informací použi­ tých při výpočtu těchto podílů jednotlivých odvětví a celkových podílů a statistických informací oznámených Komisi podle naří­ zení (ES) č. 1099/2008.

Článek 6

Statistické převody mezi členskými státy

1. Členské státy se mohou dohodnout uzavřít ujednání za úče­ lem statistického převodu určitého množství energie z obnovitel­ ných zdrojů z jednoho členského státu do jiného členského státu. Převedené množství se:

a) odečte z množství energie z obnovitelných zdrojů, který je zohledněn při posuzování souladu převádějícího členského státu s požadavky, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 1 a 2, a

b) připočte k množství energie z obnovitelných zdrojů, který je zohledněn při posuzování souladu přijímajícího členského státu s požadavky, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 1 a 2.

Statistický převod nemá vliv na plnění národního cíle převádějí­ cího členského státu.

2. Ujednání uvedená v odstavci 1 mohou být v platnosti jeden rok nebo déle. Musí být oznámena Komisi nejpozději tři měsíce po skončení každého roku, ve kterém jsou v platnosti. Informace podávané Komisi zahrnují množství a cenu dané energie.

3. Převody nabývají účinku až poté, co všechny dotčené člen­ ské státy oznámí převod Komisi.

Článek 7

Společné projekty členských států

1. Dva nebo více členských států mohou spolupracovat na ja­ kémkoli typu společných projektů v souvislosti s výrobou elek­ třiny a energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie. Do této spolupráce mohou být zapojeni i soukromí provozovatelé.

2. Členské státy oznámí Komisi poměr nebo množství elek­ třiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie vyrobené jakýmkoli zařízením v rámci společné­ ho projektu na svém území, které bylo uvedeno do provozu po 25. června 2009, nebo prostřednictvím zvýšené kapacity zařízení, které bylo renovováno po uvedeném dni, jenž má být považován za započítaný do celkového národního cíle jiného členského státu pro účely posouzení plnění cílů v souladu s požadavky této směrnice.

3. V oznámení uvedením v odstavci 2 musí být:

a) popsáno navrhované zařízení nebo určeno renovované zařízení;

b) uveden podíl nebo množství elektřiny nebo energie pro vy­ tápění nebo chlazení vyrobené v daném zařízení, jenž má být považován za započítaný do celkového národního cíle jiné­ ho členského státu;

c) uveden členský stát, v jehož prospěch je oznámení učiněno, a

d) uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž má být elektřina nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyro­ bená v daném zařízení z obnovitelných zdrojů energie pova­ žována za započítanou do celkového národního cíle jiného členského státu.

4. Doba podle odst. 3 písm. d) nesmí přesahovat rok 2020. Doba trvání společného projektu může přesahovat rok 2020.

5. Oznámení podle tohoto článku nesmí být změněno nebo staženo, aniž by bylo dosaženo dohody mezi členským státem, který oznámení učinil, a členským státem určeným v souladu s odst. 3 písm. c).

Článek 8

Účinky společných projektů členských států

1. Do tří měsíců od konce každého roku, který je součástí doby uvedené v čl. 7 odst. 3 písm. d), vydá členský stát, který uči­ nil oznámení podle článku 7, oficiální oznámení, ve kterém uvede:

a) celkové množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobený během daného roku z obnovitelných zdrojů energie zařízením, které bylo předmětem oznámení podle článku 7, a

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/31

b) množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů ener­ gie uvedeným zařízením, které má být započítáno do celko­ vého národního cíle jiného členského státu v souladu s oznámením.

2. Oznamující členský stát zašle oficiální oznámení členské­ mu státu, v jehož prospěch bylo oznámení učiněno, a Komisi.

3. Pro účely posouzení plnění cíle v souladu s požadavky této směrnice týkajícími se celkových národních cílů se množství elek­ třiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie oznámené podle odst. 1 písm. b):

a) odečte z množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které je zohledně­ no při posuzování souladu členského státu vydávajícího ofi­ ciální oznámení podle odstavce 1, a

b) připočte k množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které je zoh­ ledněno při posuzování souladu členského státu, jenž obdr­ žel oficiální oznámení podle odstavce 2.

Článek 9

Společné projekty členských států a třetích zemí

1. Jeden nebo více členských států mohou spolupracovat s jed­ nou nebo více třetími zeměmi na všech typech společných pro­ jektů v souvislosti s výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Do této spolupráce mohou být zapojeni i soukromí provozovatelé.

2. Elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie ve třetí zemi se zohlední pro účely posouzení souladu s požadavky této směrnice týkajícími se celkových národních cílů pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) elektřina je spotřebována ve Společenství, pokud:

i) k přidělené propojovací kapacitě bylo všemi příslušnými provozovateli přenosových soustav v zemi původu, v ze­ mi určení a případně ve třetí zemi tranzitu trvale přidě­ leno stejné množství elektřiny jako započtená elektřina,

ii) v systému bilance bylo příslušným provozovatelem pře­ nosové soustavy na straně Společenství, pokud jde o pro­ pojovací vedení, trvale zaregistrováno stejné množství elektřiny jako započtená elektřina a

iii) jmenovitý výkon a výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v zařízení podle odst. 2 písm. b) se vztahují ke stejnému časovému období;

b) elektřina byla vyrobena nově vybudovaným zařízením, které bylo uvedeno do provozu po 25. června 2009, nebo pro­ střednictvím zvýšené kapacity zařízení, které bylo renovo­ váno po uvedeném dni, v rámci společného projektu podle odstavce 1, a

c) množství vyrobené a vyvezené elektřiny nezískalo ve třetí zemi podporu z jiného režimu podpory, než je investiční po­ moc poskytnutá danému zařízení.

3. Členské státy mohou požádat Komisi, aby byla pro účely článku 5 zohledněna elektřina z obnovitelných zdrojů energie vy­ robená a spotřebovaná ve třetí zemi, v souvislosti s vybudováním propojovacího vedení s velmi dlouhou lhůtou dodání mezi člen­ ským státem a třetí zemí, pokud budou splněny tyto podmínky:

a) stavba propojovacího vedení musí začít do 31. prosince 2016;

b) propojovací vedení nemůže být uvedeno do provozu před 31. prosincem 2020;

c) propojovací vedení by mělo být uvedeno do provozu do 31. prosince 2022;

d) po svém uvedení do provozu bude propojovací vedení pou­ žíváno pro vývoz elektřiny z obnovitelných zdrojů energie do Společenství, v souladu s odstavcem 2;

e) žádosti se vztahují ke společnému projektu, který splňuje kritéria uvedená v odst. 2 písm. b) a c) a který bude používat propojovací vedení po jeho uvedení do provozu, a k množ­ ství elektřiny nepřevyšujícímu množství vyvážené do Spole­ čenství po uvedení propojovacího vedení do provozu.

4. Podíl nebo množství elektřiny vyrobené jakýmkoliv zaříze­ ním na území třetí země, jenž má být považován za započítaný do celkového vnitrostátního cíle jednoho nebo více členských států pro účely posouzení souladu s článkem 3, se oznámí Komi­ si. Pokud jde o více než jeden členský stát, rozdělení tohoto množství mezi členské státy se oznámí Komisi. Tento podíl nebo množství nepřekročí podíl nebo množství skutečně vyvezené do Společenství a v něm spotřebované, odpovídající podílu nebo množství uvedenému v odst. 2 písm. a) bodech i) a ii) tohoto člán­ ku a splňující podmínky stanovené v odst. 2 písm. a). Oznámení podává každý členský stát, do jehož celkového národního cíle se má podíl nebo množství elektřiny započítat.

5. V oznámení uvedeném v odstavci 4 musí být:

a) popsáno navrhované zařízení nebo označeno renovované zařízení;

b) uveden podíl nebo množství elektřiny vyrobený v zařízení, jenž má být považován za započítaný do národního cíle člen­ ského státu, a také odpovídající finanční ujednání s výhradou požadavků týkajících se důvěrnosti údajů;

L 140/32 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

c) uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž má být elektřina považována za započítanou do celkového ná­ rodního cíle členského státu, a

d) zahrnuto písemné potvrzení ohledně písmen b) a c) ze strany třetí země, na jejímž území má být dané zařízení uvedeno do provozu, a podílu nebo množství elektřiny vyrobené v tom­ to zařízení, které bude využito přímo danou třetí zemí.

6. Doba stanovená podle odst. 5 písm. c) nesmí přesahovat rok 2020. Doba trvání společného projektu může přesahovat rok 2020.

7. Oznámení podle tohoto článku nemůže být změněno nebo staženo, aniž by bylo dosaženo dohody mezi členským státem, který oznámení učinil, a třetí zemí, která potvrdila společný pro­ jekt v souladu s odst. 5 písm. d).

8. Členské státy a Společenství vyzvou příslušné orgány Smlouvy o energetickém společenství, aby v souladu se Smlou­ vou o energetickém společenství přijaly opatření, která jsou ne­ zbytná k tomu, aby smluvní strany uvedené smlouvy mohly uplatňovat ustanovení této směrnice o spolupráci mezi členskými státy.

Článek 10

Účinky společných projektů členských států a třetích zemí

1. Do tří měsíců od konce každého roku, který je součástí doby uvedené v čl. 9 odst. 5 písm. c), vydá členský stát, který uči­ nil oznámení podle článku 7, oficiální oznámení, v němž uvede:

a) celkové množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů energie zařízením, které bylo před­ mětem oznámení podle článku 9;

b) množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovi­ telných zdrojů energie uvedeným zařízením, které má být započítáno do celkového národního cíle v souladu s oznámením podle článku 9, a

c) doklad o tom, že byly splněny podmínky stanovené v čl. 9 odst. 2.

2. Členský stát zašle oficiální oznámení třetí zemi, která po­ tvrdila projekt podle čl. 9 odst. 5 písm. d), a Komisi.

3. Pro účely posouzení plnění cíle v souladu s požadavky této směrnice týkajícími se celkových národních cílů se množství elek­ třiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie oznámené podle odst. 1 písm. b) připočte k množství energie z obnovitelných zdrojů energie, které se zohledňuje při posuzování plnění cíle ze strany členského státu vydávajícího oficiální oznámení.

Článek 11

Společné režimy podpory

1. Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle člán­ ku 3, mohou se dva nebo více členských států rozhodnout, že dobrovolně spojí nebo budou částečně koordinovat své vnitro­ státní režimy podpory. V těchto případech se může určité množ­ ství energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na území jednoho zúčastněného členského státu započítat do celkového národního cíle jiného zúčastněného členského státu, pokud dotyčné členské státy:

a) statisticky převedou konkrétní množství energie z obnovitel­ ných zdrojů z jednoho členského státu na jiný členský stát podle článku 6 nebo

b) stanoví distribuční pravidlo dohodnuté zúčastněnými člen­ skými státy, podle něhož se množství energie z obnovitel­ ných zdrojů rozdělí mezi zúčastněné členské státy. Toto pravidlo musí být oznámeno Komisi nejpozději tři měsíce po konci prvního roku, ve kterém nabylo účinku.

2. Do tří měsíců od konce každého roku každý členský stát, který učinil oznámení podle odst. 1 písm. b), vydá oficiální ozná­ mení uvádějící celkové množství elektřiny nebo energie pro vy­ tápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které bylo vyrobeno během daného roku a na které se vztahuje distribuční pravidlo.

3. Pro účely posouzení plnění požadavků této směrnice týkajících se celkových národních cílů se množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů ener­ gie oznámené v souladu s odstavcem 2 přerozdělí mezi dotčené členské státy podle oznámeného distribučního pravidla.

Článek 12

Zvýšení kapacity

Pro účely čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 2 písm. b) se s jednotkami ener­ gie z obnovitelných zdrojů, které lze přičíst zvýšení kapacity za­ řízení, nakládá, jako by byly vyrobeny v samostatném zařízení, jež bylo uvedeno do provozu v okamžiku, kdy došlo ke zvýšení kapacity.

Článek 13

Správní postupy a předpisy

1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní předpisy týkající se po­ stupů schvalování, vydávání osvědčení a povolení, které se uplat­ ňují na podniky na výrobu elektřiny, tepla nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie a na související infrastruktury pře­ nosových a distribučních sítí a na proces přeměny biomasy na biopaliva nebo jiné energetické výrobky, byly přiměřené a nezbytné.

(1)

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/33

Členské státy zejména učiní příslušné kroky zajišťující, aby:

a) vzhledem k rozdílům ve správních strukturách a vnitřní or­ ganizaci jednotlivých členských států byly jasně vymezeny příslušné pravomoci ústředních, regionálních a místních správních orgánů v oblasti schvalování, vydávání osvědčení a povolení, včetně územního plánování, a aby byly přesně koordinovány a transparentně stanoveny lhůty pro schvalo­ vání projektů a vyřizování žádostí o stavební povolení;

b) byly na odpovídající úrovni k dispozici podrobné informace o vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a pomoci poskytované žadatelům;

c) správní postupy probíhaly rychle a byly vyřizovány na pří­ slušné úrovni správních orgánů;

d) pravidla týkající se schvalování, vydávání osvědčení a povo­ lení byla objektivní, transparentní, přiměřená, nediskrimino­ vala žadatele a plně zohledňovala specifické aspekty jednotlivých technologií pro energii z obnovitelných zdrojů;

e) správní poplatky, které platí spotřebitelé, projektanti, archi­ tekti, stavební firmy a osoby zajišťující instalaci a dodávky zařízení a systémů, byly transparentní a odpovídaly nákla­ dům a

f) pro menší projekty a případně i decentralizovaná zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů byly zavedeny zjed­ nodušené schvalovací postupy představující menší zátěž, včetně prostého ohlášení, pokud to umožňuje příslušný re­ gulační rámec.

2. Členské státy jasně vymezí všechny technické specifikace, které musí pro účely využívání režimu podpory splňovat zařízení a systémy pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Pokud exi­ stují evropské normy, včetně ekoznaček, energetických štítků a ji­ ných technických referenčních systémů stanovených evropskými orgány pro normalizaci, vyjádří se tyto technické specifikace od­ kazem na tyto normy. Tyto technické specifikace nesmí předepi­ sovat, v jakých případech se mají vydávat pro příslušné zařízení a systémy osvědčení, a neměly by bránit fungování vnitřního trhu.

3. Členské státy doporučí všem aktérům, zejména místním a regionálním správním orgánům, aby při plánování, projek­ tování, výstavbě a rekonstrukci průmyslových nebo obytných ob­ lastí zajistily instalaci zařízení a systémů pro využívání elektřiny, vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie a pro ústřední vytápění a chlazení. Členské státy zejména doporučí místním a re­ gionálním správním orgánům, aby do plánování městské infra­ struktury zahrnuly ve vhodných případech i vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje energie.

4. Členské státy zavedou ve svých stavebních předpisech vhod­ ná opatření s cílem zvýšit podíl všech druhů energie z obnovitel­ ných zdrojů ve stavebnictví.

Při stanovení těchto opatření nebo v rámci regionálních režimů podpor, mohou členské státy zohlednit vnitrostátní opatření za­ měřená na podstatné zvýšení energetické účinnosti, na kombino­ vanou výrobu tepla a energie a na užívání energeticky pasivních budov nebo budov s nízkou či nulovou spotřebou energie.

Do 31. prosince 2014 členské státy ve svých stavebních předpi­ sech nebo jiným způsobem s rovnocenným účinkem případně stanoví požadavek využívání minimálního množství energie z obnovitelných zdrojů v nových budovách a ve stávajících bu­ dovách, které procházejí důkladnou rekonstrukcí. Členské státy umožní, aby mohl být tento požadavek na využívání minimální­ ho množství energie mimo jiné prostřednictvím systémů ústřed­ ního vytápění a chlazení využívajících značný podíl energie z obnovitelných zdrojů.

Požadavky podle prvního pododstavce se použijí na ozbrojené síly, avšak pouze v rozsahu, v němž jejich použití není v rozporu s podstatou a hlavním účelem činností ozbrojených sil, a s výjim­ kou materiálu používaného výhradně pro vojenské účely.

5. Členské státy zajistí, aby nové veřejné budovy a stávající ve­ řejné budovy, které procházejí důkladnou rekonstrukcí na ústřední, regionální a místní úrovni, sloužily v souvislosti s touto směrnicí jako příklad, a to ode dne 1. ledna 2012. Členské státy mohou mimo jiné umožnit, aby tato povinnost byla splněna do­ držováním norem pro budovy s nulovou spotřebou energie, nebo stanovením toho, že střechy budov ve veřejném vlastnictví nebo ve smíšeném soukromém a veřejném vlastnictví bude využívat třetí osoba k instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

6. Členské státy s přihlédnutím k vlastním stavebním předpi­ sům podporují používání systémů a zařízení pro vytápění a chla­ zení z obnovitelných zdrojů energie, které představují značné snížení spotřeby energie. Za účelem podpory těchto systémů a za­ řízení využívají členské státy energetické štítky nebo ekoznačky nebo jiná příslušná osvědčení nebo normy vytvořené na vnitro­ státní úrovni nebo na úrovni Společenství, pokud existují.

Pokud jde o biomasu, členské státy podporují konverzní techno­ logie, které dosahují konverzní účinnosti v minimální výši 85 % pro rezidenční a komerční zařízení a minimálně 70 % pro prů­ myslová zařízení.

V případě tepelných čerpadel podporují členské státy taková čerpadla, která splňují minimální požadavky pro ekoznačky stanovené v rozhodnutí Komise 2007/742/ES ze dne 9. listopa­ du 2007, kterým se stanoví ekologická kritéria pro udělení ekoz­ načky Společenství tepelným čerpadlům na elektrický nebo plynový pohon a tepelným čerpadlům absorbujícím plyn

(1) Úř. věst. L 301, 20.11.2007, s. 14.

.

L 140/34 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

Pokud jde o solární tepelnou energii, členské státy podporují za­ řízení a systémy, které získaly osvědčení a vycházejí z evropských norem, pokud tyto normy existují, včetně ekoznaček, energetic­ kých štítků a jiných technických referenčních systémů stano­ vených evropskými orgány pro normalizaci.

Členské státy používají při posuzování konverzní účinnosti a po­ měru mezi vstupem a výstupem systémů a zařízení pro účely to­ hoto odstavce postupy Společenství, nebo při jejich absenci mezinárodní postupy, pokud takové postupy existují.

Článek 14

Informace a odborná příprava

1. Členské státy zajistí, aby informace ohledně jednotlivých fo­ rem podpory byly přístupné všem relevantním aktérům, napří­ klad spotřebitelům, stavebním firmám a osobám provádějícím instalaci, architektům a dodavatelům zařízení a systémů pro vy­ tápění, chlazení a výrobu elektřiny a vozidel, ve kterých lze vy­ užívat energii z obnovitelných zdrojů.

2. Členské státy zajistí, aby dodavatelé zařízení nebo systémů nebo i příslušné vnitrostátní orgány zpřístupnili informace ohled­ ně čistého zisku, nákladů a energetické účinnosti zařízení a systé­ mů pro vytápění, chlazení a výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

3. Členské státy zajistí, aby do 31. prosince 2012 byly zpří­ stupněny systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvali­ fikace pro osoby provádějící v malém rozsahu instalaci kotlů a kamen na biomasu, solárních fotovoltaických a solárních tepel­ ných systémů, mělkých geotermálních systémů a tepelných čer­ padel. Tyto systémy musí vycházet z kritérií stanovených v příloze IV a mohou dle potřeby zohlednit stávající systémy a struktury. Každý členský stát uzná osvědčení, které vydal jiný členský stát v souladu s těmito kritérii.

4. Členské státy zpřístupní veřejnosti informace o systémech osvědčování nebo rovnocenných systémech kvalifikace, které jsou uvedeny v odstavci 3. Členské státy mohou rovněž zpřístupnit se­ znam osob provádějících instalaci, které mají kvalifikaci nebo osvědčení podle ustanovení uvedených v odstavci 3.

5. Členské státy zajistí, aby byly zpřístupněny pokyny pro všechny relevantní aktéry, zejména pro projektanty a architekty, aby mohli při plánování, projektování, výstavbě a rekonstrukci průmyslových nebo obytných oblastí řádně posoudit optimální kombinaci energie z obnovitelných zdrojů, vysoce účinných tech­ nologií a ústředního vytápění a chlazení.

6. Členské státy vypracují, za účasti místních a regionálních or­ gánů, vhodné informační, osvětové, poradenské nebo školicí pro­ gramy s cílem informovat občany o přínosech a účelnosti rozvoje a využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Článek 15

Záruky původu elektřiny a energie pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie

1. Členské státy zajistí, aby pro účely poskytnutí dokladu konečnému spotřebiteli o podílu nebo množství energie z obno­ vitelných zdrojů na skladbě zdrojů energie dodavatele podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES, mohl být původ elektřiny vy­ robené z obnovitelných zdrojů energie zaručen ve smyslu této směrnice, a to v souladu s objektivními, transparentními a nedis­ kriminačními kritérii.

2. Za tím účelem členské státy zajistí, aby byla na základě žá­ dosti výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie vydána zá­ ruka původu. Členské státy mohou stanovit, aby záruky původu byly vydávány na základě žádosti výrobců energie pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie. K tomuto ustanovení se může vztahovat limit na minimální kapacitu. Záruka původu se vztahuje na běžné množství 1 MWh. Pro každou jednotku vy­ robené energie je možné vydat jen jednu záruku původu.

Členské státy zajistí, aby tatáž jednotka energie z obnovitelných zdrojů byla zohledněna pouze jednou.

Členské státy mohou stanovit, že podpora nebude poskytnuta vý­ robci, který již získal záruku původu pro tutéž výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Záruka původu nemá žádný význam z hlediska dodržování člán­ ku 3 členským státem. Převody záruk původu, samostatně nebo spolu s fyzickým převodem energie, nemají vliv na rozhodnutí členských států použít statistické převody, společné projekty nebo společné režimy podpory za účelem splnění cíle či pro výpočet hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů podle článku 5.

3. Záruku původu lze použít pouze během dvanácti měsíců od výroby odpovídající jednotky energie. Použitím se tato záruka pů­ vodu ruší.

4. Vydání, převod a zrušení záruk původu kontrolují členské státy nebo určené příslušné orgány. Územní pravomoci určených příslušných orgánů se nesmí překrývat a tyto orgány musí být ne­ závislé na činnostech výroby, obchodu a dodávky.

5. Členské státy nebo určené příslušné orgány vytvoří vhodné mechanismy s cílem zajistit, aby záruky původu byly vydávány, převáděny a rušeny elektronickou cestou a aby byly přesné, spo­ lehlivé a zabezpečené proti podvodu.

6. V záruce původu musí být uvedeno alespoň:

a) zdroj energie, ze kterého byla energie vyrobena, a datum za­ hájení a ukončení její výroby;

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/35

b) zda se záruka původu vztahuje na

i) elektřinu nebo

ii) vytápění nebo chlazení;

c) základní údaje, umístění, typ a kapacitu zařízení, ve kterém byla energie vyrobena;

d) zda a do jaké míry využilo zařízení investiční podporu, zda a do jaké míry využilo na jednotku energie jakoukoli jinou formu podpory z vnitrostátního režimu podpory a o jaký druh režimu podpory šlo;

e) a datum, kdy bylo zařízení uvedeno do provozu, a

f) datum a země vydání a jedinečné identifikační číslo.

7. Musí-li dodavatel elektřiny poskytnout doklad o podílu nebo množství energie z obnovitelných zdrojů ve své skladbě zdrojů energie pro účely čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES, může tak učinit použitím svých záruk původu.

8. Množství energie z obnovitelných zdrojů odpovídající zá­ rukám původu, které dodavatel elektřiny převedl na třetí stranu, se odečte z podílu energie z obnovitelných zdrojů v jeho skladbě zdrojů energie pro účely čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES.

9. Členské státy uznají záruky původu vydané jinými člen­ skými státy v souladu s touto směrnicí, a to výhradně jako pro­ kázání údajů a skutečností uvedených v odstavci 1 a v odst. 6 písm. a) až f). Členský stát může odmítnout uznání záruky půvo­ du pouze v případě, že má důvodné pochybnosti o její přesnosti, spolehlivosti či pravosti. Toto odmítnutí a jeho odůvodnění ozná­ mí členský stát Komisi.

10. Dojde-li Komise k závěru, že odmítnutí uznání záruky pů­ vodu je neopodstatněné, může přijmout rozhodnutí, kterým se po daném členském státě požaduje, aby záruku uznal.

11. Členské státy mohou zavést v souladu s právními předpisy Společenství objektivní, transparentní a nediskriminační kritéria pro použití záruk původu při plnění povinností stanovených v čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES.

12. Pokud dodavatelé energie prodávají spotřebitelům energii z obnovitelných zdrojů s odkazem na ekologické či jiné přínosy energie z obnovitelných zdrojů, mohou členské státy požadovat, aby tito dodavatelé energie zpřístupnili, v souhrnné podobě, in­ formace o množství nebo podílu energie z obnovitelných zdrojů, která pochází ze zařízení nebo zvýšené kapacity, které byly uve­ deny do provozu po 25. června 2009.

Článek 16

Přístup k distribučním soustavám a jejich provoz

1. Členské státy učiní potřebné kroky k rozvoji rozvodné a dis­ tribuční infrastruktury, inteligentních sítí, skladovacích kapacit a elektrické soustavy tak, aby se umožnilo bezpečné provozování elektrické soustavy, neboť napomáhá dalšímu rozvoji výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, včetně propojovacího vedení mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími ze­ měmi. Členské státy rovněž učiní potřebné kroky pro urychlení schvalovacích postupů pro infrastrukturu distribuční soustavy a pro koordinaci schvalování infrastruktury distribuční soustavy se správními a plánovacími postupy.

2. V souladu s požadavky na zachování spolehlivosti a bezpeč­ nosti distribuční soustavy, jež se zakládají na transparentních a nediskriminačních kritériích stanovených příslušnými vnitro­ státními orgány:

a) členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav zaručili na svém úze­ mí přenos a distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie;

b) členské státy zajistí rovněž přednostní nebo zaručený přístup elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie k distri­ buční soustavě;

c) členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav dávali při spouštění zařízení na výrobu elektřiny přednost vý­ robním zařízením využívajícím obnovitelné zdroje energie, pokud to bezpečné provozování vnitrostátní elektrické sou­ stavy umožňuje, a aby se tak dělo na základě transparentních a nediskriminačních kritérií. Členské státy zajistí, aby byla přijata náležitá provozní opatření týkající se distribuční sou­ stavy a trhu, s cílem minimalizovat omezení distribuce elek­ třiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. V případě, kdy jsou z důvodu zajištění bezpečnosti vnitrostátní elektrické sousta­ vy a zabezpečení dodávek energie přijata významná opatření k omezení distribuce energie z obnovitelných zdrojů, člen­ ské státy zajistí, aby odpovědní provozovatelé soustavy uvě­ domili o těchto opatřeních příslušný regulační orgán a uvedli, jaká hodlají přijmout nápravná opatření, aby se předešlo ne­ přiměřeným omezením.

3. Členské státy budou od provozovatelů přenosových a dis­ tribučních soustav vyžadovat, aby vypracovali a zveřejnili svá jed­ notná pravidla pro hrazení a sdílení nákladů na technické úpravy, jako je připojení k distribuční soustavě a posílení distribuční sou­ stavy, zlepšení provozu soustavy a pravidla pro nediskriminační uplatňování kodexů distribuční soustavy, které jsou nutné pro za­ členění nových výrobců dodávajících do propojené distribuční soustavy elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů.

Tato pravidla musí být založena na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích, která zohledňují zejména všechny náklady a výhody související s připojením těchto výrobců k dis­ tribuční soustavě a zvláštní okolnosti výrobců umístěných v okra­ jových oblastech a oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva. V těchto pravidlech mohou být uvedeny různé typy připojení.

(1)

L 140/36 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

4. Členské státy mohou případně vyžadovat od provozovate­ lů přenosových a distribučních soustav, aby hradili zčásti nebo zcela náklady uvedené v odstavci 3. Členské státy přezkoumají a přijmou nezbytná opatření ke zlepšení rámce a pravidel pro hra­ zení a sdílení nákladů uvedených v odstavci 3 do 30. června 2011 a poté každé dva roky s cílem zajistit začlenění nových výrobců, jak je uvedeno v daném odstavci.

5. Členské státy budou od provozovatelů přenosových a dis­ tribučních soustav vyžadovat, aby každému novému výrobci energie z obnovitelných zdrojů, který se chce připojit k soustavě, poskytli komplexní a potřebné informace, včetně:

a) komplexního a podrobného odhadu nákladů souvisejících s připojením;

b) přiměřených a přesných lhůt pro přijetí a vyřízení žádosti o připojení k distribuční soustavě;

c) přiměřenou přibližnou dobu nezbytnou pro každé navrho­ vané připojení k distribuční soustavě.

Členské státy mohou povolit výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kteří se chtějí připojit k distribuční soustavě, aby vypsali veřejnou soutěž na práce související s připojením.

6. Sdílení nákladů uvedené v odstavci 3 musí být zajištěno sy­ stémem, který je založen na objektivních, transparentních a nedis­ kriminačních kritériích zohledňujících prospěch, který mají z připojení dříve i později připojení výrobci a rovněž provozova­ telé přenosových a distribučních soustav.

7. Členské státy zajistí, aby účtování sazeb za přenos a distri­ buci nediskriminovalo elektřinu z obnovitelných zdrojů energie, včetně zejména elektřiny z obnovitelných zdrojů energie vyrobe­ né v okrajových oblastech, například ostrovních oblastech a ob­ lastech s nízkou hustotou obyvatelstva. Členské státy zajistí, aby účtování sazeb za přenos a distribuci nediskriminovalo plyn z ob­ novitelných zdrojů energie.

8. Členské státy zajistí, aby sazby účtované provozovateli pře­ nosových a distribučních soustav za přenos a distribuci elektřiny ze zařízení, která využívají obnovitelné zdroje energie, odrážely realizovatelné nákladové výhody vyplývající z připojení zařízení k soustavě. Tyto nákladové výhody mohou vzniknout z přímého užití nízkonapěťové distribuční soustavy.

9. Členské státy případně posoudí nutnost rozšířit stávající in­ frastrukturu plynárenské sítě s cílem usnadnit začlenění plynu z obnovitelných zdrojů energie.

10. Je-li to nutné, budou členské státy od provozovatelů pře­ nosových a distribučních soustav nacházejících se na jejich úze­ mí vyžadovat, aby zveřejňovali technická pravidla v souladu s článkem 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh

se zemním plynem

(1) Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 57.

, zejména pokud jde o pravidla pro připo­ jení k soustavě zahrnující požadavky na kvalitu plynu, jeho od­ orizaci a tlak. Členské státy budou rovněž od provozovatelé přenosových a distribučních soustav rovněž vyžadovat, aby zve­ řejnili sazby za připojení pro obnovitelné zdroje plynu, založené na transparentních a nediskriminačních kritériích.

11. Členské státy ve svých národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů posoudí nezbytnost budování nové infrastruktury pro ústřední vytápění a chlazení z obnovitel­ ných zdrojů energie, aby mohlo být dosaženo národního cíle pro rok 2020 uvedeného v čl. 3 odst. 1. Bude-li to nutné, členské státy na základě tohoto posouzení učiní nezbytné kroky k rozvoji in­ frastruktury pro ústřední vytápění s cílem napomoci rozvoji vý­ roby energie pro ústřední vytápění a chlazení ve velkých zařízeních na biomasu a na solární a geotermální energii.

Článek 17

Kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny

1. Bez ohledu na to, zda byly suroviny vypěstovány na území nebo mimo území Společenství, zohlední se energie z biopaliv a biokapalin pro účely uvedené v písmenech a), b) a c), pouze po­ kud tato biopaliva a biokapaliny splňují kritéria udržitelnosti sta­ novená v odstavcích 2 až 6:

a) posuzování plnění požadavků této směrnice týkajících se vnitrostátních cílů;

b) posuzování plnění povinností využívat energii z obnovitel­ ných zdrojů;

c) způsobilost k finanční podpoře na spotřebu biopaliv a biokapalin.

Aby mohly být biopaliva a biokapaliny vyrobené z odpadů a zbyt­ ků jiných než ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví zohledněny pro účely uvedené v písmenech a), b) a c) však posta­ čí, že splňují kritéria udržitelnosti stanovená v odstavci 2.

2. Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a biokapalin zohledněných pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) musí činit alespoň 35 %.

S účinkem ode dne 1. ledna 2017 musí úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a biokapalin zohledněných pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) činit alespoň 50 %. Ode dne 1. ledna 2018 musí tato úspora emisí skleníkových plynů činit alespoň 60 % při používání biopaliv a biokapalin vyrobených v zařízeních, která zahájila výrobu dne 1. ledna 2017 nebo později.

(1)

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/37

Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a jiných biokapalin se vypočítá postupem podle čl. 19 odst. 1.

V případě biopaliv a biokapalin vyrobených v zařízeních, která byla v provozu ke dni 23. ledna 2008, se první pododstavec pou­ žije ode dne 1. dubna 2013.

3. Biopaliva a biokapaliny zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti, totiž z pů­ dy, která měla v lednu 2008 nebo později jeden z těchto statusů, a to bez ohledu na to, zda ho stále ještě má či nikoliv:

a) původní les a jiné zalesněné plochy, totiž les a jiné zalesněné plochy s původními druhy, kde nejsou žádné viditelné znám­ ky lidské činnosti a kde nejsou významně narušeny ekologic­ ké procesy;

b) oblasti určené:

i) zákonem nebo příslušným orgánem k účelům ochrany přírody nebo

ii) k ochraně vzácných nebo ohrožených ekosystémů či druhů uznaných mezinárodními dohodami nebo zařa­ zených na seznam sestavený mezivládními organizace­ mi nebo Mezinárodní unií pro ochranu přírody, jsou-li uznávány v souladu s čl. 18 odst. 4 druhým pododstavcem;

ledaže se prokáže, že produkce surovin nezasahuje do uve­ dených účelů ochrany přírody;

c) vysoce biologicky rozmanité travní porosty, totiž:

i) původní travní porosty, které by bez lidského zásahu zů­ staly zachovány jako takové a které vykazují přirozené složení druhů a ekologické charakteristiky a procesy, nebo

ii) travní porosty, které by bez lidského zásahu nezůstaly zachovány jako takové a které jsou druhově bohaté a ne­ znehodnocené, ledaže je prokázáno, že získávání suro­ vin je nezbytné k uchování statusu travních porostů.

Komise stanoví kritéria a zeměpisné oblasti k určení travních po­ rostů, na které se vztahuje první pododstavce písm. c). Tato opa­ tření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

4. Biopaliva a biokapaliny zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy s velkou zásobou uhlíku, totiž půdy, která měla v lednu roku 2008 jeden z těchto statusů a již ho nemá:

a) mokřady, totiž půda pokrytá nebo nasycená vodou trvale nebo po významnou část roku;

b) souvisle zalesněné oblasti, totiž půda o rozloze větší než je­ den hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem ko­ runy tvořícím více než 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ;

c) půda o rozloze větší než jeden hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím 10 až 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ, ledaže je prokázáno, že při uplatnění metodiky stanovené v pří­ loze V části C je zásoba uhlíku v oblasti, předtím než došlo k přeměně půdy a po její přeměně, taková, že by byly splně­ ny podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku.

Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije, pokud v době, kdy byla surovina získána, měla půda stejný status jako v lednu 2008.

5. Biopaliva a biokapaliny zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy, která byla v lednu 2008 rašeliništěm, ledaže je prokázá­ no, že pěstování a získávání těchto surovin nezahrnuje odvod­ ňování dříve neodvodňované půdy.

6. Zemědělské suroviny vypěstované ve Společenství a užité k výrobě biopaliv a biokapalin zohledněných pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) musí být získány v souladu s požadavky a normami podle ustanovení uvedených pod nadpisem „Životní prostředí“ v části A a v bodě 9 přílohy II nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zeměděl­ ské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro ze­ mědělce

(1) Úř. věst. L 30, 31.1.2009, s. 16.

a v souladu s minimálními požadavky na dobrý zemědělský a environmentální stav definovaný v čl. 6 odst. 1 uve­ deného nařízení.

7. Pokud jde o třetí země a členské státy, které jsou význam­ nými zdroji biopaliv nebo surovin pro ně spotřebovávaných ve Společenství, podává Komise každé dva roky Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu o vnitrostátních opatřeních přijatých za účelem dodržování kritérií udržitelnosti podle odstavců 2 až 5 a za účelem ochrany půdy, vody a ovzduší. První zpráva bude předložena v roce 2012.

L 140/38 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

Komise každé dva roky podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dopadu zvýšené poptávky po biopalivech na sociální udržitelnost ve Společenství a ve třetích zemích a o dopadu po­ litiky Společenství v oblasti biopaliv na dostupnost potravin za přijatelné ceny, zejména pro obyvatele rozvojových zemí, a o šir­ ších otázkách týkajících se rozvoje. Zprávy se zabývají dodr­ žováním práv na užívání půdy. U třetích zemí i členských států, které jsou významnými zdroji surovin pro biopaliva spotřebová­ vaná ve Společenství, zprávy uvedou, zda tato země ratifikovala a provedla všechny tyto úmluvy Mezinárodní organizace práce:

— Úmluvu o nucené nebo povinné práci (č. 29),

— Úmluvu o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (č. 87),

— Úmluvu o provádění zásad práva organizovat se a kolektiv­ ně vyjednávat (č. 98),

— Úmluvu o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty (č. 100),

— Úmluvu o odstranění nucené práce (č. 105),

— Úmluvu o diskriminaci týkající se zaměstnání a povolání (č. 111),

— Úmluvu o minimálním věku pro přijetí do zaměstnání (č. 138),

— Úmluvu o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nej­ horších forem dětské práce (č. 182).

U třetích zemí i členských států, které jsou významnými zdroji su­ rovin pro biopaliva spotřebovávaná ve Společenství, tyto zprávy uvedou, zda tato země ratifikovala a provedla:

— Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti,

— Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.

První zpráva bude předložena v roce 2012. Komise případně na­ vrhne nápravná opatření, zejména je-li prokázáno, že výroba bio­ paliv má značný dopad na cenu potravin.

8. Pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí členské státy, na základě jiných důvodů týkajících se udržitelnosti, odmít­ nout zohlednit biopaliva a biokapaliny získané v souladu s tímto článkem.

9. Komise podá do 31. prosince 2009 zprávu o požadavcích na udržitelný režim pro energetické užití biomasy jiné než na bio­ paliva a biokapaliny. Zprávu v případě potřeby doplní návrhy ur­ čené Evropskému parlamentu a Radě týkající se udržitelného režimu pro jiné energetické užití biomasy Tato zpráva a návrhy jsou založeny na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích a zohledňují nový vývoj v oblasti inovativních postupů. Pokud analýza provedená za tímto účelem ukazuje, že by bylo v souvis­ losti s lesní biomasou vhodné provést změny metodiky výpočtu stanovené v příloze V nebo kritérií udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny týkající se zásob uhlíku, Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě příslušné návrhy.

Článek 18

Ověřování souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny

1. Mají-li být biopaliva a jiné biokapaliny zohledněny v čl. 17 odst. 1 písm. a), b) a c), vyžádají si členské státy od hospodářských subjektů, aby prokázaly, že byla splněna kritéria udržitelnosti sta­ novená v čl. 17 odst. 2 až 5. Za tím účelem od hospodářských subjektech požadují, aby použily systém hmotnostní bilance, který:

a) umožňuje, aby byly dodávky surovin nebo biopaliv s rozdíl­ nými parametry udržitelnosti míseny;

b) požaduje informace ohledně parametrů udržitelnosti a obje­ mů dodávek uvedených v písmenu a) potvrzující, že zůstá­ vají spojeny se směsí, a

c) stanoví, že součet všech dodávek odebraných ze směsi se vy­ značuje stejnými parametry udržitelnosti ve stejných množ­ stvích jako součet všech dodávek přidaných do směsi.

2. Komise podá v roce 2010 a 2012 Evropskému parlamentu a Radě zprávu ohledně fungování ověřovací metody hmotnostní bilance popsané v odstavci 1 a ohledně možnosti povolení jiných metod ověřování pro některé anebo všechny druhy surovin, bio­ paliv nebo biokapalin. Komise ve svém posouzení zváží takové metody ověřování, ve kterých informace o parametrech udržitel­ nosti nemusí zůstat fyzicky spojeny s konkrétními dodávkami anebo směsmi. Posouzení zohlední potřebu udržet úplnost a účin­ nost systému ověřování, aniž by vznikla nepřiměřená zátěž pro průmysl. Zprávu v případě potřeby doplní o návrhy Evropskému parlamentu a Radě týkající se použití jiných metod ověřování.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/39

3. Členské státy přijmou opatření s cílem zajistit, aby hospo­ dářské subjekty předkládaly spolehlivé informace a na žádost členského státu zpřístupňovaly údaje, na kterých jsou tyto infor­ mace založeny. Členské státy od hospodářských subjektů vyža­ dují, aby zajistily přiměřenou úroveň nezávislého auditu informací, které předkládají, a provedení tohoto auditu doložily. Auditem se ověřuje, zda jsou systémy používané hospodářskými subjekty přesné, spolehlivé a zabezpečené proti podvodu. Také se hodnotí četnost a metodika odebírání vzorku a obsáhlost údajů.

Informace uvedené v prvním pododstavci zahrnují zejména in­ formace o plnění kritérií udržitelnosti uvedených v čl. 17 odst. 2 až 5, příslušné informace o přijatých opatřeních na ochranu půdy, vody a ovzduší, k obnově znehodnocené půdy a k zamezení nad­ měrné spotřeby vody v oblastech, kde je vody nedostatek, a pří­ slušné informace týkající se opatření přijatých s cílem zohlednit aspekty uvedené v čl. 17 odst. 7 druhém pododstavci.

Komise vypracuje poradním postupem podle čl. 25 odst. 3 se­ znam příslušných informací, které jsou uvedeny v prvních dvou pododstavcích. Zajistí zejména, aby poskytování těchto informa­ cí nepředstavovalo pro hospodářské subjekty nadměrnou admi­ nistrativní zátěž, a to obecně nebo konkrétně pro drobné zemědělce, organizace producentů a družstva.

Povinnosti stanovené v tomto odstavci se vztahují jak na biopa­ liva a biokapaliny vyrobené ve Společenství, tak na biopaliva a biokapaliny do Společenství dovezené.

Členské státy předloží informace uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce v souhrnné podobě Komisi, která je zveřejní v rámci platformy pro transparentnost podle článku 24 v podobě shrnutí, přičemž zachová důvěrnost informací citlivých z obchod­ ního hlediska.

4. Společenství usiluje o uzavření dvoustranných nebo mno­ hostranných dohod s třetími zeměmi, které obsahují ustanovení o kritériích udržitelnosti odpovídajících kritériím podle této směr­ nice. Pokud Společenství uzavře dohody, které obsahují ustano­ vení, jejichž obsah souvisí s kritérii udržitelnosti uvedenými v čl. 17 odst. 2 až 5, může Komise rozhodnout, že tyto dohody prokazují, že biopaliva a biokapaliny vyrobené ze surovin vypěs­ tovaných v těchto zemích splňují daná kritéria udržitelnosti. Při uzavírání těchto dohod je třeba brát náležitě v úvahu přijatá opa­ tření na ochranu oblastí poskytujících základní služby ekosys­ tému v kritických situacích (např. ochranu vodního koryta a regulaci eroze), na ochranu půdy, vody a ovzduší, pro nepřímé změny ve využívání půdy, k obnově znehodnocené půdy a k za­ mezení nadměrné spotřeby vody v oblastech, kde je vody nedo­ statek, a otázky uvedené v čl. 17 odst. 7 druhém pododstavci.

Komise může rozhodnout, že nepovinné vnitrostátní nebo mezi­ národní režimy stanovující normy pro výrobu produktů z bioma­ sy obsahují přesné údaje pro účely čl. 17 odst. 2 nebo prokazují,

že dodávky biopaliva splňují kritéria udržitelnosti uvedená v čl. 17 odst. 3 až 5. Komise může rozhodnout, že tyto režimy obsahují přesné údaje pro účely informování o přijatých opatřeních na ochranu oblastí poskytujících základní služby ekosystému v kri­ tických situacích (např. ochranu vodního koryta a regulaci ero­ ze), na ochranu půdy, vody a ovzduší, pro nepřímé změny ve využívání půdy, k obnově znehodnocené půdy, k zamezení nad­ měrné spotřebě vody v oblastech, kde je vody nedostatek, a o otáz­ kách uvedených v čl. 17 odst. 7 druhém pododstavci. Komise může rovněž uznat oblasti určené k ochraně ekosystémů či dru­ hů, které byly mezinárodními dohodami uznány jako vzácné či ohrožené nebo které byly zařazeny na seznamy sestavené mezi­ vládními organizacemi nebo Mezinárodní unií pro ochranu pří­ rody pro účely čl. 17 odst. 3 písm. b) bodu ii).

Komise může rozhodnout, že nepovinné vnitrostátní nebo mezi­ národní režimy měření úspor emisí skleníkových plynů obsahují přesné údaje pro účely čl. 17 odst. 2.

Komise může rozhodnout, že půdy zahrnuté do některého vni­ trostátního či regionálního programu pro obnovu, jejichž účelem je zlepšit kvalitu závažným způsobem znehodnocené nebo silně kontaminované půdy, splňují kritéria uvedená v příloze V části C bodě 9.

5. Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 4, pouze pokud daná dohoda anebo režim splňují přiměřené normy spolehlivos­ ti, transparentnosti a nezávislého auditu. V případě režimů k mě­ ření úspor emisí skleníkových plynů musí být tyto režimy rovněž v souladu s metodickými požadavky podle přílohy V. V případě oblastí s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti ve smyslu čl. 17 odst. 3 písm. b) bodu ii) musí seznamy takových oblastí spl­ ňovat přiměřené normy objektivity, být v souladu s mezinárodně uznávanými normami a stanovit vhodné postupy pro odvolání.

6. Rozhodnutí podle odstavce 4 se přijímají poradním postu­ pem podle čl. 25 odst. 3. Platnost těchto rozhodnutí nepřesáhne pět let.

7. V případě, že hospodářský subjekt předloží doklady anebo údaje získané v souladu s dohodou anebo režimem, jež byly před­ mětem rozhodnutí podle odstavce 4, členský stát, pokud to je již zřejmé z uvedeného rozhodnutí, nevyžaduje, aby dodavatel po­ skytl další doklady o splnění kritérií udržitelnosti uvedených v čl. 17 odst. 2 až 5 ani informace o opatřeních uvedených v odst. 3 druhém pododstavci tohoto článku.

8. Komise přezkoumá na žádost členského státu anebo ze své vlastní iniciativy použití článku 17 u zdroje biopaliva nebo bio­ kapaliny a do šesti měsíců od obdržení žádosti poradním postu­ pem podle čl. 25 odst. 3 rozhodne, zda daný členský stát může

(1)

L 140/40 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

tento zdroj biopaliva anebo biokapaliny zohlednit pro účely uve­ dené v čl. 17 odst. 1 písm. a), b) a c).

9. Do 31. prosince 2012 předloží Komise Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu o:

a) účinnosti zavedeného systému pro poskytování informací o kritériích udržitelnosti a

b) o tom, zda je s ohledem na nejnovější vědecké poznatky a mezinárodní závazky Společenství možné a vhodné zavést závazné požadavky týkající se ochrany ovzduší, půdy a vody.

Komise případně navrhne nápravná opatření.

Článek 19

Výpočet dopadu skleníkových plynů z biopaliv a biokapalin

1. Pro účely uvedené v čl. 17 odst. 2 se úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a biokapalin vypočte tímto způsobem:

a) pokud je standardní hodnota pro úspory emisí skleníkových plynů pro způsob výroby stanovena v příloze V části A nebo B a pokud se hodnota el pro tato biopaliva nebo biokapaliny vypočítaná v souladu s přílohou V částí C bodem 7 rovná nule nebo je nižší než nula, použitím této standardní hodnoty;

b) použitím skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky sta­ novené v příloze V části C; nebo

c) použitím hodnoty vypočítané jako součet činitelů ve vzorci uvedeném v příloze V části C bodě 1, kde pro některé čini­ tele mohou být použity rozložené standardní hodnoty v pří­ loze V části D nebo E, a pro všechny ostatní činitele skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky stanovené v pří­ loze V části C.

2. Do 31. března 2010 předloží členské státy Komisi zprávu obsahující seznam těch oblastí na jejich území, které jsou klasifi­ kovány na úrovni 2 klasifikace územních statistických jednotek (dále jen „NUTS“) nebo na více členěné úrovni NUTS v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS)

(1) Úř. věst. L 154, 21.6.2003, s. 1.

a u kterých lze očekávat, že ty­ pické emise skleníkových plynů z pěstování zemědělských suro­ vin budou nižší než nebo stejné jako emise vykazované v položce „Rozložené standardní hodnoty pro pěstování“ v příloze V části D této směrnice, spolu s popisem metody a údajů použi­

tých ke stanovení tohoto seznamu. Tato metoda zohlední vlast­ nosti půdy, klima a předpokládané výnosy surovin.

3. Standardní hodnoty v příloze V části A pro biopaliva a roz­ ložené standardní hodnoty pro pěstování v příloze V části D u biopaliv a biokapalin lze použít, pouze pokud příslušné suro­ viny jsou:

a) pěstovány mimo Společenství;

b) pěstovány ve Společenství v oblastech zařazených na sezna­ mech podle odstavce 2 nebo

c) odpadem nebo zbytky jinými než ze zemědělství, akvakultu­ ry a rybolovu.

U biopaliv a biokapalin, které nespadají pod písmena a), b) nebo c), se použijí skutečné hodnoty pro pěstování.

4. Do 31. března 2010 předloží Komise Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu o tom, zda je možné vypracovat seznamy oblastí ve třetích zemích, u kterých lze očekávat, že typické emise skleníkových plynů z pěstování zemědělských surovin budou niž­ ší než nebo stejné jako emise vykazované v příloze V části D v po­ ložce „pěstování“, a která je případně doplněna těmito seznamy a popisem metody a údajů použitých k jejich vypracování. Ke zprávě se případně připojí příslušné návrhy.

5. Komise předloží do 31. prosince 2012 a poté každé dva roky zprávu ohledně odhadovaných typických a standardních hodnot uvedených v příloze V částech B a E se zvláštním důra­ zem na emise z dopravy a výroby a může podle potřeby rozhod­ nout o úpravě těchto hodnot. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijme regula­ tivním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

6. Do 31. prosince 2010 předloží Komise Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu shrnující dopady nepřímých změn ve vy­ užívání půdy na emise skleníkových plynů a zabývající se způsoby, jak tyto dopady minimalizovat. K této zprávě se pří­ padně připojí návrh, který bude vycházet z nejlepších dostupných vědeckých poznatků a obsahovat konkrétní metodiku pro zoh­ ledňování emisí vyvolaných změnami v zásobě uhlíku v důsled­ ku nepřímých změn ve využívání půdy a který zajistí soulad s touto směrnicí, zejména s čl. 17 odst. 2.

Návrh bude obsahovat nezbytné záruky, které poskytnou jistotu pro investice, k nimž došlo před uplatňováním této metodiky. Po­ kud jde o zařízení, která vyráběla biopaliva před koncem roku 2013, uplatňování opatření uvedených v prvním pododstavci ne­ smí do 31. prosince 2017 vést k tomu, že biopaliva vyrobená v těchto zařízeních budou považována za biopaliva nesplňující požadavky na udržitelnost podle této směrnice, pokud by je jinak bývala splňovala, za předpokladu, že tato biopaliva dosáhnou ús­ pory emisí skleníkových plynů ve výši nejméně 45 %. Toto se použije na kapacity zařízení produkujících biopaliva ke konci roku 2012.

Evropský parlament a Rada se vynasnaží rozhodnout o jakýchkoli takových návrzích předložených Komisí do 31. prosince 2012.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/41

7. Přílohu V lze přizpůsobit technickému a vědeckému pokro­ ku, a to i doplněním hodnot pro další způsoby výroby biopaliv v případě stejných nebo jiných surovin a změnou metodiky sta­ novené v části C. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním, se přijí­ mají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

Pokud jde o standardní hodnoty a metodiku stanovené v pří­ loze V, je třeba věnovat zvláštní pozornost:

— metodě započítávání odpadů a zbytků,

— metodě započítávání druhotných produktů,

— metodě započítávání kombinované výroby a

— statutu zbytků zemědělských plodin jako druhotných produktů.

Standardní hodnoty pro bionaftu z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje budou co nejdříve přezkoumány.

Jakákoli úprava seznamu standardních hodnot v příloze V nebo jeho doplnění musí splňovat tyto požadavky:

a) pokud je vliv některého faktoru na celkové emise malý, ane­ bo pokud je změna v omezeném rozsahu, anebo pokud ná­ klady na zjištění skutečných hodnot jsou vysoké či toto zjištění obtížné, standardní hodnoty budou stanoveny jako typické hodnoty běžných výrobních procesů;

b) ve všech ostatních případech se standardní hodnoty stanoví jako opatrný předpoklad oproti běžným výrobním procesům.

8. Stanoví se podrobné definice včetně technických specifika­ cí vyžadovaných pro kategorie uvedené v příloze V části C bodě 9. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

Článek 20

Prováděcí opatření

Prováděcí opatření uvedená v čl. 17 odst. 3 druhém pododstavci, čl. 18 odst. 3 třetím pododstavci, čl. 18 odst. 6 a 8, čl. 19 odst. 5, čl. 19 odst. 7 prvním pododstavci a čl. 19 odst. 8 řádně přihléd­ nou k účelu článku 7a směrnice 98/70/ES.

Článek 21

Zvláštní ustanovení týkající se energie z obnovitelných zdrojů v dopravě

1. Členské státy zajistí, aby veřejnost byla informována o do­ stupnosti všech různých obnovitelných zdrojů energie pro dopra­ vu a jejich výhodách z hlediska ochrany životního prostředí.

Pokud přídavky biopaliv ve směsích s deriváty minerálních olejů překročí 10 % objemu, vyžadují členské státy, aby byla tato sku­ tečnost vyznačena v prodejních místech.

2. Pro účely prokazování splnění vnitrostátních povinností vy­ užívat energii z obnovitelných zdrojů uložených provozovatelům a cíle ohledně využívání energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy uvedeného v čl. 3 odst. 4 se podíl biopaliv vy­ robených z odpadů, zbytků, nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin považuje za dvojnásob­ ný oproti ostatním biopalivům.

Článek 22

Podávání zpráv členskými státy

1. Každý členský stát předloží Komisi do 31. prosince 2011 a poté každé dva roky zprávu o pokroku při podporování a vy­ užívání energie z obnovitelných zdrojů. Šestá zpráva, která má být předložena do 31. prosince 2021, je poslední požadovanou zprávou.

Ve zprávě se podrobně uvede zejména:

a) odvětvové (elektřina, vytápění a chlazení a doprava) a celko­ vé podíly energie z obnovitelných zdrojů v předcházejících dvou kalendářních letech a opatření přijatá nebo plánovaná na vnitrostátní úrovni k podporování růstu energie z obno­ vitelných zdrojů s ohledem na orientační plán v příloze I čás­ ti B v souladu s článkem 5;

b) zavedení a fungování režimů podpory a jiných opatření k podpoře energie z obnovitelných zdrojů a jakýkoli vývoj opatření použitých s ohledem na opatření stanovená v národ­ ním akčním plánu členského státu pro energii z obnovitel­ ných zdrojů a informace o tom, jak je podporovaná elektřina rozdělena mezi konečné spotřebitele pro účely čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES;

c) jak případně členský stát rozvrhl své režimy podpory s cílem zohlednit způsoby využívání energie z obnovitelných zdro­ jů, které přinášejí dodatečné výhody ve vztahu k jiným srov­ natelným způsobům využití, ale mohou být nákladnější, včetně biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepotravinář­ ských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin;

d) fungování systému záruk původu pro elektřinu, vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie a opatření přijatá k zajištění spolehlivosti systému a jeho ochrany proti podvodům;

e) pokrok učiněný v hodnocení a zlepšení správních postupů k odstranění právních a jiných překážek rozvoje energie z obnovitelných zdrojů;

L 140/42 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

f) opatření přijatá k zajištění přenosu a distribuce elektřiny vy­ robené z obnovitelných zdrojů a ke zlepšení rámce nebo pra­ videl pro hrazení a sdílení nákladů uvedených v čl. 16 odst. 3;

g) vývoj dostupnosti a užití zdrojů biomasy pro energetické účely;

h) změny cen komodit a využívání půdy v rámci členského státu spojené se zvýšeným využitím biomasy a jiných forem ener­ gie z obnovitelných zdrojů;

i) vývoj a podíl biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepo­ travinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin;

j) odhadovaný dopad výroby biopaliv a biokapalin na biologic­ kou rozmanitost, vodní zdroje a kvalitu vody a půdy v člen­ ském státě;

k) odhadovaná čistá úspora emisí skleníkových plynů díky vy­ užívání energie z obnovitelných zdrojů;

l) jeho odhadovanou přebytečnou výrobu energie z obnovitel­ ných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by mohla být převedena do jiných členských států, jakož i odhadované možnosti společných projektů, a to do roku 2020;

m) odhadovanou poptávku po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby do roku 2020, a

n) informace o tom, jak byl odhadnut podíl biologicky rozloži­ telného odpadu v odpadu použitém k výrobě energie a jaké kroky byly podniknuty za účelem zlepšení a ověření těchto odhadů.

2. Při odhadu čisté úspory emisí skleníkových plynů při pou­ žívání biopaliv může členský stát pro účely zpráv uvedených v odstavci 1 použít typické hodnoty uvedené v příloze V částech A a B.

3. Ve své první zprávě členský stát upřesní, zda zamýšlí:

a) zřídit jediný správní orgán odpovědný za vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a poskytování pomoci žadatelům;

b) považovat žádosti o stavební povolení pro zařízení na výro­ bu energie z obnovitelných zdrojů za schválené, pokud schvalující orgán neodpoví ve stanovených lhůtách, nebo

c) uvádět v územním plánování zeměpisné polohy vhodné pro získávání energie z obnovitelných zdrojů a pro umístění za­ řízení pro ústřední vytápění a chlazení.

4. Členský stát může v jednotlivých zprávách opravovat údaje z předchozích zpráv.

Článek 23

Sledování a podávání zpráv Komisí

1. Komise sleduje původ biopaliv a biokapalin spotřebovaných ve Společenství a dopady jejich výroby, včetně dopadů v důsled­ ku nepřímých změn ve využívání půdy, na využívání půdy ve Společenství a v hlavních dodavatelských třetích zemích. Sle­ dování probíhá na základě zpráv členských států, předložených podle čl. 22 odst. 1, a zpráv příslušných třetích zemí, mezivlád­ ních organizací, vědeckých studií a jakýchkoli dalších příslušných informací. Komise také sleduje změny cen komodit spojené s vy­ užitím biomasy pro energii a jakékoli související pozitivní a ne­ gativní účinky na zajišťování potravin. Komise sleduje všechna zařízení, na která se vztahuje čl. 19 odst. 6.

2. Komise udržuje dialog a vyměňuje si informace se třetími zeměmi, výrobci biopaliv a spotřebitelskými organizacemi a ob­ čanskou společností ohledně provádění opatření v této směrnici, pokud jde o biopaliva a biokapaliny. V tomto rámci věnuje zvlášt­ ní pozornost dopadům, které by výroba biopaliv mohla mít na ceny potravin.

3. Na základě zpráv předložených členskými státy podle čl. 22 odst. 1 a sledování a analýzy uvedených v odstavci 1 tohoto člán­ ku podává Komise každé dva roky zprávu Evropskému parla­ mentu a Radě. První zprávu předloží v roce 2012.

4. Při podávání zpráv o úspoře emisí skleníkových plynů při používání biopaliv využije Komise hodnoty nahlášené členskými státy a zhodnotí, zda a jak se odhad změní, započítají-li se dru­ hotné produkty v rámci substitučního přístupu.

5. Komise ve své zprávě provede analýzu zejména:

a) výhod a nákladů týkajících se různých biopaliv z hlediska ži­ votního prostředí, účinků dovozních politik Společenství na ně, aspektů zabezpečení dodávek energie a možností zajistit vyrovnaný přístup mezi domácí výrobou a dovozem;

b) dopadů zvýšené poptávky po biopalivech na udržitelnost ve Společenství a ve třetích zemích, přičemž posoudí dopady na hospodářství a životní prostředí, včetně dopadů na biologic­ kou rozmanitost;

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/43

c) rámce umožňujícího vědecky objektivním způsobem určit zeměpisné oblasti s vysokou hodnotou biologické rozmani­ tosti, na které se nevztahuje čl. 17 odst. 3;

d) dopadů zvýšené poptávky po biomase na odvětví využívající biomasu a

e) dostupnosti biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepotra­ vinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vlák­ novin a

f) nepřímých změn ve využívání půdy ve vztahu ke všem způ­ sobům výroby.

Komise případně navrhne opravná opatření.

6. Na základě zpráv předložených členskými státy podle čl. 22 odst. 3 Komise provede analýzu účinnosti opatření přijatých člen­ skými státy ohledně zřízení jediného správního orgánu odpověd­ ného za vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení a za poskytování pomoci žadatelům.

7. S cílem zlepšit financování a koordinaci za účelem dosažení cíle 20 % podílu uvedeného v čl. 3 odst. 1 Komise předloží do 31. prosince 2010 analýzu a akční plán pro energii z obnovitel­ ných zdrojů zaměřený zejména na:

a) lepší využívání strukturálních fondů a rámcových programů;

b) lepší a zvýšené využívání finančních prostředků od Evropské investiční banky a dalších veřejných finančních institucí a

c) lepší přístup k rizikovému kapitálu, zejména analyzováním proveditelnosti prostředků na sdílení rizik u investic do ener­ gie z obnovitelných zdrojů v rámci Společenství, obdobně jako je tomu u fondu celosvětové energetické účinnosti a ob­ novitelné energie (GEEREF), který je zaměřen na třetí země;

d) lepší koordinaci vnitrostátní finanční podpory a finanční podpory Společenství a další formy podpory a

e) lepší koordinaci při podpoře iniciativ zaměřených na energii z obnovitelných zdrojů, jejichž úspěch závisí na činnosti ak­ térů v několika členských státech.

8. Do 31. prosince 2014 Komise předloží zprávu, která se za­ měří zejména na tyto aspekty:

a) přezkum minimálních prahů úspor skleníkových plynů, které budou uplatňovány od data uvedeného v čl. 17 odst. 2 druhém pododstavci na základě posouzení dopadů, přičemž vezme v úvahu zejména technologický rozvoj, dostupné

technologické postupy a dostupnost biopaliv první a druhé generace s vysokou úrovní úspor emisí skleníkových plynů;

b) ohledně cíle uvedeného v čl. 3 odst. 4 na přezkum:

i) nákladové efektivnosti opatření, která mají být provede­ na pro dosažení tohoto cíle provedena,

ii) posouzení možnosti dosáhnout tohoto cíle při součas­ ném zajištění udržitelnosti výroby biopaliv ve Společen­ ství a ve třetích zemích, přičemž posoudí dopady na hospodářství a životní prostředí a dopady sociální, včetně nepřímých účinků a dopadů na biologickou roz­ manitost, jakož i komerční dostupnost biopaliv druhé generace,

iii) dopadů provádění uvedeného cíle na dostupnost potra­ vin za přijatelné ceny,

iv) komerční dostupnosti elektrických a hybridních vozidel a vozidel na vodíkový pohon, jakož i metodiky vybrané pro výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů spo­ třebované v dopravě,

v) hodnocení konkrétních podmínek na trhu se zvláštním ohledem na ty trhy, kde pohonné hmoty představují více než polovinu konečné spotřeby energie, a trhy, které jsou zcela závislé na dovážených biopalivech;

c) hodnocení provádění této směrnice, zejména pokud jde o mechanismy spolupráce s cílem zajistit, aby tyto mecha­ nismy členským státům umožňovaly pokračovat v používá­ ní vnitrostátních systémů podpory uvedených v čl. 3 odst. 3, a současně jim umožnily plnit národní cíle vymezené v pří­ loze I na základě co nejlepšího poměru nákladů a přínosů, hodnocení technologického rozvoje a závěrů, jež mají být vy­ pracovány za účelem dosažení cíle 20 % podílu energie z ob­ novitelných zdrojů na úrovni Společenství.

Komise na základě této zprávy v případě potřeby předloží Evrop­ skému parlamentu a Radě návrhy týkající se výše uvedených aspektů, a zejména:

— pokud jde o písmeno a), úpravy minimálních úspor emisí skleníkových plynů podle uvedeného písmene a

— pokud jde o písmeno c), vhodných úprav opatření ke spolu­ práci stanovených touto směrnicí, aby se zlepšila jejich účin­ nost za účelem dosažení cíle 20 % podílu. Tyto návrhy nesmí ovlivnit cíl 20 % podílu ani kontrolu vnitrostátních režimů podpory a mechanismů spolupráce ze strany členských států.

L 140/44 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

9. V roce 2018 Komise předloží plán pro obnovitelné zdroje energie pro období po roce 2020.

Tento plán bude případně doprovázen návrhy Evropskému pa­ rlamentu a Radě pro období po roce 2020. Plán přihlédne ke zku­ šenostem se zaváděním této směrnice a k technologickému rozvoji v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

10. V roce 2021 Komise předloží hodnotící zprávu o uplat­ ňování této směrnice. Tato zpráva zejména zhodnotí, jaký vliv mají následující aspekty na dosažení národních cílů uvedených v příloze I členskými státy na základě co nejlepšího poměru ná­ kladů a přínosů:

a) postup přípravy předběžných odhadů národních akčních plá­ nů pro energii z obnovitelných zdrojů;

b) účinnost mechanismů spolupráce;

c) technologický rozvoj v oblasti energie z obnovitelných zdro­ jů, včetně rozvoje používání biopaliv v obchodní letecké dopravě;

d) účinnost vnitrostátních mechanismů podpory a

e) závěry zpráv Komise uvedených v odstavcích 8 a 9.

Článek 24

Platforma pro transparentnost

1. Komise vytvoří veřejnou online platformu pro transparent­ nost. Tato platforma slouží ke zvýšení transparentnosti a k usnad­ nění a podpoře spolupráce mezi členskými státy, zejména v případě statistických převodů podle článku 6 a společných pro­ jektů podle článků 7 a 9. Platformu lze navíc využít ke zveřejnění důležitých informací, o nichž se Komise a členské státy domníva­ jí, že mají zásadní význam z hlediska této směrnice a dosažení jejích cílů.

2. Komise zveřejní v rámci platformy pro transparentnost ná­ sledující informace, případně v souhrnné podobě, při zachování důvěrnost informací citlivých z obchodního hlediska:

a) národní akční plány členských států pro energii z obnovitel­ ných zdrojů;

b) dokumenty členských států s předběžnými odhady podle čl. 4 odst. 3 doplněné co nejdříve o souhrnné informace Ko­ mise o přebytečné výrobě a odhadované poptávce po dovozu;

c) nabídky členských států na spolupráci v podobě statistických převodů nebo společných projektů, na žádost příslušného členského státu;

d) informace uvedené v čl. 6 odst. 2 o statistických převodech mezi členskými státy;

e) informace uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3, čl. 9 odst. 4 a 5 o spo­ lečných projektech;

f) zprávy členských států uvedené v článku 22;

g) zprávy Komise uvedené v čl. 23 odst. 3.

Na žádost členského státu předkládajícího informace však Komi­ se nezveřejní dokumenty členských států s předběžnými odhady podle čl. 4 odst. 3 nebo informace obsažené ve zprávách jednot­ livých členských států podle čl. 22 odst. 1 písm. l) a m).

Článek 25

Výbory

1. Komisi je nápomocen Výbor pro obnovitelné zdroje ener­ gie s výjimkou případů uvedených v odstavci 2.

2. V záležitostech týkajících se udržitelnosti biopaliv a bioka­ palin je Komisi nápomocen Výbor pro udržitelnost biopaliv a biokapalin.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 26

Změny a zrušení

1. Ve směrnici 2001/77/ES se článek 2, čl. 3 odst. 2 a články 4 až 8 zrušují s účinkem ode dne 1. dubna 2010.

2. Ve směrnici 2003/30/ES se článek 2, čl. 3 odst. 2, 3 a 5 a články 5 a 6 zrušují s účinkem ode dne 1. dubna 2010.

3. Směrnice 2001/77/ES a směrnice 2003/30/ES se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2012.

Článek 27

Provedení

1. Aniž jsou dotčeny čl. 4 odst. 1, 2 a 3, uvedou členské státy v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení sou­ ladu s touto směrnicí do 5. prosince 2010.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/45

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úřed­ ním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnit­ rostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 28

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 29

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 23. dubna 2009.

Za Evropský parlament předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu předseda

P. NEČAS

(1)

L 140/46 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

PŘÍLOHA I

Celkové národní cíle určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020

(1) Aby bylo možné splnit vnitrostátní cíle stanovené v této příloze, zdůrazňuje se, že v rámci Pokynů pro státní podpory v oblasti ochrany životního prostředí je uznána trvalá potřeba vnitrostátních mechanismů na podporu energie z obnovitelných zdrojů.

A. Celkové národní cíle

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie

v roce 2005 (S2005)

Cílová hodnota podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné

spotřebě energie v roce 2020 (S2020)

Belgie 2,2 % 13 %

Bulharsko 9,4 % 16 %

Česká republika 6,1 % 13 %

Dánsko 17,0 % 30 %

Německo 5,8 % 18 %

Estonsko 18,0 % 25 %

Irsko 3,1 % 16 %

Řecko 6,9 % 18 %

Španělsko 8,7 % 20 %

Francie 10,3 % 23 %

Itálie 5,2 % 17 %

Kypr 2,9 % 13 %

Lotyšsko 32,6 % 40 %

Litva 15,0 % 23 %

Lucembursko 0,9 % 11 %

Maďarsko 4,3 % 13 %

Malta 0,0 % 10 %

Nizozemsko 2,4 % 14 %

Rakousko 23,3 % 34 %

Polsko 7,2 % 15 %

Portugalsko 20,5 % 31 %

Rumunsko 17,8 % 24 %

Slovinsko 16,0 % 25 %

Slovenská republika 6,7 % 14 %

Finsko 28,5 % 38 %

Švédsko 39,8 % 49 %

Spojené království 1,3 % 15 %

B. Orientační plán

Orientační plán uvedený v čl. 3 odst. 2 sestává z těchto podílů energie z obnovitelných zdrojů:

S2005 + 0,20 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2011 až 2012;

S2005 + 0,30 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2013 až 2014;

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/47

S2005 + 0,45 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2015 až 2016 a

S2005 + 0,65 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2017 až 2018,

kde

S2005 je podíl v daném členském státě v roce 2005 uvedený v tabulce v části A

a

S2020 je podíl v daném členském státě v roce 2020 uvedený v tabulce v části A.

Q N(norm)

= CN × [ ∑ i=N–14

N Qi Ci

] / 15

Q N(norm)

= CN+CN–1

2 ×

i=Nn

N

Qi

j=Nn

N (Cj+Cj–12 )

L 140/48 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

PŘÍLOHA II

Normalizační pravidlo pro zohlednění elektřiny vyrobené z hydrotermální a aerotermální energie

Pro zohlednění elektřiny vyrobené z hydrotermální energie v daném členském státě se použije následující pravidlo:

kde

N = je referenční rok;

QN(norm) = je pro účely výpočtu normalizované množství elektřiny vyrobené ve všech vodních elektrárnách členského státu v roce N;

Qi = je množství elektřiny skutečně vyrobené v roce i ve všech vodních elektrárnách členského státu, vyjádřené v GWh, kromě elektřiny vyrobené v přečerpávacích elektrárnách využívajících vodu, kterou předtím vy­ pumpovaly;

Ci = je celkový instalovaný výkon všech vodních elektráren členského státu, bez přečerpávacích elektráren, na konci roku i, vyjádřený v MW.

Pro zohlednění elektřiny vyrobené z aerotermální energie v daném členském státě se použije následující pravidlo:

kde

N = je referenční rok;

QN(norm) = je pro účely výpočtu normalizované množství elektřiny vyrobené ve všech větrných elektrárnách členského státu v roce N;

Qi = je množství elektřiny skutečně vyrobené v roce i ve všech větrných elektrárnách členského státu, vyjádřené v GWh;

Cj = je celkový instalovaný výkon všech větrných elektráren členského státu na konci roku j, vyjádřený v MW;

n = je 4 nebo počet roků předcházejících roku N, u nichž jsou pro daný členský stát k dispozici údaje týkající se kapacity a výroby, podle toho, která hodnota je nižší.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/49

PŘÍLOHA III

Energetický obsah paliv používaných v odvětví dopravy

Palivo Energetický obsah ve váhové

jednotce (spodní výhřevnost v MJ/kg)

Energetický obsah v objemové jednotce

(spodní výhřevnost v MJ/l)

Bioethanol (ethanol z biomasy) 27 21

Bio-ETBE (ethyl-terc.-butyl-ether vyrobený z bioethanolu) 36 (z toho 37 % z obno­ vitelných zdrojů)

27 (z toho 37 % z obnovi­ telných zdrojů)

Biomethanol (methanol z biomasy, používaný jako biopalivo) 20 16

Bio-MTBE (methyl-terc.-butyl-ether vyrobený z biomethanolu) 35 (z toho 22 % z obno­ vitelných zdrojů)

26 (z toho 22 % z obnovi­ telných zdrojů)

Bio-DME (dimethylether z biomasy, používaný jako biopalivo) 28 19

Bio-TAEE (terc.-amyl-ethyl-ether vyrobený z bioethanolu) 38 (z toho 29 % z obno­ vitelných zdrojů)

29 (z toho 29 % z obnovi­ telných zdrojů)

Biobutanol (butanol z biomasy, používaný jako biopalivo) 33 27

Bionafta (methylester vyrobený z rostlinného nebo živočišného oleje, resp. tuku, o jakosti motorové nafty, používaný jako bio­ palivo)

37 33

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou (synte­ tický uhlovodík nebo směs syntetických uhlovodíků vyrobená z biomasy)

44 34

Hydrogenačně upravený rostlinný olej (rostlinný olej upravený pomocí vodíku za tepla)

44 34

Čistý rostlinný olej (olej vyrobený z olejnatých rostlin lisováním, extrakcí nebo obdobnými postupy, surový nebo rafinovaný, ale chemicky neupravený, jehož kvalita vyhovuje danému typu mo­ toru a odpovídajícím požadavkům týkajícím se emisí)

37 34

Bioplyn (plynná pohonná hmota vyrobená z biomasy a/nebo z biologicky rozložitelné části, kterou je možno vyčistit na kva­ litu zemního plynu a používat jako biopalivo, případně dřevo­ plyn)

50 —

Benzin 43 32

Motorová nafta 43 36

L 140/50 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

PŘÍLOHA IV

Vydávání osvědčení osobám provádějícím instalaci

Systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvalifikace podle čl. 14 odst. 3 vycházejí z těchto kritérií:

1. Postup vydávání osvědčení nebo získávání kvalifikace musí být transparentní a jasně definovaný členským státem nebo jím pověřeným správním orgánem.

2. Osobám provádějícím instalaci zařízení na biomasu, tepelných čerpadel, mělkých geotermálních a solárních fotovol­ taických a solárních tepelných zařízení se udělí osvědčení na základě absolvování akreditovaného školicího programu nebo jej udělí akreditovaný poskytovatel školicího programu.

3. Akreditaci školicí programu nebo poskytovatele školicího programu provádí členský stát nebo jím pověřený správní orgán. Akreditační orgán musí zajistit, že školicí program organizovaný příslušným poskytovatelem má zaručenou kontinuitu a regionální nebo celostátní působnost. Poskytovatel programu musí mít k dispozici odpovídající technické vybavení nezbytné pro praktický výcvik, včetně určitého laboratorního vybavení nebo odpovídajícího zařízení pro praktický výcvik. Kromě základního školení musí poskytovatel programu také organizovat kratší opakovací kurzy za­ bývající se aktuálními otázkami včetně nových technologií, aby mohl zajistit celoživotní doškolování osob pro­ vádějících instalaci. Poskytovatelem programu může být výrobce zařízení nebo systémů, instituce nebo asociace.

4. Školení, jehož výsledkem je získání osvědčení nebo kvalifikace osobou provádějící instalaci, musí zahrnovat teoretický výklad i praktický výcvik. Na konci školení musí mít osoba provádějící instalaci dovednosti potřebné k instalaci pří­ slušného zařízení a systémů tak, aby byla schopna splnit požadavky zákazníka kladené na výkon a spolehlivost, pro­ kazovat řemeslnou zručnost a musí být schopna dodržovat všechny příslušné předpisy a normy včetně předpisů o energetickém a ekologickém značení.

5. Školicí kurz musí být ukončen závěrečnou zkouškou podmiňující udělení příslušného osvědčení nebo kvalifikace. Zkouška musí zahrnovat praktické vyhodnocení úspěšné instalace kotlů nebo kamen na biomasu, tepelných čerpadel, mělkých geotermálních zařízení, solárních fotovoltaických nebo solárních tepelných systémů.

6. Systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvalifikace podle čl. 14 odst. 3 náležitým způsobem zohlední tyto zásady:

a) Akreditované školicí programy by se měly nabízet osobám provádějícím instalaci, které mají praktické zkušenosti a které absolvovaly nebo právě absolvují následující typy školení:

i) v případě osob instalujících kotle a kamna na biomasu: povinně vyučen jako instalatér, potrubář, mechanik tepelných zařízení nebo mechanik sanitárních, tepelných nebo chladících zařízení,

ii) v případě osob instalujících tepelná čerpadla: povinně vyučen jako instalatér nebo technik chladících zaří­ zení se základními elektrikářskými a instalatérskými dovednostmi (řezání, svařování a lepení trubek, tepelná izolace potrubí, těsnění, zkoušky těsnosti potrubí a instalace tepelných nebo chladících zařízení),

iii) v případě osob instalujících solární fotovoltaické nebo solární tepelné systémy: povinně vyučen jako insta­ latér nebo elektrikář s instalatérskou, elektrikářskou a pokrývačskou praxí včetně praxe v oboru sváření a le­ pení trubek, v oboru těsnění, zkoušek těsnosti potrubí, schopnosti v oboru připojování elektrických přívodů, znalost základních pokrývačských materiálů, znalost oplechování/olemování a těsnících postupů nebo

iv) odborný výcvik, kterým osoba získá dovednosti odpovídající tříletému vzdělání v oblastech vyjmenovaných v písmenech a), b) nebo c), včetně teoretického školení a praktického výcviku.

b) Teoretická část školení osob provádějících instalaci kotlů a kamen na biomasu by měla poskytnout přehled si­ tuace na trhu s biomasou a zahrnovat ekologické aspekty, paliva vyráběná z biomasy, logistiku, protipožární ochranu, příslušné dotace, techniky spalování, systémy zapalování, optimální hydraulická řešení, porovnání ná­ kladů a ziskovosti, jakož i konstrukci, instalaci a údržbu kotlů a kamen na biomasu. Školení by také mělo po­ skytnout dobrou znalost případných evropských norem platných v oblasti technologie a paliv vyráběných z biomasy, např. pelet, jakož i znalost vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství vzta­ hující se na biomasu.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/51

c) Teoretická část školení osob instalujících tepelná čerpadla by měla poskytnout přehled situace na trhu tepelných čerpadel a zahrnovat témata geotermálních zdrojů a teplot povrchových tepelných zdrojů v různých oblastech, identifikaci půd a podloží z hlediska tepelné vodivosti, dále předpisy týkající se využívání geotermálních zdrojů, využitelnost tepelných čerpadel v budovách a určení nejvhodnějšího systému tepelných čerpadel, dále znalosti o technických požadavcích jednotlivých tepelných čerpadel, jejich bezpečnosti, filtraci vzduchu, propojení se zdro­ jem tepla a dispozičním řešení systému. Školení by rovněž mělo poskytnout dobrou znalost případných evrop­ ských norem platných pro tepelná čerpadla, příslušných vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství. Školená osoba by měla prokázat následující klíčové dovednosti:

i) základní pochopení fyzikálních a provozních principů tepelného čerpadla, včetně charakteristik jeho tepel­ ného cyklu: souvislost mezi dolními teplotami tepelné jímky, horními teplotami tepelného zdroje a účin­ ností celého systému, stanovení topného faktoru (coefficient of performance, COP) a faktoru sezónní účinnosti (seasonal performance factor, SPF),

ii) pochopení významu jednotlivých prvků a jejich funkce v rámci tepelného cyklu čerpadla, včetně kompre­ soru, expanzního ventilu, výparníku, kondenzátoru, armatur a spojovacích prvků, mazacího oleje, chladiva, možného přehřátí, ochlazení a podchlazení tepelného čerpadla, a

iii) schopnost zvolit typ a velikost komponent pro typické instalace, včetně stanovení typických hodnot tepel­ ného zatížení různých budov a hodnot pro přípravu horké vody na základě údajů o spotřebě energie, sta­ novení potřebného výkonu tepelného čerpadla pro tento účel podle tepelné kapacity budovy a podle přerušitelné dodávky proudu; stanovení prvků a objemu vyrovnávací nádrže a integrace doplňkového (bi­ valentního) topného systému.

d) Teoretická část školení osob instalujících solární fotovoltaické a solární tepelné prvky by měla poskytnout pře­ hled situace na trhu solárních prvků a porovnání nákladů a ziskovosti a měla by zahrnovat ekologické aspekty, komponenty, charakteristiky a dimenzování solárních systémů, výběr přesných systémů a určení rozměrů jed­ notlivých komponent, stanovení tepelných požadavků, protipožární předpisy, příslušné dotace a konstrukci, in­ stalaci a údržbu solárních fotovoltaických a solárních tepelných systémů. Školení by rovněž mělo poskytnout dobré znalosti případných evropských norem platných pro danou technologii, jakož i certifikačních zásad, např. Solar Keymark, stejně jako odpovídající znalost vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společen­ ství. Osoba instalující solární fotovoltaické a solární tepelné prvky by měla prokázat následující klíčové dovednosti:

i) schopnost bezpečně pracovat s požadovanými nástroji a požadovaným zařízením při dodržování bezpeč­ nostních předpisů a norem, schopnost identifikovat nebezpečí spojená s instalatérskou, elektrikářskou a další činností při instalaci solárních zařízení,

ii) schopnost identifikovat systémy a jejich prvky specifické pro aktivní a pasivní systémy, včetně jejich mecha­ nické konstrukce, a schopnost rozhodnout o umístění komponent i rozvržení a konfiguraci systému,

iii) schopnost určit požadovanou plochu instalace, orientaci a náklon solárních fotovoltaických prvků a prvků pro solární ohřev vody s přihlédnutím k možnému zastínění, oslunění, strukturální integritě a vhodnosti in­ stalace pro danou budovu nebo dané klima a schopnost určit různé metody instalace vhodné pro rozmanité typy střech, včetně kompletního systémového zařízení požadovaného pro vyváženou instalaci, a

iv) specificky ve spojení s instalací solárních fotovoltaických systémů schopnost přizpůsobit schéma elektric­ kého zapojení včetně stanovení proudů, schopnost zvolit vhodné typy vodičů a charakteristiky elektrických obvodů, stanovení vhodné velikosti, charakteristiky a umístění veškerého instalovaného zařízení a všech sub­ systémů včetně výběru vhodného propojovacího místa.

e) Osvědčení vydané osobě provádějící instalaci by mělo být časově omezeno tak, že k jeho prodloužení bude ne­ zbytný opakovací seminář nebo kurz.

(1)

L 140/52 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

PŘÍLOHA V

Pravidla pro výpočet dopadů skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a referenčních fosilních paliv

A. Typické a standardní hodnoty platné pro biopaliva, jsou-li vyrobena s nulovými čistými emisemi uhlíku v důsledku změny ve využí­ vání půdy

Způsob výroby biopaliva Typické úspory emisískleníkových plynů Standardní úspory emisí

skleníkových plynů

Ethanol z řepy cukrové 61 % 52 %

Ethanol z pšenice (procesní palivo nespecifikováno) 32 % 16 %

Ethanol z pšenice (lignit jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

23 % 16 %

Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenč­ ním kotli)

45 % 34 %

Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v kogene­ rační jednotce)

53 % 47 %

Ethanol z pšenice (sláma jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

69 % 69 %

Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství (zemní plyn jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

56 % 49 %

Ethanol z cukrové třtiny 71 % 71 %

Podíl z obnovitelných zdrojů ethyl-terc.-butyl-etheru (ETBE) Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u terc.-amyl-ethyl-etheru (TAEE) Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu

Bionafta z řepkového semene 45 % 38 %

Bionafta ze slunečnice 58 % 51 %

Bionafta ze sojových bobů 40 % 31 %

Bionafta z palmového oleje (proces nespecifikován) 36 % 19 %

Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním methanu ve výrobně)

62 % 56 %

Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného (*) oleje, resp. tuku

88 % 83 %

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene 51 % 47 %

Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej 65 % 62 %

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces nespecifikován)

40 % 26 %

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces se zachycováním methanu ve výrobně)

68 % 65 %

Čistý rostlinný olej z řepkového semene 58 % 57 %

Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn

80 % 73 %

Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn 84 % 81 %

Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn 86 % 82 %

(*) Nezahrnuje živočišný olej, resp. tuk, pocházející z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 3 v sou­ ladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší pro­ dukty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu

(1) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1.

.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/53

B. Odhadované typické a standardní hodnoty pro budoucí biopaliva, která nebyla v lednu 2008 na trhu nebo byla na trhu pouze v za­ nedbatelném množství, byla-li vyrobena s nulovými čistými emisemi uhlíku v důsledku změny ve využívání půdy

Způsob výroby biopaliva Typické úspory emisískleníkových plynů Standardní úspory emisí

skleníkových plynů

Ethanol z pšeničné slámy 87 % 85 %

Ethanol z odpadního dřeva 80 % 74 %

Ethanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin 76 % 70 %

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva

95 % 95 %

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin

93 % 93 %

dimethylether (DME) z odpadního dřeva 95 % 95 %

DME z cíleně pěstovaných energetických dřevin 92 % 92 %

Methanol z odpadního dřeva 94 % 94 %

Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin 91 % 91 %

Podíl z obnovitelných zdrojů methyl-terc.-butyl-etheru (MTBE) Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

C. Metodika

1. Emise skleníkových plynů z výroby a použití paliv, biopaliv a biokapalin v dopravě se vypočítají z tohoto vzorce:

E = eec + el + ep + etd + eu esca eccs eccr eee,

kde

E = celkové emise z používání daného paliva;

eec = emise původem z těžby nebo pěstování surovin;

el = anualizované emise původem ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy;

ep = emise původem ze zpracování;

etd = emise původem z přepravy a distribuce;

eu = emise původem z používání daného paliva;

esca = úspora emisí vyvolané nahromaděním uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům;

eccs = úspora emisí vyvolané zachycením, sekvestrací a geologickým ukládáním uhlíku;

eccr = úspora emisí vyvolané zachycením a náhradou uhlíku; a

eee = úspora emisí v důsledku přebytečné elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny.

Emise z výroby strojního a jiného zařízení se neberou v úvahu.

2. Emise skleníkových plynů z paliv, E, se vyjadřují jako ekvivalent gramů CO2 na jeden MJ paliva: g CO2eq/MJ.

3. Odchylně od bodu 2 je možno u paliv používaných v odvětví dopravy hodnoty vypočtené jako g CO2eq/MJ upra­ vit s přihlédnutím k rozdílům mezi palivy v hodnotě vykonané užitečné práce vyjádřené jako km/MJ. Takovou úpravu je možno uskutečnit jen v případě, že existují důkazy o rozdílech ve vykonané užitečné práci.

4. Úspora emisí skleníkových plynů vyvolané při používání biopaliv a biokapalin se vypočítají takto:

ÚSPORY = (EF EB)/EF,

kde

EB = celkové emise z biopaliva nebo biokapaliny a

EF = celkové emise z referenčního fosilního paliva.

(1)

L 140/54 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

5. Skleníkovými plyny pro účely bodu 1 jsou CO2, N2O a CH4. Při výpočtu ekvivalentu CO2 se uvažované plyny hod­ notí takto:

CO2: 1

N2O: 296

CH4: 23

6. Do emisí původem z těžby nebo pěstování surovin, eec, se započtou emise pocházející ze samotného procesu těž­ by nebo pěstování, emise ze získání surovin, emise z odpadu a úniků a emise původem z výroby chemikálií nebo produktů použitých při těžbě nebo pěstování. Zachycování CO2 při pěstování surovin je vyloučeno. Prokázané úspory emisí skleníkových plynů v důsledku spalování odpadního plynu při těžbě ropy kdekoli na světě se ode­ čítají. Jako alternativu skutečných hodnot emisí z pěstování surovin lze použít odhady úrovně těchto emisí, které je možno získat z používaných průměrných hodnot vypočtených pro geografické plochy rozsahu menšího než u ploch používaných pro výpočet standardních hodnot.

7. Anualizované hodnoty emisí pocházejících ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy, el, se vypočtou rozdělením celkových emisí rovnoměrně mezi dvacet let. Pro výpočet těchto emisí se použije násle­ dující pravidlo:

el = (CSR CSA) × 3,664 × 1/20 × 1/P eB

(1) Kvocient získaný vydělením molekulové hmotnosti CO2 (44,010 g/mol) molekulovou hmotností uhlíku (12,011 g/mol) se rovná 3,664.

,

kde

el = anualizované emise skleníkových plynů původem ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve vy­ užívání půdy (vyjádřené jako ekvivalentní hmotnost CO2 na jednotku energie biopaliva);

CSR = zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s referenčním využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost uh­ líku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu tak vegetaci). Za referenční využívání půdy se považuje vy­ užívání půdy v lednu 2008 nebo 20 let před získáním suroviny podle toho, který údaj je novější;

CSA = zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená se skutečným využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost uh­ líku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu tak vegetaci). V případech, kdy dochází k hromadění zásob uhlíku po dobu přesahující jeden rok, stanoví se hodnota činitele CSA jako odhad zásoby na jednotku plo­ chy za období dvaceti let nebo v době zralosti plodiny, a to podle toho, která situace nastane dříve;

P = produktivita plodiny (vyjádřená jako energie biopaliva nebo biokapaliny na jednotku plochy za rok) a

eB = bonus ve výši 29 gCO2eq/MJ biopaliva nebo jiné biokapaliny, pokud je biomasa získávána ze znehod­ nocené půdy, která prošla obnovou, za podmínek stanovených v bodě 8.

8. Bonus ve výši 29 gCO2eq/MJ se přidělí, pokud je prokázáno, že daná půda:

a) nebyla v lednu roku 2008 využívána k zemědělským nebo jakýmkoli jiným činnostem a

b) spadá do jedné z těchto kategorií:

i) půda závažným způsobem znehodnocená, včetně takové půdy dříve využívané k zemědělským účelům,

ii) silně kontaminovaná půda.

Bonus ve výši 29 gCO2eq/MJ se použije pro období maximálně 10 let od doby, kdy došlo k přeměně půdy na ze­ mědělsky využívanou půdu, a to za předpokladu, že je zajištěn pravidelný nárůst zásob uhlíku, jakož i značné sní­ žení eroze u půd spadajících do bodu i) a snížení kontaminace u půd spadajících do bodu ii).

9. Kategorie uvedené v bodě 8 písm. b) jsou vymezeny takto:

a) „půdami závažným způsobem znehodnocenými“ se rozumí půdy, jež byly po značnou dobu výrazně zaso­ leny nebo vykazují obzvláště nízký obsah organických látek a jež jsou závažným způsobem erodované;

b) „půdami silně kontaminovanými“ se rozumí půdy, které nejsou vzhledem ke kontaminaci vhodné k pěsto­ vání potravin nebo krmiv.

Tyto půdy zahrnují půdy, které byly předmětem rozhodnutí Komise podle čl. 18 odst. 4 čtvrtého pododstavce.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/55

10. Komise do 31. prosince 2009 přijme pokyny pro výpočet zásob uhlíku v půdě vycházející z pokynů IPCC z roku 2006 pro národní inventury skleníkových plynů – svazku 4. Pokyny Komise slouží jako základ pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely této směrnice.

11. Emise původem ze zpracování, ep, zahrnují emise z vlastního procesu zpracování, dále emise původem z odpadů a úniků a rovněž emise z výroby chemikálií nebo výrobků použitých při zpracování.

Při zohlednění spotřeby elektřiny, která není generována přímo v zařízení vyrábějícím příslušné palivo, se před­ pokládá, že intenzita emisí skleníkových plynů z její výroby a distribuce se rovná průměrné intenzitě emisí skleníkových plynů při výrobě a distribuci elektřiny v dané oblasti. Odchylně od tohoto pravidla mohou výrobci pro elektřinu vyrobenou samostatným zařízením generujícím elektřinu použít průměrnou hodnotu platnou pro dané zařízení, pokud není připojeno k rozvodné soustavě.

12. Emise z přepravy a distribuce, etd, zahrnují emise pocházející z přepravy a skladování surovin a polotovarů i ze skladování a distribuce konečného výrobku. Tento bod se nevztahuje na emise z přepravy a distribuce zohledňo­ vané podle bodu 6.

13. Emise pocházející z použití paliva, eu, se pokládají u biopaliv a biokapalin za rovné nule.

14. Úspora emisí vyvolané zachycením a geologickým ukládáním uhlíku, eccs, které již nebyly započítány do ep, se ome­ zují na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení a sekvestrace emitovaného CO2 v přímé souvislosti se zís­ káváním, přepravou, zpracováním a distribucí paliva.

15. Úspora emisí vyvolané zachycením a náhradou uhlíku, eccr, se omezují na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení CO2, jehož uhlík pochází z biomasy a používá se k náhradě CO2 z fosilních paliv používaného v sou­ vislosti s komerčními výrobky a službami.

16. Úspora emisí v důsledku přebytečné elektřiny z kombinované výroby, eee, se berou v úvahu ve vztahu k přeby­ tečné elektřině generované zařízením na výrobu paliva využívajícím kogenerační princip, ovšem s výjimkou pří­ padů, kdy palivo používané v kogeneračním cyklu představuje druhotný produkt, který není zbytkem zemědělské plodiny. Při zohlednění této přebytečné elektřiny se předpokládá, že kapacita kogenerační jednotky je rovna mi­ nimální kapacitě potřebné k tomu, aby kogenerační jednotka dodávala tepelnou energii nezbytnou pro výrobu předmětného paliva. Úspora emisí skleníkových plynů související s touto přebytečnou elektřinou se pokládají za rovné množství skleníkových plynů, které by byly emitovány při výrobě stejného množství elektřiny v elektrárně s využitím stejného paliva, jaké se používá v kogenerační jednotce.

17. V případech, kdy v procesu výroby paliva vzniká kombinace paliva, pro které se počítají emise, a jednoho nebo několika dalších produktů („druhotných produktů“), rozdělí se emise skleníkových plynů mezi palivo (nebo jeho odpovídající meziprodukty) a druhotné produkty v poměru k jejich energetickému obsahu (stanovenému u dru­ hotných produktů s výjimkou elektřiny jako spodní výhřevnost).

18. Pro účely výpočtu uvedeného v bodě 17 se emise takto rozdělované počítají jako eec + el plus ty podíly ep, etd a eee, které se vztahují na výrobní kroky předcházející výrobnímu kroku, ve kterém vzniká předmětný druhotný pro­ dukt, včetně tohoto kroku. Došlo-li k přiřazení emisí druhotným produktům v některém z předchozích výrobních kroků životního cyklu, použije se pro předmětný účel místo těchto celkových emisí jen podíl těchto emisí přiřa­ zený v posledním z těchto výrobních kroků meziproduktu vyráběného paliva.

V případě biopaliv a biokapalin se pro účely tohoto výpočtu zohlední všechny druhotné produkty včetně elek­ třiny, na kterou se nevztahuje bod 16, s výjimkou zbytků zemědělských plodin včetně slámy, bagasy, plev, kuku­ řičných klasů a ořechových skořápek. Energetický obsah těch druhotných produktů, jejichž energetický obsah je záporný, se pokládá pro účely výpočtu za nulový.

Emise skleníkových plynů z odpadů, zbytků zemědělských plodin včetně slámy, bagasy, plev, kukuřičných klasů a ořechových skořápek a zbytků, které pocházejí ze zpracovatelských řetězců, včetně surového glycerinu (gly­ cerin, který není rafinován), se považují v celém životním cyklu těchto odpadů a zbytků až do doby jejich získání za nulové.

V případě paliv vyráběných v rafinériích se pro účely výpočtu podle bodu 17 pokládá za analyzovanou jednotku tato rafinérie.

19. V případě biopaliv se pro účely výpočtu podle bodu 4 použije jako hodnota EF referenčního fosilního paliva po­ slední známá skutečná hodnota průměrných emisí z fosilní složky benzinu a motorové nafty spotřebované ve Spo­ lečenství tak, jak se uvádí podle ustanovení směrnice 98/70/ES. Nejsou-li tyto údaje k dispozici, použije se hodnota 83,8 g CO2eq/MJ.

L 140/56 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

V případě biokapalin používaných k výrobě elektřiny se pro účely výpočtu podle bodu 4 jako hodnota EF refe­ renčního fosilního paliva použije 91 g CO2eq/MJ.

V případě biokapalin používaných k výrobě tepla se pro účely výpočtu podle bodu 4 jako hodnota EF referenční­ ho fosilního paliva použije 77 g CO2eq/MJ.

V případě biokapalin používaných ke kombinované výrobě se pro účely výpočtu podle bodu 4 jako hodnota EF referenčního fosilního paliva použije 85 g CO2eq/MJ.

D. Rozložené standardní hodnoty pro biopaliva a biokapaliny

R o z l o ž e n é s t a n d a r d n í h o d n o t y p r o p ě s t o v á n í : „ e e c “ p o d l e d e f i n i c e v č á s t i C t é t o p ř í l o h y

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z řepy cukrové 12 12

Ethanol z pšenice 23 23

Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství 20 20

Ethanol z cukrové třtiny 14 14

Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu

Bionafta z řepkového semene 29 29

Bionafta ze slunečnice 18 18

Bionafta ze sojových bobů 19 19

Bionafta z palmového oleje 14 14

Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného (*)oleje 0 0

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene 30 30

Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej 18 18

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje 15 15

Čistý rostlinný olej z řepkového semene 30 30

Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn

0 0

Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn 0 0

Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn 0 0

(*) Nezahrnuje živočišný olej, resp. tuk, pocházející z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 3 v sou­ ladu s nařízením (ES) č. 1774/2002.

R o z l o ž e n é s t a n d a r d n í h o d n o t y p r o z p r a c o v á n í ( v č e t n ě p ř e b y t e č n é e l e k t ř i n y ) : „ e p e e e “ p o d l e d e f i n i c e v č á s t i C t é t o p ř í l o h y

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z řepy cukrové 19 26 Ethanol z pšenice (procesní palivo nespecifikováno) 32 45 Ethanol z pšenice (lignit jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

32 45

Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenč­ ním kotli)

21 30

Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v kogene­ rační jednotce)

14 19

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/57

Ethanol z pšenice (sláma jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

1 1

Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství (zemní plyn jako palivo v kogenerační jednotce)

15 21

Ethanol z cukrové třtiny 1 1 Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu Bionafta z řepkového semene 16 22 Bionafta ze slunečnice 16 22 Bionafta ze sojových bobů 18 26 Bionafta z palmového oleje (proces nespecifikován) 35 49 Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním methanu ve výrobně)

13 18

Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje 9 13 Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene 10 13 Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej 10 13 Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces nespecifikován)

30 42

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces se zachycováním methanu ve výrobně)

7 9

Čistý rostlinný olej z řepkového semene 4 5 Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn

14 20

Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn 8 11 Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn 8 11

R o z l o ž e n é s t a n d a r d n í h o d n o t y p r o p ř e p r a v u a d i s t r i b u c i : „ e t d “ p o d l e d e f i n i c e v č á s t i C t é t o p ř í l o h y

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z řepy cukrové 2 2

Ethanol z pšenice 2 2

Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství 2 2

Ethanol z cukrové třtiny 9 9

Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu

Bionafta z řepkového semene 1 1

Bionafta ze slunečnice 1 1

Bionafta ze sojových bobů 13 13

Bionafta z palmového oleje 5 5

Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje 1 1

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene 1 1

Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej 1 1

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje 5 5

Čistý rostlinný olej z řepkového semene 1 1

Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn

3 3

Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn 5 5

Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn 4 4

L 140/58 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

S o u h r n n é h o d n o t y p r o p ě s t o v á n í , z p r a c o v á n í , p ř e p r a v u a d i s t r i b u c i

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z řepy cukrové 33 40 Ethanol z pšenice (procesní palivo nespecifikováno) 57 70 Ethanol z pšenice (lignit jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

57 70

Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenč­ ním kotli)

46 55

Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v kogene­ rační jednotce)

39 44

Ethanol z pšenice (sláma jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

26 26

Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství (zemní plyn jako procesní palivo v kogenerační jednotce)

37 43

Ethanol z cukrové třtiny 24 24 podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu Bionafta z řepkového semene 46 52 Bionafta ze slunečnice 35 41 Bionafta ze sojových bobů 50 58 Bionafta z palmového oleje (proces nespecifikován) 54 68 Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním methanu ve výrobně)

32 37

Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje 10 14 Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene 41 44 Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej 29 32 Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces nespecifikován)

50 62

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces se zachycováním methanu ve výrobně)

27 29

Čistý rostlinný olej z řepkového semene 35 36 Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn

17 23

Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn 13 16 Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn 12 15

E. Odhadované rozložené standardní hodnoty pro budoucí biopaliva a biokapaliny, které nebyly v lednu 2008 na trhu nebo byly na trhu pouze v zanedbatelném množství

R o z l o ž e n é s t a n d a r d n í h o d n o t y p r o p ě s t o v á n í : „ e e c “ p o d l e d e f i n i c e v č á s t i C t é t o p ř í l o h y

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z pšeničné slámy 3 3 Ethanol z odpadního dřeva 1 1 Ethanol cíleně pěstovaných energetických dřevin 6 6 Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva

1 1

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin

4 4

DME z odpadního dřeva 1 1 DME z pěstovaných dřevin 5 5 Methanol z odpadního dřeva 1 1 Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin 5 5 podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/59

R o z l o ž e n é s t a n d a r d n í h o d n o t y p r o z p r a c o v á n í ( v č e t n ě p ř e b y t e č n é e l e k t ř i n y ) : „ e p e e e “ p o d l e d e f i n i c e v č á s t i C t é t o p ř í l o h y

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z pšeničné slámy 5 7

Ethanol ze dřeva 12 17

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou ze dřeva

0 0

DME ze dřeva 0 0

Methanol ze dřeva 0 0

Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

R o z l o ž e n é s t a n d a r d n í h o d n o t y p r o p ř e p r a v u a d i s t r i b u c i : „ e t d “ p o d l e d e f i n i c e v č á s t i C t é t o p ř í l o h y

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z pšeničné slámy 2 2

Ethanol z odpadního dřeva 4 4

Ethanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin 2 2

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva

3 3

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin

2 2

DME z odpadního dřeva 4 4

DME z cíleně pěstovaných energetických dřevin 2 2

Methanol z odpadního dřeva 4 4

Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin 2 2

podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

S o u h r n n é h o d n o t y p r o p ě s t o v á n í , z p r a c o v á n í , p ř e p r a v u a d i s t r i b u c i

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny Typické emise skleníkových

plynů (g CO2eq/MJ)

Standardní emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Ethanol z pšeničné slámy 11 13

Ethanol z odpadního dřeva 17 22

Ethanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin 20 25

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva

4 4

Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin

6 6

DME z odpadního dřeva 5 5

DME z pěstovaných dřevin 7 7

Methanol z odpadního dřeva 5 5

Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin 7 7

podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE Stejné jako u použitého způsobu výroby

L 140/60 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

PŘÍLOHA VI

Minimální požadavky na harmonizovaný vzor národních akčních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů

1. Očekávaná konečná spotřeba energie

Hrubá konečná spotřeba energie při výrobě elektřiny, v dopravě a při vytápění a chlazení pro rok 2020 se zohledněním účinků politických opatření v souvislosti s energetickou účinností.

2. Národní odvětvové cíle pro rok 2020 a odhadované podíly energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny, vytá­ pění a chlazení a v dopravě

a) cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny v roce 2020;

b) odhadovaný vývoj podílu energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny;

c) cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení v roce 2020;

d) odhadovaný vývoj podílu energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení;

e) odhadovaný vývoj podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě;

f) národní orientační plán členského státu podle čl. 3 odst. 2 a přílohy I části B.

3. Opatření k dosažení cílů

a) přehled všech politik a opatření týkajících se podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů;

b) konkrétní opatření ke splnění požadavků článků 13, 14 a 16, včetně potřeby rozšířit nebo posílit stávající infra­ strukturu, aby se usnadnilo začlenění množství energie z obnovitelných zdrojů, které je zapotřebí k dosažení ná­ rodního cíle pro rok 2020, a dále opatření k urychlení schvalovacích postupů, opatření k odbourávání jiných než technologických překážek a opatření týkající se článků 17 až 21;

c) režimy podpory členského státu nebo skupiny členských států určené k podpoře využívání energie z obnovitel­ ných zdrojů při výrobě elektřiny;

d) režimy podpory členského státu nebo skupiny členských států určené k podpoře využívání energie z obnovitel­ ných zdrojů při vytápění a chlazení;

e) režimy podpory členského státu nebo skupiny členských států určené k podpoře využívání energie z obnovitel­ ných zdrojů v dopravě;

f) konkrétní opatření na podporu využívání energie z biomasy, zejména pro další zvýšení využívání biomasy, zohledňující:

i) dostupnost biomasy: domácí potenciál i dovoz,

ii) opatření na zvýšení dostupnosti biomasy zohledňující ostatní uživatele biomasy (zemědělství a odvětví sou­ visející s lesnictvím);

g) plánované použití statistických převodů mezi členskými státy a plánovaná účast na společných projektech s dal­ šími členskými státy a třetími zeměmi:

i) odhadovaná přebytečná výroba energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by moh­ la být převedena do jiných členských států,

ii) odhadovaný potenciál pro společné projekty,

iii) odhadovaná poptávka po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby.

5.6.2009 CS Úřední věstník Evropské unie L 140/61

4. Hodnocení

a) celkový očekávaný příspěvek jednotlivých technologií pro energie z obnovitelných zdrojů za účelem splnění zá­ vazných cílů do roku 2020 a orientačního plánu týkajícího se podílu energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny, vytápění a chlazení a v dopravě;

b) celkový očekávaný příspěvek opatření k zajištění energetické účinnosti a úspor energie za účelem splnění závaz­ ných cílů do roku 2020 a orientačního plánu týkajícího se podílu energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elek­ třiny, vytápění a chlazení a v dopravě.

L 140/62 CS Úřední věstník Evropské unie 5.6.2009

PŘÍLOHA VII

Započtení energie z tepelných čerpadel

Pokud jde o podíl aerotermální, geotermální nebo hydrotermální energie využité tepelnými čerpadly, jež se považuje za ener­ gii z obnovitelných zdrojů pro účely této směrnice, ERES se vypočítá podle tohoto vzorce:

ERES = Qusable * (1–1/SPF)

kde

Qusable = odhadované celkové teplo využitelné tepelnými čerpadly, jež splňují kritéria uvedená v čl. 5 odst. 4, uplatňováno takto: Přihlíží se pouze k tepelným čerpadlům, u nichž je SPF > 1,15 * 1/η.

SPF = odhadovaný faktor průměrné sezónní účinnosti u těchto teplených čerpadel.

η = poměr mezi celkovou hrubou výrobou elektřiny a primární spotřebou energie pro výrobu elektřiny, a vypočítá se jako průměr EU založený na údajích Eurostatu.

Do 1. ledna 2013 Komise stanoví pokyny, jak mají členské státy odhadovat hodnoty Qusable a SPF u různých zařízení a tech­ nologií tepelných čerpadel, přičemž zohlední rozdíly v klimatických podmínkách, zejména velmi studené klima.

(1)

(2)

(3)

L 140/16 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

DIREKTIVER

EUROPA-PARLAMENTETS OG RÅDETS DIREKTIV 2009/28/EF

af 23. april 2009

om fremme af anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder og om ændring og senere ophævelse af direktiv 2001/77/EF og 2003/30/EF

(EØS-relevant tekst)

EUROPA-PARLAMENTET OG RÅDET FOR DEN EUROPÆISKE UNION HAR —

under henvisning til traktaten om oprettelse af Det Europæiske Fællesskab, særlig artikel 175, stk. 1, samt artikel 95 med hensyn til artikel 17, 18 og 19 i dette direktiv,

under henvisning til forslag fra Kommissionen,

under henvisning til udtalelse fra Det Europæiske Økonomiske og Sociale Udvalg

(1) EUT C 77 af 31.3.2009, s. 43.

,

under henvisning til udtalelse fra Regionsudvalget

(2) EUT C 325 af 19.12.2008, s. 12.

,

efter proceduren i traktatens artikel 251

(3) Europa-Parlamentets udtalelse af 17.12.2008 (endnu ikke offentlig­ gjort i EUT) og Rådets afgørelse af 6.4.2009.

, og

ud fra følgende betragtninger:

(1) Styring af det europæiske energiforbrug samt øget anven­ delse af energi fra vedvarende energikilder udgør sammen med energibesparelser og øget energieffektivitet vigtige ele­ menter i den pakke af foranstaltninger, som er nødvendig for at reducere drivhusgasemissionerne og efterkomme Kyotoprotokollen til De Forenede Nationers rammekon­ vention om klimaændringer samt opfylde yderligere fæl­ lesskabsforpligtelser og internationale forpligtelser om at reducere drivhusgasemissionerne efter 2012. Disse fakto­ rer spiller også en vigtig rolle for energiforsyningssikker­ heden, den teknologiske udvikling og innovation, nye beskæftigelsesmuligheder og regional udvikling, navnlig i landdistrikterne og isolerede områder.

(2) Navnlig flere teknologiske forbedringer, incitamenter til anvendelse og udbygning af den offentlige transport samt anvendelse af energieffektiv teknologi og anvendelse af energi fra vedvarende energikilder til transport er nogle af Fællesskabets mest effektive midler til at gøre sig mindre afhængigt af importeret olie på transportområdet, hvor

problemet med energiforsyningssikkerhed er mest presse­ rende, og få indflydelse på markedet for brændstof til transport.

(3) Mulighederne for at skabe økonomisk vækst gennem inno­ vation og en bæredygtig og konkurrencedygtig energipo­ litik er blevet anerkendt. Produktionen af energi fra vedvarende energikilder afhænger ofte af lokale eller regio­ nale små og mellemstore virksomheder (SMV’er). De muligheder for vækst og beskæftigelse, som investeringer i regional og lokal produktion af energi fra vedvarende ener­ gikilder skaber i medlemsstaterne og deres regioner, er vig­ tige. Kommissionen og medlemsstaterne bør derfor støtte nationale og regionale udviklingsforanstaltninger i disse områder, opfordre til udveksling af bedste praksis inden for produktionen af energi fra vedvarende energikilder mellem lokale og regionale udviklingsinitiativer samt fremme anvendelsen af strukturfinansiering på dette område.

(4) I forbindelse med indsatsen for at udvikle markedet for energi fra vedvarende energikilder må den positive indvirk­ ning heraf på de regionale og lokale udviklingsmuligheder, eksportmuligheder, den sociale samhørighed og beskæfti­ gelsesmuligheder tages i betragtning, navnlig for SMV’er og uafhængige energiproducenter.

(5) For at reducere emissionen af drivhusgasser i Fællesskabet og mindske dens afhængighed af energiimport bør udvik­ lingen af energi fra vedvarende energikilder og øget ener­ gieffektivitet hænge nøje sammen.

(6) Det er hensigtsmæssigt at støtte demonstrations- og mar­ kedsføringsfasen for decentrale teknologier til vedvarende energi. Der er mange fordele ved overgangen til decentra­ liseret energiproduktion såsom anvendelse af lokale ener­ gikilder, øget lokal energiforsyningssikkerhed, kortere transportafstande og et mindsket tab ved energitransmis­ sion. Denne decentralisering fremmer desuden udviklingen og samhørigheden i samfundet ved at skabe lokale indkomst- og beskæftigelsesmuligheder.

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/17

(7) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2001/77/EF af 27. september 2001 om fremme af elektricitet produceret fra vedvarende energikilder inden for det indre marked for elektricitet

(1) EFT L 283 af 27.10.2001, s. 33.

og Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2003/30/EF af 8. maj 2003 om fremme af anvendelsen af biobrændstoffer og andre fornyelige brændstoffer til trans­ port

(2) EUT L 123 af 17.5.2003, s. 42.

fastlægger definitioner på forskellige former for energi fra vedvarende energikilder. Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2003/54/EF af 26. juni 2003 om fælles reg­ ler for det indre marked for elektricitet

(3) EUT L 176 af 15.7.2003, s. 37.

fastlægger defi­ nitioner for elsektoren generelt. For at sikre retssikkerhed og klarhed er det hensigtsmæssigt at bruge de samme eller lignende definitioner med henblik på dette direktiv.

(8) Det fremgår af Kommissionens meddelelse af 10. januar 2007 »En køreplan for vedvarende energi — Vedvarende energi i det 21. århundrede — vejen til en mere bæredyg­ tig fremtid«, at et mål på 20 % for andelen af energi fra ved­ varende energikilder i det samlede energiforbrug og et mål på 10 % for andelen af energi fra vedvarende energikilder på transportområdet ville være passende og realistiske mål, og at en ramme med bindende mål vil give erhvervslivet den langsigtede stabilitet, der er nødvendig for at foretage rationelle, bæredygtige investeringer i sektoren for vedva­ rende energi, som kan begrænse afhængigheden af impor­ terede fossile brændstoffer og styrke anvendelsen af ny energiteknologi. Disse mål indgår i målet om en forbedring af energieffektiviteten på 20 % senest i 2020, som Kom­ missionen opstillede i sin meddelelse af 19. oktober 2006 om en handlingsplan for energieffektivitet: udnyttelse af potentialet, som blev godkendt af Det Europæiske Råd i marts 2007 og af Europa-Parlamentet i beslutning af 31. januar 2008 om den nævnte handlingsplan.

(9) Det Europæiske Råd bekræftede på sit møde i marts 2007 Fællesskabets tilsagn om at udvikle energi fra vedvarende energikilder efter 2010 i hele Fællesskabet. Det tilsluttede sig et bindende mål om, at energi fra vedvarende energikil­ der skal udgøre 20 % af Fællesskabets samlede energifor­ brug senest i 2020, og et bindende mål, som alle medlemsstater skal opfylde, om, at biobrændstoffer senest i 2020 skal udgøre minimum 10 % af forbruget af benzin og diesel til transport på en omkostningseffektiv måde. Det erklærede, at den bindende karakter af målsætningen for biobrændstoffer er hensigtsmæssig, under forudsætning af at produktionen er bæredygtig, at det er muligt at få anden­ generationsbiobrændstof i handlen, og at Europa- Parlamentets og Rådets direktiv 98/70/EF af 13. oktober 1998 om kvaliteten af benzin og dieselolie

(4) EFT L 350 af 28.12.1998, s. 58.

ændres, så der tillades passende blandingsniveauer. Det Europæiske Råd gentog i marts 2008, at det er vigtigt at formulere og opfylde effektive bæredygtighedskriterier for biobrændstof­ fer og at sikre andengenerationsbiobrændstoffernes tilgæn­ gelighed på markedet. Det Europæiske Råd henviste i juni 2008 igen til bæredygtighedskriterierne og udviklingen af

andengenerationsbiobrændstoffer og understregede, at der er behov for en vurdering af den mulige virkning af pro­ duktionen af biobrændstoffer på landbrugsfødevarer, og for om nødvendigt at tage skridt til at afhjælpe mangler. Det konstaterede også, at der bør foretages yderligere vur­ deringer af de miljømæssige og sociale konsekvenser af produktionen og forbruget af biobrændstoffer.

(10) I sin beslutning af 25. september 2007 om køreplanen for vedvarende energi i Europa

(5) EUT C 219 E af 28.8.2008, s. 82.

opfordrede Europa- Parlamentet Kommissionen til inden udgangen af 2007 at forelægge et forslag til et regelsæt for energi fra vedvarende energikilder, idet det understregede vigtigheden af at få sat mål for andelen af energi fra vedvarende energikilder på fællesskabsplan og i medlemsstaterne.

(11) Det er nødvendigt at fastlægge gennemsigtige og utvety­ dige regler for beregningen af andelen af energi fra vedva­ rende energikilder og for definitionen af disse energikilder. I denne forbindelse bør energi, der findes i have og andre vandområder i form af bølger, havstrømme, tidevand, ter­ miske energigradienter eller saltgradienter, medtages.

(12) Anvendelse af landbrugsmaterialer som f.eks. husdyrgød­ ning, gylle og andre former for animalsk og organisk affald til produktion af biogas giver mulighed for at opnå bety­ delige miljøfordele på baggrund af de store muligheder for besparelse i drivhusgasemissionen, både i forbindelse med produktion af varme og elektricitet og ved anvendelse som biobrændstof. Biogasanlæg kan på grund af deres decen­ trale karakter og den regionale investeringsstruktur bidrage afgørende til en bæredygtig udvikling i landdistrikterne og give landbrugerne nye indtægtsmuligheder.

(13) I lyset af holdningen i Europa-Parlamentet, Rådet og Kom­ missionen er det hensigtsmæssigt at fastsætte bindende nationale mål, der er forenelige med en andel på 20 % af energi fra vedvarende energikilder og en andel på 10 % af energi fra vedvarende energikilder på transportområdet i Fællesskabets energiforbrug senest i 2020.

(14) Hovedformålet med bindende nationale mål er at give investorer sikkerhed og at fremme en vedvarende udvik­ ling af teknologier, der producerer energi på grundlag af alle former for vedvarende energikilder. Det er således ikke hensigtsmæssigt at udsætte beslutningen om, hvorvidt et mål skal være bindende til det tidspunkt, hvor en senere begivenhed indtræffer.

(1)

(2)

(3)

L 140/18 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

(15) Der er forskel på hver medlemsstats udgangspunkt, poten­ tiale inden for vedvarende energi og energimix. Det er der­ for nødvendigt, at Fællesskabets mål på 20 % omsættes til individuelle mål for de enkelte medlemsstater, idet man til­ stræber en retfærdig og passende fordeling, hvor der tages højde for medlemsstaternes forskellige udgangspunkter og potentiale, herunder deres nuværende niveau af energi fra vedvarende energikilder og energimixet. Det er hensigts­ mæssigt at gøre dette ved at fordele den krævede totale stigning i anvendelsen af energi fra vedvarende energikil­ der mellem medlemsstaterne på grundlag af en ensartet stigning i hver medlemsstats andel vægtet i forhold til deres BNP og justeret, således at deres udgangspunkter afspejles, og ved at foretage opgørelserne i udvidet endeligt energi­ forbrug, idet der tages hensyn til medlemsstaternes hidti­ dige bestræbelser for så vidt angår anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder.

(16) Med hensyn til målet på 10 % for energi fra vedvarende energikilder på transportområdet er det derimod hensigts­ mæssigt at fastsætte målet på samme niveau for alle med­ lemsstater for at sikre sammenhæng i specifikationerne for og tilgængeligheden af brændstof til transport. Fordi det er så let at forhandle transportbrændstoffer, vil medlemssta­ ter med ringe forekomster af de relevante ressourcer let kunne få biobrændstoffer andetstedsfra. Selv om Fællesska­ bet teknisk set kunne opfylde sit mål for anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder på transportområdet alene fra indenlandsk produktion, er det både sandsynligt og ønskeligt, at målet opfyldes ved en kombination af indenlandsk produktion og import. Kommissionen bør med henblik herpå følge fællesskabsmarkedets forsyning af biobrændstoffer og om nødvendigt foreslå relevante for­ anstaltninger til at opnå en afbalanceret tilgang mellem indenlandsk produktion og import under hensyntagen til bl.a. udviklingen af multilaterale og bilaterale handelsfor­ handlinger, miljømæssige, sociale og økonomiske hensyn samt energiforsyningssikkerheden.

(17) Forbedring af energieffektiviteten er et centralt mål for Fæl­ lesskabet, og sigtet er at opnå en forbedring af energieffek­ tiviteten på 20 % senest i 2020. Dette sigte spiller sammen med eksisterende og fremtidig lovgivning, herunder Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2002/91/EF af 16. december 2002 om bygningers energimæssige yde­ evne

(1) EFT L 1 af 4.1.2003, s. 65.

, Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2005/32/EF af 6. juli 2005 om rammerne for fastlæggelse af krav til miljøvenligt design af energiforbrugende pro­ dukter

(2) EUT L 191 af 22.7.2005, s. 29.

og Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/32/EF af 5. april 2006 om energieffektivitet i slutan­ vendelserne og om energitjenester

(3) EUT L 114 af 27.4.2006, s. 64.

, en kritisk rolle med hensyn til at sikre, at klima- og energimålene nås med de mindst mulige omkostninger og kan også give EU’s øko­ nomi nye muligheder. Energieffektivitets- og energibespa­ relsespolitikker er nogle af de mest effektive metoder for de

enkelte medlemsstater til at øge procentandelen af energi fra vedvarende energikilder, og medlemsstaterne vil der­ med lettere nå de mål om energi fra vedvarende energikil­ der, der fastlægges i dette direktiv, herunder både det overordnede nationale mål og målet for transport.

(18) Medlemsstaterne vil skulle gennemføre væsentlige forbed­ ringer af energieffektiviteten inden for alle sektorer for let­ tere at kunne nå deres mål for energi fra vedvarende energikilder, der er udtrykt som en procentdel af det udvi­ dede endelige energiforbrug. Behovet for energieffektivitet i transportsektoren er bydende nødvendigt, fordi det sand­ synligvis vil blive stadig vanskeligere at nå et bindende pro­ centmål for energi fra vedvarende energikilder på en bæredygtig måde, hvis den samlede efterspørgsel efter energi til transport forsætter med at stige. Det bindende mål for transport på 10 %, som alle medlemsstater skal opfylde, bør derfor defineres som den andel af det endelige energiforbrug til transport, som skal komme fra vedva­ rende energikilder som helhed og ikke alene fra biobrændstoffer.

(19) For at sikre, at de bindende nationale overordnede mål nås, bør medlemsstaterne arbejde mod et vejledende forløb for, hvordan deres endelige bindende mål skal opfyldes. De bør udarbejde en national handlingsplan for vedvarende energi med oplysninger om målene for de enkelte sektorer og samtidig tage højde for, at der er forskellige anvendelser for biomasse, og at det derfor er vigtigt at skaffe nye biomas­ seressourcer. Desuden bør medlemsstaterne anføre, hvilke foranstaltninger de agter at træffe for at nå disse mål. Hver medlemsstat bør, når den anslår sit forventede udvidede endelige energiforbrug i sin nationale handlingsplan for vedvarende energi, vurdere, i hvor høj grad energieffektivitets- og energibesparelsesforanstaltninger kan bidrage til at opnå dens nationale mål. Medlemssta­ terne bør tage hensyn til den optimale kombination af energieffektivitetsteknologier med energi fra vedvarende energikilder.

(20) For at kunne drage nytte af teknologiske fremskridt og stordriftsfordele bør det vejledende forløb tage højde for muligheden for en hurtigere vækst i anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder i fremtiden. På den måde kan der gives særlig opmærksomhed til sektorer, der lider ufor­ holdsmæssigt under manglen på teknologiske fremskridt og stordriftsfordele, og som derfor forbliver underudvik­ lede, men som i fremtiden måske kan bidrage væsentligt til at nå målene for 2020.

(21) Det vejledende forløb bør tage udgangspunkt i 2005, da det er det seneste år, for hvilket der findes pålidelige data om andelen af energi fra vedvarende energikilder på natio­ nalt plan.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/19

(22) Opnåelsen af målene for dette direktiv forudsætter, at Fæl­ lesskabet og medlemsstaterne afsætter betydelige finan­ sielle ressourcer til forskning i og udvikling af teknologier til vedvarende energi. Det Europæiske Institut for Innova­ tion og Teknologi bør navnlig prioritere forskning i og udvikling af teknologier til vedvarende energi højt.

(23) Medlemsstaterne kan tilskynde de lokale og regionale myn­ digheder til at fastsætte mål, der er mere vidtgående end de nationale mål, og inddrage de lokale og regionale myndig­ heder i udarbejdelsen af de nationale handlingsplaner for vedvarende energi og formidling af viden om fordelene ved energi fra vedvarende energikilder.

(24) For at udnytte biomasses fulde potentiale bør Fællesskabet og medlemsstaterne fremme øget anvendelse af eksiste­ rende reserver af tømmer og udviklingen af nye skovbrugssystemer.

(25) Medlemsstaterne har forskelligt potentiale for vedvarende energi og forskellige støtteordninger til energi fra vedva­ rende energikilder i nationalt regi. Flertallet af medlemssta­ terne anvender støtteordninger, der udelukkende giver tilskud til energi fra vedvarende energikilder, som produ­ ceres på deres eget område. For at nationale støtteordnin­ ger kan fungere, som de skal, er det af afgørende betydning, at medlemsstaterne kan styre virkningerne af og omkost­ ningerne ved deres nationale støtteordninger alt efter deres forskellige potentiale. Et vigtigt middel til at nå målet med dette direktiv er at sikre, at de nationale støtteordninger, som under direktiv 2001/77/EF, fungerer som de skal, såle­ des at investorernes tillid bevares, og således at medlems­ staterne kan udforme effektive nationale foranstaltninger til opfyldelse af målene. Nærværende direktiv tager sigte på at lette den grænseoverskridende støtte til energi fra ved­ varende energikilder, uden at de nationale støtteordninger berøres. Det indfører fakultative samarbejdsmekanismer mellem medlemsstaterne, som gør det muligt for dem at aftale, i hvilket omfang en medlemsstat støtter energipro­ duktionen i en anden, og i hvilket omfang produktionen af energi fra vedvarende energikilder bør tælle med til den ene eller den anden medlemsstats nationale overordnede mål. For at sikre, at begge foranstaltninger til opfyldelse af mål, dvs. nationale støtteordninger og samarbejdsordninger, fungerer effektivt, er det af afgørende betydning, at med­ lemsstaterne er i stand til at afgøre, om og i hvilket omfang deres nationale støtteordninger finder anvendelse på pro­ duktion af energi fra vedvarende energikilder i andre med­ lemsstater, og at de kan aftale dette ved at anvende de samarbejdsmekanismer, der er fastsat i dette direktiv.

(26) Energipriserne bør afspejle de eksterne omkostninger ved energiproduktion og energiforbrug, herunder, alt efter omstændighederne, miljømæssige og sociale omkostninger samt sundhedsomkostninger.

(27) Offentlig støtte er nødvendig for at nå Fællesskabets mål om at producere mere elektricitet fra vedvarende energikil­ der, navnlig så længe elpriserne på det indre marked ikke afspejler alle de miljømæssige og sociale omkostninger og fordele ved de anvendte energikilder.

(28) Fællesskabet og medlemsstaterne bør bestræbe sig på at reducere det samlede energiforbrug på transportområdet og at øge energieffektiviteten på dette område. De vigtig­ ste midler til reduktion af det samlede energiforbrug på transportområdet er transportplanlægning, støtte til offent­ lig transport, forøgelse af produktionen af el-biler og pro­ duktion af mere energieffektive og mindre biler, både med hensyn til størrelse og motorslagvolumen.

(29) Medlemsstaterne bør sigte mod at diversificere deres mix af energi fra vedvarende energikilder i alle transportsektorer. Kommissionen bør senest den 1. juni 2015 forelægge en rapport for Europa-Parlamentet og Rådet vedrørende mulighederne for at øge anvendelsen af energi fra vedva­ rende energikilder i de enkelte transportsektorer.

(30) Ved beregningen af vandkrafts og vindkrafts bidrag med henblik på dette direktiv, bør følgerne af klimavariationer udjævnes ved hjælp af en normaliseringsregel. Elektricitet produceret i pumpekraftværker med vand, der tidligere har været pumpet op til et højere niveau, bør endvidere ikke betragtes som elektricitet produceret på grundlag af ved­ varende energikilder.

(31) Varmepumper, som gør det muligt at bruge aerotermisk, geotermisk eller hydrotermisk varme på et nyttigt tempe­ raturniveau, kræver elektricitet eller anden hjælpeenergi for at fungere. Energi, som anvendes til at drive varmepumper, bør derfor fratrækkes den samlede brugbare varme. Alene varmepumper, hvis produktion klart overstiger den pri­ mærenergi, der er nødvendig for at drive dem, bør tages i betragtning.

(32) I passive energisystemer anvendes bygningskonstruktionen til at udnytte energi. Dette betragtes som sparet energi. For at undgå dobbelttælling bør energi, der udnyttes på denne måde, ikke tages i betragtning med henblik på dette direktiv.

(33) Nogle medlemsstater har en stor andel af luftfart i deres udvidede endelige energiforbrug. I betragtning af de nuvæ­ rende teknologiske og lovgivningsmæssige begrænsninger, der forhindrer kommerciel brug af biobrændstoffer inden for luftfart, er det hensigtsmæssigt at indrømme sådanne medlemsstater en delvis undtagelse ved ikke i beregningen af deres udvidede endelige energiforbrug inden for natio­ nal lufttransport at medtage den mængde, med hvilken de overstiger 150 % af fællesskabsgennemsnittet for udvidet endeligt energiforbrug inden for luftfart i 2005 som vur­ deret af Eurostat, dvs. 6,18 %. Cypern og Malta er på grund af deres perifere og insulære karakter afhængige af luftfart som en transportform, der er af afgørende betydning for deres borgere og deres økonomi. Cypern og Malta har som

(1)

L 140/20 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

følge heraf en uforholdsmæssig stor andel af luftfart i deres udvidede endelige energiforbrug, dvs. mere end tre gange fællesskabsgennemsnittet i 2005 og er således uforholds­ mæssigt berørte af de nuværende teknologiske og lovgiv­ ningsmæssige begrænsninger. Det er rimeligt i forhold til disse medlemsstater, at denne undtagelse dækker den mængde, med hvilken de overstiger fællesskabsgennem­ snittet for udvidet endeligt energiforbrug inden for luftfart i 2005 som vurderet af Eurostat, dvs. 4,12 %.

(34) For at nå frem til en energimodel, der støtter energi fra ved­ varende energikilder, er der behov for at tilskynde til stra­ tegisk samarbejde mellem medlemsstaterne, eventuelt gennem inddragelse af regioner og lokale myndigheder.

(35) Under iagttagelse af dette direktivs bestemmelser bør med­ lemsstaterne tilskyndes til at samarbejde på enhver måde, der er hensigtsmæssig i forhold til målene i dette direktiv. Samarbejde kan finde sted på alle niveauer, bilateralt eller multilateralt. Et sådant samarbejde kan, med undtagelse af de mekanismer med indvirkning på beregning og overhol­ delse af målene, der udelukkende er fastsat i dette direktiv, nemlig statistisk overførsel mellem medlemsstater, fælles projekter og fælles støtteordninger, også tage form f.eks. af udveksling af oplysninger og bedste praksis, som fastsat navnlig i den ved dette direktiv indførte gennemsigtigheds­ platform, og anden frivillig koordination mellem alle typer støtteordninger.

(36) For at skabe muligheder for at mindske de omkostninger, der er forbundet med at opfylde dette direktivs mål, er det hensigtsmæssigt både at gøre det lettere for medlemsstater at forbruge energi, som er produceret fra vedvarende ener­ gikilder i andre medlemsstater, og at lade medlemsstater medtage den energi fra vedvarende energikilder, som er forbrugt i andre medlemsstater, i opgørelsen over deres egne nationale mål. Der er derfor behov for fleksibilitets­ foranstaltninger, som dog forbliver under medlemsstater­ nes kontrol for ikke at berøre disses evne til at nå deres nationale mål. Disse fleksibilitetsforanstaltninger tager form af statistiske overførsler, fælles projekter mellem medlemsstater eller fælles støtteordninger.

(37) Det bør være muligt at medregne importeret elektricitet, som er produceret fra vedvarende energikilder uden for Fællesskabet, i medlemsstaternes mål. For at undgå, at der sker en nettostigning i drivhusgasemissionerne ved, at de eksisterende vedvarende energikilder omledes og helt eller delvist erstattes af konventionelle energikilder, bør dog kun elektricitet produceret i anlæg til vedvarende energi, som er sat i drift efter dette direktivs ikrafttræden, eller gennem øget kapacitet i et anlæg, som er blevet renoveret efter denne dato, kunne medregnes. For at sikre en tilstrækkelig effekt af energi fra vedvarende energikilder, der erstatter konventionel energi i Fællesskabet såvel som i tredjelande,

bør der skabes sikkerhed for, at sådan import kan spores og medregnes på pålidelig vis. Aftaler med tredjelande om tilrettelæggelse af en sådan handel med elektricitet fra vedvarende energikilder vil blive overvejet. Hvis de kontra­ herende parter i energifællesskabstraktaten

(1) EUT L 198 af 20.7.2006, s. 18.

, i overens­ stemmelse med en afgørelse truffet under denne traktat med henblik herpå, bliver bundet af de relevante bestem­ melser i dette direktiv, finder foranstaltningerne om sam­ arbejde mellem medlemsstater i dette direktiv anvendelse på dem.

(38) Når medlemsstaterne iværksætter fælles projekter med et eller flere tredjelande vedrørende produktion af elektricitet fra vedvarende energikilder, er det hensigtsmæssigt, at disse fælles projekter kun vedrører nyopførte anlæg eller anlæg, hvis kapacitet for nylig er blevet udvidet. Dette vil med­ virke til at sikre, at andelen af energi fra vedvarende ener­ gikilder i tredjelandets samlede energiforbrug ikke bliver mindre som følge af Fællesskabets import af energi fra ved­ varende energikilder. De berørte medlemsstater bør des­ uden gøre det lettere for det pågældende tredjeland selv at anvende en del af produktionen af elektricitet fra de anlæg, der er omfattet af det fælles projekt. Kommissionen og medlemsstaterne bør desuden tilskynde det pågældende tredjeland til at udarbejde en politik for vedvarende energi med ambitiøse mål.

(39) I betragtning af at projekter af stor europæisk interesse i tredjelande som f.eks. Solenergiplanen for Middelhavsom­ rådet kan kræve en lang gennemførelsestid, inden de i fuldt omfang kobles til Fællesskabets område, bør deres udvik­ ling lettes ved at give medlemsstaterne mulighed for i deres nationale mål at tage højde for en begrænset andel af elek­ tricitet fra sådanne projekter under etableringen af sammenkoblingen.

(40) Den procedure, der benyttes af den myndighed, der er ansvarlig for tilsynet med godkendelse og certificering af og licensudstedelse til vedvarende energianlæg, bør være objektiv, gennemsigtig, ikke-diskriminerende og forholds­ mæssig for så vidt angår anvendelsen af reglerne på de enkelte projekter. Det bør navnlig undgås, at der opstår unødvendige byrder som følge af klassificeringen af pro­ jekter for vedvarende energi under anlæg, der er forbundet med en høj sundhedsrisiko.

(41) Det har vist sig, at fraværet af gennemsigtige regler og koordination mellem de forskellige godkendelsesorganer står i vejen for udnyttelsen af energi fra vedvarende ener­ gikilder. Der bør derfor tages hensyn til den særlige struk­ tur inden for sektoren for vedvarende energi, navnlig når de nationale, regionale og lokale myndigheder reviderer deres administrative procedurer for meddelelse af tilladel­ ser til opførelse og drift af anlæg og tilhørende transmissions- og distributionsnetinfrastrukturer til pro­ duktion af elektricitet, opvarmning og køling eller transportbrændstoffer fra vedvarende energikilder. Admi­ nistrative godkendelsesprocedurer bør strømlines

(1)

(2)

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/21

med gennemsigtige tidsplaner for anlæg, der bruger energi fra vedvarende energikilder. Byplanlægningsregler og byg­ geanvisninger bør tilpasses, således at der tages hensyn til omkostningseffektivt og miljøvenligt opvarmnings-, kølings- og eludstyr drevet af vedvarende energi.

(42) Af hensyn til hurtig udnyttelse af energi fra vedvarende energikilder og i betragtning af disses overordnet set høje bæredygtighed og miljøvenlighed bør medlemsstaterne i forbindelse med anvendelsen af administrative regler, plan­ lægningsstrukturer og lovgivning, der er udformet med henblik på udstedelse af licenser til anlæg for så vidt angår begrænsning og kontrol af forurening fra industrianlæg samt med henblik på bekæmpelse af luftforurening og forebyggelse eller mindskelse af udledningen af farlige stof­ fer i miljøet, tage hensyn til vedvarende energikilders bidrag til opfyldelse af miljø- og klimaændringsmålene, især når de sammenholdes med anlæg til ikke-vedvarende energi.

(43) Med henblik på at tilskynde de enkelte borgere til at bidrage til opfyldelse af målene i dette direktiv bør de relevante myndigheder overveje muligheden af at erstatte en god­ kendelse med en simpel underretning af det kompetente organ, når der installeres mindre, decentrale anlæg til pro­ duktion af energi fra vedvarende energikilder.

(44) Det bør sikres, at der er sammenhæng mellem målene for dette direktiv og Fællesskabets anden miljølovgivning. Medlemsstaterne bør navnlig i forbindelse med vurderings-, planlægnings- eller licensprocedurer for anlæg til vedvarende energi tage hensyn til al fællesskabsmiljølov­ givning og til vedvarende energikilders bidrag til opfyldelse af miljø- og klimaændringsmålene, især når de sammen­ holdes med anlæg til ikke-vedvarende energi.

(45) Nationale tekniske specifikationer og andre krav i henhold til Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 98/34/EF af 22. juni 1998 om en informationsprocedure med hensyn til tekniske standarder og forskriftersamt forskrifter for informationssamfundets tjenester

(1) EFT L 204 af 21.7.1998, s. 37.

, som vedrører f.eks. kvalitetsniveau, testmetoder eller betingelser for anven­ delse, bør ikke skabe hindringer for handelen med udstyr og systemer til vedvarende energi. Der bør derfor ikke i støtteordninger til fordel for energi fra vedvarende energi­ kilder være nationale tekniske specifikationer, som afviger fra gældende fællesskabsstandarder, eller være krav om, at det udstyr eller de systemer, der skal have støtte, skal cer­ tificeres eller testes på et bestemt sted eller af en bestemt enhed.

(46) Medlemsstaterne bør overveje mekanismer til fremme af fjernvarme og fjernkøling fra energi fra vedvarende energikilder.

(47) På nationalt og regionalt plan har regler og forpligtelser om minimumskrav til anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder i nyopførte og renoverede bygninger ført til en betydelig stigning i brugen af energi fra vedvarende ener­ gikilder. Disse foranstaltninger bør fremmes i en bredere fællesskabssammenhæng, samtidig med at mere energief­ fektive anvendelser af energi fra vedvarende energikilder udbredes ved hjælp af byggeforskrifter og -reglementer.

(48) For at lette og fremskynde fastsættelsen af minimumsni­ veauer for anvendelsen af energi fra vedvarende energikil­ der i bygninger kan det være hensigtsmæssigt for medlemsstaterne at fastsætte, at sådanne niveauer skal nås gennem inkorporering af en faktor for energi fra vedva­ rende energikilder med henblik på opfyldelse af mindste­ kravene til energimæssig ydeevne i direktiv 2002/91/EF, der skal vedrøre en omkostningsoptimal reduktion af CO2- emissioner pr. bygning.

(49) Utilstrækkelig oplysning og uddannelse, navnlig i opvarmnings- og kølingssektoren, bør afhjælpes for at til­ skynde til anvendelse af energi fra vedvarende energikilder.

(50) I det omfang adgangen til eller udøvelsen af erhvervet som installatør er et lovreguleret erhverv, er betingelserne for anerkendelse af erhvervsmæssige kvalifikationer fastsat i Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2005/36/EF af 7. september 2005 om anerkendelse af erhvervsmæssige kvalifikationer

(2) EUT L 255 af 30.9.2005, s. 22.

. Anvendelsen af nærværende direktiv berører derfor ikke direktiv 2005/36/EF.

(51) Selv om direktiv 2005/36/EF fastlægger krav om gensidig anerkendelse af erhvervsmæssige kvalifikationer, herunder for arkitekter, er der et yderligere behov for at sikre, at arki­ tekter og planlæggere omhyggeligt tager stilling til, hvor­ dan vedvarende energikilder og højeffektiv teknologi kan kombineres optimalt i deres planer og design. Medlemssta­ terne bør derfor give klare retningslinjer med henblik herpå. Dette bør ske med forbehold af bestemmelserne i direktiv 2005/36/EF, særlig artikel 46 og 49.

(52) Oprindelsesgarantier, der udstedes med henblik på dette direktiv, har som eneste funktion at dokumentere over for en endelig kunde, at en given andel eller mængde energi er produceret fra vedvarende energikilder. En oprindelsesga­ ranti kan overføres fra en indehaver til en anden uafhæn­ gigt af den energi, den relaterer til. For at sikre, at der kun én gang gives oplysninger om en elektricitetsenhed fra ved­ varende energikilder til en kunde, bør det imidlertid und­ gås, at oprindelsesgarantier medregnes eller videregives to gange. Energi fra vedvarende energikilder, for hvilken pro­ ducenten har solgt den ledsagende oprindelsesgaranti sær­ skilt, bør ikke videregives eller sælges til den endelige kunde som energi fra vedvarende energikilder. Der bør skelnes klart mellem grønne certifikater, der anvendes i forbindelse med støtteordninger, og oprindelsesgarantier.

(1)

L 140/22 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

(53) Det er hensigtsmæssigt at lade det fremspirende forbruger­ marked for elektricitet fra vedvarende energikilder bidrage til opførelsen af nye anlæg til energi fra vedvarende ener­ gikilder. Medlemsstaterne bør derfor kunne kræve, at elle­ verandører, der videregiver oplysninger om deres energimix til den endelige kunde, jf. artikel 3, stk. 6, i direk­ tiv 2003/54/EF, medtager en minimumsprocentandel af oprindelsesgarantier fra nyopførte anlæg, der producerer energi fra vedvarende energikilder, forudsat at dette er i overensstemmelse med fællesskabslovgivningen.

(54) Det er vigtigt, at der stilles oplysninger til rådighed om, hvordan den støttede elektricitet fordeles til de endelige kunder i overensstemmelse med artikel 3, stk. 6, i direktiv 2003/54/EF. For at forbedre kvaliteten af disse oplysnin­ ger til forbrugerne, navnlig med hensyn til den mængde energi fra vedvarende energikilder, der produceres af nye anlæg, bør Kommissionen evaluere effektiviteten af de for­ anstaltninger, medlemsstaterne træffer.

(55) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2004/8/EF af 11. februar 2004 om fremme af kraftvarmeproduktion på grundlag af en efterspørgsel efter nyttevarme på det indre energimarked

(1) EUT L 52 af 21.2.2004, s. 50.

indfører oprindelsesgarantier som doku­ mentation for oprindelsen af elektricitet produceret af høj­ effektive kraftvarmeanlæg. Sådanne oprindelsesgarantier bør ikke anvendes ved videregivelse af oplysninger om anvendelse af energi fra vedvarende energikilder, jf. arti­ kel 3, stk. 6, i direktiv 2003/54/EF, da dette vil kunne resul­ tere i, at de medregnes eller videregives to gange.

(56) Oprindelsesgarantier giver ikke i sig selv ret til at blive omfattet af nationale støtteordninger.

(57) Der er behov for at støtte integrationen af energi fra ved­ varende energikilder i transmissions- og distributionsnet­ tet samt anvendelsen af energilagringssystemer til integreret periodisk produktion af energi fra vedvarende energikilder.

(58) Udviklingen af projekter for vedvarende energi, herunder projekter for vedvarende energi af europæisk interesse som led i programmet for det transeuropæiske energinet (TEN-E) bør fremskyndes. Kommissionen bør med henblik herpå også analysere, hvordan finansieringen af sådanne projekter kan forbedres. Der bør lægges særlig vægt på projekter for vedvarende energi, der vil bidrage til en bety­ delig forøgelse af energiforsyningssikkerheden i Fællesska­ bet og nabolandene.

(59) Netsammenkoblinger mellem landene letter integrationen af elektricitet fra vedvarende energikilder. Ud over at udligne udsving kan sammenkoblinger mindske balance­ ringsomkostninger, fremme reel konkurrence og dermed give lavere priser og støtte udviklingen af net. Ved at dele

og optimere brugen af transmissionskapaciteten kan man også undgå overdrevent behov for ny kapacitet.

(60) Prioriteret adgang og garanteret adgang for elektricitet fra vedvarende energikilder er vigtig for at kunne integrere vedvarende energikilder i det indre marked for elektricitet i overensstemmelse med artikel 11, stk. 2, og for en yder­ ligere udvikling af artikel 11, stk. 3, i direktiv 2003/54/EF. Krav vedrørende opretholdelse af elnettets pålidelighed og sikkerhed og lastfordeling kan variere i overensstemmelse med det nationale elnets karakteristika og sikre funktion. Prioriteret adgang til nettet giver sikkerhed for, at tilslut­ tede anlæg, der producerer elektricitet fra vedvarende ener­ gikilder, til enhver tid vil kunne sælge og overføre deres elektricitet fra vedvarende energikilder i overensstemmelse med tilslutningsregler, når kilden bliver tilgængelig. Hvis elektricitet fra vedvarende energikilder integreres på spot­ markedet, sikrer garanteret adgang, at al elektricitet, der sælges og støttes, får adgang til elnettet, hvilket gør det muligt at anvende mest mulig elektricitet fra vedvarende energikilder fra anlæg, der er tilsluttet elnettet. Dette med­ fører imidlertid ikke nogen forpligtelse for medlemsstaten til at støtte eller indføre købsforpligtelse for energi fra ved­ varende energikilder. I andre systemer er der fastsat en fast pris for elektricitet fra vedvarende energikilder, normalt sammen med en købsforpligtelse for systemoperatøren. I sådanne tilfælde er der allerede givet prioriteret adgang.

(61) Under visse omstændigheder er det ikke muligt fuldt ud at sikre transmission og distribution af elektricitet fra vedva­ rende energikilder uden at påvirke elnettets pålidelighed eller sikkerhed. Under sådanne omstændigheder kan det være hensigtsmæssigt at yde økonomisk kompensation til de pågældende producenter. Dette direktivs mål kræver imidlertid en vedvarende stigning i transmission og distri­ bution af elektricitet produceret fra vedvarende energikil­ der, uden at nettets pålidelighed eller sikkerhed påvirkes. Med henblik herpå bør medlemsstaterne træffe passende foranstaltninger til at øge anvendelsen af elektricitet fra vedvarende energikilder, bl.a. ved at tage hensyn til de sær­ lige kendetegn ved forskellige energikilder og kilder, der endnu ikke kan lagres. I det omfang målene i dette direktiv kræver det, bør der snarest muligt gives tilladelse til tilslut­ ningen af nye vedvarende energianlæg. Med henblik på at fremskynde nettilslutningsprocedurerne kan medlemssta­ terne åbne mulighed for prioriteret tilslutning eller reser­ verede tilslutningsmuligheder for nye anlæg, der producerer elektricitet fra vedvarende energikilder.

(62) Omkostningerne ved at tilslutte nye producenter af elek­ tricitet og gas fra vedvarende energikilder til el- og gasnet­ tet bør være objektive, gennemsigtige og ikke- diskriminerende, og der bør tages behørigt hensyn til de fordele, som tilsluttede producenter af elektricitet fra ved­ varende energikilder og lokale producenter af gas fra ved­ varende energikilder bibringer el- og gasnettet.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/23

(63) Producenter af elektricitet, der ønsker at udnytte potentia­ let for energi fra vedvarende energikilder i Fællesskabets randområder, navnlig øregioner og tyndtbefolkede regio­ ner, bør, når det er muligt, få fordel af rimelige tilslutnings­ omkostninger for at sikre, at de ikke på uretfærdig vis stilles ringere end producenter i mere centralt beliggende, mere industrialiserede og mere tætbefolkede områder.

(64) Direktiv 2001/77/EF fastlægger rammen for, hvordan elek­ tricitet fra vedvarende energikilder integreres i nettet. Der er dog stor forskel på den grad af integration, de forskel­ lige medlemsstater rent faktisk har opnået. Det er derfor nødvendigt at styrke rammen og med jævne mellemrum tage dens anvendelse op til revision på nationalt plan.

(65) Produktionen af biobrændstof bør være bæredygtig. Der bør derfor stilles krav om, at biobrændstoffer, der anven­ des for at opfylde målene i dette direktiv, og biobrændstof­ fer, der nyder godt af nationale støtteordninger, opfylder bæredygtighedskriterier.

(66) Fællesskabet bør tage de nødvendige skridt inden for ram­ merne af dette direktiv, herunder til fremme af bæredyg­ tighedskriterier for biobrændstoffer og udvikling af anden- og tredjegenerationsbiobrændstoffer i Fællesskabet og i verden, samt til styrkelse af landbrugsforskning og viden­ skabelse på disse områder.

(67) Indførelsen af bæredygtighedskriterier for biobrændstoffer opfylder ikke sit formål, hvis de produkter, der ikke opfyl­ der kriterierne, og som ellers ville være blevet anvendt som biobrændstoffer, i stedet anvendes som flydende biobrænd­ sler i opvarmnings- og elsektoren. Bæredygtighedskriteri­ erne bør derfor også gælde flydende biobrændsler generelt.

(68) Det Europæiske Råd opfordrede i marts 2007 Kommissio­ nen til at fremlægge et samlet direktiv om anvendelsen af alle vedvarende energikilder, som kunne indeholde krite­ rier og bestemmelser, der skal sikre en bæredygtig forsy­ ning og anvendelse af bioenergi. Sådanne bæredygtighedskriterier bør udgøre en integrerende del af en bredere ordning, som omfatter alle flydende biobrænd­ sler og ikke blot biobrændstoffer. Sådanne bæredygtig­ hedskriterier bør derfor indgå i dette direktiv. For at sikre en sammenhængende tilgang mellem energi- og miljøpo­ litikkerne og undgå, at erhvervslivet får ekstra udgifter, og for at forhindre den manglende miljømæssige sammen­ hæng, der ville være forbundet med en ukoordineret ind­ sats, er det vigtigt, at indføre de samme bæredygtighedskriterier for anvendelsen af biobrændstof­ fer med henblik på dette direktiv på den ene side og med

henblik på direktiv 98/70/EF på den anden side. Af samme årsager bør dobbeltindberetning undgås i denne sammen­ hæng. Kommissionen og de kompetente nationale myn­ digheder bør samordne deres aktiviteter inden for rammerne af et udvalg med særligt ansvar for bæredygtig­ hedsaspekter. Kommissionen bør derudover i 2009 tage stilling til en eventuel medtagelse af andre anvendelser for biomasse og de hermed forbundne modaliteter.

(69) Den stigende globale efterspørgsel efter biobrændstoffer og flydende biobrændsler og incitamenterne i dette direktiv til at anvende dem bør ikke have den virkning at tilskynde til ødelæggelse af arealer med biodiversitet. Sådanne udtøm­ melige ressourcer, hvis værdi for menneskeheden er aner­ kendt i diverse internationale instrumenter, bør bevares. Forbrugere i Fællesskabet ville desuden finde det moralsk forkasteligt, at deres øgede forbrug af biobrændstoffer og flydende biobrændsler kunne betyde, at arealer med biodi­ versitet blev ødelagt. Af disse årsager er det nødvendigt at fastsætte bæredygtighedskriterier, der sikrer, at biobrænd­ stoffer og flydende biobrændsler kun er omfattet af incita­ menterne, hvis det kan garanteres, at de ikke stammer fra arealer med biodiversitet eller, når det drejer sig om områ­ der, der har fået status som naturbeskyttelsesområder, eller om beskyttelse af sjældne, truede eller udryddelsestruede økosystemer eller arter, hvis den relevante kompetente myndighed dokumenterer, at fremstilling af det pågæl­ dende råmateriale ikke indvirker på denne status eller beskyttelse. Bæredygtighedskriterierne bør anse skove som biologisk mangfoldige, hvis de er primærskove i overens­ stemmelse med den definition, som FN’s Levnedsmiddel- og Landbrugsorganisation (FAO) anvender i sin Global Forest Resource Assessment, som lande bruger overalt i verden ved rapportering om primærskovens udstrækning, eller hvis de er beskyttet i henhold til national naturbeskyt­ telseslovgivning. Områder, hvor der indsamles andet forst­ materiale end træ, bør medtages, forudsat at den menneskelige påvirkning er lille. Andre skovtyper som defineret af FAO, f.eks. modificerede naturlige skove, del­ vist naturlige skove og plantager, bør ikke betragtes som primærskove. I betragtning af at visse græsarealer i såvel tempererede som tropiske områder, herunder savanner, stepper, kratområder og prærier også har stor biodiversi­ tet, bør biobrændstoffer baseret på råmaterialer fra sådanne arealer heller ikke være omfattet af incitamenterne i dette direktiv. Kommissionen bør fastsætte hensigtsmæssige kri­ terier og geografiske udstrækninger for at definere sådanne græsarealer med stor biodiversitet i overensstemmelse med den bedst tilgængelige videnskabelige dokumentation og relevante internationale standarder.

(70) Hvis arealer med store kulstoflagre i jorden eller vegetatio­ nen omlægges for at dyrke råmaterialer til biobrændstoffer og flydende biobrændsler, vil noget af det lagrede kulstof som regel blive frigivet til atmosfæren og føre til dannel­ sen af kuldioxid. Den heraf følgende negative drivhusgas­ effekt kan overgå den positive drivhusgaseffekt af biobrændstoffer eller flydende biobrændsler, i visse tilfælde

L 140/24 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

med en stor margen. Ved beregning af besparelsen i driv­ husgasemissionen for biobrændstoffer og flydende bio­ brændsler, bør den fulde kulstofvirkning af sådanne omlægninger indregnes. Dette er nødvendigt for at sikre, at der i beregningen af besparelsen i drivhusgasemissionen tages hensyn til de samlede kulstofvirkninger ved brugen af biobrændstoffer og flydende biobrændsler.

(71) Ved beregningen af drivhusgaseffekten ved arealomlæg­ ning, bør de økonomiske aktører kunne benytte faktiske værdier for kulstoflagre i forbindelse med referencearealan­ vendelsen og arealanvendelsen efter omlægningen. De bør også kunne anvende faste værdier. Der kan passende tages udgangspunkt i arbejdet i Det Mellemstatslige Panel for Kli­ maændringer for sådanne faste værdier. Dette arbejde har endnu ikke fået en form, der umiddelbart kan anvendes af de økonomiske aktører. Kommissionen bør derfor på bag­ grund af dette arbejde udarbejde retningslinjer, der kan danne grundlag for beregningen af ændringer i kulstoflag­ rene med henblik på dette direktiv, herunder med hensyn til ændringer i skovområder med en kronedækningsgrad på mellem 10 og 30 %, savanner, kratområder og prærier.

(72) Kommissionen bør udvikle metodologier med henblik på at vurdere den effekt, dræning af tørvebundsarealer har på drivhusgasemissioner.

(73) Der bør ikke ske omlægning af arealer med henblik på fremstilling af biobrændstof, hvis tab af kulstoflagre ved en sådan omlægning ikke inden for et rimeligt tidsrum, set i lyset af klimaproblematikkens hastende karakter, vil kunne opvejes af den besparelse i drivhusgasemissionen, der opnås ved produktion af biobrændstof eller flydende bio­ brændsler. Dette vil kunne forhindre, at de økonomiske aktører pålægges unødvendig, byrdefuld forskning, og at arealer med store kulstoflagre, som senere viser sig at være uegnede til fremstilling af råmaterialer til biobrændstof og flydende biobrændsler, omlægges. Opgørelser af verdens kulstoflagre indikerer, at vådområder og konstant skovbe­ voksede områder med en kronedækningsgrad på over 30 % bør høre til i denne kategori. Skovbevoksede områ­ der med en kronedækningsgrad på mellem 10 og 30 % bør også være omfattet, medmindre der er dokumentation for, at deres kulstoflager er tilstrækkeligt lavt til at kunne begrunde en omlægning, jf. bestemmelserne i dette direk­ tiv. Referencen til vådområder bør tage hensyn til defini­ tionen i konventionen om vådområder af international betydning, navnlig som levesteder for vandfugle, vedtaget den 2. februar 1971 i Ramsar.

(74) Incitamenterne i dette direktiv vil fremme øget produktion af biobrændstoffer og flydende biobrændsler globalt. Hvis biobrændstoffer og flydende biobrændsler fremstilles af råmaterialer, der er produceret i Fællesskabet, bør de også opfylde Fællesskabets miljøkrav for landbrug, herunder

krav vedrørende beskyttelse af grundvandets og overflade­ vandets kvalitet, og sociale krav. Det kan imidlertid fryg­ tes, at de miljømæssige eller sociale minimumskrav ikke vil blive overholdt ved produktion af biobrændstoffer og fly­ dende biobrændsler i visse tredjelande. Det er derfor hen­ sigtsmæssigt at fremme udviklingen af multilaterale og bilaterale aftaler og frivillige internationale eller nationale ordninger, der omfatter de væsentligste miljømæssige og sociale hensyn, for at fremme en bæredygtig produktion af biobrændstoffer og flydende biobrændsler på globalt plan. Hvis der ikke foreligger sådanne aftaler eller ordninger, bør medlemsstaterne forlange, at de økonomiske aktører rap­ porterer om disse spørgsmål.

(75) Kommissionen bør i 2009 analysere kravene til en bære­ dygtighedsordning for anvendelse af biomasse til anden energi end flydende biobrændsler og biobrændstoffer og tage højde for behovet for, at biomasseressourcerne forval­ tes på bæredygtig vis.

(76) Bæredygtighedskriterierne vil kun være effektive, hvis de fører til en ændret adfærd blandt markedsaktørerne. Denne ændrede adfærd vil kun forekomme, hvis der er en prisge­ vinst ved de biobrændstoffer og flydende biobrændsler, som opfylder disse kriterier, i forhold til dem, der ikke gør det. Ifølge massebalancemetoden til kontrol af overens­ stemmelse er der en fysisk forbindelse mellem på den ene side fremstillingen af biobrændstoffer og flydende bio­ brændsler, der opfylder bæredygtighedskriterierne, og på den anden side forbruget af biobrændstoffer og flydende biobrændsler i Fællesskabet, hvilket giver en fornuftig balance mellem udbud og efterspørgsel og sikrer en pris­ gevinst, der er større end i systemer, hvor en sådan forbin­ delse ikke findes. Massebalancemetoden bør derfor anvendes til kontrol af overensstemmelse for at sikre, at biobrændstoffer og flydende biobrændsler, som opfylder bæredygtighedskriterierne, kan sælges til en højere pris. Herved bevares systemets integritet, samtidig med at indu­ strien ikke pålægges en urimelig byrde. Andre kontrolme­ toder bør dog undersøges.

(77) Hvor det er relevant, bør Kommissionen tage behørigt hen­ syn til millenniumøkosystemvurderingen (Millennium Ecosystem Assessment), som indeholder nyttige data for bevarelsen af i det mindste de områder, der leverer grund­ læggende økosystemydelser i kritiske situationer, f.eks. beskyttelse af afvandingsområder og erosionskontrol.

(78) Effekten af dyrkning af biomasse, f.eks. i form af ændrin­ ger i arealanvendelse, herunder forskydning, indførelse af invasive fremmede arter og andre effekter på biodiversite­ ten samt på fødevareproduktionen og den lokale velstand, bør overvåges. Kommissionen bør være opmærksom på alle relevante kilder til information, herunder FAO’s ver­ denskort over sult. Biobrændstoffer bør fremmes på en måde, der tilskynder til større produktivitet i landbruget og til brug af nedbrudte arealer.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/25

(79) Det er i Fællesskabets interesse at fremme udviklingen af multilaterale og bilaterale aftaler og frivillige internationale eller nationale ordninger, der sætter standarder for frem­ stillingen af bæredygtige biobrændstoffer og flydende bio­ brændsler og certificerer, at produktionen af biobrændstoffer og flydende biobrændsler opfylder disse standarder. Af den grund bør det være muligt at beslutte, at sådanne aftaler eller ordninger giver pålidelig dokumen­ tation og pålidelige oplysninger, forudsat at de opfylder rimelige krav om pålidelighed, gennemsigtighed og uaf­ hængig kontrol.

(80) Det er nødvendigt at fastsætte klare regler for beregningen af drivhusgasemissioner fra biobrændstoffer og flydende biobrændsler og de tilsvarende fossile brændstoffer, der sammenlignes med.

(81) Ved beregningen af drivhusgasemissioner fra fremstilling og anvendelse af brændstoffer bør der tages hensyn til biprodukter. Substitutionsmetoden er hensigtsmæssig til politikanalyseformål, men ikke til fastsættelse af regler for de enkelte økonomiske operatører og individuelle partier af transportbrændstof. I disse tilfælde er energiallokerings­ metoden den mest hensigtsmæssige, fordi den er let at anvende, er forudsigelig over tid, minimerer incitamenter, der virker mod hensigten, og giver resultater, der generelt svarer til substitutionsmetodens resultater. Til politikana­ lyseformål bør Kommissionen i sin rapportering ligeledes oplyse de resultater, der opnås ved at anvende substitutionsmetoden.

(82) For at undgå en uforholdsmæssig stor administrativ byrde bør der udfærdiges en liste over standardværdier for gængse produktionsveje for biobrændstoffer, og denne liste bør ajourføres og udvides, når yderligere pålidelige data foreligger. Økonomiske operatører bør altid være berettigede til at kræve den besparelse i drivhusgasemissio­ nen for biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der er opført på denne liste. Hvis standardværdien for besparel­ ser i drivhusgasemissionen fra en produktionsvej ligger under det krævede minimumsniveau for besparelser i driv­ husgasemissionen, bør producenter, som ønsker at vise, at de lever op til dette minimumsniveau, anmodes om at dokumentere, at de faktiske emissioner fra deres fremstil­ lingsproces er lavere end dem, man gik ud fra ved bereg­ ningen af standardværdierne.

(83) De data, der anvendes til beregning af standardværdierne, bør indhentes fra uafhængige, videnskabelige ekspertkilder og bør ajourføres efter behov, efterhånden som der sker fremskridt i disse kilders arbejde. Kommissionen bør til­ skynde disse kilder til, når de ajourfører deres arbejde, at tage højde for emissioner fra dyrkning, virkningen af regio­ nale og klimatologiske forhold, virkningerne af dyrkning med bæredygtige landbrugsmetoder og økologisk jordbrug samt videnskabelige bidrag fra producenter i Fællesskabet og tredjelande og civilsamfundet.

(84) For ikke at tilskynde til dyrkning af råmaterialer til bio­ brændstoffer og flydende biobrændsler på steder, hvor det ville føre til høje drivhusgasemissioner, bør brugen af stan­ dardværdier for dyrkning begrænses til områder, hvor en sådan virkning kan udelukkes på pålidelig vis. For at undgå en uforholdsmæssigt stor administrativ byrde er det imid­ lertid hensigtsmæssigt, at medlemsstaterne fastsætter nationale eller regionale gennemsnitsværdier for emissio­ ner fra dyrkning, herunder fra brug af gødningsstoffer.

(85) Den globale efterspørgsel efter landbrugsråvarer stiger. En af metoderne til at efterkomme den stigende efterspørgsel vil bestå i at afsætte flere arealer til landbrugsformål. Gen­ opretning af arealer, der er stærkt nedbrudte eller stærkt forurenede, og som derfor ikke kan anvendes til landbrugs­ formål i deres nuværende tilstand, er en måde, hvorpå man kan forøge de arealer, der kan opdyrkes. Eftersom fremme af biobrændstoffer og flydende biobrændsler vil bidrage til den stigende efterspørgsel efter landbrugsråvarer, bør bæredygtighedsordningen fremme brugen af genoprettede nedbrudte arealer. Selv hvis biobrændstofferne fremstilles af råmaterialer fra eksisterende landbrugsarealer, vil den nettostigning i efterspørgslen efter afgrøder, der skyldes fremme af biobrændstoffer, også kunne føre til en netto­ stigning i de dyrkede områder. Dette kunne berøre arealer med store kulstoflagre, og der ville i så fald opstå skadelige tab af kulstoflagre. For at mindske denne risiko bør der indføres ledsageforanstaltninger, som tilskynder til en øget produktivitetshastighed på arealer, der allerede anvendes til afgrøder, anvendelse af nedbrudte arealer og indførelse af bæredygtighedskrav svarende til dem, der er fastlagt i dette direktiv for Fællesskabets forbrug af biobrændstof, i andre biobrændstofforbrugende lande. Kommissionen bør udar­ bejde en konkret metodologi til at minimere drivhusgase­ missioner, der er forårsaget af indirekte ændringer i arealanvendelsen. I den forbindelse bør Kommissionen på grundlag af den bedste tilgængelige videnskabelige doku­ mentation navnlig undersøge, om der ved beregningen af drivhusgasemissionerne skal indregnes en faktor for indi­ rekte ændringer i arealanvendelsen, og om der er behov for at tilskynde til bæredygtige biobrændstoffer, som minime­ rer effekterne af ændringer i arealanvendelsen og forbedrer bæredygtigheden af biobrændstoffer med hensyn til indi­ rekte ændringer i arealanvendelsen. Kommissionen bør ved udarbejdelsen af denne metodologi blandt andet tage højde for de potentielle virkninger af biobrændstoffer fremstillet af celluloseholdigt nonfood-materiale og lignocellulosema­ teriale på indirekte ændringer i arealanvendelsen.

(86) Hvis målet om en passende markedsandel af biobrændstof­ fer skal kunne opfyldes, skal der markedsføres diesel med større iblanding af biodiesel end, hvad EN590/2004- standarden foreskriver.

(87) For at sikre, at det bliver økonomisk rentabelt at anvende biobrændstoffer, som bygger på et større udvalg af råma­ terialer, bør disse biobrændstoffer veje tungere i de natio­ nale biobrændstofforpligtelser.

(1)

(2)

(3)

L 140/26 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

(88) Der er behov for regelmæssig rapportering for konstant at sætte fokus på fremskridt i udviklingen af energi fra ved­ varende energikilder på nationalt plan og Fællesskabsplan. Der bør kræves anvendt en harmoniseret skabelon for de nationale handlingsplaner for vedvarende energi, som medlemsstaterne skal fremlægge. Sådanne planer kan omfatte de omkostninger og fordele, som de planlagte for­ anstaltninger skønnes at medføre, foranstaltninger vedrø­ rende nødvendig udvidelse eller styrkelse af den eksisterende netinfrastruktur, de skønnede omkostninger og fordele ved udvikling af energi fra vedvarende energi­ kilder ud over, hvad der kræves i henhold til det vejledende forløb, oplysninger om nationale støtteordninger samt oplysninger om disses anvendelse af energi fra vedvarende energikilder i nye eller renoverede bygninger.

(89) Medlemsstaterne kan, i forbindelse med udformningen af deres støtteordninger, anspore til anvendelsen af bio­ brændstoffer, som giver ekstra fordele, herunder diversifi­ ceringsfordelen ved fremstilling af biobrændstoffer af affald, restprodukter, celluloseholdige nonfoodmaterialer og lignocellulose-materialer, alger samt planter dyrket uden brug af kunstvanding i tørre områder til bekæmpelse af ørkenspredning, ved at tage behørigt hensyn til de for­ skellige omkostninger, der er forbundet med produktion af energi fra traditionelle biobrændstoffer på den ene side og biobrændstoffer, som giver ekstra fordele, på den anden side. Medlemsstaterne kan opmuntre til investering i forsk­ ning i og udvikling af disse og andre teknologier til vedva­ rende energi, som har brug for tid for at blive konkurrencedygtige.

(90) Gennemførelsen af dette direktiv bør, hvor det er relevant, afspejle bestemmelserne i konventionen om adgang til oplysninger, offentlig deltagelse i beslutningsprocesser samt adgang til klage og domstolsprøvelse på miljøområ­ det, navnlig som den er gennemført ved Europa- Parlamentets og Rådets direktiv 2003/4/EF af 28. januar 2003 om offentlig adgang til miljøoplysninger

(1) EUT L 41 af 14.2.2003, s. 26.

.

(91) De nødvendige foranstaltninger til gennemførelse af dette direktiv, bør vedtages i overensstemmelse med Rådets afgørelse 1999/468/EF af 28. juni 1999 om fastsættelse af de nærmere vilkår for udøvelsen af de gennemførelsesbe­ føjelser, der tillægges Kommissionen

(2) EFT L 184 af 17.7.1999, s. 23.

.

(92) Kommissionen bør navnlig tillægges beføjelse til at tilpasse de metodologiske principper og værdier, der er nødven­ dige for at vurdere, om bæredygtighedskriterierne for bio­ brændstoffer og flydende biobrændsler er opfyldt, til at tilpasse transportbrændstoffers energiindhold til den tek­ niske og videnskabelige udvikling, til at fastlægge kriterier og geografiske udstrækninger for græsarealer med høj bio­ diversitet samt til at fastlægge detaljerede definitioner for

stærkt nedbrudte eller forurenede arealer. Da der er tale om generelle foranstaltninger, der har til formål at ændre ikke- væsentlige bestemmelser i dette direktiv, herunder ved at supplere det med nye ikke-væsentlige bestemmelser, skal foranstaltningerne vedtages efter forskriftsproceduren med kontrol i artikel 5a i afgørelse 1999/468/EF.

(93) De bestemmelser i direktiv 2001/77/EF og direktiv 2003/30/EF, som falder sammen med bestemmelserne i dette direktiv, bør udgå fra det senest mulige tidspunkt for dette direktivs gennemførelse i national lovgivning. De bestemmelser, der vedrører mål og rapportering for 2010 bør fortsat gælde indtil udgangen af 2011. Direktiv 2001/77/EF og direktiv 2003/30/EF bør derfor ændres i overensstemmelse hermed.

(94) Foranstaltningerne i artikel 17 til 19 er baseret på trakta­ tens artikel 95, fordi de også har en indvirkning på det indre markeds funktion ved at harmonisere de bæredygtig­ hedskriterier, som biobrændstoffer og flydende biobrænd­ sler skal opfylde med henblik på målopgørelsen i henhold til dette direktiv og derved letter medlemsstaternes indbyr­ des handel med biobrændstoffer og flydende biobrændsler, som opfylder disse betingelser, jf. artikel 17, stk. 8.

(95) Bæredygtighedsordningen bør ikke forhindre, at medlems­ staterne i deres nationale støtteordninger tager hensyn til højere produktionsomkostninger for biobrændstoffer og flydende biobrændsler, som indebærer fordele, der oversti­ ger bæredygtighedsordningens minimumsværdier.

(96) Målene for dette direktiv, nemlig at andelen af energi fra vedvarende energikilder skal udgøre 20 % af Fællesskabets udvidede endelige energiforbrug, og at energi fra vedva­ rende energikilder skal udgøre 10 % af de enkelte med­ lemsstaters energiforbrug til transport senest i 2020, kan ikke i tilstrækkelig grad opfyldes af medlemsstaterne og kan derfor på grund af handlingens omfang bedre nås på fællesskabsplan; Fællesskabet kan derfor træffe foranstalt­ ninger i overensstemmelse med subsidiaritetsprincippet, jf. artikel 5 i traktaten. I overensstemmelse med proportiona­ litetsprincippet, jf. nævnte artikel, går dette direktiv ikke ud over, hvad der er nødvendigt for at nå disse mål.

(97) I overensstemmelse med punkt 34 i den interinstitutionelle aftale om bedre lovgivning

(3) EUT C 321 af 31.12.2003, s. 1.

tilskyndes medlemsstaterne til både i egen og i Fællesskabets interesse at udarbejde og offentliggøre oversigter, der så vidt muligt viser overens­ stemmelsen mellem dette direktiv og gennemførelsesfor­ anstaltningerne —

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/27

UDSTEDT FØLGENDE DIREKTIV:

Artikel 1

Genstand og anvendelsesområde

Dette direktiv fastsætter en fælles ramme for fremme af energi fra vedvarende energikilder. Det fastsætter bindende nationale mål for den samlede andel af energi fra vedvarende energikilder i det udvidede endelige energiforbrug og for andelen af energi fra ved­ varende energikilder på transportområdet. Det fastlægger regler for statistisk overførsel mellem medlemsstater, fælles projekter mellem medlemsstater og med tredjelande, oprindelsesgarantier, administrative procedurer, information og uddannelse samt adgang til elnettet for energi fra vedvarende energikilder. Det fast­ lægger bæredygtighedskriterier for biobrændstoffer og flydende biobrændsler.

Artikel 2

Definitioner

I dette direktiv anvendes definitionerne i direktiv 2003/54/EF.

Endvidere forstås ved:

a) »energi fra vedvarende energikilder«: energi fra vedvarende ikke-fossile kilder i form af: vindkraft, solenergi, aerotermisk energi, geotermisk energi, hydrotermisk energi og havenergi, vandkraft, biomasse, lossepladsgas, gas fra spildevandsanlæg og biogas

b) »aerotermisk energi«: energi, som lagres i form af varme i den omgivende luft

c) »geotermisk energi«: energi, som lagres i form af varme under jordens faste overflade

d) »hydrotermisk energi«: energi, som lagres i form af varme i overfladevand

e) »biomasse«: den bionedbrydelige del af produkter, affald og restprodukter af biologisk oprindelse fra landbrug (herunder vegetabilske og animalske stoffer), skovbrug og tilknyttede industrier, herunder fiskeri og akvakultur, samt den bioned­ brydelige del af industriaffald og kommunalt affald

f) »udvidet endeligt energiforbrug«: energiprodukter, der leve­ res til energiformål til industri-, og transportsektoren, til hus­ holdninger, til servicesektorerne inklusive den offentlige sektor samt til landbrug, skovbrug og fiskeri, inklusive ener­ gisektorens el- og varmeforbrug i forbindelse med el- og var­ meproduktion og inklusive el- og varmetab i forbindelse med distribution og transmission

g) »fjernvarme« eller »fjernkøling«: distribution af termisk energi i form af damp, varmt vand eller afkølede væsker fra et cen­ tralt produktionssted gennem et net til et større antal bygnin­ ger eller anlæg til anvendelse ved rum- eller procesopvarmning eller -køling

h) »flydende biobrændsler«: flydende brændstof til energiformål, bortset fra transport, herunder elektricitet og opvarmning og køling, fremstillet på grundlag af biomasse

i) »biobrændstoffer«: flydende eller gasformigt brændstof til transport, fremstillet på grundlag af biomasse

j) »oprindelsesgaranti«: et elektronisk dokument, hvis eneste funktion er over for en endelig kunde at dokumentere, at en given andel eller mængde af energi er produceret fra vedva­ rende energikilder, som krævet i artikel 3, stk. 6, i direktiv 2003/54/EF

k) »støtteordning«: enhver form for instrument, ordning eller mekanisme, som en medlemsstat eller en gruppe af medlems­ stater anvender, og som fremmer brugen af energi fra vedva­ rende energikilder (VE) ved enten at mindske omkostningerne ved denne energi, at øge den pris, den kan sælges til, eller ved gennem indførelse af en VE-forpligtelse eller på anden måde at øge den mængde af denne energiform, der købes. Dette omfatter, men er ikke begrænset til, investeringsstøtte, skat­ tefritagelse eller -nedsættelse, skatterefusion, støtteordninger for VE-forpligtelse, herunder anvendelse af grønne certifika­ ter, og direkte prisstøtte, herunder afregningstariffer og præmieudbetalinger

l) »VE-forpligtelse«: en national støtteordning, der kræver, at en bestemt andel af energiproducenternes produktion stammer fra energi fra vedvarende energikilder (VE), at en bestemt andel af energileverandørernes leverancer stammer fra energi fra vedvarende energikilder, eller at en bestemt andel af ener­ giforbrugernes forbrug stammer fra energi fra vedvarende energikilder. Ordninger, under hvilke der kan udstedes grønne certifikater til opfyldelse af sådanne forpligtelser, er omfattet heraf

m) »faktisk værdi«: den besparelse i drivhusgasemissionen på visse eller samtlige trin i en specifik proces til produktion af biobrændstof beregnet i overensstemmelse med den metodo­ logi, der er fastlagt i bilag V, del C

n) »typisk værdi«: et skøn over den repræsentative besparelse i drivhusgasemissionen for en bestemt produktionsvej for biobrændstoffer

o) »standardværdi«: en værdi der bygger på en typisk værdi ved anvendelsen af forudfastsatte faktorer, og som under omstændigheder, der specificeres i dette direktiv, kan anven­ des i stedet for en faktisk værdi.

L 140/28 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

Artikel 3

Bindende nationale overordnede mål og foranstaltninger for anvendelse af energi fra vedvarende energikilder

1. Hver medlemsstat sikrer, at energi fra vedvarende energikil­ der, som beregnet i overensstemmelse med artikel 5-11, udgør en andel af det udvidede endelige energiforbrug i 2020, der mindst svarer til det nationale overordnede mål for andelen af energi fra vedvarende energikilder, der er opstillet for medlemsstaten i dette år i bilag I, del A, tabellens tredje kolonne. Disse bindende natio­ nale overordnede mål er i overensstemmelse med et mål om, at andelen af energi fra vedvarende energikilder af Fællesskabets udvidede endelige energiforbrug skal være mindst 20 % i 2020. For lettere at nå målene i denne artikel fremmer og tilskynder hver medlemsstat til energieffektivitet og energibesparelser.

2. Medlemsstaterne træffer foranstaltninger, der har til formål effektivt at sikre, at andelen af energi fra vedvarende energikilder svarer til eller overstiger den, der fremgår af det vejledende for­ løb, der er fastlagt i bilag I, del B.

3. For at nå de mål, der er fastsat i denne artikels stk. 1 og 2, kan medlemsstaterne bl.a. anvende følgende foranstaltninger:

a) støtteordninger

b) foranstaltninger med henblik på samarbejde mellem forskel­ lige medlemsstater og med tredjelande, så de kan nå deres nationale overordnede mål i overensstemmelse med artikel 5-11.

Med forbehold af traktatens artikel 87 og 88 har medlemsstaterne ret til i overensstemmelse med artikel 5-11 i dette direktiv at beslutte, i hvilket omfang de støtter energi fra vedvarende energi­ kilder, der er produceret i en anden medlemsstat.

4. Hver medlemsstat sikrer, at andelen af energi fra vedvarende energikilder inden for alle former for transport i 2020 mindst sva­ rer til 10 % af det endelige energiforbrug på transportområdet i medlemsstaten.

Med henblik på dette stykke finder følgende bestemmelser anvendelse:

a) Ved beregningen af nævneren, dvs. det samlede energiforbrug på transportområdet, jf. første afsnit, tages kun benzin, die­ sel og biobrændstoffer forbrugt inden for jernbane- og vej­ transport og elektricitet i betragtning.

b) Ved beregningen af tælleren, dvs. mængden af energi fra ved­ varende energikilder forbrugt på transportområdet, jf. første afsnit, tages alle former for energi fra vedvarende energikil­ der forbrugt inden for alle former for transport i betragtning.

c) Ved beregningen af bidraget fra elektricitet, der er produce­ ret fra vedvarende energikilder og forbrugt i alle typer elkø­ retøjer, jf. litra a) og b), kan medlemsstaterne vælge at anvende enten den gennemsnitlige andel af elektricitet fra

vedvarende energikilder i Fællesskabet eller andelen af elek­ tricitet fra vedvarende energikilder i den pågældende med­ lemsstat, målt to år inden det pågældende år. Ved beregningen af mængden af elektricitet fra vedvarende ener­ gikilder, som er forbrugt i elkøretøjer til vejtransport, anses dette forbrug desuden for at være 2,5 gange energiindholdet af inputtet af elektricitet fra vedvarende energikilder.

Senest den 31. december 2011 forelægger Kommissionen, hvis det er relevant, et forslag, der på visse betingelser gør det muligt at tage hele mængden af elektricitet fra vedvarende energikilder, der anvendes som brændstof for alle typer elkøretøjer, i betragtning.

Senest den 31. december 2011 forelægger Kommissionen også, hvis det er relevant, et forslag til en metodologi til beregning af, hvor meget brint fra vedvarende energikilder bidrager til det sam­ lede brændstofmix.

Artikel 4

Nationale handlingsplaner for vedvarende energi

1. Hver medlemsstat vedtager en national handlingsplan for vedvarende energi. De nationale handlingsplaner for vedvarende energi fastsætter medlemsstaternes nationale mål for andelen af energi fra vedvarende energikilder i forbruget inden for transport, elektricitet, opvarmning og køling i 2020 under hensyntagen til virkningerne for det endelige energiforbrug af andre politikforan­ staltninger vedrørende energieffektivitet, og de passende foran­ staltninger, der skal træffes for at nå disse nationale overordnede mål, herunder samarbejde mellem lokale, regionale og nationale myndigheder, planlagte statistiske overførsler eller fælles projek­ ter, nationale politikker til at udvikle eksisterende og tilvejebringe nye biomasseressourcer til forskellige anvendelser samt de foran­ staltninger, der skal træffes for at opfylde kravene i artikel 13-19.

Kommissionen vedtager senest den 30. juni 2009 en model for de nationale handlingsplaner for vedvarende energi. Modellen skal omfatte mindstekravene i bilag VI. Medlemsstaterne anvender denne model ved præsentationen af deres nationale handlingspla­ ner for vedvarende energi.

2. Medlemsstaterne forelægger Kommissionen deres nationale handlingsplaner for vedvarende energi senest den 30. juni 2010.

3. Hver medlemsstat offentliggør og forelægger seks måneder før fristen for dens nationale handlingsplan for vedvarende energi Kommissionen et prognosedokument med angivelse af:

a) dens skønnede overskudsproduktion af energi fra vedvarende energikilder sammenlignet med det vejledende forløb, der statistisk kan overføres til andre medlemsstater, jf. artikel 6- 11, samt dens skønnede potentiale for fælles projekter indtil 2020, og

b) dens skønnede efterspørgsel efter energi fra vedvarende ener­ gikilder, der må opfyldes med andre midler end indenlandsk produktion indtil 2020.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/29

Disse oplysninger kan omfatte omkostnings-, fordels- og finan­ sieringselementer. Prognosen ajourføres i medlemsstaternes rap­ porter, jf. artikel 22, stk. 1, litra l) og m).

4. En medlemsstat, hvis andel af energi fra vedvarende energi­ kilder er faldet til et niveau, der ligger under det vejledende forløb i den umiddelbart foregående toårsperiode fastsat i bilag I, del B, forelægger Kommissionen en ændret national handlingsplan for vedvarende energi senest den 30. juni det følgende år med angi­ velse af passende og forholdsmæssige foranstaltninger til inden for en rimelig frist igen at nå det vejledende forløb i bilag I, del B.

Kommissionen kan, hvis medlemsstaten ikke er langt fra at have nået det vejledende forløb, og under behørig hensyntagen til med­ lemsstatens nuværende og fremtidige foranstaltninger vedtage en beslutning om at fritage medlemsstaten fra forpligtelsen til at fore­ lægge en ændret national handlingsplan for vedvarende energi.

5. Kommissionen evaluerer de nationale handlingsplaner for vedvarende energi, navnlig om de foranstaltninger, medlemssta­ ten agter at gennemføre i overensstemmelse med artikel 3, stk. 2, er passende. Kommissionen kan som reaktion på en national handlingsplan for vedvarende energi eller på en ændret national handlingsplan for vedvarende energi udstede en henstilling.

6. Kommissionen forelægger Europa-Parlamentet de nationale handlingsplaner for vedvarende energi og prognosedokumen­ terne i den form, hvori de er offentliggjort på gennemsigtigheds­ platformen som omhandlet i artikel 24, stk. 2, samt eventuelle henstillinger som omhandlet i denne artikels stk. 5.

Artikel 5

Beregning af andelen af energi fra vedvarende energikilder

1. Det udvidede endelige energiforbrug fra vedvarende energi­ kilder i hver medlemsstat beregnes som summen af:

a) det udvidede endelige forbrug af elektricitet fra vedvarende energikilder

b) det udvidede endelige energiforbrug fra vedvarende energi­ kilder til opvarmning og køling, og

c) det endelige forbrug af energi fra vedvarende energikilder på transportområdet.

Gas, elektricitet og brint fra vedvarende energikilder tages kun i betragtning én gang i første afsnit, litra a), b) eller c), ved bereg­ ningen af andelen af det udvidede endelige energiforbrug fra ved­ varende energikilder.

Med forbehold af artikel 17, stk. 1, andet afsnit, tages biobrænd­ stoffer og flydende biobrændsler, der ikke opfylder bæredygtig­ hedskriterierne i artikel 17, stk. 2-6, ikke i betragtning.

2. Hvis en medlemsstat finder, at det på grund af force majeure er umuligt for den at nå op på den andel, som energi fra vedva­ rende energikilder skal udgøre i dens udvidede endelige energifor­ brug i 2020 ifølge tredje kolonne i tabellen i bilag 1, underretter den Kommissionen herom så hurtigt som muligt. Kommissionen vedtager en beslutning om, hvorvidt der er påvist force majeure. Såfremt Kommissionen beslutter, at der er påvist force majeure, fastsætter den, hvilken justering der skal foretages af medlemssta­ tens udvidede endelige energiforbrug fra vedvarende energikilder for året 2020.

3. Med henblik på stk. 1, litra a), beregnes det udvidede ende­ lige forbrug af elektricitet fra vedvarende energikilder som mæng­ den af elektricitet produceret i en medlemsstat fra vedvarende energikilder, eksklusive produktionen af elektricitet i pumpekraft­ værker, der anvender vand, der tidligere har været pumpet op til et højere niveau.

I multibrændselsanlæg, der anvender vedvarende og konventio­ nelle energikilder, tages der kun hensyn til den del af elektricite­ ten, der produceres fra vedvarende energikilder. Med henblik på denne beregning beregnes bidraget fra hver energikilde på grund­ lag af dens energiindhold.

Den elektricitet, der produceres ved hjælp af vandkraft og vind­ kraft, indregnes i overensstemmelse med normaliseringsreglerne i bilag II.

4. Med henblik på stk. 1, litra b), beregnes det udvidede ende­ lige energiforbrug fra vedvarende energikilder til opvarmning og køling som mængden af fjernvarme og fjernkøling produceret i en medlemsstat fra vedvarende energikilder plus forbruget af anden energi fra vedvarende energikilder inden for industrien, hushold­ ninger, tjenesteydelser, landbrug, skovbrug og fiskeri til brug for opvarmning, køling og forarbejdning.

I multibrændselsanlæg, der benytter vedvarende og konventio­ nelle energikilder, tages der kun hensyn til den del af opvarmnin­ gen og kølingen, der produceres fra vedvarende energikilder. Med henblik på denne beregning beregnes størrelsen af bidraget fra hver energikilde på grundlag af dens energiindhold.

Aerotermisk, geotermisk og hydrotermisk varmeenergi genereret ved hjælp af varmepumper tages i betragtning med henblik på stk. 1, litra b), forudsat at den endelige energiproduktion væsent­ ligt overstiger den tilførsel af primærenergi, der kræves for at drive varmepumpen. Den mængde varme, som skal betragtes som energi fra vedvarende energikilder med henblik på dette direktiv, beregnes efter den metodologi, der er fastlagt i bilag VII.

Termisk energi genereret ved hjælp af passive energisystemer, hvor et lavere energiforbrug opnås passivt ved bygningers udformning eller fra varme genereret af energi fra ikke-vedvarende energikilder, tages ikke i betragtning med henblik på stk. 1, litra b).

5. Energiindholdet i de transportbrændstoffer, der er opført i bilag III, betragtes som værende som anført i dette bilag. Bilag III kan tilpasses den tekniske og videnskabelige udvikling. Disse for­ anstaltninger, der har til formål at ændre ikke-væsentlige bestem­ melser i dette direktiv, vedtages efter forskriftsproceduren med kontrol i artikel 25, stk. 4.

(1)

L 140/30 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

6. Andelen af energi fra vedvarende energikilder beregnes som det udvidede endelige energiforbrug fra vedvarende energikilder divideret med det udvidede endelige energiforbrug fra alle energi­ kilder udtrykt i procent.

Med henblik på første afsnit tilpasses den i stk. 1 omhandlede sum i overensstemmelse med artikel 6, 8, 10 og 11.

Ved beregningen af en medlemsstats udvidede endelige energifor­ brug med henblik på at måle, om den overholder målene og det vejledende forløb i dette direktiv, betragtes energiforbruget inden for luftfarten som udgørende højst 6,18 % udtrykt som en andel af den pågældende medlemsstats udvidede endelige energiforbrug. For Cypern og Maltas vedkommende betragtes energiforbruget inden for luftfarten, udtrykt som andel af disse medlemsstaters udvidede endelige energiforbrug, som udgørende højst 4,12 %.

7. Der anvendes den samme metodologi og de samme defini­ tioner ved beregningen af andelen af energi fra vedvarende ener­ gikilder som i Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 1099/2008 af 22. oktober 2008 om energistatistik

(1) EUT L 304 af 14.11.2008, s. 1.

.

Medlemsstaterne sikrer, at der er sammenhæng mellem de stati­ stiske oplysninger, der anvendes til beregning af disse sektorspe­ cifikke og samlede andele, og de statistiske oplysninger, der indberettes til Kommissionen i henhold til forordning (EF) nr. 1099/2008.

Artikel 6

Statistiske overførsler mellem medlemsstater

1. Medlemsstaterne kan aftale og indføre ordninger med hen­ blik på statistisk overførsel af en nærmere angivet mængde energi fra vedvarende energikilder fra en medlemsstat til en anden med­ lemsstat. Den overførte mængde skal:

a) fratrækkes den mængde energi fra vedvarende energikilder, der tages i betragtning ved målingen af, om den medlemsstat, der foretager overførslen, opfylder kravene i artikel 3, stk. 1 og 2, og

b) lægges til den mængde energi fra vedvarende energikilder, der tages i betragtning ved målingen af, om en anden medlems­ stat, der accepterer overførslen, opfylder kravene i artikel 3, stk. 1 og 2.

En statistisk overførsel berører ikke opfyldelsen af det nationale� mål for den medlemsstat, der foretager overførslen.

2. Ordningerne i stk. 1 kan være gyldige i et eller flere år. De anmeldes til Kommissionen senest tre måneder efter udgangen af hvert enkelt af de år, hvor de er gyldige. De oplysninger, der sen­ des til Kommissionen, skal omfatte mængde og pris for den energi, det drejer sig om.

3. En overførsel træder ikke i kraft, før alle de medlemsstater, der deltager i overførslen, har anmeldt den til Kommissionen.

Artikel 7

Fælles projekter mellem medlemsstater

1. To eller flere medlemsstater kan samarbejde om alle typer af fælles projekter i forbindelse med produktionen af elektricitet, opvarmning eller køling fra vedvarende energikilder. Dette sam­ arbejde kan involvere private operatører.

2. Medlemsstaterne giver Kommissionen underretning om den andel eller mængde elektricitet, opvarmning eller køling fra ved­ varende energikilder produceret af fælles projekter på deres område, der er sat i drift efter 25. juni 2009 eller som følge af en kapacitetsforøgelse i anlæg, der er blevet renoveret efter denne dato, som skal betragtes som et bidrag til opfyldelse af det natio­ nale overordnede mål i en anden medlemsstat med henblik på måling af overholdelse af kravene i dette direktiv.

3. Underretningen i stk. 2 skal:

a) beskrive det foreslåede anlæg eller angive det renoverede anlæg

b) præcisere, hvilken andel eller mængde af den elektricitet, opvarmning eller køling, der produceres i anlægget, der skal betragtes som bidrag til opfyldelsen af en anden medlems­ stats nationale overordnede mål

c) oplyse, hvilken medlemsstat der drager nytte af underretnin­ gen, og

d) præcisere det tidsrum i hele kalenderår, hvor den elektricitet, opvarmning eller køling, der produceres i anlægget fra energi fra vedvarende energikilder, skal betragtes som bidrag til opfyldelsen af den anden medlemsstats nationale overord­ nede mål.

4. Perioden i stk. 3, litra d), må ikke gå ud over 2020. Varig­ heden af et fælles projekt kan gå ud over 2020.

5. En underretning, der gives i henhold til denne artikel, må ikke ændres eller trækkes tilbage, uden at den medlemsstat, der giver underretningen, og den medlemsstat, der er angivet i hen­ hold til stk. 3, litra c), er enige herom.

Artikel 8

Virkningerne af fælles projekter mellem medlemsstaterne

1. Inden tre måneder efter udgangen af hvert år inden for det tidsrum, der er angivet i artikel 7, stk. 3, litra d), udsender den medlemsstat, der har givet den i artikel 7 omhandlede underret­ ning, en underretningsskrivelse med angivelse af:

a) den samlede mængde elektricitet, opvarmning eller køling, der i løbet af året er produceret fra vedvarende energikilder af det anlæg, som den i artikel 7 omhandlede underretning handler om, og

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/31

b) den mængde elektricitet, opvarmning eller køling, der i løbet af året er produceret fra vedvarende energikilder af det pågæl­ dende anlæg, og som skal bidrage til opfyldelsen af en anden medlemsstats nationale overordnede mål i overensstemmelse med underretningen.

2. Medlemsstaten sender underretningsskrivelsen til den med­ lemsstat, som underretningen er givet til fordel for, og til Kommissionen.

3. Med henblik på måling af, om kravene i dette direktiv ved­ rørende nationale overordnede mål er opfyldt, skal den mængde elektricitet, opvarmning eller køling fra vedvarende energikilder, der er givet underretning om i overensstemmelse med stk. 1, litra b):

a) trækkes fra den mængde elektricitet, opvarmning eller køling fra vedvarende energikilder, der tages i betragtning ved målin­ gen af, om den medlemsstat, der har udsendt den i stk. 1 omhandlede underretningsskrivelse, overholder sine forplig­ telser, og

b) lægges til den mængde elektricitet, opvarmning eller køling fra vedvarende energikilder, der tages i betragtning ved målin­ gen af, om den medlemsstat, der har modtaget den i stk. 2 omhandlede underretningsskrivelse, overholder sine forpligtelser.

Artikel 9

Fælles projekter mellem medlemsstaterne og tredjelande

1. En eller flere medlemsstater kan samarbejde med et eller flere tredjelande om alle typer af fælles projekter vedrørende pro­ duktion af elektricitet fra vedvarende energikilder. Dette samar­ bejde kan involvere private operatører.

2. Elektricitet fra vedvarende energikilder, der produceres i et tredjeland, tages kun i betragtning med henblik på at måle over­ holdelsen af kravene i dette direktiv vedrørende nationale over­ ordnede mål, hvis følgende betingelser er overholdt:

a) elektriciteten forbruges i Fællesskabet, en betingelse som anses for overholdt hvis.:

i) en mængde elektricitet svarende til den elektricitet, der er medregnet, er blevet fast nomineret til den tildelte sam­ menkoblingskapacitet af alle ansvarlige transmissionssy­ stemoperatører i oprindelseslandet, bestemmelseslandet og, hvor det er relevant, hvert transittredjeland

ii) en mængde elektricitet svarende til den elektricitet, der er medregnet, er blevet fast registreret på listen over balan­ cer af den ansvarlige transmissionssystemoperatør på fællesskabssiden af en samkøringslinje, og

iii) den nominerede kapacitet og produktionen af elektrici­ tet fra vedvarende energikilder i anlægget omhandlet i stk. 2, litra b), henviser til samme tidsrum

b) elektriciteten produceres på et nyopført anlæg, som er blevet sat i drift efter den 25. juni 2009, eller gennem udvidet kapa­ citet på et anlæg, der er blevet renoveret efter denne dato, i henhold til et fælles projekt som omhandlet i stk. 1, og

c) mængden af produceret og eksporteret elektricitet har ikke fået anden støtte fra en støtteordning i et tredjeland end inve­ steringsstøtte til anlægget.

3. Medlemsstaterne kan anmode Kommissionen om, at der med henblik på artikel 5 tages hensyn til elektricitet fra vedva­ rende energikilder produceret og forbrugt i et tredjeland i forbin­ delse med etableringen af en samkøringslinje med en meget lang gennemførelsestid mellem en medlemsstat og et tredjeland på føl­ gende betingelser:

a) Etableringen af samkøringslinjen skal være påbegyndt senest den 31. december 2016.

b) Det er ikke muligt at sætte samkøringslinjen i drift senest den 31. december 2020.

c) Det er muligt at sætte samkøringslinjen i drift senest den 31. december 2022.

d) Efter at samkøringslinjen er sat i drift, vil den blive anvendt til eksport til Fællesskabet af elektricitet genereret fra vedva­ rende energikilder i overensstemmelse med stk. 2.

e) Anvendelsen vedrører et fælles projekt, der opfylder kriteri­ erne i stk. 2, litra b) og c), og som benytter samkøringslinjen, efter at den er sat i drift, og en mængde elektricitet, der ikke overstiger den mængde, der vil blive eksporteret til Fællesska­ bet, efter at samkøringslinjen er sat i drift.

4. Kommissionen underrettes om den andel eller mængde elektricitet produceret på et hvilket som helst anlæg på et tredje­ lands område, som indgår i en eller flere medlemsstaters natio­ nale overordnede mål ved målingen af, om kravene i artikel 3 er opfyldt. Hvis der er tale om mere end en medlemsstat, underret­ tes Kommissionen om fordelingen af denne andel eller mængde mellem medlemsstaterne. Denne andel eller mængde må ikke overstige den andel eller mængde, der faktisk eksporteres til og forbruges i Fællesskabet, som svarer til den mængde, der er nævnt i denne artikels stk. 2, litra a), nr. i) og ii), og som opfylder betin­ gelserne i stk. 2, litra a). Underretningen udarbejdes af hver med­ lemsstat, hvis nationale overordnede mål andelen eller mængden af elektricitet indgår i.

5. Underretningen i stk. 4 skal:

a) beskrive det foreslåede anlæg eller angive det renoverede anlæg

b) præcisere den andel eller mængde elektricitet produceret i anlægget, der skal betragtes som bidrag til opfyldelsen af en medlemsstats nationale mål, samt de tilhørende finansielle ordninger under overholdelse af fortrolighedskrav

L 140/32 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

c) præcisere det tidsrum i hele kalenderår, hvor elektriciteten skal anses for at bidrage til medlemsstatens nationale over­ ordnede mål, og

d) indeholde en skriftlig anerkendelse af litra b) og c) fra det tredjeland, på hvis område anlægget skal sættes i drift, og angive, hvilken andel eller mængde af den elektricitet, der produceres af anlægget, tredjelandet selv vil forbruge.

6. Perioden i stk. 5, litra c), må ikke gå ud over 2020. Varig­ heden af et fælles projekt kan gå ud over 2020.

7. En underretning, der gives i henhold til denne artikel, må ikke ændres eller trækkes tilbage, uden at den medlemsstat, der giver underretningen, og det tredjeland, der har anerkendt det fæl­ les projekt i overensstemmelse med stk. 5, litra d), er enige herom.

8. Medlemsstaterne og Fællesskabet tilskynder de relevante organer under energifællesskabstraktaten til i overensstemmelse med energifællesskabstraktaten at træffe de nødvendige foran­ staltninger, så de kontraherende parter i denne traktat kan anvende bestemmelserne om samarbejde mellem medlemsstater i dette direktiv.

Artikel 10

Virkninger af fælles projekter mellem medlemsstaterne og tredjelande

1. Inden tre måneder efter udgangen af hvert år inden for det tidsrum, der er angivet i artikel 9, stk. 5, litra c), udsender den medlemsstat, der har givet den i artikel 9 omhandlede underret­ ning, en underretningsskrivelse med angivelse af:

a) den samlede mængde elektricitet, der i løbet af året er pro­ duceret fra vedvarende energikilder af det anlæg, som den i artikel 9 omhandlede underretning handler om

b) den mængde elektricitet, der i løbet af året er produceret fra vedvarende energikilder af det pågældende anlæg, og som skal bidrage til opfyldelsen af dens nationale overordnede mål i overensstemmelse med den i artikel 9 omhandlede underretnings vilkår, og

c) dokumentation for, at betingelserne i artikel 9, stk. 2, er opfyldt.

2. Medlemsstaten sender underretningsskrivelsen til det tred­ jeland, der har anerkendt projektet i overensstemmelse med arti­ kel 9, stk. 5, litra d), og til Kommissionen.

3. Med henblik på måling af, om kravene i dette direktiv ved­ rørende nationale overordnede mål er opfyldt, skal den mængde elektricitet produceret fra vedvarende energikilder, der er givet underretning om i overensstemmelse med stk. 1, litra b), lægges til den mængde energi fra vedvarende energikilder, der tages i betragtning ved målingen af, om den medlemsstat, der har udsendt underretningsskrivelsen, overholder sine forpligtelser.

Artikel 11

Fælles støtteordninger

1. Uden at det berører medlemsstaternes forpligtelser i hen­ hold til artikel 3, kan to eller flere medlemsstater beslutte på fri­ villig basis at gå sammen om eller delvist at koordinere deres nationale støtteordninger. I sådanne tilfælde kan en vis mængde energi fra vedvarende energikilder produceret på en af de delta­ gende medlemsstaters område bidrage til opfyldelsen af en anden deltagende medlemsstats nationale overordnede mål, hvis de pågældende medlemsstater:

a) foretager en statistisk overførsel af nærmere angivne mæng­ der energi fra vedvarende energikilder fra en medlemsstat til en anden i overensstemmelse med artikel 6, eller

b) fastsætter en fordelingsregel, som de deltagende medlemssta­ ter er enige i, og som fordeler mængder af energi fra vedva­ rende energikilder mellem de deltagende medlemsstater. En sådan regel skal meddeles Kommissionen senest tre måneder efter udgangen af det første år, hvor den er gyldig.

2. Inden tre måneder efter udgangen af hvert år skal hver med­ lemsstat, der har givet underretning i henhold til stk. 1, litra b), udsende en underretningsskrivelse, der fastslår den samlede mængde elektricitet, opvarmning eller køling fra vedvarende ener­ gikilder, der er produceret i løbet af det år, som skal være omfat­ tet af fordelingsreglen.

3. For at måle, om kravene i dette direktiv vedrørende natio­ nale overordnede mål er opfyldt, skal den mængde elektricitet, opvarmning eller køling fra vedvarende energikilder, der gives underretning om i overensstemmelse med stk. 2, omfordeles mel­ lem de berørte medlemsstater i overensstemmelse med den med­ delte fordelingsregel.

Artikel 12

Kapacitetsforøgelser

Med henblik på artikel 7, stk. 2, og artikel 9, stk. 2, litra b), behandles enheder af energi fra vedvarende energikilder, der kan tilskrives en forøgelse af kapaciteten på et anlæg, som om de var produceret af et særskilt anlæg, der blev sat i drift på det tids­ punkt, hvor kapacitetsforøgelsen skete.

Artikel 13

Administrative procedurer, forskrifter og reglementer

1. Medlemsstaterne sikrer, at eventuelle nationale regler om godkendelses-, certificerings- og licensprocedurer, der anvendes på anlæg og tilknyttede transmissions- og distributionsnetinfra­ strukturer til produktion af elektricitet, opvarmning eller køling fra vedvarende energikilder, og på processen for forarbejdning af biomasse til biobrændstoffer eller andre energiprodukter, er for­ holdsmæssige og nødvendige.

reglementer passende foranstaltninger til at øge andelen af alle

(1)

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/33

Medlemsstaterne tager navnlig passende skridt til at sikre:

a) at de respektive ansvarsområder for de nationale, regionale og lokale administrative organer, der varetager godkendelses-, certificerings- og licensprocedurer, herunder i forbindelse med fysisk planlægning, er klart koordineret og defineret med gennemsigtige tidsplaner for afgørelser vedrø­ rende ansøgninger om planlægnings- og byggetilladelse, idet der dog tages forbehold for forskellene i medlemsstaternes administrative strukturer og organisation

b) at der på det rette niveau stilles omfattende oplysninger til rådighed om behandlingen af godkendelses-, certificerings- og licensansøgninger om anlæg til vedvarende energi og om den bistand, ansøgerne kan få

c) at de administrative procedurer strømlines og fremskyndes på det rette administrative niveau

d) at reglerne om godkendelse, certificering og licensudstedelse er objektive, gennemsigtige, forholdsmæssige, ikke diskrimi­ nerer mellem ansøgere og tager fuldt hensyn til de særlige træk ved individuelle teknologier til vedvarende energi

e) at de administrative omkostninger, der betales af forbrugere, planlæggere, arkitekter, entreprenører og udstyrs- og systeminstallatører og -leverandører, er gennemsigtige og omkostningsrelaterede, og

f) at der, hvor det er relevant, opstilles forenklede og mindre byrdefulde godkendelsesprocedurer, herunder i form af en simpel underretning, hvis de relevante lovrammer giver mulighed herfor, for mindre projekter og for decentrale anlæg til produktion af energi fra vedvarende energikilder.

2. Medlemsstaterne definerer klart eventuelle tekniske specifi­ kationer, der skal opfyldes af udstyr og systemer til vedvarende energi, for at de kan være omfattet af støtteordninger. Hvis der findes europæiske standarder, herunder miljømærker, energimær­ ker og andre tekniske referencesystemer opstillet af europæiske standardiseringsorganer, skal de tekniske specifikationer bygge på disse standarder. Sådanne tekniske specifikationer må ikke fore­ skrive, hvor udstyret og systemerne skal certificeres, og bør ikke hindre det indre markeds funktion.

3. Medlemsstaterne henstiller til alle aktører, især de lokale og regionale administrative organer, at de sikrer, at der installeres udstyr og systemer til udnyttelse af elektricitet, opvarmning og køling fra vedvarende energikilder og til fjernvarme og fjernkø­ ling i forbindelse med planlægning, udformning, opførelse og renovering af industri- eller beboelseskvarterer. Medlemsstaterne tilskynder især de lokale og regionale administrative organer til i relevant omfang at inddrage opvarmning og køling fra vedva­ rende energikilder i planlægningen af byinfrastruktur.

4. Medlemsstaterne indfører i deres byggeforskrifter og­

former for energi fra vedvarende energikilder i byggesektoren.

Medlemsstaterne kan ved indførelsen af sådanne foranstaltninger eller i deres regionale støtteordninger tage hensyn til nationale foranstaltninger knyttet til væsentlige forøgelser af energieffekti­ viteten og vedrørende kraftvarmeværker samt passiv-, lavenergi- eller nulenergibygninger.

Medlemsstaterne indfører om nødvendigt og senest den 31. december 2014 i deres byggeforskrifter og -reglementer eller på anden måde, der har en tilsvarende virkning, et krav om, at der skal anvendes et vist minimum af energi fra vedvarende energi­ kilder i nye bygninger og i eksisterende bygninger, der skal gen­ nemrenoveres. Medlemsstaterne giver mulighed for, at disse mindstekrav blandt andet opfyldes ved hjælp af fjernvarme og fjernkøling, produceret ved anvendelse af en væsentlig andel af vedvarende energikilder.

Kravene i første afsnit finder anvendelse på de væbnede styrker, dog kun i det omfang dets anvendelse ikke er i modstrid med karakteren af og det primære formål med de væbnede styrkers aktiviteter, og med undtagelse af materiel, der udelukkende anven­ des til militære formål.

5. Medlemsstaterne sikrer, at nye offentlige bygninger og eksi­ sterende offentlige bygninger, der skal gennemrenoveres på natio­ nalt, regionalt og lokalt plan, kommer til at danne forbillede i forbindelse med dette direktiv fra den 1. januar 2012 og fremef­ ter. Medlemsstaterne kan bl.a. tillade, at denne forpligtelse opfyl­ des ved at overholde standarderne for nulenergiboliger eller ved at bestemme, at taget på offentlige bygninger eller blandede privat-offentlige bygninger kan anvendes af tredjeparter til instal­ lation af anlæg, der producerer energi fra vedvarende energikilder.

6. Med hensyn til deres byggeforskrifter og -reglementer frem­ mer medlemsstaterne anvendelsen af systemer og udstyr til opvarmning og køling baseret på vedvarende energikilder, som opnår en betydelig reduktion i energiforbruget. Medlemsstaterne anvender, hvor sådanne eksisterer, energi- eller miljømærker eller andre passende certifikater eller standarder, der er udviklet på nationalt niveau eller fællesskabsniveau, som grundlag for at fremme anvendelsen af sådanne systemer og sådant udstyr.

Når det drejer sig om biomasse, fremmer medlemsstaterne kon­ verteringsteknologier, som opnår en konverteringseffektivitet på mindst 85 % for anvendelser i bolig- og handelssektoren og mindst 70 % for anvendelser i industrisektoren.

Med hensyn til varmepumper fremmer medlemsstaterne de var­ mepumper, som opfylder de mindstekrav til miljømærkning, der er fastlagt i Kommissionens beslutning 2007/742/EF af 9. novem­ ber 2007 om opstilling af miljøkriterier for tildeling af Fællesska­ bets miljømærke til varmepumper, der er drevet ved el, gas eller gasabsorption

(1) EUT L 301 af 20.11.2007, s. 14.

.

L 140/34 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

Når det drejer sig om termisk solenergi, fremmer medlemsstaterne udstyr og systemer, der er certificeret og bygger på europæiske standarder, hvor der eksisterer sådanne standarder, herunder mil­ jømærker, energimærker og andre tekniske referencesystemer, der er opstillet af europæiske standardiseringsorganer.

Ved vurderingen af systemers og udstyrs konverteringseffektivitet og input/output-koefficient i forbindelse med dette stykke, anven­ der medlemsstaterne Fællesskabets eller, hvis sådanne ikke findes, internationale procedurer, hvis der findes sådanne procedurer.

Artikel 14

Oplysning og uddannelse

1. Medlemsstaterne sikrer, at oplysninger om støtteforanstalt­ ninger stilles til rådighed for alle relevante aktører, som f.eks. for­ brugere, entreprenører, installatører, arkitekter og leverandører af udstyr og systemer til opvarmning, køling og elektricitet og af køretøjer, der kan drives med energi fra vedvarende energikilder.

2. Medlemsstaterne sikrer, at oplysninger om nettofordele, omkostninger og energieffektivitet i forbindelse med udstyr og systemer til anvendelse af opvarmning, køling og elektricitet fra vedvarende energikilder stilles til rådighed enten af leverandøren af udstyret eller systemet eller af de nationale kompetente myndigheder.

3. Medlemsstaterne sikrer, at certificeringsordninger eller til­ svarende kvalificeringsordninger senest den 31. december 2012 bliver eller er til rådighed for installatører af små biomassekedler og -ovne, solcellesystemer og solvarmesystemer, systemer til over­ fladenær udnyttelse af geotermisk energi samt varmepumper. Disse ordninger kan efter behov tage hensyn til eksisterende ord­ ninger og strukturer og skal være baseret på de kriterier, der er fastlagt i bilag IV. Hver medlemsstat anerkender certificeringer, der er givet af andre medlemsstater i overensstemmelse med disse kriterier.

4. Medlemsstaterne stiller informationer til rådighed for offent­ ligheden om certificeringsordninger eller tilsvarende kvalifice­ ringsordninger, jf. stk. 3. Medlemsstaterne kan også stille listen over installatører, der er kvalificerede eller certificerede i overens­ stemmelse med stk. 3, til rådighed.

5. Medlemsstaterne sikrer, at der stilles rådgivning til rådighed for alle relevante aktører, især for planlæggere og arkitekter, så disse er i stand til behørigt at overveje den optimale kombination af vedvarende energikilder, højeffektive teknologier og fjernvarme og fjernkøling ved planlægning, udformning, opførelse og reno­ vering af industri- eller beboelsesområder.

6. Medlemsstaterne udvikler med deltagelse af de lokale og regionale myndigheder passende informations-, bevidstgørelses-, rådgivnings- eller uddannelsesprogrammer med henblik på orien­ tering af borgerne om fordele og praktiske spørgsmål i forbindelse med udvikling og anvendelse af energi fra vedvarende energikilder.

Artikel 15

Oprindelsesgaranti for elektricitet, opvarmning og køling, der produceres fra vedvarende energikilder

1. For over for den endelige kunde at dokumentere andelen eller mængden af energi fra vedvarende energikilder i en energi­ leverandørs energimix i overensstemmelse med artikel 3, stk. 6, i direktiv 2003/54/EF skal medlemsstaterne sikre, at oprindelsen af elektricitet produceret fra vedvarende energikilder, kan garante­ res som sådan i den i dette direktiv anvendte betydning efter objektive, gennemsigtige og ikke-diskriminerende kriterier.

2. Til dette formål sikrer medlemsstaterne, at en oprindelses­ garanti udstedes som svar på en anmodning fra en producent af elektricitet fra vedvarende energikilder. Medlemsstaterne kan sørge for, at oprindelsesgarantier udstedes som svar på en anmod­ ning fra producenter af opvarmning og køling fra vedvarende energikilder. For sådanne arrangementer kan der gælde en mini­ mumskapacitetsgrænse. En oprindelsesgaranti skal være af stan­ dardstørrelsen 1 MWh. Der udstedes ikke mere end én oprindelsesgaranti for hver produceret energienhed.

Medlemsstaterne sikrer, at samme energienhed fra vedvarende energikilder kun tages i betragtning én gang.

Medlemsstaterne kan bestemme, at der ikke skal ydes nogen støtte til en producent, hvis denne producent modtager en oprindelses­ garanti for samme energiproduktion fra vedvarende energikilder.

Oprindelsesgarantien har ingen funktion med hensyn til en med­ lemsstats overholdelse af artikel 3. Overførsler af oprindelsesga­ rantier, separat eller sammen med den fysiske energioverførsel, har ingen indflydelse på medlemsstaternes beslutning om at anvende statistiske overførsler, fælles projekter eller fælles støtte­ ordninger med henblik på opfyldelse af målene eller på beregning af det udvidede endelige energiforbrug fra vedvarende energikil­ der i henhold til artikel 5.

3. Enhver brug af en oprindelsesgaranti skal finde sted inden for 12 måneder fra den tilsvarende energienheds produktion. En oprindelsesgaranti skal annulleres efter anvendelsen.

4. Medlemsstater eller udpegede kompetente organer overvå­ ger udstedelsen, overførslen og annulleringen af oprindelsesgaran­ tier. De udpegede kompetente organer skal have ikke- overlappende geografiske ansvarsområder og være uafhængige af aktiviteter vedrørende produktion, handel og levering.

5. Medlemsstaterne eller de udpegede organer indfører for­ nødne ordninger for at sikre, at oprindelsesgarantierne udstedes, overføres og annulleres elektronisk og er korrekte, pålidelige og sikret mod svindel.

6. En oprindelsesgaranti skal som minimum specificere:

a) den energikilde, fra hvilken energien er produceret, og begyndelses- og afslutningsdatoerne for produktionen

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/35

b) om oprindelsesgarantien vedrører

i) elektricitet, eller

ii) opvarmning eller køling

c) navn, beliggenhed, type og kapacitet for det anlæg, hvor energien er produceret

d) om og i hvilket omfang anlægget har fået investeringsstøtte, og om og i hvilket omfang energienheden på anden måde har nydt godt af en national støtteordning, samt støtteordnin­ gens art

e) datoen for, hvornår anlægget blev sat i drift, og

f) udstedelsesdato og -land og et entydigt identifikationsnummer.

7. Hvis en elektricitetsleverandør skal dokumentere andelen eller mængden af energi fra vedvarende energikilder i sit energi­ mix med henblik på artikel 3, stk. 6, i direktiv 2003/54/EF, kan det gøres ved at anvende oprindelsesgarantien.

8. Mængden af energi fra vedvarende energikilder svarende til de oprindelsesgarantier, der overføres af en elleverandør til en tredjepart, skal trækkes fra andelen af energi fra vedvarende ener­ gikilder i dens energimix med henblik på artikel 3, stk. 6, i direk­ tiv 2003/54/EF.

9. Medlemsstaterne anerkender udelukkende oprindelsesga­ rantier, der er udstedt af andre medlemsstater i overensstemmelse med dette direktiv, som dokumentation for de elementer, der er anført i stk. 1 og stk. 6, litra a)-f). En medlemsstat kan kun afslå at anerkende en oprindelsesgaranti, hvis der er begrundet tvivl om dens nøjagtighed, pålidelighed eller korrekthed. Medlemsstaten underretter Kommissionen om et sådant afslag og begrundelsen herfor.

10. Hvis Kommissionen finder, at et afslag på at anerkende en oprindelsesgaranti er ubegrundet, kan den vedtage en beslutning, der pålægger den pågældende medlemsstat at anerkende den.

11. En medlemsstat kan i overensstemmelse med fællesskabs­ lovgivningen indføre objektive, gennemsigtige og ikke- diskriminerende kriterier for anvendelsen af oprindelsesgarantier i forbindelse med opfyldelse af forpligtelserne i artikel 3, stk. 6, i direktiv 2003/54/EF.

12. Hvis energileverandørerne markedsfører energi fra vedva­ rende energikilder til forbrugerne med angivelse af miljømæssige eller andre fordele ved energi fra vedvarende energikilder, kan medlemsstaterne kræve, at disse energileverandører i form af et sammendrag stiller oplysninger til rådighed om den mængde eller andel af energi fra vedvarende energikilder, der stammer fra anlæg eller kapacitetsforøgelser, der er blevet sat i drift efter den 25. juni 2009.

Artikel 16

Adgang til og drift af nettene

1. Medlemsstaterne tager passende skridt til at udvikle transmissions- og distributionsnetinfrastruktur, intelligente net, lagringsfaciliteter og elforsyningssystemet med henblik på at muliggøre en sikker drift af elforsyningssystemet og bidrage til den fortsatte udbygning af elproduktionen fra vedvarende ener­ gikilder, herunder sammenkobling mellem medlemsstater samt mellem medlemsstater og tredjelande. Medlemsstaterne tager desuden passende skridt til at gøre godkendelsesprocedurerne for netinfrastruktur hurtigere og til at koordinere godkendelsen af netinfrastrukturer med administrations- og planlægningsprocedurerne.

2. Med forbehold af de krav, der er knyttet til opretholdelsen af nettets pålidelighed og sikkerhed, baseret på gennemsigtige og ikke-diskriminerende kriterier fastlagt af de kompetente nationale myndigheder:

a) sikrer medlemsstaterne, at transmissions- og distributionssy­ stemoperatørerne inden for deres område garanterer trans­ mission og distribution af elektricitet fra vedvarende energikilder

b) sørger medlemsstaterne desuden for, at der er enten priori­ teret eller garanteret adgang til nettet for elektricitet fra ved­ varende energikilder

c) sikrer medlemsstaterne, at transmissionssystemoperatørerne ved lastfordeling mellem elproduktionsanlæg giver forrang til anlæg, der bruger vedvarende energikilder, i det omfang den sikre drift af det nationale elforsyningssystem tillader det, og på grundlag af gennemsigtige og ikke-diskriminerende krite­ rier. Medlemsstaterne sikrer, at der træffes passende net- og markedsrelaterede driftsforanstaltninger med henblik på at minimere begrænsninger af elektricitet fra vedvarende ener­ gikilder. Hvis der træffes betydelige foranstaltninger til at begrænse de vedvarende energikilder for at garantere det nationale elforsyningssystems sikkerhed og energiforsynings­ sikkerheden, sikrer medlemsstaterne, at de ansvarlige system­ operatører indberetter disse foranstaltninger for de kompetente tilsynsmyndigheder og angiver, hvilke udbed­ rende foranstaltninger de agter at træffe for at forebygge uhensigtsmæssige begrænsninger.

3. Medlemsstaterne pålægger transmissions- og distributions­ systemoperatører at udarbejde og offentliggøre deres standardreg­ ler for, hvem der skal bære og dele omkostningerne ved tekniske tilpasninger som f.eks. nettilslutninger og netforstærkninger, for­ bedret netdrift og regler for ikke-diskriminerende gennemførelse af de netkrav, der er nødvendige for at integrere nye producenter, der leverer elektricitet fra vedvarende energikilder, i det sammen­ hængende elforsyningsnet.

Disse regler skal være baseret på objektive, gennemsigtige og ikke- diskriminerende kriterier, hvor der især tages hensyn til alle omkostninger og fordele forbundet med disse producenters til­ slutning til nettet og til de særlige forhold, der gælder for produ­ center, der befinder sig i randområder og i tyndtbefolkede regioner. Reglerne kan give mulighed for forskellige typer tilslutning.

(1)

L 140/36 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

4. Medlemsstaterne kan eventuelt kræve, at transmissions- og distributionssystemoperatørerne helt eller delvis bærer de i stk. 3 omhandlede omkostninger. Medlemsstaterne genovervejer og træffer de nødvendige foranstaltninger til at forbedre rammerne og reglerne for afholdelsen og fordelingen af omkostningerne som omhandlet i stk. 3 senest den 30. juni 2011 og hvert andet år derefter for at sikre integrationen af nye producenter som omhandlet i stk. 3.

5. Medlemsstaterne pålægger transmissions- og distributions­ systemoperatørerne at forelægge enhver ny producent af energi fra vedvarende energikilder, der ønsker at blive tilsluttet systemet, omfattende og nødvendige oplysninger, herunder:

a) et omfattende og detaljeret skøn over, hvad tilslutningen vil koste

b) en rimelig og nøjagtig tidsplan for modtagelse og behandling af ansøgningen om nettilslutning

c) en rimelig vejledende tidsplan for enhver foreslået nettilslutning.

Medlemsstaterne kan tillade, at producenter af elektricitet fra ved­ varende energikilder, som ønsker at blive tilsluttet et net, udbyder tilslutningsarbejdet i licitation.

6. Fordelingen af omkostningerne som omhandlet i stk. 3 gen­ nemføres ved hjælp af en ordning, der baseres på objektive, gen­ nemsigtige og ikke-diskriminerende kriterier, under hensyntagen til de fordele, som både oprindeligt og senere tilknyttede produ­ center samt transmissions- og distributionsnetoperatører har af tilslutningerne.

7. Medlemsstaterne sikrer, at opkrævningen af transmissions- og distributionstariffer ikke diskriminerer elektricitet fra vedva­ rende energikilder, herunder navnlig elektricitet fra vedvarende energikilder produceret i randområder såsom øregioner og i tyndtbefolkede regioner. Medlemsstaterne sikrer, at opkrævnin­ gen af transmissions- og distributionstariffer ikke diskriminerer gas fra vedvarende energikilder.

8. Medlemsstaterne sikrer, at tariffer opkrævet af transmissions- og distributionssystemoperatørerne for transmis­ sion og distribution af elektricitet fra anlæg, der bruger vedva­ rende energikilder, afspejler de omkostningsfordele, der kan opnås som følge af anlæggets tilslutning til nettet. Direkte brug af lavspændingsnettet kunne skabe sådanne omkostningsfordele.

9. Medlemsstaterne vurderer, når det er relevant, behovet for udvidelse af den bestående gasnetinfrastruktur for at lette inddra­ gelsen af gas fra vedvarende energikilder.

10. Medlemsstaterne pålægger, når det er relevant, transmissions- og distributionssystemoperatører på deres område at offentliggøre de tekniske forskrifter i overensstemmelse med artikel 6 i Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2003/55/EF af

26. juni 2003 om fælles regler for det indre marked for natur­ gas

(1) EUT L 176 af 15.7.2003, s. 57.

, navnlig hvad angår nettilslutningsregler, der omfatter gaskvalitets-, gaslugts- og gastrykskrav. Medlemsstaterne pålæg­ ger endvidere transmissions- og distributionssystemoperatører at offentliggøre tilslutningstarifferne i forbindelse med tilslutning af vedvarende gaskilder baseret på gennemsigtige og ikke- diskriminerende kriterier.

11. Medlemsstaterne vurderer i deres nationale handlingspla­ ner for vedvarende energi nødvendigheden af at bygge ny infra­ struktur for fjernvarme- og fjernkøling produceret af vedvarende energikilder for at nå de i artikel 3, stk. 1, omhandlede nationale mål for 2020. Som resultat af denne vurdering tager medlemssta­ terne, hvor det er relevant, skridt til at udvikle en fjernvarmein­ frastruktur, der egner sig til udvikling af produktion af opvarmning og køling fra store anlæg baseret på biomasse, sol­ energi og geotermisk energi.

Artikel 17

Bæredygtighedskriterier for biobrændstoffer og flydende biobrændsler

1. Uanset om råmaterialerne er dyrket på eller uden for Fæl­ lesskabets område, må energi fra biobrændstoffer og flydende bio­ brændsler kun tages i betragtning med henblik på de i litra a), b) og c) omhandlede formål, hvis de opfylder bæredygtighedskrite­ rierne i stk. 2-6:

a) måling af overholdelse af kravene i dette direktiv vedrørende nationale mål

b) måling af overholdelse af VE-forpligtelse

c) berettigelse til finansiel støtte til forbrug af biobrændstoffer og flydende biobrændsler.

Biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der er fremstillet af affald og restprodukter, som ikke stammer fra landbrug, akvakul­ tur, fiskeri og skovbrug, skal dog kun opfylde bæredygtighedskri­ terierne i stk. 2 for at blive taget i betragtning med henblik på de i litra a), b) og c) omhandlede formål.

2. Den besparelse i drivhusgasemissionen ved anvendelse af biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der tages i betragtning med henblik på de i stk. 1, litra a), b) og c), omhandlede formål, skal være mindst 35 %.

Med virkning fra den 1. januar 2017 skal den besparelse i driv­ husgasemissionerne ved anvendelse af biobrændstoffer og fly­ dende biobrændsler, der tages i betragtning med henblik på de i stk. 1, litra a), b) og c), omhandlede formål, være mindst 50 %. Fra den 1. januar 2018, skal besparelsen i drivhusgasemissionen for biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der er produceret i anlæg, som tages i brug den 1. januar 2017 eller derefter, være mindst 60 %.

(1)

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/37

Besparelsen i drivhusgasemissionen som følge af anvendelse af biobrændstoffer og flydende biobrændsler beregnes i overens­ stemmelse med artikel 19, stk. 1.

Når der er tale om biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der er produceret i anlæg, der var i drift den 23. januar 2008, finder første afsnit anvendelse fra den 1. april 2013.

3. Biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der tages i betragtning med henblik på de i stk. 1, litra a), b) og c), omhand­ lede formål, må ikke fremstilles af råmaterialer fra et areal med høj biodiversitetsværdi, dvs. et areal, der havde en af følgende status­ ser i januar 2008 eller derefter, uanset om arealet stadig har denne status:

a) primærskov og andre træbevoksede arealer, dvs. skov og andre træbevoksede arealer med hjemmehørende arter, hvor der ikke er noget klart synligt tegn på menneskelig aktivitet, og hvor de økologiske processer ikke er forstyrret i væsentlig grad

b) områder:

i) der ved lov har fået status som, eller af den relevante kompetente myndighed er udlagt som, naturbeskyttel­ sesområde, eller

ii) til beskyttelse af sjældne, truede eller udryddelsestruede økosystemer eller arter, der er anerkendt i internationale aftaler eller er medtaget på lister udarbejdet af mellem­ statslige organisationer eller Den Internationale Natur­ værnsunion (IUCN), idet disse områder dog skal være anerkendt i overensstemmelse med artikel 18, stk. 4, andet afsnit,

medmindre det dokumenteres, at produktionen af dette råmateriale ikke har forstyrret disse naturbeskyttelsesformål

c) græsarealer med høj biodiversitet, som er:

i) naturlige, dvs. græsarealer, der ville forblive græsarealer uden menneskelig intervention, og som opretholder den naturlige artssammensætning og de økologiske kende­ tegn og processer, eller

ii) ikke-naturlige, dvs. græsarealer, der ville ophøre med at være græsarealer uden menneskelig intervention, og som er artsrige og ikke nedbrudte, medmindre det dokumen­ teres, at det er nødvendigt at høste råmaterialet for at bevare deres status som græsarealer.

Kommissionen fastlægger kriterier og geografiske udstrækninger for at afgøre, hvilke græsarealer der er omfattet af første afsnit, litra c). Sådanne foranstaltninger, der har til formål at ændre ikke- væsentlige bestemmelser i dette direktiv ved at supplere det, ved­ tages efter forskriftsproceduren med kontrol i artikel 25, stk. 4.

4. Biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der tages i betragtning med henblik på de i stk. 1, litra a), b) og c), omhand­ lede formål, må ikke fremstilles af råmaterialer fra arealer med stort kulstoflager, dvs. arealer, der havde en af følgende statusser i januar 2008, og som ikke længere har denne status:

a) vådområder, dvs. arealer, der permanent eller i en betydelig del af året er vanddækkede eller vandmættede

b) sammenhængende skovarealer, dvs. arealer på over en ha bevokset med træer af en højde på over fem meter og med en kronedækningsgrad på mindst 30 % eller med træer, der kan nå disse tærskler på lokaliteten

c) arealer på over en ha bevokset med træer af en højde på over fem meter og med en kronedækningsgrad på mellem 10 % og 30 % eller med træer, der kan nå disse tærskler på lokali­ teten, medmindre det dokumenteres, at arealets kulstoflager før og efter omlægning er således, at det ved anvendelse af metodologien i bilag V, del C, vil opfylde betingelserne i stk. 2 i denne artikel.

Bestemmelserne i dette stykke finder ikke anvendelse, hvis arealet på det tidspunkt, hvor råmaterialet blev udvundet, havde samme status som i januar 2008.

5. Biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der tages i betragtning med henblik på de i stk. 1, litra a), b) og c), omhand­ lede formål, må ikke fremstilles af råmaterialer fra arealer, der var tørvebundsarealer i januar 2008, medmindre det dokumenteres, at dyrkning og høst af dette råmateriale ikke indebærer afvanding af hidtil udrænet jord.

6. Landbrugsråvarer, der dyrkes i Fællesskabet og anvendes til produktion af biobrændstoffer og flydende biobrændsler, og som tages i betragtning med henblik på de i stk. 1, litra a), b) og c), omhandlede formål, fremstilles i overensstemmelse med kravene og standarderne i bestemmelserne under overskriften »Miljø« i del A og i punkt 9 i bilag II til Rådets forordning (EF) nr. 73/2009 af 19. januar 2009 om fælles regler for den fælles landbrugspolitiks ordninger for direkte støtte til landbrugere og om fastlæggelse af visse støtteordninger for landbrugere

(1) EUT L 30 af 31.1.2009, s. 16.

og i overensstemmelse med de mindstekrav til god landbrugs- og miljømæssig stand, der er fastsat i henhold til nævnte forordnings artikel 6, stk. 1.

7. Kommissionen aflægger hvert andet år for så vidt angår både tredjelande og EU-medlemsstater, der er en væsentlig kilde til biobrændstoffer eller råmaterialer til biobrændstoffer, der for­ bruges inden for Fællesskabet, rapport til Europa-Parlamentet og Rådet om nationale foranstaltninger truffet til overholdelse af bæredygtighedskriterierne i stk. 2-5 og til beskyttelse af jord, vand og luft. Den første rapport forelægges i 2012.

L 140/38 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

Kommissionen aflægger hvert andet år rapport til Europa- Parlamentet og Rådet om indvirkningen af en øget efterspørgsel efter biobrændstoffer på den sociale bæredygtighed i Fællesskabet og i tredjelande og om indvirkningen af Fællesskabets biobrænd­ stofpolitik på tilgængeligheden af fødevarer til overkommelige priser, især for befolkningerne i udviklingslandene, og andre gene­ relle udviklingsspørgsmål. Rapporterne skal omhandle respekt for brugsrettigheder til jord. For både tredjelande og medlemsstater, der er en væsentlig kilde til råmaterialer til biobrændstoffer, der forbruges inden for Fællesskabet, skal det i rapporterne anføres, om landet har ratificeret og gennemført hver af følgende konven­ tioner fra Den Internationale Arbejdsorganisation:

— Konventionen vedrørende tvunget eller pligtmæssigt arbejde (nr. 29)

— Konventionen om foreningsfrihed og beskyttelse af retten til at organisere sig (nr. 87)

— Konventionen om retten til at organisere sig og føre kollek­ tive forhandlinger (nr. 98)

— Konventionen vedrørende lige løn til mandlige og kvindelige arbejdere for arbejde af samme værdi (nr. 100)

— Konventionen om afskaffelse af tvangsarbejde (nr. 105)

— Konventionen vedrørende forskelsbehandling med hensyn til beskæftigelse og erhverv (nr. 111)

— Konventionen om mindstealder for adgang til beskæftigelse (nr. 138)

— Konventionen om forbud mod og omgående indsats til afskaffelse af de værste former for børnearbejde (nr. 182).

For både tredjelande og medlemsstater, der er en væsentlig kilde til råmaterialer til biobrændstoffer, der forbruges inden for Fæl­ lesskabet, skal det i rapporterne anføres, om landet har ratificeret og gennemført:

— Cartagenaprotokollen om biosikkerhed

— Konventionen om international handel med udryddelsestru­ ede vilde dyr og planter.

Den første rapport forelægges i 2012. Kommissionen foreslår eventuelt korrigerende foranstaltninger, navnlig hvis der er doku­ mentation for, at produktionen af biobrændstoffer har en betyde­ lig indvirkning på fødevarepriserne.

8. Med henblik på de i stk. 1, litra a), b) og c), omhandlede for­ mål må medlemsstaterne ikke ud fra andre bæredygtighedsbe­ grundelser afvise at tage biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der er fremstillet i overensstemmelse med denne artikel, i betragtning.

9. Kommissionen aflægger senest den 31. december 2009 rap­ port om krav om en bæredygtighedsordning for energianvendel­ ser af biomasse, bortset fra biobrændstoffer og flydende biobrændsler. Rapporten ledsages, hvor det er relevant, af forslag til Europa-Parlamentet og Rådet om en bæredygtighedsordning for andre energianvendelser af biomasse. Denne rapport og even­ tuelle forslag heri skal bygge på den bedst tilgængelige videnska­ belige dokumentation under hensyn til nye udviklinger inden for innovative processer. Hvis den analyse, der foretages med henblik herpå, viser, at det i forbindelse med skovbiomasse ville være hen­ sigtsmæssigt at indføre ændringer i beregningsmetodologien i bilag V eller af de bæredygtighedskriterier vedrørende kulstof­ lagre, der anvendes på biobrændstoffer og flydende biobrændsler, skal Kommissionen om nødvendigt samtidig forelægge Europa- Parlamentet og Rådet forslag herom.

Artikel 18

Kontrol af overholdelsen af bæredygtighedskriterierne for biobrændstoffer og flydende biobrændsler

1. Når biobrændstoffer og flydende biobrændsler skal tages i betragtning med henblik på de i artikel 17, stk. 1, litra a), b) og c), omhandlede formål, kræver medlemsstaterne af de økonomiske aktører, at de dokumenterer, at de bæredygtighedskriterier, der er fastsat i artikel 17, stk. 2-5, er opfyldt. Til dette formål kræver de, at de økonomiske aktører anvender et massebalancesystem, der:

a) tillader, at partier af råmaterialer eller biobrændstoffer med forskellige bæredygtighedskarakteristika blandes

b) kræver, at oplysninger om bæredygtighedskarakteristikaene og de i litra a) nævnte partiers størrelse forbliver knyttet til blandingen, og

c) fastsætter, at summen af alle partier, der trækkes ud af blan­ dingen, beskrives som havende de samme bæredygtigheds­ karakteristika i de samme mængder som summen af alle partier, der tilføres blandingen.

2. Kommissionen aflægger rapport for Europa-Parlamentet og Rådet i 2010 og 2012 om den metode for verifikation af masse­ balancen, der er beskrevet i stk. 1, og om mulighederne for at bruge andre verifikationsmetoder i relation til nogle eller alle typer råmaterialer, biobrændstoffer eller flydende biobrændsler. I sin vurdering overvejer Kommissionen de verifikationsmetoder, hvor oplysningerne om bæredygtighedskarakteristikaene ikke behøver at være fysisk knyttet til særlige partier eller blandinger. Vurde­ ringen skal tage hensyn til behovet for at opretholde verifikations­ systemets integritet og effektivitet, samtidig med at det undgås at lægge en urimelig byrde på industrien. Rapporten ledsages even­ tuelt af forslag til Europa-Parlamentet og Rådet om anvendelse af andre verifikationsmetoder.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/39

3. Medlemsstaterne træffer foranstaltninger for at sikre, at de økonomiske aktører forelægger pålidelige oplysninger og på opfordring stiller de data, der er anvendt til at udarbejde oplys­ ningerne, til rådighed for medlemsstaten. Medlemsstaterne kræ­ ver af de økonomiske aktører, at de sørger for en tilstrækkelig standard for en uafhængig kontrol af de oplysninger, de forelæg­ ger, og at de dokumenterer, at dette er blevet gjort. Det skal kon­ trolleres, at de systemer, der anvendes af de økonomiske aktører er nøjagtige, pålidelige og sikret mod svindel. Der skal foretages en evaluering af frekvensen og metodologien i prøveudtagningen og dataenes pålidelighed.

De oplysninger, der er nævnt i første afsnit, skal navnlig omfatte oplysninger om opfyldelse af de bæredygtighedskriterier, der er nævnt i artikel 17, stk. 2-5, passende og relevante oplysninger om de foranstaltninger, der er truffet med henblik på beskyttelse af jord, vand og luft, genopretning af nedbrudte arealer og undgå­ else af overdrevent vandforbrug i områder, hvor der er vandknap­ hed, samt passende og relevante oplysninger om de foranstaltninger, der er truffet for at tage hensyn til de forhold, der er nævnt i artikel 17, stk. 7, andet afsnit.

Kommissionen fastlægger efter rådgivningsproceduren i arti­ kel 25, stk. 3, den i første og andet afsnit nævnte liste over pas­ sende og relevante oplysninger. Den påser navnlig, at afgivelsen af disse oplysninger ikke er en for stor administrativ byrde for aktørerne i almindelighed og for mindre landbrugere, producen­ torganisationer og kooperativer i særdeleshed.

De forpligtelser, der er fastlagt i dette stykke, finder anvendelse, uanset om biobrændstofferne eller de flydende biobrændsler er produceret inden for Fællesskabet eller er importeret.

Medlemsstaterne indberetter i sammenfattet form oplysningerne i første afsnit af dette stk. til Kommissionen. Kommissionen offentliggør et resumé af disse oplysninger på den i artikel 24 omhandlede gennemsigtighedsplatform under iagttagelse af for­ troligheden af forretningsmæssigt følsomme oplysninger.

4. Fællesskabet bestræber sig på at indgå bilaterale eller multi­ laterale aftaler med tredjelande, der indeholder bestemmelser om bæredygtighedskriterier, der svarer til kriterierne i dette direktiv. Når Fællesskabet har indgået aftaler, der indeholder bestemmelser vedrørende emner omfattet af bæredygtighedskriterierne i arti­ kel 17, stk. 2-5, kan Kommissionen beslutte, at disse aftaler godt­ gør, at biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der er fremstillet af råmaterialer dyrket i disse lande, overholder de omhandlede bæredygtighedskriterier. Ved indgåelsen af disse afta­ ler lægges der behørig vægt på foranstaltninger, der er truffet med henblik på bevaring af områder, der leverer grundlæggende øko­ systemydelser i kritiske situationer (f.eks. beskyttelse af afvan­ dingsområder og erosionskontrol), beskyttelse af jord, vand og luft, indirekte ændringer i arealanvendelsen, genopretning af ned­ brudte arealer og undgåelse af overdrevent vandforbrug i områ­ der, hvor der er vandknaphed samt på de forhold, der er nævnt i artikel 17, stk. 7, andet afsnit.

Kommissionen kan beslutte, at frivillige nationale og internatio­ nale ordninger, der fastsætter standarder for fremstilling af bio­ masseprodukter, indeholder nøjagtige data med henblik på de i artikel 17, stk. 2, omhandlede formål eller godtgør, at partier af biobrændstoffer overholder bæredygtighedskriterierne i arti­ kel 17, stk. 3-5. Kommissionen kan beslutte, at disse ordninger indeholder nøjagtige data til oplysning om foranstaltninger, der er truffet med henblik på bevaring af områder, der leverer grundlæg­ gende økosystemydelser i kritiske situationer (f.eks. beskyttelse af afvandingsområder og erosionskontrol), beskyttelse af jord, vand og luft, genopretning af nedbrudte arealer og undgåelse af over­ drevent vandforbrug i områder, hvor der er vandknaphed, samt på de forhold, der er nævnt i artikel 17, stk. 7, andet afsnit. Kom­ missionen kan også med henblik på artikel 17, stk. 3, litra b), nr. ii), anerkende områder til beskyttelse af sjældne, truede eller udryddelsestruede økosystemer eller arter, der er anerkendt ved internationale aftaler eller er medtaget på lister udarbejdet af mel­ lemstatslige organisationer eller Den Internationale Naturværnsunion.

Kommissionen kan beslutte, at frivillige nationale eller internatio­ nale ordninger til at måle besparelsen i drivhusgasemissionen indeholder nøjagtige data med henblik på de i artikel 17, stk. 2, omhandlede formål.

Kommissionen kan beslutte, at arealer, der indgår i et nationalt eller regionalt genopretningsprogram, der tager sigte på at for­ bedre stærkt nedbrudte eller stærkt forurenede arealer, opfylder kriterierne i bilag V, del C, punkt 9.

5. Kommissionen vedtager kun beslutninger i henhold til stk. 4, hvis den pågældende aftale eller ordning opfylder tilstræk­ kelige standarder for pålidelighed, gennemsigtighed og uafhæn­ gig kontrol. Ordninger til at måle besparelsen i drivhusgasemissionen skal også overholde metodologikravene i bilag V. Lister over områder med høj biodiversitetsværdi, jf. arti­ kel 17, stk. 3, litra b), nr. ii), skal opfylde rimelige standarder for objektivitet og overensstemmelse med internationalt anerkendte standarder samt sikre passende ankeprocedurer.

6. Beslutninger i henhold til stk. 4 vedtages efter rådgivnings­ proceduren i artikel 25, stk. 3. Sådanne beslutninger er gyldige i højst fem år.

7. Såfremt en økonomisk aktør fremlægger dokumentation eller data, der er opnået i overensstemmelse med en aftale eller en ordning, der har været genstand for en beslutning i henhold til stk. 4, kan en medlemsstat ikke, i det omfang dette er omfattet af den pågældende beslutning, kræve, at leverandøren fremlægger yderligere dokumentation for overholdelse af de bæredygtigheds­ kriterier, der er fastsat i artikel 17, stk. 2-5, eller oplysninger om de foranstaltninger, der er nævnt i denne artikels stk. 3, andet afsnit.

8. Efter anmodning fra en medlemsstat eller på eget initiativ undersøger Kommissionen anvendelsen af artikel 17 i relation til en kilde til biobrændstof eller flydende biobrændsel og træffer senest seks måneder efter modtagelsen af en anmodning og i overensstemmelse med rådgivningsproceduren i artikel 25, stk. 3,

(1)

L 140/40 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

afgørelse om, hvorvidt medlemsstaten kan tage biobrændstof eller flydende biobrændsel fra denne kilde i betragtning med henblik på de i artikel 17, stk. 1, litra a), b) og c), omhandlede formål.

9. Senest den 31. december 2012 aflægger Kommissionen rap­ port til Europa-Parlamentet og Rådet om:

a) effektiviteten af det system, der er indført for forelæggelse af oplysninger om bæredygtighedskriterier, og

b) hvorvidt det er muligt og hensigtsmæssigt at indføre bin­ dende krav vedrørende beskyttelse af luft, jord eller vand under hensyntagen til den seneste videnskabelige dokumen­ tation og Fællesskabets internationale forpligtelser.

Kommissionen foreslår eventuelt korrigerende tiltag.

Artikel 19

Beregning af drivhusgaseffekten af biobrændstoffer og flydende biobrændsler

1. Besparelsen i drivhusgasemissionen i forbindelse med anvendelse af biobrændstoffer og flydende biobrændsler beregnes med henblik på artikel 17, stk. 2 på følgende måde:

a) hvor en standardværdi for besparelse i drivhusgasemissionen for den pågældende produktionsvej er fastlagt i del A eller B i bilag V, og hvor el-værdien for de pågældende biobrænd­ stoffer eller flydende biobrændsler beregnet i henhold til bilag V, del C, punkt 7, er lig med eller mindre end nul, ved at anvende denne standardværdi

b) ved at anvende en faktisk værdi beregnet i overensstemmelse med den metodologi, der er fastlagt i bilag V, del C, eller

c) ved at anvende en værdi beregnet som summen af faktorerne i den formel, der er nævnt i bilag V, del C, punkt 1, hvor de disaggregerede standardværdier i bilag V, del D eller E, kan anvendes for nogle faktorer, og de faktiske værdier beregnet i overensstemmelse med den metodologi, der er fastlagt i bilag V, del C, for alle andre faktorer.

2. Senest den 31. marts 2010 forelægger medlemsstaterne Kommissionen en rapport med en liste over de områder på deres territorium, der er klassificeret som niveau 2 i den fælles nomen­ klatur for statistiske regionale enheder (i det følgende benævnt »NUTS«) eller som et mere disaggregeret NUTS-niveau i henhold til Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 1059/2003 af 26. maj 2003 om indførelse af en fælles nomenklatur for regio­ nale enheder (NUTS)

(1) EUT L 154 af 21.6.2003, s. 1.

, hvor typiske drivhusgasemissioner fra dyrkning af landbrugsråvarer kan forventes at være lavere end eller svare til de emissioner, der rapporteres under overskriften »Disaggregerede standardværdier for dyrkning« i bilag V, del D, til dette direktiv, ledsaget af en beskrivelse af den metode og de data, der er anvendt til udarbejdelsen af listen. Metoden tager jordbe­ skaffenhed, klima og forventede råmaterialeudbytte i betragtning.

3. Standardværdierne i bilag V, del A, for biobrændstoffer og de disaggregerede standardværdier for dyrkning i bilag V, del D, for biobrændstoffer og flydende biobrændsler må kun anvendes, når råmaterialerne hertil er:

a) dyrket uden for Fællesskabet

b) dyrket i Fællesskabet i områder, der er optaget på de lister, der er nævnt i stk. 2, eller

c) affald eller restprodukter, der ikke stammer fra landbrug, akvakultur eller fiskeri.

For biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der ikke er omfat­ tet af litra a), b) eller c), anvendes de faktiske værdier for dyrkning.

4. Senest den 31. marts 2010 aflægger Kommissionen rapport til Europa-Parlamentet og Rådet om muligheden for at udarbejde lister over områder i tredjelande, hvor typiske drivhusgasemissio­ ner fra dyrkning af landbrugsråvarer kan forventes at være lavere end eller svare til de emissioner, der rapporteres under overskrif­ ten »Dyrkning« i bilag V, del D, så vidt muligt ledsaget af sådanne lister og en beskrivelse af den metode og de data, der er anvendt til udarbejdelsen af dem. Rapporten ledsages eventuelt af relevante forslag.

5. Kommissionen aflægger senest den 31. december 2012 og derefter hvert andet år rapport om de skønnede typiske værdier og standardværdier i bilag V, del B og E, med særlig vægt på emis­ sioner fra transport og forarbejdning, og kan om nødvendigt beslutte at korrigere værdierne. Disse foranstaltninger, der har til formål at ændre ikke-væsentlige bestemmelser i dette direktiv, vedtages efter forskriftsproceduren med kontrol i artikel 25, stk. 4.

6. Senest den 31. december 2010 forelægger Kommissionen en rapport for Europa-Parlamentet og Rådet, der vurderer indvirk­ ningerne af indirekte ændringer i arealanvendelsen på drivhusga­ semissioner og foreslår måder, hvorpå disse indvirkninger kan minimeres. Rapporten ledsages eventuelt af et forslag, der bygger på den bedste tilgængelige videnskabelige dokumentation, inde­ holder en konkret metodologi til at tage højde for emissioner fra ændringer i kulstoflagre forårsaget af indirekte ændringer af area­ lanvendelsen og sikrer overensstemmelse med dette direktiv, navnlig artikel 17, stk. 2.

Forslaget skal indeholde de nødvendige beskyttelsesforanstaltnin­ ger til sikring af investeringer, der er foretaget, før denne meto­ dologi tages i anvendelse. For så vidt angår anlæg, som producerede biobrændstoffer før udgangen af 2013, medfører gennemførelsen af foranstaltningerne i første afsnit indtil den 31. december 2017 ikke, at biobrændstoffer produceret af disse anlæg vurderes som ikke at opfylde dette direktivs bæredygtig­ hedskrav, hvis de ellers ville have været i overensstemmelse med dem, og forudsat at disse biobrændstoffer opnår en besparelse i drivhusgasemissionen på mindst 45 %. Dette skal gælde for bio­ brændstofanlæggenes kapacitet ved udgangen af 2012.

Europa-Parlamentet og Rådet bestræber sig på senest den 31. december 2012 at træffe afgørelse om sådanne forslag fra Kommissionen.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/41

7. Bilag V kan tilpasses tekniske og videnskabelige fremskridt, bl.a. ved tilføjelse af værdier for yderligere produktionsveje for biobrændstoffer for de samme eller for andre råmaterialer og ved ændring af metodologien i del C. Disse foranstaltninger, der har til formål at ændre ikke-væsentlige bestemmelser i dette direktiv, herunder ved at supplere det, vedtages efter forskriftsproceduren med kontrol i artikel 25, stk. 4.

Hvad angår standardværdierne og metodologien i bilag V, lægges der særlig vægt på:

— metoden for medregning af affald og restprodukter

— metoden for medregning af biprodukter

— metoden for medregning af kraftvarmeproduktion, og

— den status, restprodukter fra landbruget får som biprodukter.

Standardværdierne for biodiesel fra vegetabilsk eller animalsk olie­ affald tages op til revision så hurtigt som muligt.

Enhver tilpasning af eller tilføjelse til listen over standardværdier i bilag V skal overholde følgende:

a) Hvis en faktors bidrag til de samlede emissioner er lille, eller hvis der er begrænset variation, eller hvis omkostningerne eller vanskelighederne ved at fastslå de faktiske værdier er store, skal standardværdierne være typiske for normale produktionsprocesser.

b) I alle andre tilfælde skal standardværdierne fastsættes konser­ vativt sammenlignet med normale produktionsprocesser.

8. Der fastsættes detaljerede definitioner, herunder tekniske specifikationer, som er nødvendige for kategorierne i bilag V, del C, punkt 9. Sådanne foranstaltninger, der har til formål at ændre ikke-væsentlige bestemmelser i dette direktiv ved at sup­ plere det, vedtages efter forskriftsproceduren med kontrol i arti­ kel 25, stk. 4.

Artikel 20

Gennemførelsesforanstaltninger

De i artikel 17, stk. 3, andet afsnit, artikel 18, stk. 3, tredje afsnit, artikel 18, stk. 6, artikel 18, stk. 8, artikel 19, stk. 5, artikel 19, stk. 7, første afsnit og artikel 19, stk. 8 nævnte gennemførelses­ foranstaltninger skal ligeledes tage fuldt hensyn til målene med artikel 7a i direktiv 98/70/EF.

Artikel 21

Særlige bestemmelser for energi fra vedvarende energikilder til transport

1. Medlemsstaterne sørger for, at offentligheden informeres om tilgængeligheden af og miljøfordelene ved alle de forskellige vedvarende energikilder til transport. Når procentdelene af bio­ brændstoffer, der blandes i mineraloliederivater, overstiger 10 volumenprocent, kræver medlemsstaterne, at dette skal angives ved salgsstederne.

2. Med henblik på at påvise overholdelse af de VE-forpligtelser, der nationalt pålægges operatører, og af målet for anvendelse af energi fra vedvarende energikilder på transportområdet, som nævnt i artikel 3, stk. 4, anses bidraget fra biobrændstoffer frem­ stillet på basis af affald, restprodukter, celluloseholdige nonfood- materialer og lignocellulose-materialer for at være dobbelt så stort som bidraget fra andre biobrændstoffer.

Artikel 22

Medlemsstaternes rapportering

1. Hver medlemsstat forelægger Kommissionen en rapport om fremskridtene med hensyn til fremme og anvendelse af energi fra vedvarende energikilder senest den 31. december 2011 og hvert andet år derefter. Der kræves ikke flere rapporter efter den sjette, der skal forelægges senest den 31. december 2021.

Rapporten skal navnlig indeholde oplysninger om følgende:

a) de sektorspecifikke (elektricitet, opvarmning og køling samt transport) og samlede andele af energi fra vedvarende ener­ gikilder i de to foregående kalenderår og de foranstaltninger, der er truffet eller planlagt på nationalt plan for at fremme væksten i energi fra vedvarende energikilder under hensyn­ tagen til det vejledende forløb i bilag I, del B, i overensstem­ melse med artikel 5

b) indførelse af og funktionsmåde for støtteordninger og andre foranstaltninger til fremme af energi fra vedvarende energi­ kilder og eventuelle udviklingsmønstre i de anvendte foran­ staltninger i forhold til dem, der er fastsat i medlemsstatens nationale handlingsplan for vedvarende energi, og oplysning om hvordan den støttede elektricitet fordeles til de endelige kunder med henblik på artikel 3, stk. 6, i direktiv 2003/54/EF

c) hvordan medlemsstaten efter omstændighederne har struk­ tureret sine støtteordninger, så der tages hensyn til anvendel­ ser af vedvarende energi, der giver yderligere fordele i forhold til andre sammenlignelige anvendelser, men som kan være forbundet med højere omkostninger, herunder biobrænd­ stoffer fremstillet af affald, restprodukter, celluloseholdigt nonfood-materiale og lignocellulose-materiale

d) hvordan systemet med oprindelsesgarantier for elektricitet og opvarmning og køling fra vedvarende energikilder fungerer, og hvilke foranstaltninger der er truffet for at sikre systemets pålidelighed og beskyttelse mod svindel

e) de fremskridt, der gøres med evaluering og forbedring af de administrative procedurer for at fjerne lovmæssige og ikke- lovmæssige hindringer for udvikling af energi fra vedvarende energikilder

L 140/42 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

f) de foranstaltninger, der er truffet for at sikre transmission og distribution af elektricitet produceret af vedvarende energi­ kilder og for at forbedre rammerne eller reglerne for afhol­ delse og fordeling af omkostningerne som nævnt i artikel 16, stk. 3

g) udvikling med hensyn til tilgængelighed og anvendelse af biomasseressourcer til energiformål

h) ændringer i råvarepriser og arealanvendelse i medlemsstaten forbundet med dens øgede brug af biomasse og andre former for energi fra vedvarende energikilder

i) udviklingen med hensyn til og andelen af biobrændstoffer fra affald, restprodukter, celluloseholdigt nonfood-materiale og lignocellulose-materiale

j) den skønnede indvirkning af produktionen af biobrændstof­ fer og flydende biobrændsler på biodiversiteten, vandressour­ cer, vandkvalitet og jordkvalitet i medlemsstaten

k) den skønnede nettobesparelse i drivhusgasemissionen som følge af anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder

l) den skønnede overskudsproduktion af energi fra vedvarende energikilder sammenlignet med det vejledende forløb, der kan overføres til andre medlemsstater, samt det skønnede potentiale for fælles projekter indtil 2020

m) den skønnede efterspørgsel efter energi fra vedvarende ener­ gikilder, der må opfyldes på anden måde end ved indenlandsk produktion indtil 2020, og

n) oplysning om, hvordan andelen af bionedbrydeligt affald i affald, der anvendes til energiproduktion, er anslået, og hvilke skridt der er taget for at forbedre og verificere sådanne skøn.

2. Ved vurderingen af nettobesparelsen i drivhusgasemissionen ved anvendelse af biobrændstoffer kan medlemsstaten med hen­ blik på de rapporter, der er omtalt i stk. 1, anvende de typiske værdier, der er angivet i bilag V, del A og B.

3. I sin første rapport anfører medlemsstaten, om den agter at:

a) oprette et enkelt administrativt organ, der er ansvarligt for at behandle godkendelses-, certificerings- og licensansøgninger om anlæg til vedvarende energi og for at tilbyde ansøgerne bistand

b) sørge for automatisk godkendelse af planlægnings- og tilla­ delsesansøgninger for anlæg til vedvarende energi, hvis det godkendende organ ikke har svaret inden for fastsatte tidsfri­ ster, eller

c) anvise geografiske lokaliteter, der er egnede til udnyttelse af energi fra vedvarende energikilder i fysisk planlægning og til etablering af fjernvarme og fjernkøling.

4. I hver rapport har medlemsstaten mulighed for at korrigere oplysningerne i de forudgående rapporter.

Artikel 23

Kommissionens overvågning og rapportering

1. Kommissionen overvåger oprindelsen af biobrændstoffer og flydende biobrændsler, der forbruges i Fællesskabet, og effekten af deres produktion, herunder forskydningseffekten, på arealanven­ delsen i Fællesskabet og de vigtigste leverandørtredjelande. Over­ vågningen er baseret på medlemsstaternes rapporter, der fremsendes i henhold til artikel 22, stk. 1, og rapporterne fra rele­ vante tredjelande og mellemstatslige organisationer samt viden­ skabelige undersøgelser og alle andre relevante oplysninger. Kommissionen overvåger også ændringer i råvarepriserne i for­ bindelse med anvendelsen af biomasse til energi og eventuelle positive og negative virkninger for fødevaresikkerheden forbun­ det hermed. Kommissionen overvåger alle de anlæg, som arti­ kel 19, stk. 6, finder anvendelse på.

2. Kommissionen opretholder en løbende dialog og udveks­ ling af oplysninger med tredjelande og producenter af biobrænd­ stoffer, forbrugerorganisationer og civilsamfundet vedrørende den generelle gennemførelse af foranstaltningerne i dette direktiv med relation til biobrændstoffer og flydende biobrændsler. Den skal i den forbindelse være særlig opmærksom på den indvirkning, pro­ duktionen af biobrændstoffer kan have på fødevarepriserne.

3. På grundlag af de rapporter, der fremlægges af medlemssta­ terne i henhold til artikel 22, stk. 1, og den overvågning og ana­ lyse, der er nævnt i denne artikels stk. 1, rapporterer Kommissionen hvert andet år til Europa-Parlamentet og Rådet. Den første rapport forelægges i 2012.

4. Ved rapportering om besparelse i drivhusgasemissionen ved anvendelse af biobrændstoffer anvender Kommissionen de vær­ dier, der er indrapporteret af medlemsstaterne, og evaluerer, om og hvordan skønnet ville ændres, hvis der ved anvendelse af sub­ stitutionsmetoden blev taget hensyn til biprodukter.

5. I sine rapporter analyserer Kommissionen navnlig:

a) de relative miljømæssige fordele og omkostninger ved for­ skellige biobrændstoffer, virkningerne af Fællesskabets importpolitikker i så henseende, virkningerne for forsynings­ sikkerheden og metoder til at opnå en afbalanceret tilgang mellem indenlandsk produktion og import

b) indvirkningen af en øget efterspørgsel efter biobrændstoffer på bæredygtigheden i Fællesskabet og i tredjelande, under hensyntagen til de økonomiske og miljømæssige effekter, herunder effekterne på biodiversiteten

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/43

c) mulighederne for på en videnskabeligt objektiv måde at iden­ tificere geografiske områder med høj biodiversitetsværdi, som ikke er omfattet af artikel 17, stk. 3

d) indvirkningen af en øget efterspørgsel efter biomasse på de sektorer, der anvender biomasse

e) tilgængeligheden af biobrændstoffer fremstillet på basis af affald, restprodukter, celluloseholdige nonfood-materialer og lignocellulose-materialer, og

f) de indirekte ændringer i arealanvendelsen i forbindelse med alle produktionsveje.

Kommissionen foreslår efter omstændighederne korrigerende foranstaltninger.

6. På grundlag af de rapporter, der aflægges af medlemssta­ terne i henhold til artikel 22, stk. 3, analyserer Kommissionen effektiviteten af medlemsstaternes foranstaltninger for at oprette et enkelt administrativt organ, der er ansvarligt for at behandle godkendelses-, certificerings- og licensansøgninger, og for at til­ byde ansøgerne bistand.

7. For at forbedre finansieringen og koordinationen med hen­ blik på at opfylde det i artikel 3, stk. 1, omhandlede mål på 20 % forelægger Kommissionen senest den 31. december 2010 en ana­ lyse og en handlingsplan om vedvarende energi, der navnlig sig­ ter mod:

a) bedre anvendelse af strukturfondene og rammeprogrammerne

b) bedre og øget anvendelse af midler fra Den Europæiske Inve­ steringsbank og andre offentlige finansielle institutioner

c) bedre adgang til risikovillig kapital, navnlig gennem analyse af de praktiske muligheder for en finansieringsfacilitet med risikodeling i forbindelse med investeringer i energi fra ved­ varende energikilder i Fællesskabet i stil med Den Globale Fond for Energieffektivitet og Vedvarende Energi, der er et initiativ rettet mod tredjelande

d) bedre koordination af fællesskabsstøtten, den nationale støtte og andre former for støtte, og

e) bedre koordination til støtte for initiativer inden for vedva­ rende energi, hvis succes afhænger af indsats fra flere aktører i flere medlemsstater.

8. Senest 31. december 2014 fremlægger Kommissionen en rapport, der navnlig behandler følgende elementer:

a) en revurdering af de minimumstærskler for besparelse i driv­ husgasemissionen, der skal gælde fra de datoer, der er nævnt i artikel 17, stk. 2, andet afsnit, på grundlag af en konse­ kvensanalyse, der navnlig ser på den teknologiske udvikling,

de tilgængelige teknologier og tilgængeligheden af første og andengenerationsbiobrændstoffer med store besparelser i drivhusgasemissionen

b) med hensyn til målet i artikel 3, stk. 4, en gennemgang af:

i) omkostningseffektiviteten af de foranstaltninger, der skal gennemføres for at nå dette mål

ii) en vurdering af muligheden for at nå dette mål og sam­ tidig sikre bæredygtigheden af biobrændstofproduktio­ nen i Fællesskabet og i tredjelande og tage hensyn til de økonomiske, miljømæssige og sociale konsekvenser, herunder indirekte effekter og indvirkninger på biodiver­ siteten, samt til tilgængeligheden af andengenerations­ biobrændstoffer på markedet

iii) effekten af gennemførelsen af målet på tilgængeligheden af fødevarer til overkommelige priser

iv) tilgængeligheden af el-, hybrid- og brintdrevne køretøjer på markedet samt den metodologi, der vælges til at beregne andelen af energi fra vedvarende energikilder i transportsektoren

v) evalueringen af specifikke markedsforhold, navnlig for markeder, hvor transportbrændstoffer udgør over halv­ delen af det endelige energiforbrug, og markeder, der er helt afhængige af importerede biobrændstoffer

c) en evaluering af gennemførelsen af dette direktiv, især med hensyn til samarbejdsmekanismerne, for at sikre, at mekanis­ merne sammen med medlemsstaternes mulighed for fortsat at anvende nationale støtteordninger, som nævnt i artikel 3, stk. 3, giver medlemsstaterne mulighed for at nå de nationale mål fastsat i bilag I på det bedste cost-benefitgrundlag og af den teknologiske udvikling samt de konklusioner, der kan drages for at nå målet på 20 % energi fra vedvarende energi­ kilder på fællesskabsniveau.

På grundlag af denne rapport forelægger Kommissionen, hvis det er relevant, Europa-Parlamentet og Rådet forslag, der behandler ovenstående elementer, og navnlig:

— med hensyn til elementet i litra a), en ændring af den mini­ mumsbesparelse i drivhusgasemissioner, der er omhandlet i det nævnte litra, og

— med hensyn til elementet i litra c), passende tilpasninger af samarbejdsforanstaltningerne i dette direktiv for at forbedre deres effektivitet med henblik på at kunne nå målet på 20 %. Sådanne forslag må hverken påvirke målet på 20 % eller medlemsstaternes kontrol over nationale støtteordninger og samarbejdsforanstaltninger.

L 140/44 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

9. Senest i 2018 fremlægger Kommissionen en køreplan for vedvarende energi for perioden efter 2020.

Køreplanen ledsages, hvis det er hensigtsmæssigt, af forslag til Europa-Parlamentet og Rådet for perioden efter 2020. I denne forbindelse skal køreplanen tage hensyn til erfaringerne fra gen­ nemførelsen af dette direktiv og den teknologiske udvikling inden for energi fra vedvarende energikilder.

10. I 2021 fremlægger Kommissionen en rapport, der evalu­ erer gennemførelsen af dette direktiv. Denne rapport skal navnlig omhandle den rolle, følgende elementer har spillet for at gøre det muligt for medlemsstaterne at nå deres nationale mål, som fastsat i bilag I, på det bedste cost-benefitgrundlag:

a) processen med udformning af prognoser og nationale hand­ lingsplaner for vedvarende energi

b) samarbejdsmekanismernes effektivitet

c) den teknologiske udvikling inden for energi fra vedvarende energikilder, herunder udviklingen i anvendelsen af bio­ brændstoffer inden for kommerciel luftfart

d) de nationale støtteordningers effektivitet, og

e) konklusionerne fra Kommissionens rapporter i 2014 og 2018, jf. stk. 8 og 9.

Artikel 24

Gennemsigtighedsplatform

1. Kommissionen etablerer en offentlig online gennemsigtig­ hedsplatform. Denne platform skal tjene til at øge gennemsigtig­ heden og til at lette og fremme samarbejdet mellem medlemsstaterne, navnlig hvad angår statistiske overførsler, som omhandlet i artikel 6, og fælles projekter, som omhandlet i arti­ kel 7 og 9. Derudover kan platformen bruges til at offentliggøre relevante oplysninger, som Kommissionen eller en medlemsstat anser for at være af central betydning for dette direktiv og for opfyldelsen af dets mål.

2. Kommissionen offentliggør følgende oplysninger på gen­ nemsigtighedsplatformen, hvor det er hensigtsmæssigt i sammen­ fattet form, under iagttagelse af fortroligheden af forretningsmæssigt følsomme oplysninger:

a) medlemsstaternes nationale handlingsplaner for vedvarende energi

b) medlemsstaternes prognosedokumenter som omhandlet i artikel 4, stk. 3, snarest muligt suppleret med Kommissio­ nens sammenfatning af overskudsproduktion og skønnet importefterspørgsel

c) medlemsstaternes tilbud om at samarbejde om statistisk overførsel eller fælles projekter på anmodning af den berørte medlemsstat

d) de i artikel 6, stk. 2, nævnte oplysninger om statistisk over­ førsel mellem medlemsstaterne

e) de i artikel 7, stk. 2 og 3, og i artikel 9, stk. 4 og 5, nævnte oplysninger om fælles projekter

f) medlemsstaternes nationale rapporter som omhandlet i artikel 22

g) Kommissionens rapporter som omhandlet i artikel 23, stk. 3.

På anmodning af den medlemsstat, der har forelagt oplysningerne, offentliggør Kommissionen dog ikke medlemsstaternes progno­ sedokumenter, som omhandlet i artikel 4, stk. 3, eller oplysnin­ gerne i medlemsstaternes nationale rapporter, som omhandlet i artikel 22, stk. 1, litra l) og m).

Artikel 25

Udvalg

1. Med undtagelse af de i stk. 2 omhandlede tilfælde bistås Kommissionen af Udvalget for vedvarende energikilder.

2. I spørgsmål vedrørende bæredygtigheden af biobrændstof­ fer og flydende biobrændsler bistås Kommissionen af Udvalget om biobrændstoffers og flydende biobrændslers bæredygtighed.

3. Når der henvises til dette stykke, anvendes artikel 3 og 7 i afgørelse 1999/468/EF, jf. dennes artikel 8.

4. Når der henvises til dette stykke, anvendes artikel 5a, stk. 1-4, og artikel 7 i afgørelse 1999/468/EF, jf. dennes artikel 8.

Artikel 26

Ændringer og ophævelse

1. I direktiv 2001/77/EF ophæves artikel 2, artikel 3, stk. 2, og artikel 4-8 med virkning fra den 1. april 2010.

2. I direktiv 2003/30/EF ophæves artikel 2, artikel 3, stk. 2, 3 og 5, og artikel 5 og 6 med virkning fra den 1. april 2010.

3. Direktiv 2001/77/EF og direktiv 2003/30/EF ophæves med virkning fra den 1. januar 2012.

Artikel 27

Gennemførelse

1. Med forbehold af artikel 4, stk. 1, 2 og 3, sætter medlems­ staterne de nødvendige love og administrative bestemmelser i kraft for at efterkomme dette direktiv senest den 5. december 2010.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/45

Disse love og bestemmelser skal ved vedtagelsen indeholde en henvisning til dette direktiv eller skal ved offentliggørelsen ledsa­ ges af en sådan henvisning. De nærmere regler for henvisningen fastsættes af medlemsstaterne.

2. Medlemsstaterne meddeler Kommissionen de vigtigste nationale retsforskrifter, som de udsteder på det område, der er omfattet af dette direktiv.

Artikel 28

Ikrafttræden

Dette direktiv træder i kraft på tyvendedagen efter offentliggørel­ sen i Den Europæiske Unions Tidende.

Artikel 29

Adressater

Dette direktiv er rettet til medlemsstaterne.

Udfærdiget i Strasbourg, den 23. april 2009.

På Europa-Parlamentets vegne Formand

H.-G. PÖTTERING

På Rådets vegne Formand P. NEČAS

(1)

L 140/46 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

BILAG I

Nationale overordnede mål for andelen af energi fra vedvarende energikilder i det udvidede endelige energiforbrug i 2020

(1) For at de nationale mål i dette bilag kan nås, understreges det, at Fællesskabets retningslinjer for statsstøtte til miljøbeskyttelse anerkender, at der fortsat er behov for nationale støtteordninger til fremme af energi fra vedvarende energikilder.

A. Nationale overordnede mål

Andelen af energi fra vedvarende energikilder i det udvidede endelige

energiforbrug i 2005 (S2005)

Mål for andelen af energi fra vedvarende energikilder i det udvidede endelige

energiforbrug i 2020 (S2020)

Belgien 2,2 % 13 %

Bulgarien 9,4 % 16 %

Tjekkiet 6,1 % 13 %

Danmark 17,0 % 30 %

Tyskland 5,8 % 18 %

Estland 18,0 % 25 %

Irland 3,1 % 16 %

Grækenland 6,9 % 18 %

Spanien 8,7 % 20 %

Frankrig 10,3 % 23 %

Italien 5,2 % 17 %

Cypern 2,9 % 13 %

Letland 32,6 % 40 %

Litauen 15,0 % 23 %

Luxembourg 0,9 % 11 %

Ungarn 4,3 % 13 %

Malta 0,0 % 10 %

Nederlandene 2,4 % 14 %

Østrig 23,3 % 34 %

Polen 7,2 % 15 %

Portugal 20,5 % 31 %

Rumænien 17,8 % 24 %

Slovenien 16,0 % 25 %

Slovakiet 6,7 % 14 %

Finland 28,5 % 38 %

Sverige 39,8 % 49 %

Det Forenede Kongerige 1,3 % 15 %

B. Vejledende forløb

Det vejledende forløb som omhandlet i artikel 3, stk. 2, skal bestå af følgende andele af energi fra vedvarende energikilder:

S2005 + 0,20 (S2020 – S2005), som gennemsnit for toårsperioden 2011-2012

S2005 + 0,30 (S2020 – S2005), som gennemsnit for toårsperioden 2013-2014

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/47

S2005 + 0,45 (S2020 – S2005), som gennemsnit for toårsperioden 2015-2016, og

S2005 + 0,65 (S2020– S2005), som gennemsnit for toårsperioden 2017-2018

hvor

S2005 = andelen i den pågældende medlemsstat i 2005 som anført i tabellen i del A

og

S2020 = andelen i den pågældende medlemsstat i 2020 som anført i tabellen i del A.

Q N(norm)

= CN × [ ∑ i=N–14

N Qi Ci

] / 15

Q N(norm)

= CN+CN–1

2 ×

i=N-n

N

Qi

j=N-n

N (Cj+Cj–12 )

L 140/48 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

BILAG II

Normaliseringsregel for indregning af elektricitet produceret ved vandkraft og vindkraft

Følgende regel anvendes ved indregning af elektricitet, der produceres ved vandkraft i en given medlemsstat:

hvor

N = referenceåret

QN(norm) = den normaliserede elproduktion fra alle vandkraftværker i medlemsstaten i år N, til opgørelsesformål

Qi = den mængde af elektricitet, der faktisk er produceret på alle medlemsstatens vandkraftværker i år i, målt i GWh, eksklusive produktion fra pumpekraftværker, der anvender vand, der tidligere har været pumpet op til et højere niveau

Ci = den samlede installerede effekt, fraregnet pumpelagre, af alle medlemsstatens vandkraftværker ved udgan­ gen af år i, målt i MW.

Følgende regel anvendes ved indregning af elektricitet, der produceres ved vindkraft i en given medlemsstat:

hvor

N = referenceåret

QN(norm) = den normaliserede elproduktion fra alle vindkraftanlæg i medlemsstaten i år N, til opgørelsesformål

Qi = den mængde af elektricitet, der faktisk er produceret på alle medlemsstatens vindkraft- anlæg i år i, målt i GWh

Cj = den samlede installerede effekt af alle medlemsstatens vindkraftanlæg ved udgangen af år j, målt i MW

n = 4 eller det antal år forud for år N, for hvilke der foreligger kapacitets- og produktionsdata for den pågæl­ dende medlemsstat, afhængigt af hvilket der er mindst.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/49

BILAG III

Energiindholdet i transportbrændstoffer

Brændstof Energiindhold pr. vægtenhed(nedre brændværdi, MJ/kg) Energiindhold pr. volumenenhed

(nedre brændværdi, MJ/l)

bioethanol (ethanol, der er fremstillet af biomasse) 27 21

bio-ETBE (ethyl-tert-butylether, der er fremstillet ud fra bio­ ethanol)

36 (heraf 37 % fra vedva­ rende energikilder)

27 (heraf 37 % fra vedva­ rende energikilder)

biomethanol (methanol, der er fremstillet af biomasse, til anvendelse som biobrændstof)

20 16

bio-MTBE (methyl-tert-butylether, der er fremstillet ud fra biomethanol)

35 (heraf 22 % fra vedva­ rende energikilder)

26 (heraf 22 % fra vedva­ rende energikilder)

bio-DME (dimethylether, der er fremstillet af biomasse, til anvendelse som biobrændstof)

28 19

bio-TAEE (tert-amylethylether, der er fremstillet ud fra bio­ ethanol)

38 (heraf 29 % fra vedva­ rende energikilder)

29 (heraf 29 % fra vedva­ rende energikilder)

biobutanol (butanol, der er fremstillet af biomasse, til anven­ delse som biobrændstof)

33 27

biodiesel (methylester, der er fremstillet af vegetabilsk eller animalsk olie af dieselkvalitet, til anvendelse som biobrænd­ stof)

37 33

Fischer-Tropsch-diesel (en syntetisk kulbrinte eller en blan­ ding af syntetiske kulbrinter, der er fremstillet af biomasse)

44 34

hydrogeneret vegetabilsk olie (vegetabilsk olie, der er behand­ let termokemisk med hydrogen)

44 34

ren vegetabilsk olie (olie, der er fremstillet af olieplanter ved presning, ekstraktion eller lignende processer, som kan være rå eller raffineret, men ikke kemisk modificeret, hvor anven­ delsen er forenelig med den pågældende motortype og opfyl­ der de tilsvarende emissionskrav)

37 34

biogas (et gasformigt brændstof, der er fremstillet af bio­ masse og/eller den bionedbrydelige del af affald, som kan renses til naturgaskvalitet, til anvendelse som biobrændstof, eller trægas)

50 —

benzin 43 32

diesel 43 36

L 140/50 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

BILAG IV

Certificering af installatører

De i artikel 14, stk. 3, omhandlede certificeringsordninger eller tilsvarende kvalificeringsordninger skal baseres på følgende kriterier:

1. Certificerings- eller kvalificeringsprocessen skal være gennemsigtig og nøje fastlagt af medlemsstaten eller det admini­ strative organ, den udpeger.

2. Installatører af biomasseanlæg, varmepumpeanlæg, systemer til overfladenær udnyttelse af geotermisk energi, solcel­ leanlæg og solvarmeanlæg skal være certificeret af et anerkendt uddannelsesprogram eller uddannelsessted.

3. Uddannelsessteder og -programmer anerkendes af medlemsstaterne eller de administrative organer, de udpeger. Det anerkendende organ skal sørge for, at uddannelsesstedet løbende tilbyder uddannelsesprogrammet med god dækning både regionalt og nationalt. Uddannelsesstedet skal råde over tilstrækkeligt teknisk udstyr til at kunne tilbyde praktisk uddannelse, herunder laboratorieudstyr eller tilsvarende. Uddannelsesstedet skal ud over grunduddannelsen tilbyde kor­ tere emnespecifikke genopfriskningskurser, bl.a. om ny teknologi, således at der er mulighed for livslang uddannelse vedrørende disse anlæg. Uddannelsesstedet kan være producenten af udstyret eller anlægget, institutter eller foreninger.

4. Uddannelse med henblik på certificering eller kvalificering som installatør skal omfatte såvel teori som praksis. Efter gennemført uddannelse skal installatøren have tilstrækkelige kompetencer til at installere det pågældende udstyr og de pågældende systemer, så de opfylder kundens krav til ydeevne og driftssikkerhed, er af god håndværksmæssig kvalitet og opfylder alle gældende bestemmelser og standarder, også med hensyn til energi- og miljømærkning.

5. Uddannelseskurset skal afsluttes med aflæggelse af en prøve med henblik på udstedelse af et certifikat eller et kvalifi­ kationsbevis. Prøven skal omfatte en praktisk vurdering af, om kedler og ovne til biomasse, varmepumpeanlæg, syste­ mer til overfladenær udnyttelse af geotermisk energi, solcelleanlæg eller solvarmeanlæg er korrekt installeret.

6. De i artikel 14, stk. 3, omhandlede certificeringsordninger eller tilsvarende kvalificeringsordninger skal tage behørigt hensyn til følgende retningslinjer:

a) Der bør tilbydes anerkendt uddannelse til installatører med erhvervserfaring, som allerede har eller er ved at gen­ nemføre følgende uddannelse:

i) for installatører af kedler og ovne til biomasse: uddannelse som blikkenslager, vvs-installatør, vvs- energitekniker, rørsmed eller rørlægger forudsættes

ii) for installatører af varmepumpeanlæg: uddannelse som blikkenslager eller køletekniker; grundlæggende elektriker- og blikkenslagerkompetencer (skæring af rør og samling af rør ved svejsning, lodning og limning, isolering, tætning af fittings, tæthedstest samt installation af varme- og køleanlæg) er en forudsætning

iii) for installatører af solcelle- og solvarmeanlæg: uddannelse som blikkenslager eller elektriker; der forudsættes blikkenslager-, elektriker- og tagdækningskompetencer, herunder kendskab til samling af rør ved svejsning, lodning og limning, tætning af fittings, tæthedstest af rørsystemer, forbindelse af ledninger samt metoder til inddækning og tætning, eller

iv) en erhvervsuddannelse, hvorved en installatør får de kompetencer, der svarer til en treårig uddannelse inden for et af de områder, der er omhandlet i litra a), b) eller c), ved både skoleundervisning og praktik.

b) Den teoretiske del af uddannelsen til installatør af kedler og ovne til biomasse bør give et overblik over situatio­ nen på markedet for biomasse og omfatte miljøaspekter, biobrændsler, logistik, brandbeskyttelse, relaterede støtteordninger, forbrændingsteknik, fyringsteknik, optimale rørføringsløsninger, omkostnings- og lønsomheds­ sammenligninger samt konstruktion, installation og vedligeholdelse af biomassekedler og -ovne. Uddannelsen bør tillige bibringe et godt kendskab til eventuelle europæiske standarder for teknologi og biobrændsler, bl.a. granu­ lat, og national lovgivning og fællesskabslovgivning på biomasseområdet.

standarder og udpege faremomenter ved solenergianlæg med hensyn til elektricitet, vand mv.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/51

c) Den teoretiske del af uddannelsen til installatør af varmepumpeanlæg bør give et overblik over situationen på mar­ kedet for varmepumper og omfatte forskellige regioners geotermiske ressourcer og jordtemperatur, identifikation af jord- og bjergarter og deres varmeledningsevne, lovbestemmelser om udnyttelse af geotermiske ressourcer, mulighederne for brug af varmepumper i bygninger og valg af det bedst egnede varmepumpeanlæg samt viden om anlæggenes tekniske krav, sikkerhed, luftfiltrering, tilslutning til varmekilden og systemdesign. Uddannelsen bør tillige bibringe et godt kendskab til eventuelle europæiske standarder for varmepumper samt relevant natio­ nal lovgivning og fællesskabslovgivning på området. Installatøren bør demonstrere, at følgende hovedkompeten­ cer er erhvervet:

i) grundlæggende viden om varmepumpers fysik og driftsprincipper, herunder varmepumpecyklussens karak­ teristika, dvs. sammenhængen mellem varmedrænets lave temperatur, varmekildens høje temperatur og systemets effektivitet, bestemmelse af effektfaktoren (COP) og sæsonydelsesfaktoren (SPF)

ii) viden om komponenterne og deres funktion i varmepumpecyklussen, herunder kompressor, ekspansions­ ventil, fordamper, kondensator, fittings, smøreolie, kølemiddel, overhedning og underafkøling samt varme­ pumpers kølemuligheder, og

iii) evne til at vælge og dimensionere komponenterne til et typisk anlæg, herunder bestemmelse af typiske vær­ dier for forskellige bygningers varmebehov og for produktion af varmt vand baseret på energiforbrug, bestemmelse af varmepumpens kapacitet som funktion af varmebehovet til varmt vand, bygningens varme­ kapacitet og afbrydelser af elforsyningen; bestemmelse af komponenter til og størrelse af en eventuel buf­ fertank og inkludering af et supplerende opvarmningssystem.

d) Den teoretiske del af uddannelsen til installatør af solcelle- og solvarmeanlæg bør give et overblik over situationen på markedet for solenergiprodukter og omkostnings- og lønsomhedssammenligninger og omfatte miljøaspekter, solenergianlægs komponenter, karakteristika og dimensionering af solvarmesystemer, udvælgelse af præcisions­ systemer og dimensionering af komponenter, bestemmelse af varmebehov, brandbeskyttelse, relaterede støtteord­ ninger samt konstruktion, installation og vedligeholdelse af solcelle- og solvarmeanlæg. Uddannelsen bør tillige bibringe et godt kendskab til eventuelle europæiske teknologistandarder og mærkningssystemer, f.eks. Solar Key­ mark, og national lovgivning og fællesskabslovgivning på området. Installatøren bør erhverve følgende hovedkompetencer:

i) evne til at arbejde sikkert med det nødvendige værktøj og udstyr under overholdelse af sikkerhedskrav og­

ii) evne til at identificere anlæg og komponenter dertil, som er specifikke for aktive og passive systemer, herunder den mekaniske konstruktion, og bestemme komponenternes placering og systemets design og konfiguration

iii) for solcelleanlæg og solvandvarmere evne til at udpege en egnet placering af anlægget og dets orientering og hældning under hensyntagen til skyggeforhold, solindfald, den bærende konstruktion og anlæggets egnethed i forhold til bygningen eller klimaet samt identificere forskellige installationsmetoder til tagtyper og det nød­ vendige reguleringsudstyr, og

iv) især for solcelleanlæg, evne til at tilpasse elkonstruktionen, herunder fastslå den normale belastningsstrøm, vælge egnede ledningstyper og -dimensioner til hvert enkelt kredsløb, fastsætte den korrekte størrelse og pla­ cering af alt tilhørende udstyr og delsystemer og vælge et hensigtsmæssigt tilslutningspunkt.

e) Installatørcertifikatet bør have tidsbegrænset gyldighed, idet fornyelse betinges af gennemførelse af et genopfrisk­ ningsseminar eller lignende.

(1)

L 140/52 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

BILAG V

Regler for beregning af drivhusgaseffekterne af biobrændstoffer, flydende biobrændsler og de fossile brændstoffer, de sammenlignes med

A. Typiske værdier og standardværdier for biobrændstoffer, når de produceres uden nettokulstofemission som følge af ændret arealanvendelse

Produktionsvej for biobrændstof Typisk besparelsei drivhusgasemissioner Standardværdi for besparelse

i drivhusgasemissioner

ethanol fra sukkerroer 61 % 52 %

ethanol fra hvede (procesbrændsel ikke præciseret) 32 % 16 %

ethanol fra hvede (brunkul som procesbrændsel i kraftvarme­ anlæg)

32 % 16 %

ethanol fra hvede (naturgas som procesbrændsel i konventio­ nelt kedelanlæg)

45 % 34 %

ethanol fra hvede (naturgas som procesbrændsel i kraftvarme­ anlæg)

53 % 47 %

ethanol fra hvede (halm som procesbrændsel i kraftvarmean­ læg)

69 % 69 %

ethanol fra majs, produceret i Fællesskabet (naturgas som pro­ cesbrændsel i kraftvarmeanlæg)

56 % 49 %

ethanol fra sukkerrør 71 % 71 %

andelen fra vedvarende energikilder af ethyl-tert-butylether (ETBE)

Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol

andelen fra vedvarende energikilder af tert-amylethylether (TAEE)

Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol

biodiesel fra rapsfrø 45 % 38 %

biodiesel fra solsikke 58 % 51 %

biodiesel fra sojabønner 40 % 31 %

biodiesel fra palmeolie (ikke-specificeret proces) 36 % 19 %

biodiesel fra palmeolie (proces med methanopsamling ved olie­ møllen)

62 % 56 %

biodiesel fra vegetabilsk eller animalsk (*)olieaffald 88 % 83 %

hydrogeneret vegetabilsk olie fra rapsfrø 51 % 47 %

hydrogeneret vegetabilsk olie fra solsikke 65 % 62 %

hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer (ikke-specificeret pro­ ces)

40 % 26 %

hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer (proces med met­ hanopsamling ved oliemøllen)

68 % 65 %

ren vegetabilsk olie fra rapsfrø 58 % 57 %

biogas fra organisk kommunalt affald, som komprimeret naturgas

80 % 73 %

biogas fra gylle, som komprimeret naturgas 84 % 81 %

biogas fra fast husdyrgødning, som komprimeret naturgas 86 % 82 %

(*) Ekskl. animalsk olie fremstillet af animalske biprodukter, der er klassificeret som kategori 3-materiale i overensstemmelse med Europa- Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 1774/2002 af 3. oktober 2002 om sundhedsbestemmelser for animalske biprodukter, som ikke er bestemt til konsum

(1) EFT L 273 af 10.10.2002, s. 1.

.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/53

B. Skønnede typiske værdier og standardværdier for fremtidige biobrændstoffer, der ikke var på markedet, eller der kun var på markedet i ubetydelig mængde, i januar 2008, når de produceres uden nettokulstofemissioner som følge af ændret arealanvendelse

Produktionsvej for biobrændstof Typisk besparelsei drivhusgasemissioner Standardværdi for besparelse

i drivhusgasemissioner

ethanol fra hvedehalm 87 % 85 %

ethanol fra træaffald 80 % 74 %

ethanol fra dyrket træ 76 % 70 %

Fischer-Tropsch-diesel fra træaffald 95 % 95 %

Fischer-Tropsch-diesel fra dyrket træ 93 % 93 %

dimethylether (DME) fra træaffald 95 % 95 %

DME fra dyrket træ 92 % 92 %

methanol fra træaffald 94 % 94 %

methanol fra dyrket træ 91 % 91 %

andelen fra vedvarende energikilder af methyl-tert-butylether (MTBE)

Svarende til den anvendte produktionsvej for metha­ nol

C. Metodologi

1. Drivhusgasemissionerne fra produktion og anvendelse af transportbrændstoffer, biobrændstoffer og flydende bio­ brændsler beregnes ved følgende formel:

E = eec + el + ep + etd + eu esca eccs eccr eee

hvor

E = de samlede emissioner fra anvendelsen af brændstoffet

eec = emissionerne fra udvinding eller dyrkning af råmaterialerne

el = de årlige emissioner fra ændringer i kulstoflagrene som følge af ændringer i arealanvendelsen

ep = emissionerne fra forarbejdning

etd = emissionerne fra transport og distribution

eu = emissionerne fra selve anvendelsen af brændstoffet

esca = emissionsbesparelse fra akkumulering af kulstof i jorden via forbedret landbrugsforvaltning

eccs = emissionsbesparelse fra opsamling og geologisk lagring af CO2

eccr = emissionsbesparelse fra opsamling og erstatning af CO2, og

eee = emissionsbesparelse fra overskydende elektricitet fra kraftvarmeværker.

Emissioner fra fremstilling af maskiner og udstyr medregnes ikke.

2. Drivhusgasemissionerne fra brændstoffer, E, udtrykkes i gram CO2-ækvivalenter pr. MJ brændstof, gCO2eq/MJ.

3. Uanset bestemmelsen i punkt 2 kan de værdier, der beregnes i gCO2eq/MJ for transportbrændstof, korrigeres for forskelle mellem brændstofferne med hensyn til udført nyttearbejde, udtrykt i km/MJ. Sådanne korrektioner må kun foretages, hvis der fremlægges dokumentation for forskellene i udført nyttearbejde.

4. Besparelsen i drivhusgasemissionen for biobrændstoffer og flydende biobrændsler beregnes efter følgende formel:

BESPARELSE = (EF EB)/EF

hvor

EB = de samlede emissioner fra biobrændstoffet eller det andet flydende biobrændsel, og

EF = de samlede emissioner fra det fossile brændstof, der sammenlignes med.

(1)

L 140/54 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

5. Ved beregningen efter punkt 1 medregnes drivhusgasserne CO2, N2O og CH4. Der benyttes følgende koefficienter ved beregning af CO2-ækvivalenter:

CO2: 1

N2O: 296

CH4: 23

6. I emissionerne fra udvinding eller dyrkning af råmaterialerne, eec, indgår emissioner fra følgende: selve udvindings- eller dyrkningsprocessen, indsamlingen af råmaterialerne, svind og lækager; fremstillingen af kemikalier eller pro­ dukter, der benyttes ved udvindingen eller dyrkningen. Opsamling af CO2 ved dyrkning af råmaterialer medregnes ikke. Certificeret reduktion af drivhusgasemissioner ved afbrænding (flaring) på olieproduktionssteder hvor som helst i verden fratrækkes. I stedet for de faktiske værdier af emissionen fra dyrkning kan der benyttes skøn, der byg­ ger på gennemsnit for geografiske områder, der er mindre end dem, der ligger til grund for beregningen af standardværdierne.

7. Årlige emissioner fra ændringer i kulstoflagrene som følge af ændringer i arealanvendelsen, el, beregnes ved for­ deling af de samlede emissioner ligeligt over 20 år. Sådanne emissioner beregnes efter følgende formel:

el = (CSR CSA) × 3,664 × 1/20 × 1/P eB

(1) Størrelsen 3,664 er den kvotient, der fås ved at dividere molekylvægten af CO2 (44,010 g/mol) med molekylvægten af kulstof, (12,011 g/mol).

,

hvor

el = de årlige drivhusgasemissioner fra ændringer i kulstoflagrene som følge af ændringer i arealanvendelsen (målt i vægtmængde CO2-ækvivalenter pr. biobrændstofenergienhed

CSR = det kulstoflager pr. arealenhed, der svarer til referencearealanvendelsen (målt i vægtmængde kulstof pr. arealenhed, inkl. jord og planter). Som referencearealanvendelse gælder arealanvendelsen i januar 2008, eller 20 år før råmaterialet er høstet, afhængigt af hvilken der er senest

CSA = det kulstoflager pr. arealenhed, der svarer til den faktiske arealanvendelse (målt i vægtmængde kulstof pr. arealenhed, inkl. både jord og vegetation). I tilfælde, hvor kulstoflagrene akkumuleres over mere end et år, skal den værdi, der tillægges CSA, være det skønnede lager pr. arealenhed efter tyve år, eller når afgrø­ den er moden, afhængigt af hvilket der er tidligst

P = afgrødens produktivitet (målt i biobrændstoffets eller det flydende biobrændsels energiindhold pr. are­ alenhed pr. år), og

eB = bonus på 29 gCO2eq/MJ biobrændstoffer eller flydende biobrændsel, såfremt biomassen stammer fra gen­ oprettede nedbrudte arealer på de i punkt 8 omhandlede betingelser.

8. Bonussen på 29 gCO2eq/MJ finder anvendelse, såfremt det kan dokumenteres, at det pågældende areal:

a) ikke blev udnyttet til landbrugsformål eller nogen anden aktivitet i januar 2008, og

b) hører under en af følgende kategorier:

i) stærkt nedbrudt areal, herunder sådanne arealer, der tidligere har været udnyttet til landbrugsformål

ii) stærkt forurenet areal.

Bonussen på 29 gCO2eq/MJ finder anvendelse i en periode på op til 10 år fra tidspunktet for omlægningen af jor­ den til landbrugsmæssig udnyttelse, forudsat at der på arealer, der hører under nr. i), sikres en regelmæssig vækst i kulstoflageret samt en anselig reduktion af erosionen, og at der på arealer, der hører under nr. ii), sker en reduk­ tion af jordforureningen.

9. Kategorierne i punkt 8, litra b), defineres som følger:

a) »stærkt nedbrudte arealer« betyder arealer, som i et betydeligt tidsrum har været enten betydeligt tilsaltede, eller har haft et særlig lavt indhold af organiske materialer, og som har været stærkt eroderede

b) »stærkt forurenede arealer« betyder arealer, der ikke er egnet til dyrkning af fødevarer og foder på grund af jordforureningen.

Sådanne arealer skal omfatte arealer, der har været genstand for en kommissionsbeslutning i overensstemmelse med artikel 18, stk. 4, fjerde afsnit.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/55

10. Kommissionen vedtager senest den 31. december 2009 retningslinjer for beregning af kulstoflagre i jorden på grundlag af IPCC’s retningslinjer for nationale drivhusgasopgørelser — bind 4-2006. Kommissionens retningslin­ jer skal fungere som grundlag ved beregning af kulstoflagre i jorden med henblik på dette direktiv.

11. I emissionerne fra forarbejdning, ep, skal indgå emissioner fra følgende: selve forarbejdningen, svind og lækager, fremstillingen af kemikalier eller produkter, der benyttes ved forarbejdningen.

Ved indregningen af det elforbrug, der ikke produceres på brændstofproduktionsanlægget selv, antages intensite­ ten af drivhusgasemissionerne ved produktion og distribution af den pågældende elektricitet at have samme stør­ relse som den gennemsnitlige emissionsintensitet ved produktion og distribution af elektricitet i et nærmere defineret område. Som en undtagelse fra denne regel kan producenter benytte en gennemsnitsværdi for et enkelt elværks elproduktion, hvis det pågældende værk ikke er tilsluttet til elnettet.

12. I emissionerne fra transport og distribution, etd, indgår emissioner fra transport og oplagring af råmaterialer og halvfabrikata samt fra oplagring og distribution af færdigvarer. Emissionerne fra transport og distribution, der med­ tages i henhold til punkt 6, er ikke omfattet af dette punkt.

13. Emissionerne fra selve anvendelsen af brændstoffet, eu, sættes til nul for biobrændstoffer og flydende biobrændsler.

14. Emissionsbesparelse fra opsamling og geologisk lagring af CO2, eccs, der ikke allerede er medregnet i ep, må kun omfatte emissioner, der undgås ved opsamling og lagring af CO2, hvis emission er direkte knyttet til udvinding, transport, forarbejdning og distribution af brændstof.

15. Emissionsbesparelse fra opsamling og erstatning af CO2, eccr, må kun omfatte emissioner, der undgås ved opsam­ ling af CO2, hvis kulstof hidrører fra biomasse, og som anvendes til at erstatte fossilt afledt CO2, der indgår i kom­ mercielle produkter og tjenesteydelser.

16. Emissionsbesparelse fra overskydende elektricitet fra kraftvarmeværker, eee, medregnes for så vidt angår den over­ skydende elektricitet, der produceres på brændstofproduktionsanlæg med kraftvarmeværk, undtagen hvis det benyttede brændsel er et andet biprodukt end et restprodukt fra landbruget. Når denne overskydende elektricitet gøres op, ansættes kraftvarmeværkets størrelse til, hvad der mindst er nødvendigt for, at kraftvarmeværket kan levere den nødvendige varme til brændstofproduktionen. Besparelsen i drivhusgasemissionen ved denne oversky­ dende elektricitet sættes til at være lig med den mængde drivhusgas, der ville være udledt ved produktion af samme mængde af elektricitet på et kraftværk med samme brændsel som kraftvarmeværkets.

17. Hvis der ved en brændstofproduktionsproces fremstilles en kombination af det brændstof, hvis emissioner bereg­ nes, og et eller flere andre produkter (»biprodukter«), fordeles drivhusgasemissionerne mellem brændstoffet eller dets mellemprodukt og biprodukterne i forhold til deres energiindhold (udtrykt ved nedre brændværdi for alle andre biprodukter end elektricitet).

18. De emissioner, der skal fordeles med henblik på beregningen under punkt 17, er eec + el + de brøkdele af ep, etd og eee, som finder sted til og med det procestrin, hvor et biprodukt er fremstillet. Hvis der på et tidligere procestrin i livscyklussen er sket allokering til biprodukter, træder den brøkdel af disse emissioner, der i det sidste procestrin er tilskrevet brændstofmellemproduktet, i stedet for den fulde emission ved beregningen.

For biobrændstoffer og flydende biobrændsler skal alle biprodukter, herunder elektricitet, der ikke er omfattet af punkt 16, tages med ved beregningen, undtagen restprodukter fra landbruget, herunder halm, bagasse, bælge, avner og nøddeskaller. Biprodukter med negativt energiindhold sættes ved beregningen til et energiindhold på nul.

Affald, restprodukter fra landbruget, herunder halm, bagasse, bælge, avner og nøddeskaller, og restprodukter fra forarbejdning, herunder råglycerin (glycerin, der ikke er raffineret), sættes til at have drivhusgasemissioner på nul i de processer i deres livscyklus, der ligger forud for indsamlingen af disse materialer.

For brændstoffer, der fremstilles i raffinaderier, benyttes raffinaderiet som den enhed, der lægges til grund for bereg­ ningen i punkt 17.

19. Ved beregninger efter formlen i punkt 4 for biobrændstoffer benyttes som værdi for emissionen fra det fossile brændstof, der sammenlignes med, EF, den senest kendte faktiske gennemsnitsemission fra den fossile del af ben­ zin og diesel, der forbruges i Fællesskabet, som indberettet i henhold til direktiv 98/70/EF. Foreligger der ingen data, benyttes værdien 83,8 gCO2eq/MJ.

L 140/56 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

Ved beregninger efter formlen i punkt 4 for flydende biobrændsler til elproduktion benyttes for emissionen fra det fossile brændstof, der sammenlignes med, EF, værdien 91 gCO2eq/MJ.

Ved beregninger efter formlen i punkt 4 for flydende biobrændsler til varmeproduktion benyttes for emissionen fra det fossile brændstof, der sammenlignes med, EF, værdien 77 gCO2eq/MJ.

Ved beregninger efter formlen i punkt 4 for flydende biobrændsler til kombineret kraftvarmeproduktion benyttes for emissionen fra det fossile brændstof, der sammenlignes med, EF, værdien 85 gCO2eq/MJ.

D. Disaggregerede standardværdier for biobrændstoffer og flydende biobrændsler

D i s a g g r e g e r e d e s t a n d a r d v æ r d i e r f o r d y r k n i n g : » e e c « , s o m d e f i n e r e t i d e t t e b i l a g s d e l C

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra sukkerroer 12 12

ethanol fra hvede 23 23

ethanol fra majs, produceret i EF 20 20

ethanol fra sukkerrør 14 14

andelen fra vedvarende energikilder af ETBE Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol

andelen fra vedvarende energikilder af TAEE Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol

biodiesel fra rapsfrø 29 29

biodiesel fra solsikke 18 18

biodiesel fra sojabønner 19 19

biodiesel fra palmeolie 14 14

biodiesel fra vegetabilsk eller animalsk (*)olieaffald 0 0

hydrogeneret vegetabilsk olie fra rapsfrø 30 30

hydrogeneret vegetabilsk olie fra solsikke 18 18

hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer 15 15

ren vegetabilsk olie fra rapsfrø 30 30

biogas fra organisk kommunalt affald, som komprimeret naturgas

0 0

biogas fra gylle, som komprimeret naturgas 0 0

biogas fra fast husdyrgødning, som komprimeret naturgas 0 0

(*) Ekskl. animalsk olie fremstillet af animalske biprodukter, der er klassificeret som kategori3-materiale i overensstemmelse med for­ ordning (EF) nr. 1774/2002.

D i s a g g r e g e r e d e s t a n d a r d v æ r d i e r f o r f o r a r b e j d n i n g ( h e r u n d e r o v e r s k y d e n d e e l e k t r i c i t e t ) : » e p e e e « , s o m d e f i n e r e t i d e t t e b i l a g s d e l C

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra sukkerroer 19 26

ethanol fra hvede (procesbrændsel ikke præciseret) 32 45

ethanol fra hvede (brunkul som procesbrændsel i kraftvarme­ anlæg)

32 45

ethanol fra hvede (naturgas som procesbrændsel i konventio­ nelt kedelanlæg)

21 30

ethanol fra hvede (naturgas som procesbrændsel i kraftvarme­ anlæg)

14 19

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/57

ethanol fra hvede (halm som procesbrændsel i kraftvarmean­ læg)

1 1

ethanol fra majs, produceret i Fællesskabet (naturgas som pro­ cesbrændsel i kraftvarmeanlæg)

15 21

ethanol fra sukkerrør 1 1

andelen fra vedvarende energikilder af ETBE Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol

andelen fra vedvarende energikilder af TAEE Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol

biodiesel fra rapsfrø 16 22

biodiesel fra solsikke 16 22

biodiesel fra sojabønner 18 26

biodiesel fra palmeolie (ikke-specificeret proces) 35 49

biodiesel fra palmeolie (proces med methanopsamling fra olie­ mølle)

13 18

biodiesel fra vegetabilsk eller animalsk olieaffald 9 13

hydrogeneret vegetabilsk olie fra rapsfrø 10 13

hydrogeneret vegetabilsk olie fra solsikke 10 13

hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer (ikke-specificeret pro­ ces)

30 42

hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer (proces med met­ hanopsamling fra oliemølle)

7 9

ren vegetabilsk olie fra rapsfrø 4 5

biogas fra organisk kommunalt affald, som komprimeret naturgas

14 20

biogas fra gylle, som komprimeret naturgas 8 11

biogas fra fast husdyrgødning, som komprimeret naturgas 8 11

D i s a g g r e g e r e d e s t a n d a r d v æ r d i e r f o r t r a n s p o r t o g d i s t r i b u t i o n : » e t d « , s o m d e f i n e r e t i d e t t e b i l a g s d e l C

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra sukkerroer 2 2 ethanol fra hvede 2 2 ethanol fra majs, produceret i Fællesskabet 2 2 ethanol fra sukkerrør 9 9 andelen fra vedvarende energikilder af ETBE Svarende til den anvendte produktionsveje for etha­

nol andelen fra vedvarende energikilder af TAEE Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol biodiesel fra rapsfrø 1 1 biodiesel fra solsikke 1 1 biodiesel fra sojabønner 13 13 biodiesel fra palmeolie 5 5 biodiesel fra vegetabilsk eller animalsk olieaffald 1 1 hydrogeneret vegetabilsk olie fra rapsfrø 1 1 hydrogeneret vegetabilsk olie fra solsikke 1 1 hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer 5 5 ren vegetabilsk olie fra rapsfrø 1 1 biogas fra organisk kommunalt affald, som komprimeret naturgas

3 3

biogas fra gylle, som komprimeret naturgas 5 5 biogas fra fast husdyrgødning, som komprimeret naturgas 4 4

L 140/58 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

I a l t f o r d y r k n i n g , f o r a r b e j d n i n g , t r a n s p o r t o g d i s t r i b u t i o n

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra sukkerroer 33 40 ethanol fra hvede (procesbrændsel ikke præciseret) 57 70 ethanol fra hvede (brunkul som procesbrændsel i kraftvarme­ anlæg)

57 70

ethanol fra hvede (naturgas som procesbrændsel i konventio­ nelt kedelanlæg)

46 55

ethanol fra hvede (naturgas som procesbrændsel i kraftvarme­ anlæg)

39 44

ethanol fra hvede (halm som procesbrændsel i kraftvarmean­ læg)

26 26

ethanol fra majs, produceret i Fællesskabet (naturgas som pro­ cesbrændsel i kraftvarmeanlæg)

37 43

ethanol fra sukkerrør 24 24 andelen fra vedvarende energikilder af ETBE Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol andelen fra vedvarende energikilder af TAEE Svarende til den anvendte produktionsvej for ethanol biodiesel fra rapsfrø 46 52 biodiesel fra solsikke 35 41 biodiesel fra sojabønner 50 58 biodiesel fra palmeolie (ikke-specificeret proces) 54 68 biodiesel fra palmeolie (proces med methanopsamling fra olie­ mølle)

32 37

biodiesel fra vegetabilsk eller animalsk olieaffald 10 14 hydrogeneret vegetabilsk olie fra rapsfrø 41 44 hydrogeneret vegetabilsk olie fra solsikke 29 32 hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer (ikkespecificeret pro­ ces)

50 62

hydrogeneret vegetabilsk olie fra palmer (proces med met­ hanopsamling fra oliemølle)

27 29

ren vegetabilsk olie fra rapsfrø 35 36 biogas fra organisk kommunalt affald, som komprimeret naturgas

17 23

biogas fra gylle, som komprimeret naturgas 13 16 biogas fra fast husdyrgødning, som komprimeret naturgas 12 15

E. Skønnede disaggregerede standardværdier for fremtidige biobrændstoffer, der ikke var på markedet, eller der kun var på markedet i ubetydelig mængde, i januar 2008

D i s a g g r e g e r e d e s t a n d a r d v æ r d i e r f o r d y r k n i n g : » e e c « , s o m d e f i n e r e t i d e t t e b i l a g s d e l C

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra hvedehalm 3 3 ethanol fra træaffald 1 1 ethanol fra dyrket træ 6 6 Fischer-Tropsch-diesel fra træaffald 1 1 Fischer-Tropsch-diesel fra dyrket træ 4 4 DME fra træaffald 1 1 DME fra dyrket træ 5 5 methanol fra træaffald 1 1 methanol fra dyrket træ 5 5 andelen fra vedvarende energikilder af MTBE Svarende til den anvendte produktionsvej for metha­

nol

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/59

D i s a g g r e g e r e d e s t a n d a r d v æ r d i e r f o r f o r a r b e j d n i n g ( h e r u n d e r o v e r s k y d e n d e e l e k t r i c i t e t ) : » e p e e e « , s o m d e f i n e r e t i d e t t e b i l a g s d e l C

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra hvedehalm 5 7

ethanol fra træ 12 17

Fischer-Tropsch-diesel fra træ 0 0

DME træ 0 0

methanol fra træ 0 0

andelen fra vedvarende energikilder af MTBE Svarende til den anvendte produktionsvej for metha­ nol

D i s a g g r e g e r e d e s t a n d a r d v æ r d i e r f o r t r a n s p o r t o g d i s t r i b u t i o n : » e t d « , s o m d e f i n e r e t i d e t t e b i l a g s d e l C

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra hvedehalm 2 2

ethanol fra træaffald 4 4

ethanol fra dyrket træ 2 2

Fischer-Tropsch-diesel fra træaffald 3 3

Fischer-Tropsch-diesel fra dyrket træ 2 2

DME fra træaffald 4 4

DME fra dyrket træ 2 2

methanol fra træaffald 4 4

methanol fra dyrket træ 2 2

andelen fra vedvarende energikilder af MTBE Svarende til den anvendte produktionsvej for metha­ nol

I a l t f o r d y r k n i n g , f o r a r b e j d n i n g , t r a n s p o r t o g d i s t r i b u t i o n

Produktionsvej for biobrændstof og flydende biobrændsel Typiske

drivhusgasemissioner (gCO2eq/MJ)

Standardværdi for drivhusgasemissioner

(gCO2eq/MJ)

ethanol fra hvedehalm 11 13

ethanol fra træaffald 17 22

ethanol fra dyrket træ 20 25

Fischer-Tropsch-diesel fra træaffald 4 4

Fischer-Tropsch-diesel fra dyrket træ 6 6

DME fra træaffald 5 5

DME fra dyrket træ 7 7

methanol fra træaffald 5 5

methanol fra dyrket træ 7 7

andelen fra vedvarende energikilder af MTBE Svarende til den anvendte produktionsvej for metha­ nol

L 140/60 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

BILAG VI

Mindstekrav til harmoniseret model for nationale handlingsplaner for vedvarende energi

1) Forventet endeligt energiforbrug:

Det udvidede endelige energiforbrug til elektricitet, transport samt opvarmning og køling for 2020 under hensyn til virk­ ningerne af energieffektivitetspolitiske foranstaltninger.

2) Nationale sektormål for 2020 og skønnede andele af energi fra vedvarende energikilder til elektricitet, opvarmning og køling samt transport:

a) mål for andel af energi fra vedvarende energikilder til elektricitet i 2020

b) skønnet forløb for andelen af energi fra vedvarende energikilder til elektricitet

c) mål for andel af energi fra vedvarende energikilder til opvarmning og køling i 2020

d) skønnet forløb for andelen af energi fra vedvarende energikilder til opvarmning og køling

e) skønnet forløb for andelen af energi fra vedvarende energikilder til transport

f) vejledende nationalt forløb som omhandlet i artikel 3, stk. 2, og del B i bilag I.

3) Foranstaltninger med henblik på at nå målene:

a) oversigt over alle politikker og foranstaltninger vedrørende fremme af anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder

b) specifikke foranstaltninger til opfyldelse af kravene i artikel 13, 14 og 16, herunder behovet for at udvide og/eller styrke bestående infrastruktur med henblik på at lette integrationen af de mængder af energi fra vedvarende ener­ gikilder, der er nødvendige for at nå 2020-målet på nationalt plan, samt foranstaltninger med henblik på at gøre godkendelsesprocedurer, foranstaltninger til reduktion af ikke-teknologiske hindringer og foranstaltninger vedrø­ rende artikel 17-21 hurtigere

c) støtteordninger til fremme af anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder til elektricitet, som medlemsstaten eller en gruppe af medlemsstater anvender

d) støtteordninger til fremme af anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder til opvarmning og køling, som med­ lemsstaten eller en gruppe af medlemsstater anvender

e) støtteordninger til fremme af anvendelsen af energi fra vedvarende energikilder til transport, som medlemsstaten eller en gruppe af medlemsstater anvender

f) specifikke foranstaltninger til fremme af anvendelsen af energi fra biomasse, navnlig med henblik på tilvejebrin­ gelse af ny anvendelser af biomasse under hensyn til:

i) tilgængeligheden af biomasse: både indenlandsk potentiale og import

ii) foranstaltninger til forøgelse af tilgængeligheden af biomasse under hensyn til andre biomassebrugere (land­ brug og skovbaserede sektorer)

g) planlagt anvendelse af statistiske overførsler mellem medlemsstaterne og planlagt deltagelse i fælles projekter med andre medlemsstater og tredjelande:

i) skønnet overskudsproduktion af energi fra vedvarende energikilder sammenlignet med det vejledende forløb, der kan overføres til andre medlemsstater

ii) skønnet potentiale for fælles projekter

iii) skønnet efterspørgsel efter energi fra vedvarende energikilder, der må opfyldes på anden måde end ved inden­ landsk produktion.

5.6.2009 DA Den Europæiske Unions Tidende L 140/61

4) Evalueringer:

a) det samlede forventede bidrag fra hver enkelt energiteknologi med henblik på at opfylde de bindende mål for 2020 og det vejledende forløb for andelen af energi fra vedvarende energikilder inden for elektricitet, opvarmning og køling samt transport

b) det samlede forventede bidrag fra energieffektivitet og energibesparende foranstaltninger med henblik på at opfylde de bindende mål for 2020 og det vejledende forløb for andelen af energi fra vedvarende energikilder inden for elek­ tricitet, opvarmning og køling samt transport.

L 140/62 DA Den Europæiske Unions Tidende 5.6.2009

BILAG VII

Beregning af energi fra varmepumper

Den mængde af aerotermisk, geotermisk eller hydrotermisk energi opsamlet ved hjælp af varmepumper, der skal betragtes som energi fra vedvarende energikilder med henblik på dette direktiv, ERES, beregnes efter følgende regel:

ERES = Qusable * (1 – 1/SPF)

hvor

Qusable = den skønnede samlede brugbare varme fra varmepumper, som opfylder de i artikel 5, stk. 4, nævnte kriterier, anvendt som følger: Kun varmepumper, for hvilke det gælder, at SPF > 1,15 * 1/η, tages i betragtning

SPF = den skønnede gennemsnitlige sæsonydelsesfaktor for disse varmepumper

η er forholdet mellem den totale bruttoproduktion af elektricitet og forbruget af primærenergi ved elproduktion og beregnes som et EU-gennemsnit på baggrund af data fra Eurostat.

Kommissionen fastlægger senest den 1. januar 2013 retningslinjer for, hvordan medlemsstaterne skønner værdierne for Qus­ able og SPF for de forskellige varmepumpeteknologier og -anvendelser under hensyntagen til forskelle i klimaforhold, navn­ lig meget kolde klimaer.

(1)

(2)

(3)

L 140/16 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

RICHTLINIEN

RICHTLINIE 2009/28/EG DES EUROPÄISCHEN PARLAMENTS UND DES RATES

vom 23. April 2009

zur Förderung der Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen und zur Änderung und anschließenden Aufhebung der Richtlinien 2001/77/EG und 2003/30/EG

(Text von Bedeutung für den EWR)

DAS EUROPÄISCHE PARLAMENT UND DER RAT DER EUROPÄI­ SCHEN UNION —

gestützt auf den Vertrag zur Gründung der Europäischen Gemein­ schaft, insbesondere auf Artikel 175 Absatz 1 und Artikel 95 in Bezug auf die Artikel 17, 18 und 19 dieser Richtlinie,

auf Vorschlag der Kommission,

nach Stellungnahme des Europäischen Wirtschafts- und Sozialausschusses

(1) ABl. C 77 vom 31.3.2009, S. 43.

,

nach Stellungnahme des Ausschusses der Regionen

(2) ABl. C 325 vom 19.12.2008, S. 12.

,

gemäß dem Verfahren des Artikels 251 des Vertrags

(3) Stellungnahme des Europäischen Parlaments vom 17. Dezember 2008 (noch nicht im Amtsblatt veröffentlicht) und Beschluss des Rates vom 6. April 2009.

,

in Erwägung nachstehender Gründe:

(1) Die Kontrolle des Energieverbrauchs in Europa sowie die vermehrte Nutzung von Energie aus erneuerbaren Energie­ quellen sind gemeinsam mit Energieeinsparungen und einer verbesserten Energieeffizienz wesentliche Elemente des Maßnahmenbündels, das zur Verringerung der Treibhausgasemissionen und zur Einhaltung des Protokolls von Kyoto zum Rahmenübereinkommen der Vereinten Nationen über Klimaänderungen und weiterer gemein­ schaftlicher und internationaler Verpflichtungen zur Sen­ kung der Treibhausgasemissionen über das Jahr 2012 hinaus benötigt wird. Diese Faktoren spielen auch eine wichtige Rolle bei der Stärkung der Energieversorgungs­ sicherheit, der Förderung der technologischen Entwicklung und Innovation sowie der Schaffung von Beschäftigungs­ möglichkeiten und von Möglichkeiten der regionalen Ent­ wicklung, vor allem in ländlichen und entlegenen Gebieten.

(2) Insbesondere gehören mehr technische Verbesserungen, Anreize für die Nutzung und den Ausbau öffentlicher Ver­ kehrsmittel, der Einsatz von Energieeffizienztechnologien und die Verwendung von Energie aus erneuerbaren Quel­ len im Verkehrssektor zu den wirksamsten Mitteln, mit denen die Gemeinschaft ihre Abhängigkeit von Erdölein­ fuhren für den Verkehrssektor, in dem das Problem der

Energieversorgungssicherheit am akutesten ist, verringern und den Kraftstoffmarkt beeinflussen kann.

(3) Es ist anerkannt, welche Möglichkeiten Innovation und eine nachhaltige, wettbewerbsfördernde Energiepolitik für das Wirtschaftswachstum bieten. Die Energieproduktion aus erneuerbaren Quellen ist oft von den vor Ort oder in der Region angesiedelten kleinen und mittleren Unterneh­ men (KMU) abhängig. In den Mitgliedstaaten und ihren Regionen ergeben sich aus Investitionen in die lokale und regionale Produktion von Energie aus erneuerbaren Quel­ len bedeutende Wachstumschancen und Beschäftigungs­ möglichkeiten. Die Kommission und die Mitgliedstaaten sollten demnach nationale und regionale Entwicklungs­ maßnahmen in diesen Bereichen fördern, den Austausch bewährter Verfahren zur Energieproduktion aus erneuer­ baren Quellen zwischen lokalen und regionalen Entwicklungsinitiativen anregen und auf den Einsatz von Strukturfondsmitteln in diesem Bereich drängen.

(4) Bei der Förderung der Entwicklung des Marktes für erneuerbare Energiequellen ist es erforderlich, die positiven Auswirkungen auf regionale und lokale Entwicklungs­ möglichkeiten, Exportchancen, sozialen Zusammenhalt und Beschäftigungsmöglichkeiten, besonders für KMU und unabhängige Energieproduzenten, zu berücksichtigen.

(5) Damit der Ausstoß von Treibhausgasen innerhalb der Gemeinschaft gesenkt und ihre Abhängigkeit von Energie­ importen verringert wird, sollte der Ausbau der Energie aus erneuerbaren Quellen eng mit einer Steigerung der Energie­ effizienz einhergehen.

(6) Es ist angebracht, die Demonstrations- und Vermarktungs­ phase von dezentralen Technologien für erneuerbare Energietechnologien zu unterstützen. Mit der Entwicklung hin zur dezentralisierten Energieerzeugung sind viele Vorteile verbunden, beispielsweise die Nutzung vor Ort verfügbarer Energiequellen, eine bessere lokale Energieversorgungssicherheit, kürzere Transportwege und geringere übertragungsbedingte Energieverluste. Diese Dezentralisierung wirkt sich auch positiv auf die Entwick­ lung und den Zusammenhalt der Gemeinschaft aus, indem Erwerbsquellen und Arbeitsplätze vor Ort geschaffen werden.

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/17

(7) In der Richtlinie 2001/77/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 27. September 2001 zur Förderung der Stromerzeugung aus erneuerbaren Energiequellen im Elektrizitätsbinnenmarkt

(1) ABl. L 283 vom 27.10.2001, S. 33.

und in der Richtlinie 2003/30/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 8. Mai 2003 zur Förderung der Verwendung von Bio­ kraftstoffen oder anderen erneuerbaren Kraftstoffen im Verkehrssektor

(2) ABl. L 123 vom 17.5.2003, S. 42.

wurden für verschiedene Arten von Energie aus erneuerbaren Quellen Begriffsbestimmungen festgelegt. Die Richtlinie 2003/54/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 26. Juni 2003 über gemein­ same Vorschriften für den Elektrizitätsbinnenmarkt

(3) ABl. L 176 vom 15.7.2003, S. 37.

ent­ hält Begriffsbestimmungen für den Elektrizitätssektor im Allgemeinen. Im Interesse der Rechtssicherheit und der Klarheit ist es angebracht, in dieser Richtlinie dieselben oder ähnliche Begriffsbestimmungen zu verwenden.

(8) In der Mitteilung der Kommission vom 10. Januar 2007 „Fahrplan für erneuerbare Energien — Erneuerbare Ener­ gien im 21. Jahrhundert: größere Nachhaltigkeit in der Zukunft“ wurde dargelegt, dass 20 % als Ziel für den Gesamtanteil von Energie aus erneuerbaren Quellen und 10 % als Ziel für Energie aus erneuerbaren Quellen im Verkehrssektor angemessene und erreichbare Ziele wären und dass ein Rahmen, der verbindliche Ziele enthält, den Unternehmen die langfristige Sicherheit geben dürfte, die sie benötigen, um vernünftige und nachhaltige Investitio­ nen in den Sektor der erneuerbaren Energie zu tätigen, mit denen die Abhängigkeit von importierten fossilen Brenn­ stoffen verringert und die Nutzung neuer Energie­ technologien gefördert werden kann. Dabei handelt es sich um Ziele im Zusammenhang mit der Erhöhung der Energieeffizienz um 20 % bis 2020, die gemäß der vom Europäischen Rat im März 2007 und vom Europäischen Parlament in seiner Entschließung vom 31. Januar 2008 zu jenem Aktionsplan gebilligten Mitteilung der Kommission vom 19. Oktober 2006 mit dem Titel „Aktionsplan für Energieeffizienz: das Potenzial ausschöpfen“ angestrebt wird.

(9) Auf der Tagung des Europäischen Rates vom März 2007 wurde die Verpflichtung der Gemeinschaft zum gemeinschaftsweiten Ausbau der Energie aus erneuerbaren Quellen über das Jahr 2010 hinaus erneut bekräftigt. Der Rat billigte ein verbindliches Ziel von 20 % für den Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen am Gesamt­ energieverbrauch in der Gemeinschaft bis 2020 und ein von allen Mitgliedstaaten zu erreichendes verbindliches Mindestziel von 10 % für den Anteil von Biokraftstoffen am Benzin- und Dieselkraftstoffverbrauch bis 2020, das kosteneffizient verwirklicht werden sollte. Er erklärte, der verbindliche Charakter des Biokraftstoffziels sei angemes­ sen, sofern die Herstellung auf nachhaltige Weise erfolge, Biokraftstoffe der zweiten Generation kommerziell zur Verfügung stünden und die Richtlinie 98/70/EG des Euro­ päischen Parlaments und des Rates vom 13. Oktober 1998 über die Qualität von Otto- und Dieselkraftstoffen

(4) ABl. L 350 vom 28.12.1998, S. 58.

geän­ dert würde, um geeignete Beimischungsverhältnisse zu ermöglichen. Der Europäische Rat hat auf seiner Tagung im März 2008 daran erinnert, dass es von wesentlicher

Bedeutung ist, wirksame Nachhaltigkeitskriterien für Bio­ kraftstoffe zu entwickeln und zu erfüllen und die kommer­ zielle Verfügbarkeit von Biokraftstoffen der zweiten Generation zu gewährleisten. Der Europäische Rat hat auf seiner Tagung im Juni 2008 erneut auf die Nachhaltigkeits­ kriterien und die Entwicklung von Biokraftstoffen der zweiten Generation hingewiesen und betont, dass die mög­ lichen Auswirkungen auf die landwirtschaftliche Lebensmittelproduktion bewertet und gegebenenfalls ent­ sprechende Abhilfemaßnahmen ergriffen werden müssen. Ferner hat er darauf hingewiesen, dass eine weiter gehende Bewertung der ökologischen und sozialen Auswirkungen der Produktion und des Verbrauchs von Biokraftstoffen vorgenommen werden sollte.

(10) In seiner Entschließung vom 25. September 2007 zum Fahrplan für erneuerbare Energien in Europa

(5) ABl. C 219 E vom 28.8.2008, S. 82.

forderte das Europäische Parlament die Kommission auf, bis Ende 2007 einen Vorschlag für einen Rechtsrahmen für Energie aus erneuerbaren Quellen vorzulegen, und verwies dabei darauf, wie wichtig die Festlegung von Zielen für die Anteile von Energie aus erneuerbaren Quellen in der Gemeinschaft und in den einzelnen Mitgliedstaaten sei.

(11) Für die Berechnung des Anteils von Energie aus erneuer­ baren Quellen und zur Bestimmung dieser Quellen ist es erforderlich, transparente und eindeutige Regeln festzule­ gen. Dabei sollte die Energie, die in Meeren und anderen Wasserkörpern in Form von Wellen, Meeresströmungen, Gezeiten und Meeresenergie in Form von Temperatur­ gradienten oder Salzgradienten vorhanden ist, einbezogen werden.

(12) Die Nutzung landwirtschaftlicher Materialien wie Dung, Gülle sowie anderer tierischer und organischer Abfälle zur Erzeugung von Biogas bietet aufgrund des hohen Einspar­ potentials bei Treibhausgasemissionen signifikante Umweltvorteile sowohl bei der Wärme- und Elektrizitäts­ erzeugung als auch bei der Verwendung als Biokraftstoff. Biogasanlagen können aufgrund des dezentralen Charak­ ters und der regionalen Investitionsstruktur einen maßgeb­ lichen Beitrag zur nachhaltigen Entwicklung im ländlichen Raum leisten und Landwirten neue Einkommens­ perspektiven eröffnen.

(13) In Anbetracht der Standpunkte des Europäischen Parla­ ments, des Rates und der Kommission ist es angebracht, verbindliche nationale Ziele festzulegen, die damit im Ein­ klang stehen, dass der Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen am Energieverbrauch der Gemeinschaft im Jahr 2020 zu 20 % und im Verkehrssektor am Energiever­ brauch der Gemeinschaft zu 10 % durch Energie aus erneuerbaren Quellen gedeckt wird.

(14) Mit den verbindlichen nationalen Zielen wird in erster Linie der Zweck verfolgt, Investitionssicherheit zu schaf­ fen und die kontinuierliche Entwicklung von Technologien für die Erzeugung von Energie aus allen Arten erneuerbarer Quellen zu fördern. Es ist daher nicht angebracht, die Ent­ scheidung über die Verbindlichkeit eines Ziels bis zum Ein­ tritt eines Ereignisses in der Zukunft zu verschieben.

(1)

(2)

(3)

L 140/18 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

(15) Die Ausgangslage, das Potenzial im Bereich der erneuer­ baren Energie und der Energiemix sind in den einzelnen Mitgliedstaaten unterschiedlich. Das Gemeinschaftsziel von 20 % muss daher in Einzelziele für die einzelnen Mitglied­ staaten übersetzt werden, und dies unter gebührender Berücksichtigung einer fairen und angemessenen Auftei­ lung, die den unterschiedlichen Ausgangslagen und Mög­ lichkeiten der Mitgliedstaaten, einschließlich des bestehenden Anteils von Energie aus erneuerbaren Quel­ len und des Energiemix, Rechnung trägt. Es ist angebracht, dabei so zu verfahren, dass die geforderte Gesamt­ steigerung der Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen zwischen den Mitgliedstaaten auf der Grundlage einer nach ihrem Bruttoinlandsprodukt gewichteten glei­ chen Steigerung des Anteils eines jeden Mitgliedstaats, die entsprechend seiner Ausgangslage abgestuft ist, aufgeteilt wird und der Bruttoendenergieverbrauch für die Berech­ nung der erneuerbaren Energie verwendet wird, wobei bis­ herige Anstrengungen der Mitgliedstaaten zur Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen zu berücksichtigen sind.

(16) Dagegen ist es hinsichtlich des 10 %-Ziels für Energie aus erneuerbaren Quellen im Verkehrssektor angebracht, für die einzelnen Mitgliedstaaten denselben Anteil festzulegen, um für Kohärenz bei den Kraftstoffspezifikationen und bei der Verfügbarkeit der Kraftstoffe zu gewährleisten. Da sich Kraftstoffe leicht handeln lassen, können Mitgliedstaaten, die in geringem Maße über die relevanten Ressourcen ver­ fügen, ohne weiteres Biokraftstoffe erneuerbarer Herkunft anderweitig beziehen. Obwohl es für die Gemeinschaft technisch möglich wäre, ihr Ziel für die Nutzung von Ener­ gie aus erneuerbaren Quellen im Verkehrsbereich aus­ schließlich durch die Herstellung in der Gemeinschaft zu erreichen, ist es sowohl wahrscheinlich als auch wün­ schenswert, dass das Ziel de facto durch eine Kombination aus inländischer Herstellung und Importen erreicht wird. Hierzu sollte die Kommission die Biokraftstoffversorgung des Gemeinschaftsmarkts verfolgen und gegebenenfalls relevante Maßnahmen vorschlagen, um für Ausgewogen­ heit zwischen heimischer Herstellung und Importen zu sorgen, wobei unter anderem multilaterale und bilaterale Handelsverhandlungen sowie Umwelt-, Sozial- und wirt­ schaftliche Aspekte und die Energieversorgungssicherheit zu berücksichtigen sind.

(17) Die Verbesserung der Energieeffizienz ist eines der Haupt­ ziele der Gemeinschaft, die eine Steigerung der Energie­ effizienz um 20 % bis 2020 anstrebt. Dieses Ziel spielt zusammen mit bestehenden und künftigen Rechtsvor­ schriften einschließlich der Richtlinie 2002/91/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 16. Dezem­ ber 2002 über die Gesamtenergieeffizienz von Gebäu­ den

(1) ABl. L 1 vom 4.1.2003, S. 65.

, der Richtlinie 2005/32/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 6. Juli 2005 zur Schaffung eines Rahmens für die Festlegung von Anforderungen an die umweltgerechte Gestaltung energiebetriebener Produk­ te

(2) ABl. L 191 vom 22.7.2005, S. 29.

und der Richtlinie 2006/32/EG des Europäischen Par­ laments und des Rates vom 5. April 2006 über Endenergieeffizienz und Energiedienstleistungen

(3) ABl. L 114 vom 27.4.2006, S. 64.

eine maßgebliche Rolle dabei, die klima- und energiepolitischen Ziele mit möglichst geringen Kosten zu erreichen, und

kann auch neue Möglichkeiten für die Wirtschaft in der Europäischen Union eröffnen. Konzepte für Energie­ effizienz und Energieeinsparung zählen zu den wirksams­ ten Methoden, mit denen die Mitgliedstaaten den prozentualen Anteil von Energie aus erneuerbaren Quel­ len steigern und somit die in dieser Richtlinie festgelegten Gesamtziele für Energie aus erneuerbaren Quellen — sowohl das nationale Gesamtziel als auch das Ziel für den Verkehrssektor — leichter erreichen können.

(18) Es obliegt den Mitgliedstaaten, die Energieeffizienz in allen Bereichen erheblich zu verbessern, um ihre Ziele in Bezug auf Energie aus erneuerbaren Quellen, ausgedrückt als Pro­ zentsatz des Bruttoendenergieverbrauchs, leichter zu errei­ chen. Ein wesentlicher Faktor ist die Energieeffizienz im Verkehrssektor, da das Ziel eines verbindlichen Prozentsat­ zes für Energie aus erneuerbaren Quellen voraussichtlich immer schwerer dauerhaft zu erreichen sein wird, wenn die Gesamtenergienachfrage für den Verkehr weiter steigt. Das verbindliche Ziel von 10 %, das alle Mitgliedstaaten erreichen sollen, sollte daher als der Anteil des Endenergie­ verbrauchs im Verkehrssektor definiert werden, der insge­ samt aus erneuerbaren Quellen zu decken ist und nicht allein aus Biokraftstoffen.

(19) Damit die verbindlichen nationalen Gesamtziele erreicht werden, sollten die Mitgliedstaaten sich an einem indikati­ ven Zielpfad orientieren, der den Weg zur Erreichung ihrer endgültigen verbindlichen Ziele vorzeichnet. Sie sollten nationale Aktionspläne für erneuerbare Energie mit Infor­ mationen zu sektorspezifischen Zielen erstellen, wobei sie berücksichtigen sollten, dass es unterschiedliche Nutzungs­ formen von Biomasse gibt und es daher von grundlegen­ der Bedeutung ist, neue Biomasseressourcen zu mobilisieren. Darüber hinaus sollten die Mitgliedstaaten eigene Maßnahmen zur Verwirklichung dieser Ziele festle­ gen. Jeder Mitgliedstaat sollte bei der Ermittlung seines nach seinem nationalen Aktionsplan für erneuerbare Ener­ gie prognostizierten Bruttoendenergieverbrauchs bewer­ ten, welchen Beitrag Maßnahmen für Energieeffizienz und Energieeinsparung in Bezug auf die nationalen Zielsetzun­ gen leisten können. Die Mitgliedstaaten sollten der optima­ len Kombination von Technologien zur Steigerung der Energieeffizienz und Energie aus erneuerbaren Quellen Rechnung tragen.

(20) Damit die Vorteile des technischen Fortschritts und Größenvorteile genutzt werden können, sollte der indika­ tive Zielpfad die Möglichkeit berücksichtigen, dass die Nut­ zung von Energie aus erneuerbaren Quellen in der Zukunft schneller wächst. Auf diese Weise kann Sektoren beson­ dere Aufmerksamkeit gewidmet werden, die unverhältnis­ mäßig unter fehlendem technischem Fortschritt und fehlenden Größenvorteilen leiden und daher weiterhin unterentwickelt sind, die jedoch in Zukunft nennenswert dazu beitragen könnten, die Ziele für 2020 zu erreichen.

(21) Ausgangspunkt für den indikativen Zielpfad sollte 2005 sein, da dies das letzte Jahr ist, für das zuverlässige Daten über den Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen vorliegen.

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/19

(22) Zur Erreichung der Ziele dieser Richtlinie ist es erforder­ lich, dass die Gemeinschaft und die Mitgliedstaaten beträchtliche Finanzmittel für Forschung und Entwicklung im Bereich der Technologien für erneuerbare Energieträger vorsehen. Insbesondere sollte das Europäische Innovations- und Technologieinstitut der Forschung und Entwicklung im Bereich der Technologien für erneuerbare Energieträger hohe Priorität einräumen.

(23) Die Mitgliedstaaten können lokale und regionale Behörden zur Festlegung von Zielwerten anregen, die über den nati­ onalen Zielen liegen, und sie an der Ausarbeitung nationa­ ler Aktionspläne für erneuerbare Energie und der Sensibilisierung der Öffentlichkeit für die Vorteile von Energie aus erneuerbaren Quellen beteiligen.

(24) Um das Biomassepotenzial voll auszunutzen, sollten die Gemeinschaft und die Mitgliedstaaten eine verstärkte Mobilisierung bestehender Holzreserven und die Entwick­ lung neuer Waldbausysteme fördern.

(25) Die Mitgliedstaaten haben unterschiedliche Potenziale im Bereich der erneuerbaren Energie und wenden auf natio­ naler Ebene unterschiedliche Regelungen zur Förderung von Energie aus erneuerbaren Quellen an. Die Mehrheit der Mitgliedstaaten wendet Förderregelungen an, bei denen Vorteile ausschließlich für in ihrem Hoheitsgebiet erzeugte Energie aus erneuerbaren Quellen gewährt werden. Damit nationale Förderregelungen ungestört funktionieren kön­ nen, müssen die Mitgliedstaaten deren Wirkung und Kos­ ten entsprechend ihrem jeweiligen Potenzial kontrollieren können. Ein wichtiger Faktor bei der Verwirklichung des Ziels dieser Richtlinie besteht darin, das ungestörte Funk­ tionieren der nationalen Förderregelungen, wie nach der Richtlinie 2001/77/EG, zu gewährleisten, damit das Ver­ trauen der Investoren erhalten bleibt und die Mitgliedstaa­ ten wirksame nationale Maßnahmen im Hinblick auf die Erfüllung der Ziele konzipieren können. Diese Richtlinie zielt darauf ab, die grenzüberschreitende Förderung von Energie aus erneuerbaren Quellen zu erleichtern, ohne die nationalen Förderregelungen zu beeinträchtigen. Sie führt wahlweise Mechanismen der Zusammenarbeit zwischen Mitgliedstaaten ein, in deren Rahmen die Mitgliedstaaten vereinbaren können, in welchem Maße ein Mitgliedstaat die Energieerzeugung in einem anderen Mitgliedstaat för­ dert und in welchem Umfang die Erzeugung von Energie aus erneuerbaren Quellen auf die nationalen Gesamtziele des einen oder des anderen Mitgliedstaats angerechnet wird. Um die Wirksamkeit der beiden Maßnahmen zur Zielerfüllung, also der nationalen Förderregelungen und der Mechanismen der Zusammenarbeit, zu gewährleisten, ist es unbedingt notwendig, dass die Mitgliedstaaten die Möglichkeit haben, darüber zu entscheiden, ob und in wel­ chem Umfang ihre nationalen Förderregelungen für in anderen Mitgliedstaaten erzeugte Energie aus erneuerbaren Quellen gelten, und sich durch die Anwendung der in der vorliegenden Richtlinie vorgesehenen Mechanismen der Zusammenarbeit darüber zu einigen.

(26) Es ist anzustreben, dass die Energiepreise die externen Kos­ ten der Energieproduktion und des Energieverbrauchs widerspiegeln, gegebenenfalls einschließlich der Umwelt-, Sozial- und Gesundheitskosten.

(27) Die staatliche Förderung ist notwendig, um die Ziele der Gemeinschaft hinsichtlich der stärkeren Nutzung von Elek­ trizität aus erneuerbaren Energiequellen zu erreichen, ins­ besondere solange die Elektrizitätspreise im Binnenmarkt nicht alle Umwelt- und Sozialkosten und Vorteile der genutzten Energiequellen widerspiegeln.

(28) Die Gemeinschaft und die Mitgliedstaaten sollten darauf hinarbeiten, den Gesamtenergieverbrauch im Verkehrs­ sektor zu verringern und seine Energieeffizienz zu verbes­ sern. Die wichtigsten Instrumente zur Verringerung des Energieverbrauchs im Verkehr bestehen in der Verkehrs­ planung, der Förderung öffentlicher Verkehrsmittel, der Steigerung des Anteils der Elektrofahrzeuge an den insge­ samt hergestellten Fahrzeugen und der Herstellung von energieeffizienteren kleineren Fahrzeugen mit geringerer Motorleistung.

(29) Die Mitgliedstaaten sollten darauf hinarbeiten, den Energie­ mix aus erneuerbaren Quellen in allen Verkehrssektoren zu diversifizieren. Die Kommission sollte dem Europäischen Parlament und dem Rat bis zum 1. Juni 2015 einen Bericht vorlegen, der einen Überblick über das Potenzial der ein­ zelnen Teilbereiche des Verkehrssektors für eine stärkere Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen vermittelt.

(30) Bei der Berechnung des Beitrags der Wasserkraft und der Windkraft für die Zwecke dieser Richtlinie sollten die Auswirkungen klimatischer Schwankungen durch die Verwendung einer Normalisierungsregel geglättet wer­ den. Weiterhin sollte Elektrizität, die in Pump­ speicherkraftwerken aus zuvor hochgepumptem Wasser produziert wird, nicht als Elektrizität erachtet werden, die aus erneuerbaren Energiequellen stammt.

(31) Wärmepumpen, die aerothermische, geothermische oder hydrothermische Wärme auf Nutztemperatur nutzen, benötigen Elektrizität oder andere Hilfsenergie für ihren Betrieb. Deshalb sollte die Energie, die zum Antrieb von Wärmepumpen eingesetzt wird, von der gesamten Nutz­ wärme abgezogen werden. Nur Wärmepumpen, deren Output die zu ihrem Antrieb erforderliche Primärenergie deutlich übersteigt, sollten berücksichtigt werden.

(32) Passive Energiesysteme verwenden die Baukonstruktion, um Energie nutzbar zu machen. Die dergestalt nutzbar gemachte Energie gilt als eingesparte Energie. Zur Vermei­ dung einer Doppelzählung sollte auf diese Weise nutzbar gemachte Energie für die Zwecke dieser Richtlinie nicht berücksichtigt werden.

(33) Bei einigen Mitgliedstaaten ist der Anteil des Flugverkehrs am Bruttoendenergieverbrauch von Energie hoch. Ange­ sichts der derzeitigen technischen und ordnungs­ politischen Grenzen, die dem kommerziellen Einsatz von Biokraftstoffen in der Luftfahrt gesetzt sind, ist es angemes­ sen, eine teilweise Ausnahme für solche Mitgliedstaaten vorzusehen, indem bei der Berechnung ihres Bruttoend­ energieverbrauchs im nationalen Flugverkehr diejenige Menge unberücksichtigt bleibt, um die sie den eineinhalb­ fachen Wert des durchschnittlichen gemeinschaftlichen Bruttoendenergieverbrauchs im Flugverkehr auf Gemeinschaftsebene im Jahr 2005 laut Eurostat (d. h. 6,18 %) überschreiten. Zypern und Malta sind aufgrund ihrer Lage auf Inseln und in Randgebieten auf den Flugver­ kehr als unverzichtbares Beförderungsmittel für ihre Bür­ ger und ihre Wirtschaft angewiesen. Das führt dazu, dass

(1)

L 140/20 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

Zypern und Malta einen Bruttoendenergieverbrauch im nationalen Flugverkehr haben, der mit dem Dreifachen des Gemeinschaftsdurchschnitts im Jahr 2005 unverhältnis­ mäßig hoch ist, und die deshalb unverhältnismäßig durch die derzeitigen technischen und ordnungspolitischen Grenzen betroffen sind. Für diese Mitgliedstaaten ist es angemessen, vorzusehen, dass die Ausnahme den Betrag umfasst, um den diese Mitgliedstaaten den Gemeinschafts­ durchschnitt für den von Eurostat erfassten gemeinschaft­ lichen Bruttoendenergieverbrauch im Flugverkehr im Jahr 2005, d. h. 4,12 %, überschreitet.

(34) Um zu einem Energiemodell zu gelangen, das auf Energie aus erneuerbaren Quellen setzt, ist es erforderlich, eine strategische Zusammenarbeit zwischen den Mitgliedstaa­ ten zu fördern und gegebenenfalls Regionen und lokale Behörden einzubeziehen.

(35) Unter gebührender Beachtung der Bestimmungen dieser Richtlinie sollten die Mitgliedstaaten darin bestärkt werden, alle angemessenen Formen der Zusammenarbeit zu nut­ zen, um die Ziele dieser Richtlinie zu erreichen. Diese Zusammenarbeit kann auf allen Ebenen bilateral oder mul­ tilateral erfolgen. Abgesehen von den Mechanismen mit Auswirkungen auf die Zielberechnung und die Zieler­ füllung, die ausschließlich in dieser Richtlinie geregelt sind, nämlich die statistischen Transfers zwischen den Mitglied­ staaten, die gemeinsamen Projekte und die gemeinsamen Förderregelungen, kann eine solche Zusammenarbeit bei­ spielsweise auch als Austausch von Informationen und bewährten Verfahrensweisen erfolgen, wie sie insbeson­ dere mit der durch diese Richtlinie geschaffenen Transparenzplattform vorgesehen ist, und durch andere freiwillige Abstimmung zwischen allen Typen von Förderregelungen.

(36) Um Möglichkeiten zur Senkung der Kosten für das Errei­ chen der Ziele dieser Richtlinie zu schaffen, sollte in den Mitgliedstaaten der Verbrauch von in anderen Mitgliedstaa­ ten aus erneuerbaren Quellen produzierter Energie geför­ dert werden, und die Mitgliedstaaten sollten Energie aus erneuerbaren Quellen, die in anderen Mitgliedstaaten verbraucht werden, auf ihre eigenen nationalen Ziele anrechnen können. Aus diesem Grund sind Flexibilitäts­ maßnahmen erforderlich, jedoch bleiben diese unter mitgliedstaatlicher Kontrolle, um nicht deren Fähigkeit zu beeinträchtigen, ihre nationalen Ziele zu erreichen. Diese Flexibilitätsmaßnahmen sind statistische Transfers, gemeinsame Projekte der Mitgliedstaaten oder gemeinsame Förderregelungen.

(37) Es sollte die Möglichkeit bestehen, importierte, aus erneuerbaren Energiequellen außerhalb der Gemeinschaft produzierte Elektrizität auf die Ziele der Mitgliedstaaten anzurechnen. Um jedoch eine Nettoerhöhung der Treibhausgasemissionen als Folge einer geänderten Nut­ zung vorhandener erneuerbarer Energiequellen und ihrer vollständigen oder teilweisen Substitution durch konven­ tionelle Energiequellen zu vermeiden, sollte nur Elektrizi­ tät angerechnet werden können, die in erneuerbare Energiequellen einsetzenden Anlagen erzeugt wird, die nach dem Inkrafttreten dieser Richtlinie in Betrieb gehen oder mittels der erhöhten Kapazität einer Anlage erzeugt werden, die nach diesem Zeitpunkt umgerüstet wurde. Um zu gewährleisten, dass die Ersetzung konventioneller Ener­ gie durch Energie aus erneuerbaren Quellen sowohl in der Gemeinschaft als auch in Drittländern eine angemessene

Wirkung erzielt, ist es angemessen, sicherzustellen, dass diese Einfuhren zuverlässig nachverfolgt und angerechnet werden können. Abkommen mit Drittländern über die Organisation dieses Handels mit Elektrizität aus erneuer­ baren Energiequellen werden berücksichtigt. Werden die Vertragsparteien des Vertrags über die Energie­ gemeinschaft

(1) ABl. L 198 vom 20.7.2006, S. 18.

aufgrund eines nach diesem Vertrag erlas­ senen diesbezüglichen Beschlusses durch die einschlägigen Bestimmungen dieser Richtlinie gebunden, so gelten die in dieser Richtlinie vorgesehenen Kooperationsmaßnahmen zwischen den Mitgliedstaaten auch für sie.

(38) Wenn die Mitgliedstaaten gemeinsame Projekte mit einem oder mehreren Drittländern zur Produktion von Elektrizi­ tät aus erneuerbaren Energiequellen durchführen, sollten diese gemeinsamen Projekte nur neu gebaute Anlagen betreffen oder Anlagen mit in jüngerer Zeit erhöhter Kapa­ zität. Dadurch lässt sich leichter sicherstellen, dass der Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen am Gesamt­ energieverbrauch des Drittlands nicht aufgrund der Einfuhr von Energie aus erneuerbaren Quellen in die Gemeinschaft verringert wird. Außerdem sollten es die betreffenden Mit­ gliedstaaten unterstützen, dass ein Teil der Produktion in den zu dem gemeinsamen Projekt gehörenden Anlagen für den heimischen Verbrauch in dem betreffenden Drittland verwendet wird. Darüber hinaus sollte das beteiligte Dritt­ land von der Kommission und den Mitgliedstaaten ermu­ tigt werden, eine Politik für erneuerbare Energie mit ehrgeizigen Zielen zu entwickeln.

(39) Bei Projekten in Drittländern, die wie das Solarenergie­ programm für den Mittelmeerraum von großem europäi­ schen Interesse sind, sind möglicherweise lange Vorlaufzeiten erforderlich, bis die Verbundfernleitung zum Gemeinschaftsgebiet betriebsbereit ist. Der Aufbau der Lei­ tungen sollte demnach gefördert werden, indem den Mit­ gliedstaaten für die Dauer der Baumaßnahmen gestattet wird, sich einen begrenzten Betrag der im Rahmen solcher Projekte produzierten Elektrizität für die Erfüllung der nationalen Ziele in Bezug auf die nationalen Ziele anzurechnen.

(40) Das Verfahren, das von der für die Überwachung der Genehmigung, Zertifizierung und Zulassung von Anlagen für erneuerbare Energieträger zuständigen Verwaltungs­ einheit angewendet wird, muss objektiv, transparent, diskriminierungsfrei und verhältnismäßig sein, wenn die Regelungen auf bestimmte Projekte angewendet werden. Insbesondere ist es angemessen, unnötige Belastungen zu vermeiden, die sich daraus ergeben können, dass Projekte im Bereich der erneuerbaren Energiequellen als Anlagen, die ein Gesundheitsrisiko darstellen, eingestuft werden.

(41) Es hat sich gezeigt, dass aufgrund des Fehlens transparen­ ter Regeln und mangelnder Koordinierung zwischen den verschiedenen Genehmigungsstellen der Einsatz von Ener­ gie aus erneuerbaren Quellen behindert wird. Die spezifi­ sche Struktur des Sektors der erneuerbaren Energie sollte daher berücksichtigt werden, wenn nationale, regionale und lokale Behörden ihre Verwaltungsverfahren zur Ertei­ lung von Bau- und Betriebsgenehmigungen für Anlagen und von damit verbundenen Übertragungs- und Verteilernetzinfrastrukturen zur Elektrizitäts-, Wärme- und Kälteproduktion aus erneuerbaren Energiequellen oder für Anlagen zur Herstellung von Kraftstoffen aus erneuerbaren

(1)

(2)

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/21

Energiequellen überprüfen. Die administrativen Genehmigungsverfahren sollten gestrafft werden und transparente Zeitpläne für die Genehmigung von Anlagen zur Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen vorse­ hen. Planungsvorschriften und -leitlinien sollten dahin gehend angepasst werden, dass sie kosteneffiziente und umweltfreundliche Geräte zur Erzeugung von Wärme, Kälte und Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen berücksichtigen.

(42) Im Interesse der raschen Verbreitung von Energie aus erneuerbaren Quellen und im Hinblick auf deren insgesamt große Vorzüge in Bezug auf Nachhaltigkeit und Umwelt­ verträglichkeit sollten die Mitgliedstaaten im Rahmen von Verwaltungsvorgängen, Planungsabläufen und der Gesetz­ gebung, die für die Zulassung von Anlagen in Bezug auf die Verringerung von Schadstoffen und die Überwachung von Industrieanlagen, die Eindämmung der Luftverschmut­ zung und die Vermeidung oder Verminderung der Ablei­ tung gefährlicher Stoffe in die Umwelt gelten, dem Beitrag der erneuerbaren Energieträger bei der Umsetzung der Umwelt- und Klimaschutzziele insbesondere im Vergleich zu Anlagen, die keine erneuerbaren Energieträger nutzen, Rechnung tragen.

(43) Um Anreize dafür zu schaffen, dass die einzelnen Bürger zur Erreichung der Ziele dieser Richtlinie beitragen, sollten die zuständigen Behörden die Möglichkeit in Betracht zie­ hen, Genehmigungen durch eine einfache Mitteilung bei der zuständigen Stelle zu ersetzen, wenn kleine dezentrale Anlagen zur Produktion von Energie aus erneuerbaren Quellen installiert werden.

(44) Die Kohärenz zwischen den Zielen dieser Richtlinie und dem sonstigen Umweltrecht der Gemeinschaft sollte sichergestellt werden. Insbesondere sollten die Mitglied­ staaten bei Bewertungs-, Planungs- oder Zulassungs­ verfahren für Anlagen zur Nutzung von erneuerbarer Energie dem Umweltrecht der Gemeinschaft Rechnung tra­ gen und den Beitrag berücksichtigen, den erneuerbare Energiequellen vor allem im Vergleich zu Anlagen, die nicht erneuerbare Energie nutzen, bei der Erreichung der Umwelt- und Klimaschutzziele leisten.

(45) Nationale technische Spezifikationen und sonstige Anfor­ derungen, die in den Geltungsbereich der Richtlinie 98/34/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 22. Juni 1998 über ein Informationsverfahren auf dem Gebiet der Normen und technischen Vorschriften und der Vorschriften für die Dienste der Informations­ gesellschaft

(1) ABl. L 204 vom 21.7.1998, S. 37.

fallen und zum Beispiel Qualitätsstufen, Prüfverfahren oder Gebrauchsvorschriften betreffen, soll­ ten den Handel mit Geräten und Systemen zur Nutzung erneuerbarer Energie nicht behindern. Regelungen zur För­ derung von Energie aus erneuerbaren Quellen sollten daher keine nationalen technischen Spezifikationen vorschrei­ ben, die von vorhandenen Gemeinschaftsnormen abwei­ chen, oder verlangen, dass die geförderten Geräte oder Systeme an einem bestimmten Ort oder von einer bestimmten Einrichtung zertifiziert oder geprüft werden.

(46) Die Mitgliedstaaten sollten Mechanismen für die Förderung von Fernwärme/-kälte aus Energie aus erneuerbaren Quel­ len in Betracht ziehen.

(47) Auf nationaler und regionaler Ebene haben Vorschriften und Verpflichtungen in Bezug auf Mindestanforderungen an die Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen in neuen und renovierten Gebäuden den Einsatz von Energie aus erneuerbaren Quellen erheblich gesteigert. Diese Maß­ nahmen sollten in einem breiter gefassten Gemeinschafts­ umfeld gefördert werden ebenso wie energieeffiziente, auf erneuerbaren Energiequellen beruhende Anwendungen in Bauvorschriften und Regelwerken.

(48) Um die Festlegung von Mindestwerten für die Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen in Gebäuden zu fördern und zu beschleunigen, kann es für die Mitgliedstaaten angemessen sein, gegebenenfalls festzulegen, dass bei der Aufstellung dieser Werte ein Faktor für Energie aus erneuerbaren Quellen herangezogen wird, der an den Min­ destanforderungen für Energieeffizienz gemäß der Richtli­ nie 2002/91/EG für die kostenoptimierte Senkung der Kohlendioxidemissionen von Gebäuden ausgerichtet ist.

(49) Informations- und Ausbildungsdefizite, insbesondere im Wärme- und im Kältesektor, sollten im Interesse der För­ derung des Einsatzes von Energie aus erneuerbaren Quel­ len beseitigt werden.

(50) Soweit der Zugang zum Beruf des Installateurs und dessen Ausübung den Regeln für reglementierte Berufe unterlie­ gen, sind die Bedingungen für die Anerkennung der Berufs­ qualifikationen in der Richtlinie 2005/36/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 7. September 2005 über die Anerkennung von Berufsqualifikationen

(2) ABl. L 255 vom 30.9.2005, S. 22.

festgelegt. Die Anwendung der vorliegenden Richtlinie berührt deshalb nicht die Richtlinie 2005/36/EG.

(51) Wenngleich in der Richtlinie 2005/36/EG Anforderungen an die wechselseitige Anerkennung von Berufs­ qualifikationen, auch für Architekten, festgelegt sind, muss weiterhin gewährleistet werden, dass Architekten und Pla­ ner die optimale Verbindung von Energie aus erneuerbaren Energiequellen und effizienzsteigernden Technologien in ihren Plänen und Entwürfen gebührend berücksichtigen. Die Mitgliedstaaten sollten in dieser Hinsicht daher klare Leitlinien vorgeben, und zwar unbeschadet der Richtlinie 2005/36/EG, insbesondere von deren Artikeln 46 und 49.

(52) Herkunftsnachweise, die für die Zwecke dieser Richtlinie ausgestellt werden, dienen ausschließlich dazu, einem End­ kunden gegenüber nachzuweisen, dass ein bestimmter Anteil oder eine bestimmte Menge an Energie aus erneuer­ baren Quellen erzeugt wurde. Ein Herkunftsnachweis kann, unabhängig von der Energie, auf die er sich bezieht, von einem Inhaber auf einen anderen übertragen werden. Um sicherzustellen, dass eine aus erneuerbaren Energie­ quellen erzeugte Elektrizitätseinheit einem Verbraucher gegenüber nur einmal ausgewiesen werden kann, sollte jedoch eine Doppelzählung und doppelte Ausweisung von Herkunftsnachweisen vermieden werden. Energie aus erneuerbaren Quellen, deren begleitender Herkunftsnach­ weis vom Produzenten separat verkauft wurde, sollte gegenüber dem Endkunden nicht als aus erneuerbaren Quellen erzeugte Energie ausgewiesen oder verkauft wer­ den. Es ist wichtig, dass zwischen grünen Zertifikaten, die für Fördersysteme genutzt werden, und Herkunftsnach­ weisen unterschieden wird.

(1)

L 140/22 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

(53) Es sollte ermöglicht werden, dass der entstehende Verbrau­ chermarkt für umweltfreundliche Elektrizität aus erneuer­ baren Quellen einen Beitrag zum Bau neuer Anlagen für Energie aus erneuerbaren Quellen leistet. Daher sollten die Mitgliedstaaten von den Elektrizitätsversorgern verlangen können, dass die Angaben zu ihrem Energiemix, die sie gemäß Artikel 3 Absatz 6 der Richtlinie 2003/54/EG gegenüber Endkunden machen, einen Mindestanteil von Herkunftsnachweisen von kürzlich gebauten Anlagen zur Produktion von Energie aus erneuerbaren Quellen enthal­ ten müssen, sofern dieses Erfordernis mit dem Gemeinschaftsrecht in Einklang steht.

(54) Es sollte darüber informiert werden, wie die geförderte Elektrizität den Endverbrauchern gemäß Artikel 3 Absatz 6 der Richtlinie 2003/54/EG zugerechnet wird. Um die Qua­ lität dieser den Verbrauchern bereitgestellten Informatio­ nen, insbesondere in Bezug auf den Betrag der in neuen Anlagen aus erneuerbaren Energieträgern gewonnenen Energie, zu verbessern, sollte die Kommission die Effizienz der von den Mitgliedstaaten getroffenen Maßnahmen bewerten.

(55) Mit der Richtlinie 2004/8/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 11. Februar 2004 über die Förderung einer am Nutzwärmebedarf orientierten Kraft-Wärme- Kopplung im Energiebinnenmarkt

(1) ABl. L 52 vom 21.2.2004, S. 50.

wurden Herkunfts­ nachweise eingeführt, um die Herkunft von Elektrizität aus hocheffizienten Kraft-Wärme-Kopplungsanlagen zu bele­ gen. Diese Herkunftsnachweise können nicht als Beleg für die Verwendung von Energie aus erneuerbaren Quellen gemäß Artikel 3 Absatz 6 der Richtlinie 2003/54/EG ver­ wendet werden, da hierdurch die Gefahr einer Doppel­ zählung und doppelten Bereitstellung entstehen könnte.

(56) Herkunftsnachweise begründen nicht an sich ein Recht auf Inanspruchnahme nationaler Förderregelungen.

(57) Die Einbindung von Energie aus erneuerbaren Quellen in das Übertragungs- und Verteilernetz und der Einsatz von Systemen zur Energiespeicherung für die integrierte Gewinnung diskontinuierlich zur Verfügung stehender Energie aus erneuerbaren Quellen müssen unterstützt werden.

(58) Die Entwicklung von Projekten für erneuerbare Energie, einschließlich „Projekten für erneuerbare Energie von euro­ päischem Interesse“ innerhalb des Programms für die trans­ europäischen Energienetze (TEN-E), sollte beschleunigt werden. Zu diesem Zweck sollte die Kommission auch prüfen, wie die Finanzierung solcher Projekte verbessert werden kann. Besondere Aufmerksamkeit sollte Projekten für erneuerbare Energie gewidmet werden, die zu einer erheblichen Verbesserung der Energieversorgungs­ sicherheit in der Gemeinschaft und in Nachbarländern beitragen.

(59) Verbindungsleitungen zwischen Ländern erleichtern die Einbindung von Elektrizität aus erneuerbaren Energie­ quellen. Durch sie werden nicht nur Schwankungen geglät­ tet, sondern können auch die Kosten für den Ausgleich von Mengenabweichungen gesenkt, wahrer Wettbewerb, der zu niedrigeren Preisen führt, gefördert und der Netzausbau unterstützt werden. Außerdem könnte die gemeinsame

und optimale Nutzung der Übertragungskapazität dazu beitragen, dass ein übermäßiger Bedarf an neuen Kapazi­ täten vermieden wird.

(60) Der vorrangige Netzzugang und der garantierte Netzzu­ gang für Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen sind wichtig, um erneuerbare Energiequellen in Einklang mit Artikel 11 Absatz 2 und in Fortentwicklung von Artikel 11 Absatz 3 der Richtlinie 2003/54/EG in den Elektrizitäts­ binnenmarkt zu integrieren. Die hinsichtlich der Wahrung der Zuverlässigkeit und der Sicherheit des Netzes und hin­ sichtlich der Einspeisung zu erfüllenden Anforderungen können je nach den Merkmalen des nationalen Netzes und seines sicheren Betriebs unterschiedlich sein. Der vorran­ gige Netzzugang gewährleistet, dass angeschlossene Erzeu­ ger von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen in der Lage sind, die Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen nach den Netzanschlussregeln jederzeit, wann immer die Energiequelle verfügbar ist, zu verkaufen und zu übertra­ gen. Falls die Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen in den Spotmarkt integriert ist, gewährleistet der garan­ tierte Netzzugang, dass die gesamte verkaufte und geför­ derte Elektrizität Zugang zum Netz erhält, wodurch an das Netz angeschlossene Anlagen eine Höchstmenge an Elek­ trizität aus erneuerbaren Energiequellen verwenden kön­ nen. Dies bedeutet jedoch nicht, dass die Mitgliedstaaten verpflichtet sind, Abnahmeverpflichtungen für erneuerbare Energie zu fördern oder einzuführen. Bei anderen Netzen wird ein Festpreis für Elektrizität aus erneuerbaren Energie­ quellen — gewöhnlich kombiniert mit einer Abnahme­ verpflichtung für den Netzbetreiber — festgelegt. In diesem Fall ist der vorrangige Netzzugang bereits gegeben.

(61) Unter bestimmten Umständen können die Übertragung und Verteilung von Elektrizität aus erneuerbaren Energie­ quellen nicht in vollem Umfang ohne Beeinträchtigung der Zuverlässigkeit oder Sicherheit des Netzes gewährleistet werden. Unter diesen Umständen kann es angebracht sein, diesen Produzenten einen finanziellen Ausgleich zu gewäh­ ren. Gleichwohl ist es nach den Zielen dieser Richtlinie erforderlich, die Übertragung und Verteilung von Elektri­ zität aus erneuerbaren Energiequellen anhaltend zu stei­ gern, ohne dass dabei die Zuverlässigkeit oder Sicherheit des Netzes beeinträchtigt wird. Zu diesem Zweck sollten die Mitgliedstaaten geeignete Maßnahmen ergreifen, um einen höheren Marktanteil von Elektrizität aus erneuer­ baren Energiequellen — unter anderem unter Berücksich­ tung der Besonderheiten variabler Ressourcen und noch nicht lagerfähiger Ressourcen — zu ermöglichen. Der Anschluss neuer Anlagen für erneuerbare Energie sollte in dem gemäß den Zielen dieser Richtlinie geforderten Umfang so schnell wie möglich genehmigt werden. Die Mitgliedstaaten können zur Beschleunigung der Netzanschlussverfahren die Möglichkeit des vorrangigen Netzzugangs oder der Reservierung von Anschluss­ kapazitäten für neue Anlagen, die Energie aus erneuer­ baren Energiequellen erzeugen, vorsehen.

(62) Die Kosten für den Anschluss neuer Produzenten von Elek­ trizität und Gas aus erneuerbaren Energiequellen an das Elektrizitäts- bzw. Gasnetz sollten objektiv, transparent und nichtdiskriminierend sein, und der Nutzen, den dezen­ trale Anlagen für die Produktion von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen und lokale Produzenten von Gas aus erneuerbaren Quellen für das Elektrizitäts- bzw. Gasnetz bringen, sollte gebührend berücksichtigt werden.

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/23

(63) Elektrizitätsproduzenten, die das Potenzial von Energie aus erneuerbaren Quellen in den Randgebieten der Gemein­ schaft, insbesondere auf Inseln und in Gebieten mit gerin­ ger Bevölkerungsdichte, nutzen möchten, sollten nach Möglichkeit angemessene Anschlusskosten gewährt wer­ den, um sicherzustellen, dass sie im Vergleich zu Produ­ zenten, die in zentraler gelegenen, stärker industrialisierten Gebieten mit höherer Bevölkerungsdichte angesiedelt sind, nicht benachteiligt werden.

(64) In der Richtlinie 2001/77/EG ist der Rahmen für die Ein­ bindung von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen ins Netz festgelegt. Der tatsächliche erreichte Einbindungs­ grad schwankt jedoch zwischen den Mitgliedstaaten erheb­ lich. Aus diesem Grund müssen der Rahmen gestärkt und seine Anwendung regelmäßig auf nationaler Ebene über­ prüft werden.

(65) Die Herstellung von Biokraftstoffen sollte auf nachhaltige Weise erfolgen. Biokraftstoffe, die dafür verwendet werden, die Ziele dieser Richtlinie zu erreichen, und Biokraftstoffe, denen nationale Förderregelungen zugute kommen, soll­ ten daher Nachhaltigkeitskriterien erfüllen müssen.

(66) Die Gemeinschaft sollte im Rahmen dieser Richtlinie ange­ messene Maßnahmen ergreifen, einschließlich der Förde­ rung von Nachhaltigkeitskriterien für Biokraftstoffe und der Entwicklung von Biokraftstoffen der zweiten und drit­ ten Generation in der Gemeinschaft und weltweit, sowie zur Stärkung der Agrarforschung und Wissensbildung in diesen Bereichen beitragen.

(67) Die Einführung von Nachhaltigkeitskriterien für Bio­ kraftstoffe wird ihr Ziel verfehlen, wenn sie Produkte her­ vorbringt, die die Kriterien nicht erfüllen und die statt als Biokraftstoffe als flüssige Biobrennstoffe im Wärme- oder im Elektrizitätssektor verwendet werden. Aus diesem Grund sollten die Nachhaltigkeitskriterien auch für flüssige Biobrennstoffe im Allgemeinen gelten.

(68) Der Europäische Rat forderte in seiner Tagung vom März 2007 die Kommission auf, einen Vorschlag für eine umfas­ sende Richtlinie über die Nutzung aller erneuerbaren Energiequellen auszuarbeiten, der Kriterien und Bestim­ mungen zur Gewährleistung einer nachhaltigen Bereitstel­ lung und Nutzung von Bioenergie enthalten könne. Solche Nachhaltigkeitskriterien sollten kohärenter Bestandteil eines umfassenderen Systems sein, das sich auch auf alle flüssigen Biobrennstoffe und nicht nur auf Biokraftstoffe erstreckt. Solche Nachhaltigkeitskriterien sollten daher in dieser Richtlinie enthalten sein. Um einen kohärenten Ansatz zwischen der Energie- und der Umweltpolitik sicherzustellen und zusätzliche Kosten für Unternehmen und eine hinsichtlich der Umweltstandards uneinheitliche Lage im Zusammenhang mit einer inkohärenten Heran­ gehensweise zu vermeiden, ist es unbedingt notwendig, sowohl für die Zwecke dieser Richtlinie einerseits und der Richtlinie 98/70/EG andererseits dieselben Nachhaltigkeitskriterien für die Nutzung von Bio­ kraftstoffen vorzusehen. Aus denselben Gründen sollte in diesem Zusammenhang eine doppelte Berichterstattung vermieden werden. Darüber hinaus sollten die Kommis­ sion und die zuständigen nationalen Behörden ihre Tätig­ keiten im Rahmen eines speziell für Nachhaltigkeitsfragen verantwortlichen Ausschusses abstimmen. Darüber hinaus

sollte die Kommission im Jahr 2009 die Möglichkeit und die Modalitäten einer Einbeziehung weiterer Biomassean­ wendungen überprüfen.

(69) Die wachsende weltweite Nachfrage nach Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen und die durch diese Richtli­ nie geschaffenen Anreize für deren Nutzung sollten nicht dazu führen, dass die Zerstörung von durch biologische Vielfalt geprägten Flächen gefördert wird. Diese endlichen Ressourcen, deren Wert für die gesamte Menschheit in ver­ schiedenen internationalen Rechtsakten anerkannt wurde, sollten bewahrt werden. Die Verbraucher in der Gemein­ schaft würden es außerdem moralisch unakzeptabel fin­ den, wenn die vermehrte Verwendung von Biokraftstoffen und flüssigen Brennstoffen zur Folge haben könnte, dass Flächen zerstört werden, die durch biologische Vielfalt geprägt sind. Daher müssen Nachhaltigkeitskriterien fest­ gelegt werden, die sicherstellen, dass Biokraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe nur für Anreize in Frage kommen, wenn garantiert werden kann, dass sie nicht von durch bio­ logische Vielfalt geprägten Flächen stammen oder im Falle von Gebieten, die zu Naturschutzzwecken oder zum Schutz von seltenen, bedrohten oder gefährdeten Ökosys­ temen oder Arten ausgewiesen wurden, dass die Erzeugung des Rohstoffs diesen Zwecken nicht entgegensteht, wobei die jeweils zuständige Behörde den rechtlichen Nachweis zu führen hat. Die hierfür gewählten Nachhaltigkeits­ kriterien sollten davon ausgehen, dass Wald biologisch vielfältig ist, wenn es sich gemäß der Definition der Ernährungs- und Landwirtschaftsorganisation der Verein­ ten Nationen (FAO) in ihrer globalen Wald­ bestandsaufnahme („Global Forest Resource Assessment“), die von den Ländern weltweit zur Meldung der Ausdeh­ nung des Primärwaldes genutzt wird, um Primärwald han­ delt oder wenn Wald zu Naturschutzzwecken durch nationale Rechtsvorschriften geschützt ist. Gebiete, in denen forstliche Produkte außer Holz gesammelt werden, sollten eingeschlossen werden, sofern die menschliche Ein­ wirkung gering ist. Andere Waldarten gemäß der Defini­ tion der Ernährungs- und Landwirtschaftsorganisation der Vereinten Nationen, wie z. B. modifizierte Naturwälder, halbnatürliche Wälder und Plantagen, sollten nicht als Primärwald eingestuft werden. Angesichts der großen bio­ logischen Vielfalt, die bestimmte Arten von Grünland in gemäßigten wie auch in tropischen Gebieten aufweisen, einschließlich Savannen, Steppen, Buschland und Prärien mit großer biologischer Vielfalt, ist es überdies angebracht, dass Biokraftstoffe, die aus von solchen Flächen stammen­ den Rohstoffen hergestellt werden, nicht für die in dieser Richtlinie vorgesehenen Anreize in Frage kommen sollten. Die Kommission sollte geeignete Kriterien und geografi­ sche Gebiete festlegen, um im Einklang mit den besten ver­ fügbaren wissenschaftlichen Erkenntnissen und einschlägigen internationalen Standards zu definieren, was unter Grünland mit hoher biologischer Vielfalt zu verste­ hen ist.

(70) Wenn Flächen mit hohem Kohlenstoffbestand im Boden oder in der Vegetation für den Anbau von Rohstoffen zur Herstellung von Biokraftstoffen oder flüssigen Bio­ brennstoffen umgewandelt werden, wird in der Regel ein Teil des gespeicherten Kohlenstoffs in die Atmosphäre frei­ gesetzt, was zur Bildung von Kohlendioxid führt. Die dar­ aus resultierenden negativen Auswirkungen auf den Treibhauseffekt können die positiven Auswirkungen auf den Treibhauseffekt der Biokraftstoffe oder der flüssigen Biobrennstoffe aufheben, in einigen Fällen kann die Wir­ kung deutlich kontraproduktiv sein. Die vollständigen

L 140/24 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

Kohlenstoffauswirkungen einer solchen Umwandlung soll­ ten daher bei der Berechnung der Treibhausgasemissions­ einsparung einzelner Biokraftstoffe und flüssiger Biobrennstoffe berücksichtigt werden. Dies ist erforderlich, um sicherzustellen, dass die Berechnung der Treibhaus­ gasemissionseinsparung die Kohlenstoffauswirkungen der Verwendung von Biokraftstoffen und flüssigen Bio­ brennstoffen in vollem Umfang berücksichtigt.

(71) Bei der Berechnung des Beitrags von Landnutzungs­ änderungen zum Treibhauseffekt sollten Unternehmen auf die tatsächlichen Werte für den Kohlenstoffbestand zurückgreifen können, der mit der Bezugsflächennutzung und der Landnutzung nach der Umwandlung verbunden ist. Darüber hinaus sollten sie Standardwerte verwenden können. Die Zwischenstaatliche Sachverständigengruppe für Klimaänderungen bietet für solche Standardwerte die geeignete Grundlage. Diese Arbeit liegt zurzeit in keiner Form vor, die unmittelbar von Unternehmen angewendet werden kann. Die Kommission sollte aus diesem Grund Leitlinien aufstellen, wobei sie Bezug auf diese Arbeit nimmt, die für die Zwecke dieser Richtlinie bei der Berech­ nung der Änderungen des Kohlenstoffbestands als Grund­ lage dienen soll, auch hinsichtlich bewaldeter Gebiete mit einem Überschirmungsgrad von 10 bis 30 %, Savannen, Buschland und Prärien.

(72) Es ist angemessen, dass die Kommission Methodologien entwickelt, um die Auswirkung der Entwässerung von Torfmoor auf die Treibhausgasemissionen zu bewerten.

(73) Flächen sollten nicht zur Herstellung von Biokraftstoffen und flüssigen Biokraftstoffen umgewandelt werden, wenn der resultierende Kohlenstoffbestandsverlust nicht inner­ halb einer angesichts der Dringlichkeit von Klimaschutz­ maßnahmen vertretbaren Zeitspanne durch Treibhausgasemissionseinsparung infolge der Herstellung von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen ausge­ glichen werden könnte. Dies würde den Wirtschafts­ teilnehmern unnötig aufwändige Forschungsarbeiten ersparen und die Umwandlung von Flächen mit hohem Kohlenstoffbestand vermeiden, die für die Gewinnung von Rohstoffen für Biokraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe nicht in Frage kommen. Aus Verzeichnissen der weltwei­ ten Kohlenstoffbestände ergibt sich, dass Feuchtgebiete und kontinuierlich bewaldete Gebiete mit einem Über­ schirmungsgrad von über 30 % in diese Kategorie aufge­ nommen werden sollten. Bewaldete Gebiete mit einem Überschirmungsgrad von 10 bis 30 % sollten auch einbe­ zogen werden, es sei denn, es wird der Nachweis erbracht, dass der Kohlenstoffbestand der Flächen niedrig genug ist, dass eine Flächenumwandlung in Übereinstimmung mit den gemäß dieser Richtlinie geltenden Bestimmungen zu rechtfertigen ist. Bei der Bezugnahme auf Feuchtgebiete sollte die Definition des am 2. Februar 1971 in Ramsar abgeschlossenen Übereinkommens über Feuchtgebiete, insbesondere als Lebensraum für Wasser- und Watvögel, von internationaler Bedeutung zugrunde gelegt werden.

(74) Die in dieser Richtlinie vorgesehenen Anreize werden welt­ weit einen Produktionsanstieg bei Biokraftstoffen und flüs­ sigen Biobrennstoffen begünstigen. Werden Biokraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe aus in der Gemeinschaft pro­ duzierten Rohstoffen hergestellt, sollten sie auch die Umwelt- und sozialpolitischen Anforderungen der Gemeinschaft, einschließlich der Vorschriften über die

Landwirtschaft und den Schutz der Qualität von Grund­ wasser und Oberflächengewässern, erfüllen. Es bestehen jedoch Bedenken, dass bei der Produktion von Bio­ kraftstoffen oder flüssigen Biobrennstoffen in bestimmten Drittländern ökologische oder soziale Mindeststandards möglicherweise nicht eingehalten werden. Daher sollten multilaterale und bilaterale Übereinkünfte sowie freiwillige internationale oder nationale Regelungen, die wesentlichen ökologischen und sozialen Erwägungen Rechnung tragen, gefördert werden, um weltweit eine nachhaltige Produk­ tion von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen zu fördern. Gibt es keine solchen Übereinkünfte oder Rege­ lungen, so sollten die Mitgliedstaaten von den Wirtschafts­ beteiligten Auskünfte zu diesen Fragen verlangen.

(75) Die Anforderungen an ein Nachhaltigkeitskonzept für die energetische Nutzung von Biomasse mit Ausnahme von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen sollte von der Kommission im Jahr 2009 analysiert werden, wobei zu berücksichtigen ist, dass Biomasseressourcen auf nachhal­ tige Weise bewirtschaftet werden müssen.

(76) Die Nachhaltigkeitskriterien werden nur wirksam sein, wenn sie zu einem veränderten Verhalten der Markt­ teilnehmer führen. Diese Änderungen werden nur erfol­ gen, wenn Biokraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe, die die Kriterien erfüllen, gegenüber jenen, die die Kriterien nicht erfüllen, einen Preisaufschlag rechtfertigen. Nach der Massenbilanzmethode zur Überprüfung der Einhaltung der Kriterien gibt es eine konkrete Verbindung zwischen der Herstellung von Biokraftstoffen und flüssigen Bio­ brennstoffen, die die Nachhaltigkeitskriterien erfüllen, und dem Verbrauch von Biokraftstoffen und flüssigen Bio­ brennstoffen in der Gemeinschaft, wodurch ein ausgewo­ genes Verhältnis zwischen Angebot und Nachfrage geschaffen und ein Preisaufschlag gewährleistet wird, der höher ist als in Systemen ohne eine solche Verbindung. Zur Überprüfung der Einhaltung der Kriterien sollte daher die Massenbilanzmethode verwendet werden, damit sicher­ gestellt wird, dass Biokraftstoffe und flüssige Bio­ brennstoffe, die die Nachhaltigkeitskriterien erfüllen, zu einem höheren Preis verkauft werden können. Dies sollte die Integrität des Systems wahren und gleichzeitig vermei­ den, dass der Industrie ein unvertretbarer Aufwand abver­ langt wird. Andere Überprüfungsmethoden sollten jedoch geprüft werden.

(77) Die Kommission sollte gegebenenfalls den Millenniums- Bewertungsbericht für Ökosysteme in gebührendem Maße berücksichtigen, da der Bericht nützliche Daten für die Erhaltung zumindest der Flächen, die in kritischen Situati­ onen grundlegende Schutzfunktionen von Ökosystemen — wie etwa Schutz von Wassereinzugsgebieten und Erosionsschutz — erfüllen, enthält.

(78) Die Auswirkungen des Anbaus von Biomasse sollten fort­ laufend beobachtet werden; dies betrifft beispielsweise Auswirkungen durch Landnutzungsänderung, einschließ­ lich Verdrängungseffekten, die Einführung invasiver gebietsfremder Arten und sonstige Folgen für die biologi­ sche Vielfalt sowie die Folgen für Nahrungsmittel­ produktion und lokalen Wohlstand. Die Kommission sollte alle einschlägigen Informationsquellen heranziehen, auch die FAO-Hungerkarte. Biokraftstoffe sollten so gefördert werden, dass Anreize für eine Steigerung der landwirt­ schaftlichen Produktivität und für die Nutzung degradier­ ter Flächen bestehen.

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/25

(79) Die Förderung multilateraler und bilateraler Übereinkünfte sowie freiwilliger internationaler oder nationaler Regelun­ gen, in denen Standards für die nachhaltige Herstellung von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen festge­ legt sind und die bescheinigen, dass die Herstellung von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen diese Stan­ dards erfüllen, ist im Interesse der Gemeinschaft. Daher sollte vorgesehen werden, dass solche Übereinkünfte oder Regelungen zuverlässige Erkenntnisse und Daten hervor­ bringen, sofern sie angemessene Standards der Zuverlässig­ keit, Transparenz und unabhängigen Überprüfung erfüllen.

(80) Für die Berechnung der Treibhausgasemissionen von Bio­ kraftstoffen, flüssigen Biobrennstoffen und ihrer fossilen Vergleichsgrößen müssen klare Regeln festgelegt werden.

(81) Bei der Berechnung der durch die Herstellung und Verwen­ dung von Kraft- und Brennstoffen verursachten Treibhaus­ gasemissionen sollten Nebenerzeugnisse berücksichtigt werden. Die Substitutionsmethode ist für politische Ana­ lysen geeignet, für die Regulierung in Bezug auf einzelne Wirtschafsakteure und einzelne Kraftstofflieferungen jedoch nicht. Für Regulierungszwecke eignet sich die Energieallokationsmethode am besten, da sie leicht anzu­ wenden und im Zeitablauf vorhersehbar ist, kontraproduk­ tive Anreize auf ein Mindestmaß begrenzt und Ergebnisse hervorbringt, die in der Regel mit den Ergebnissen der Substitutionsmethode vergleichbar sind. Für politische Analysen sollte die Kommission in ihrer Berichterstattung auch die Ergebnisse der Substitutionsmethode heranziehen.

(82) Um einem unverhältnismäßigen administrativen Aufwand vorzubeugen, sollte eine Liste von Standardwerten für ver­ breitete Biokraftstoff-Herstellungswege festgelegt werden; diese Liste sollte aktualisiert und erweitert werden, sobald weitere zuverlässige Daten vorliegen. Wirtschaftsakteure sollten immer die in dieser Liste angegebenen Einsparwerte für Treibhausgasemissionen für Biokraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe für sich in Anspruch nehmen können. Liegt der Standardwert für die Treibhausgasemissionseinsparung eines Herstellungswegs unter dem geforderten Einsparungsmindestwert für Treibhausgasemissionen, sollte von Produzenten, die nachweisen wollen, dass sie diesen Mindestwert einhalten, verlangt werden, dass sie den Nachweis dafür erbringen, dass die aus ihrem Produktionsverfahren resultierenden Emissionen niedriger sind als diejenigen, von denen bei der Berechnung der Standardwerte ausgegangen wurde.

(83) Die Daten, die für die Berechnung dieser Standardwerte verwendet werden, sollten aus unabhängigen, wissen­ schaftlich erfahrenen Quellen stammen und gegebenenfalls aktualisiert werden, wenn die Arbeit dieser Quellen voran­ schreitet. Die Kommission sollte diesen Quellen nahelegen, dass sie bei ihren Aktualisierungen auf Folgendes eingehen: Emissionen aus dem Anbau, Auswirkungen regionaler und klimatischer Bedingungen, Auswirkungen des Anbaus nach nachhaltigen landwirtschaftlichen Methoden und Methoden des ökologischen Landbaus und wissenschaftli­ che Beiträge von Produzenten innerhalb der Gemeinschaft und in Drittländern sowie der Zivilgesellschaft.

(84) Um zu vermeiden, dass der Anbau von Rohstoffen für Bio­ kraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe auf Flächen geför­ dert wird, auf denen hohe Treibhausgasemissionen die

Folge wären, sollte die Verwendung von Standardwerten für den Anbau auf Gebiete begrenzt werden, wo eine sol­ che Wirkung zuverlässig ausgeschlossen werden kann. Um einen unverhältnismäßig hohen Verwaltungsaufwand zu vermeiden, sollten die Mitgliedstaaten jedoch nationale oder regionale Durchschnittswerte für die Emissionen aus dem Anbau, einschließlich Emissionen aus dem Dünger­ einsatz, festlegen.

(85) Weltweit wächst die Nachfrage nach landwirtschaftlichen Rohstoffen. Ein Teil dieser wachsenden Nachfrage wird dadurch gedeckt werden, dass die landwirtschaftlichen Flä­ chen erweitert werden. Eine Möglichkeit zur Erweiterung der für den Anbau verfügbaren Flächen besteht in der Sanierung von Flächen, die stark degradiert oder kontami­ niert sind und daher in ihrem derzeitigen Zustand nicht für landwirtschaftliche Zwecke genutzt werden können. Die Nachhaltigkeitsregelung sollte die Nutzung sanierter degra­ dierter Flächen fördern, da die Förderung von Bio­ kraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen zum Anstieg der Nachfrage nach landwirtschaftlichen Rohstoffen beitra­ gen wird. Selbst wenn Biokraftstoffe aus Rohstoffen herge­ stellt werden, die von bereits landwirtschaftlich genutzten Flächen stammen, könnte die erhöhte Nachfrage nach pflanzlichen Erzeugnissen aufgrund der Förderung von Biokraftstoffen zu einem Nettoanstieg der Anbauflächen führen. Davon könnten Flächen mit hohem Kohlenstoff­ bestand betroffen sein; in diesem Falle käme es zu schäd­ lichen Kohlenstoffbestandsverlusten. Um dieses Risiko zu verringern, ist es angemessen, in anderen Ländern, in denen Biokraftstoff verbraucht wird, Begleitmaßnahmen einzu­ führen, durch die Anreize für größere Produktivitätssteige­ rungen bei bereits ackerbaulich genutzten Flächen, für die Nutzung degradierter Flächen und für die Festlegung von Nachhaltigkeitsanforderungen geschaffen werden, die mit den Anforderungen vergleichbar sind, die in dieser Richt­ linie für den Biokraftstoffverbrauch in der Gemeinschaft festgelegt sind.. Die Kommission sollte eine konkrete Methodologie entwickeln, um die Treibhausgasemissionen durch indirekte Landnutzungsänderungen zu begrenzen. Dabei sollte die Kommission auf der Grundlage der besten verfügbaren wissenschaftlichen Ergebnisse insbesondere die Aufnahme eines Faktors für indirekte Landnutzungs­ änderungen in der Berechnung der Treibhausgase­ missionen bewerten sowie die Notwendigkeit, Anreize für nachhaltige Biokraftstoffe, die die Auswirkungen der Land­ nutzungsänderungen begrenzen, zu geben und die Nach­ haltigkeit von Biokraftstoffen im Hinblick auf indirekte Landnutzungsänderungen zu verbessern. Bei der Entwick­ lung dieser Methodologie sollte die Kommission unter anderem auf die Frage der potenziellen indirekten Land­ nutzungsänderungen eingehen, die auf Biokraftstoffe zurückzuführen sind, die aus zellulosehaltigem Non-Food- Material und lignozellulosehaltigem Material erzeugt werden.

(86) Damit ein angemessener Marktanteil für Biokraftstoffe erreicht werden kann, muss dafür gesorgt werden, dass höhere als in der Norm EN590/2004 vorgesehene Biodie­ selkraftstoffbeimischungen in Dieselkraftstoffen in Verkehr gebracht werden.

(87) Um sicherzustellen, dass Biokraftstoffe, die die Bandbreite der eingesetzten Rohstoffe diversifizieren, rentabel werden, sollten sie im Rahmen der nationalen Verpflichtungen zur Nutzung von Biokraftstoffen stärker gewichtet werden.

(1)

(2)

(3)

L 140/26 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

(88) Eine regelmäßige Berichterstattung ist notwendig, um sicherzustellen, dass eine kontinuierliche Ausrichtung auf die Fortschritte beim Ausbau der Energie aus erneuerbaren Quellen auf nationaler Ebene und auf Gemeinschaftsebene gegeben ist. Für die von den Mitgliedstaaten vorzulegen­ den nationalen Aktionspläne für erneuerbare Energieträger sollte die Anwendung eines einheitlichen Formats verlangt werden. Solche Pläne könnten eine Kosten-Nutzen- Schätzung der vorgesehenen Maßnahmen, die Maßnah­ men in Bezug auf die notwendige Erweiterung und/oder Verstärkung der bestehenden Netzinfrastruktur, eine Kosten-Nutzen-Schätzung der Entwicklung von Energie aus erneuerbaren Quellen über den ihrem indikativen Ziel­ pfad entsprechenden Anteil hinaus, Angaben zu den nati­ onalen Förderregelungen sowie Informationen über die Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen in neuen oder renovierten Gebäuden enthalten.

(89) Die Mitgliedstaaten können bei der Konzipierung ihrer För­ derregelungen die Verwendung von Biokraftstoffen, die zusätzliche Vorteile aufweisen (hierzu gehören auch die Vorteile der Diversifizierung durch Biokraftstoffe, die aus Abfällen, Reststoffen, zellulosehaltigem Non-Food- Material, lignozellulosehaltigem Material oder Algen sowie Pflanzen, die ohne Bewässerung in Trockengebieten zur Eindämmung der Wüstenbildung angebaut werden, herge­ stellt werden), fördern und dabei die unterschiedlichen Kosten der Energiegewinnung aus herkömmlichen Bio­ kraftstoffen einerseits und aus diesen zusätzliche Vorteile aufweisenden Biokraftstoffen andererseits gebührend berücksichtigen. Die Mitgliedstaaten können Investitionen in die Erforschung und Entwicklung dieser und anderer auf erneuerbarer Energie beruhenden Technologien fördern, die Zeit benötigen, um wettbewerbsfähig zu werden.

(90) Bei der Durchführung dieser Richtlinie sollte gegebenen­ falls dem Übereinkommen über den Zugang zu Informationen, die Öffentlichkeitsbeteiligung an Entscheidungsverfahren und den Zugang zu Gerichten in Umweltangelegenheiten Rechnung getragen werden, das insbesondere mit der Richtlinie 2003/4/EG des Europäi­ schen Parlaments und des Rates vom 28. Januar 2003 über den Zugang der Öffentlichkeit zu Umwelt­ informationen

(1) ABl. L 41 vom 14.2.2003, S. 26.

umgesetzt wurde.

(91) Die zur Durchführung dieser Richtlinie erforderlichen Maßnahmen sollten gemäß dem Beschluss 1999/468/EG des Rates vom 28. Juni 1999 zur Festlegung der Modalitä­ ten für die Ausübung der der Kommission übertragenen Durchführungsbefugnisse

(2) ABl. L 184 vom 17.7.1999, S. 23.

beschlossen werden.

(92) Die Kommission sollte insbesondere die Befugnis erhalten, die für die Bewertung der Übereinstimmung von Bio­ kraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen mit den Nachhaltigkeitskriterien erforderlichen methodischen Grundsätze und Werte zu ändern und den Energiegehalt von Kraftstoffen dem technischen und wissenschaftlichen Fortschritt anzupassen, Kriterien und geografische Gebiete zur Bestimmung von Grünland mit großer biologischer

Vielfalt sowie Definitionen in Bezug auf die Bestimmung stark degradierter oder kontaminierter Flächen festzulegen. Da es sich hierbei um Maßnahmen von allgemeiner Trag­ weite handelt, die eine Änderung nicht wesentlicher Bestimmungen dieser Richtlinie auch durch Ergänzung um neue nicht wesentliche Elemente, bewirken, sind diese Maßnahmen nach dem in Artikel 5a des Beschlusses 1999/468/EG genannten Regelungsverfahren mit Kon­ trolle zu erlassen.

(93) Die Bestimmungen der Richtlinien 2001/77/EG und 2003/30/EG, die sich mit den Bestimmungen dieser Richtlinie überschneiden, sollten ab dem spätest möglichen Zeitpunkt für die Umsetzung dieser Richtlinie gestrichen werden. Die Bestimmungen, die die Ziele und die Bericht­ erstattung für 2010 betreffen, sollten bis Ende 2011 in Kraft bleiben. Die Richtlinie 2001/77/EG und die Richtli­ nie 2003/30/EG sollten daher entsprechend geändert werden.

(94) Da die in den Artikeln 17 bis 19 vorgesehenen Maßnah­ men durch die Harmonisierung der Nachhaltigkeits­ bedingungen, die Biokraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe für die Zielanrechnung gemäß dieser Richtlinie erfüllen müssen, sich auch auf das Funktionieren des Binnenmarkts auswirken und so im Einklang mit Artikel 17 Absatz 8 den Handel mit Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen, die diese Bedingungen erfüllen, zwischen den Mitgliedstaa­ ten erleichtern, stützen sich diese Maßnahmen auf Arti­ kel 95 des Vertrags.

(95) Die Nachhaltigkeitsregelung sollte die Mitgliedstaaten nicht daran hindern, in ihren nationalen Förderregelungen die höheren Produktionskosten von Biokraftstoffen und flüs­ sigen Biobrennstoffen zu berücksichtigen, deren Vorteile die in der Nachhaltigkeitsregelung festgelegten Mindestan­ forderungen übersteigen.

(96) Da die allgemeinen Ziele dieser Richtlinie, nämlich bis 2020 den Bruttoendenergieverbrauch von Energie in der Gemeinschaft zu 20 % durch Energie aus erneuerbaren Quellen und den Energieverbrauch im Verkehrssektor in den einzelnen Mitgliedstaaten zu 10 % aus erneuerbaren Quellen zu decken, auf Ebene der Mitgliedstaaten nicht ausreichend verwirklicht werden können und daher wegen des Umfangs der Maßnahme besser auf Gemeinschafts­ ebene zu verwirklichen sind, kann die Gemeinschaft im Einklang mit dem in Artikel 5 des Vertrags niedergelegten Subsidiaritätsprinzip tätig werden. Entsprechend dem in demselben Artikel genannten Grundsatz der Verhältnismä­ ßigkeit geht diese Richtlinie nicht über das für die Errei­ chung dieser Ziele erforderliche Maß hinaus.

(97) Gemäß Nummer 34 der Interinstitutionellen Vereinbarung über bessere Rechtsetzung

(3) ABl. C 321 vom 31.12.2003, S. 1.

sind die Mitgliedstaaten auf­ gefordert, für ihre eigenen Zwecke und im Interesse der Gemeinschaft eigene Tabellen aufzustellen, aus denen im Rahmen des Möglichen die Entsprechungen zwischen die­ ser Richtlinie und den Umsetzungsmaßnahmen zu entneh­ men sind, und diese zu veröffentlichen —

erleichterungen, Steuererstattungen, Förderregelungen, die

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/27

HABEN FOLGENDE RICHTLINIE ERLASSEN:

Artikel 1

Gegenstand und Anwendungsbereich

Mit dieser Richtlinie wird ein gemeinsamer Rahmen für die För­ derung von Energie aus erneuerbaren Quellen vorgeschrieben. In ihr werden verbindliche nationale Ziele für den Gesamtanteil von Energie aus erneuerbaren Quellen am Bruttoendenergieverbrauch und für den Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen im Verkehrssektor festgelegt. Gleichzeitig werden Regeln für statisti­ sche Transfers zwischen Mitgliedstaaten, gemeinsame Projekte zwischen Mitgliedstaaten und mit Drittländern, Herkunftsnach­ weise, administrative Verfahren, Informationen und Ausbildung und Zugang zum Elektrizitätsnetz für Energie aus erneuerbaren Quellen aufgestellt. Ferner werden Kriterien für die Nachhaltigkeit von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen vorgeschrieben.

Artikel 2

Begriffsbestimmungen

Für die Zwecke dieser Richtlinie gelten die Begriffsbestimmungen der Richtlinie 2003/54/EG.

Ferner gelten die folgenden Begriffsbestimmungen. Im Sinne die­ ser Richtlinie bezeichnet der Ausdruck

a) „Energie aus erneuerbaren Quellen“ Energie aus erneuer­ baren, nichtfossilen Energiequellen, das heißt Wind, Sonne, aerothermische, geothermische, hydrothermische Energie, Meeresenergie, Wasserkraft, Biomasse, Deponiegas, Klärgas und Biogas;

b) „aerothermische Energie“ Energie, die in Form von Wärme in der Umgebungsluft gespeichert ist;

c) „geothermische Energie“ die Energie, die in Form von Wärme unter der festen Erdoberfläche gespeichert ist;

d) „hydrothermische Energie“ Energie, die in Form von Wärme in Oberflächengewässern gespeichert ist;

e) „Biomasse“ den biologisch abbaubaren Teil von Erzeugnissen, Abfällen und Reststoffen der Landwirtschaft mit biologi­ schem Ursprung (einschließlich pflanzlicher und tierischer Stoffe), der Forstwirtschaft und damit verbundener Wirt­ schaftszweige einschließlich der Fischerei und der Aquakul­ tur sowie den biologisch abbaubaren Teil von Abfällen aus Industrie und Haushalten;

f) „Bruttoendenergieverbrauch“ Energieprodukte, die der Indus­ trie, dem Verkehrssektor, Haushalten, dem Dienstleistungs­ sektor einschließlich des Sektors der öffentlichen Dienstleistungen sowie der Land-, Forst- und Fischerei­ wirtschaft zu energetischen Zwecken geliefert werden, ein­ schließlich des durch die Energiewirtschaft für die Elektrizitäts- und Wärmeerzeugung entstehenden Elektrizitäts- und Wärmeverbrauchs und einschließlich der bei der Verteilung und Übertragung auftretenden Elektrizitäts- und Wärmeverluste;

g) „Fernwärme“ oder „Fernkälte“ die Verteilung thermischer Energie in Form von Dampf, heißem Wasser oder kalten Flüssigkeiten von einer zentralen Erzeugungsquelle durch ein Netz an mehrere Gebäude oder Anlagen zur Nutzung von Raum- oder Prozesswärme oder -kälte;

h) „flüssige Biobrennstoffe“ flüssige Brennstoffe, die aus Bio­ masse hergestellt werden und für den Einsatz zu energeti­ schen Zwecken, mit Ausnahme des Transports, einschließlich Elektrizität, Wärme und Kälte, bestimmt sind;

i) „Biokraftstoffe“ flüssige oder gasförmige Kraftstoffe für den Verkehr, die aus Biomasse hergestellt werden;

j) „Herkunftsnachweis“ ein elektronisches Dokument, das gemäß den Anforderungen von Artikel 3 Absatz 6 der Richt­ linie 2003/54/EG ausschließlich als Nachweis gegenüber einem Endkunden dafür dient, dass ein bestimmter Anteil oder eine bestimmte Menge an Energie aus erneuerbaren Quellen erzeugt wurde;

k) „Förderregelung“ ein Instrument, eine Regelung oder einen Mechanismus, das bzw. die bzw. der von einem Mitgliedstaat oder einer Gruppe von Mitgliedstaaten angewendet wird und die Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen dadurch fördert, dass die Kosten dieser Energie gesenkt werden, ihr Verkaufspreis erhöht wird oder ihre Absatzmenge durch eine Verpflichtung zur Nutzung erneuerbarer Energie oder auf andere Weise gesteigert wird. Dazu zählen unter anderem Investitionsbeihilfen, Steuerbefreiungen oder­

zur Nutzung erneuerbarer Energiequellen verpflichten, ein­ schließlich solcher, bei denen grüne Zertifikate verwendet werden, sowie direkte Preisstützungssysteme einschließlich Einspeisetarife und Prämienzahlungen;

l) „Verpflichtung zur Nutzung erneuerbarer Energie“ eine nati­ onale Förderregelung, durch die Energieproduzenten dazu verpflichtet werden, ihre Erzeugung zu einem bestimmten Anteil durch Energie aus erneuerbaren Quellen zu decken, durch die Energieversorger dazu verpflichtet werden, ihre Versorgung zu einem bestimmten Anteil durch Energie aus erneuerbaren Quellen zu decken, oder durch die Energie­ verbraucher dazu verpflichtet werden, ihren Verbrauch zu einem bestimmten Anteil durch Energie aus erneuerbaren Quellen zu decken. Dazu zählen auch Regelungen, bei denen derartige Verpflichtungen durch Verwendung grüner Zertifi­ kate erfüllt werden können;

m) „tatsächlicher Wert“ die Einsparung an Treibhausgase­ missionen bei einigen oder allen Schritten eines speziellen Biokraftstoff-Herstellungsverfahrens, berechnet anhand der Methode in Anhang V Teil C;

n) „typischer Wert“ den Schätzwert der repräsentativen Einspa­ rung an Treibhausgasemissionen bei einem bestimmten Biokraftstoff-Herstellungsweg;

o) „Standardwert“ den von einem typischen Wert durch Anwen­ dung vorab festgelegter Faktoren abgeleiteten Wert, der unter in dieser Richtlinie festgelegten Bedingungen anstelle eines tatsächlichen Werts verwendet werden kann.

L 140/28 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

Artikel 3

Verbindliche nationale Gesamtziele und Maßnahmen auf dem Gebiet der Nutzung von Energie aus erneuerbaren

Quellen

(1) Jeder Mitgliedstaat sorgt dafür, dass sein gemäß den Arti­ keln 5 bis 11 berechneter Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen am Bruttoendenergieverbrauch im Jahr 2020 mindestens seinem nationalen Gesamtziel für den Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen in diesem Jahr gemäß der dritten Spalte der Tabelle in Anhang I Teil A entspricht. Diese verbindlichen natio­ nalen Gesamtziele müssen mit dem Ziel in Einklang stehen, bis 2020 mindestens 20 % des Bruttoendenergieverbrauchs der Gemeinschaft durch Energie aus erneuerbaren Quellen zu decken. Um die in diesem Artikel aufgestellten Ziele leichter erreichen zu können, fördern die Mitgliedstaaten Energieeffizienz und Energieeinsparungen.

(2) Die Mitgliedstaaten treffen Maßnahmen, um effektiv zu gewährleisten, dass ihr Anteil von Energie aus erneuerbaren Quel­ len den im indikativen Zielpfad in Anhang I Teil B angegebenen Anteil erreicht oder übersteigt.

(3) Zur Erfüllung der in den Absätzen 1 und 2 genannten Ziele können die Mitgliedstaaten unter anderem folgende Maßnahmen anwenden:

a) Förderregelungen;

b) Maßnahmen zur Kooperation zwischen verschiedenen Mit­ gliedstaaten und mit Drittländern im Hinblick auf die Erfül­ lung ihrer nationalen Gesamtziele gemäß den Artikeln 5 bis 11.

Unbeschadet der Artikel 87 und 88 des Vertrags haben die Mit­ gliedstaaten das Recht, gemäß den Artikeln 5 bis 11 dieser Richt­ linie zu entscheiden, in welchem Umfang sie die in einem anderen Mitgliedstaat erzeugte Energie aus erneuerbaren Quellen fördern wollen.

(4) Jeder Mitgliedstaat gewährleistet, dass sein Anteil von Ener­ gie aus erneuerbaren Quellen bei allen Verkehrsträgern im Jahr 2020 mindestens 10 % seines Endenergieverbrauchs im Verkehrs­ sektor entspricht.

Für die Zwecke dieses Absatzes gilt Folgendes:

a) Bei der Berechnung des Nenners, das heißt des Gesamt­ energieverbrauchs im Verkehrssektor im Sinne von Unterab­ satz 1, werden nur Ottokraftstoff, Dieselkraftstoff, im Straßenverkehr und im Schienenverkehr verbrauchter Bio­ kraftstoff und Elektrizität berücksichtigt;

b) bei der Berechnung des Zählers, d. h. der Menge der im Verkehrssektor verbrauchten Energie aus erneuerbaren Quel­ len im Sinn von Unterabsatz 1, werden alle Arten von Ener­ gie aus erneuerbaren Quellen, die bei allen Verkehrsträgern verbraucht werden, berücksichtigt;

c) bei der Berechnung des Beitrags von Elektrizität, die aus erneuerbaren Energiequellen erzeugt und in allen Arten von Fahrzeugen mit Elektroantrieb für die Zwecke der Buchsta­ ben a und b verbraucht wird, haben die Mitgliedstaaten die Wahl zwischen dem durchschnittlichen Anteil von Elektrizi­ tät aus erneuerbaren Energiequellen in der Gemeinschaft und

dem Anteil von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen in ihrem eigenen Hoheitsgebiet, gemessen zwei Jahre vor dem betreffenden Jahr; darüber hinaus wird bei der Berech­ nung der Elektrizitätsmenge, die aus erneuerbaren Energie­ quellen erzeugt und in Straßenfahrzeugen mit Elektroantrieb verbraucht wird, dieser Verbrauch als der 2,5-fache Energie­ gehalt der zugeführten Elektrizität aus erneuerbaren Energie­ quellen angesetzt.

Die Kommission legt, sofern angemessen, bis zum 31. Dezember 2011 einen Vorschlag vor, nach dem es unter bestimmten Bedin­ gungen zulässig ist, die Gesamtelektrizitätsmenge aus erneuer­ baren Quellen, die für den Antrieb aller Arten von Fahrzeugen mit Elektroantrieb verwendet wird, zu berücksichtigen.

Die Kommission legt außerdem, sofern angemessen, bis zum 31. Dezember 2011 einen Vorschlag für eine Methodologie zur Berechnung des Anteils des Wasserstoffs aus erneuerbaren Energiequellen am gesamten Kraftstoffmix vor.

Artikel 4

Nationale Aktionspläne für erneuerbare Energie

(1) Jeder Mitgliedstaat verabschiedet einen Aktionsplan für erneuerbare Energie. Die nationalen Aktionspläne für erneuerbare Energiequellen enthalten die nationalen Gesamtziele der Mitglied­ staaten für die Anteile von im Verkehrs-, Elektrizitäts- sowie Wärme- und Kältesektor verbrauchter Energie aus erneuerbaren Quellen im Jahr 2020 — unter Berücksichtigung der Auswirkun­ gen anderer politischer Maßnahmen für Energieeffizienz auf den Endenergieverbrauch —, die für das Erreichen dieser nationalen Gesamtziele zu ergreifenden angemessenen Maßnahmen, wozu auch die Zusammenarbeit zwischen örtlichen, regionalen und gesamtstaatlichen Behörden zählt, die geplanten statistischen Transfers und gemeinsamen Projekte, nationale Strategien zur Entwicklung der vorhandenen Biomasseressourcen und zur Mobi­ lisierung neuer Biomasseressourcen für unterschiedliche Verwen­ dungszwecke sowie die zur Erfüllung der Anforderungen der Artikel 13 bis 19 zu treffenden Maßnahmen.

Die Kommission legt bis zum 30. Juni 2009 ein Muster für die nationalen Aktionspläne für erneuerbare Energie fest. Dieses Mus­ ter umfasst die Mindestanforderungen nach Anhang VI. Die Mit­ gliedstaaten halten sich bei der Vorlage ihrer nationalen Aktionspläne für erneuerbare Energie an dieses Muster.

(2) Die Mitgliedstaaten teilen der Kommission ihre nationalen Aktionspläne für erneuerbare Energie spätestens bis zum 30. Juni 2010 mit.

(3) Jeder Mitgliedstaat veröffentlicht sechs Monate vor dem Termin für die Mitteilung seines nationalen Aktionsplans für erneuerbare Energie eine Vorausschätzung mit folgenden Anga­ ben und setzt die Kommission davon in Kenntnis:

a) geschätzter Überschuss bei der Erzeugung von Energie aus erneuerbaren Quellen im Vergleich zu dem indikativen Ziel­ pfad, der gemäß den Artikeln 6 bis 11 auf andere Mitglied­ staaten übertragen werden könnte, sowie sein geschätztes Potenzial für gemeinsame Projekte bis 2020 und

b) geschätzter Bedarf an Energie aus erneuerbaren Quellen bis 2020, der auf andere Weise als durch heimische Erzeu­ gung gedeckt werden muss.

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/29

Diese Angaben können Informationen zu Kosten und Nutzen sowie zur Finanzierung einschließen. Die Vorausschätzung wird in den Berichten der Mitgliedstaaten gemäß Artikel 22 Absatz 1 Buchstaben l und m auf den neuesten Stand gebracht.

(4) Ein Mitgliedstaat, dessen Anteil von Energie aus erneuer­ baren Quellen in dem unmittelbar vorhergehenden Zwei­ jahreszeitraum unter dem indikativen Zielpfad in Anhang I Teil B liegt, legt der Kommission bis zum 30. Juni des Folgejahres einen geänderten Aktionsplan für erneuerbare Energie vor, in dem geeignete und verhältnismäßige Maßnahmen festgelegt sind, die bewirken, dass der indikative Zielpfad in Anhang I Teil B inner­ halb einer angemessenen Zeitspanne wieder eingehalten wird.

Wenn der Mitgliedstaat nur geringfügig hinter dem indikativen Zielpfad zurückgeblieben ist, kann die Kommission unter Berück­ sichtigung der laufenden und künftigen Maßnahmen des Mitglied­ staats beschließen, dass der Mitgliedstaat von der Verpflichtung entbunden wird, einen geänderten Aktionsplan für erneuerbare Energie vorzulegen.

(5) Die Kommission beurteilt die nationalen Aktionspläne für erneuerbare Energie und prüft dabei insbesondere die Angemes­ senheit der von dem jeweiligen Mitgliedstaat gemäß Artikel 3 Absatz 2 vorgesehenen Maßnahmen. Die Kommission kann als Reaktion auf einen nationalen Aktionsplan für erneuerbare Ener­ gie oder einen geänderten nationalen Aktionsplan für erneuerbare Energie eine Empfehlung abgeben.

(6) Die Kommission übermittelt dem Europäischen Parlament die nationalen Aktionspläne für erneuerbare Energie und die Vor­ ausschätzungen in der Fassung, in der sie auf der Transparenz­ plattform gemäß Artikel 24 Absatz 2 veröffentlicht worden sind, sowie Empfehlungen gemäß Absatz 5 dieses Artikels.

Artikel 5

Berechnung des Anteils von Energie aus erneuerbaren Quellen

(1) Der Bruttoendenergieverbrauch aus erneuerbaren Quellen in den einzelnen Mitgliedstaaten wird berechnet als Summe

a) des Bruttoendenergieverbrauchs von Elektrizität aus erneuer­ baren Energiequellen,

b) des Bruttoendenergieverbrauchs von Wärme und Kälte aus erneuerbaren Energiequellen und

c) des Endenergieverbrauchs von Energie aus erneuerbaren Energiequellen im Verkehrssektor.

Bei der Berechnung des Anteils von Energie aus erneuerbaren Quellen am Bruttoendenergieverbrauch werden Gas, Elektrizität und Wasserstoff aus erneuerbaren Quellen nur einmal unter Unterabsatz 1 Buchstabe a, Buchstabe b oder Buchstabe c berücksichtigt.

Vorbehaltlich Artikel 17 Absatz 1 Unterabsatz 2 werden Bio­ kraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe, die die in Artikel 17 Absätze 2 bis 6 festgelegten Nachhaltigkeitskriterien nicht erfül­ len, nicht berücksichtigt.

(2) Ist ein Mitgliedstaat der Ansicht, dass er wegen höherer Gewalt nicht in der Lage ist, seinen in der dritten Spalte der Tabelle in Anhang I festgelegten Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen am Bruttoendenergieverbrauch im Jahr 2020 zu errei­ chen, so setzt er die Kommission davon so schnell wie möglich in Kenntnis. Die Kommission erlässt eine Entscheidung zu der Frage, ob höhere Gewalt nachgewiesen wurde. Falls die Kommission ent­ scheidet, dass höhere Gewalt nachgewiesen wurde, lässt sie eine zweckmäßige Korrektur des Bruttoendenergieverbrauchs von Energie aus erneuerbaren Quellen zu, der für den Mitgliedstaat für das Jahr 2020 angenommen wurde.

(3) Für die Zwecke des Absatzes 1 Buchstabe a wird der Brutto­ endenergieverbrauch von Elektrizität aus erneuerbaren Energie­ quellen als die Elektrizitätsmenge berechnet, die in einem Mitgliedstaat aus erneuerbaren Energiequellen erzeugt wird, unter Ausschluss der Elektrizitätserzeugung in Pump­ speicherkraftwerken durch zuvor hochgepumptes Wasser.

Bei Hybridanlagen, die sowohl Brennstoffe aus erneuerbaren als auch aus herkömmlichen Energiequellen nutzen, wird nur der aus erneuerbaren Energiequellen erzeugte Elektrizitätsanteil berück­ sichtigt. Hierfür wird der Anteil der einzelnen Energiequellen auf der Grundlage ihres Energiegehalts berechnet.

Aus Wasserkraft und Windkraft erzeugte Elektrizität wird gemäß den Normalisierungsregeln in Anhang II berücksichtigt.

(4) Für die Zwecke des Absatzes 1 Buchstabe b wird der Bruttoendenergieverbrauch von für Wärme und Kälte genutzter Energie aus erneuerbaren Quellen als die Menge an Fernwärme und Fernkälte berechnet, die in einem Mitgliedstaat aus erneuer­ baren Quellen erzeugt wird, zuzüglich des Verbrauchs anderer Energie aus erneuerbaren Quellen in der Industrie, in Haushalten, im Dienstleistungssektor und in der Land-, Forst- und Fischerei­ wirtschaft zu Heizungs-, Kühlungs- und Prozesszwecken.

Bei Hybridanlagen, die sowohl Brennstoffe aus erneuerbaren als auch aus herkömmlichen Energiequellen nutzen, wird nur der aus erneuerbaren Energiequellen erzeugte Wärme- und Kälteanteil berücksichtigt. Hierfür wird der Anteil der einzelnen Energie­ quellen auf der Grundlage ihres Energiegehalts berechnet.

Aerothermische, geothermische und hydrothermische Energie, die durch Wärmepumpen brauchbar gemacht wird, wird für die Zwecke des Absatzes 1 Buchstabe b berücksichtigt, sofern der Endenergieoutput den für den Betrieb der Wärmepumpen erfor­ derlichen Primärenergieinput deutlich überschreitet. Die Menge an Wärme, die im Sinne dieser Richtlinie als Energie aus erneuer­ baren Quellen betrachtet werden kann, berechnet sich nach der in Anhang VII vorgesehenen Methode.

Thermische Energie, die durch passive Energiesysteme erzeugt wird, bei denen ein niedrigerer Energieverbrauch auf passive Weise durch die Baukonstruktion oder durch aus erneuerbaren Energiequellen erzeugte Wärme erreicht wird, wird für die Zwe­ cke des Absatzes 1 Buchstabe b nicht berücksichtigt.

(5) Als Energiegehalt der in Anhang III aufgeführten Kraftstoffe wird der in diesem Anhang festgelegte Energiegehalt zugrunde gelegt. Anhang III kann an den technischen und wissenschaftli­ chen Fortschritt angepasst werden. Diese Maßnahmen zur Ände­ rung nicht wesentlicher Bestimmungen dieser Richtlinie werden nach dem in Artikel 25 Absatz 4 genannten Regelungsverfahren mit Kontrolle erlassen.

(1)

L 140/30 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

(6) Der Anteil der Energie aus erneuerbaren Quellen wird als der Bruttoendenergieverbrauch von Energie aus erneuerbaren Quellen, dividiert durch den Bruttoendenergieverbrauch von Energie aus allen Energiequellen, berechnet und als Prozentsatz ausgedrückt.

Für die Zwecke des Unterabsatzes 1 wird die in Absatz 1 genannte Summe gemäß den Artikeln 6, 8, 10 und 11 angepasst.

Bei der Berechnung des Bruttoendenergieverbrauchs eines Mitgliedstaats, durch die festgestellt wird, inwieweit der Mitglied­ staat die in dieser Richtlinie festgelegten Zielvorgaben und indi­ kativen Zielpfade erfüllt, wird davon ausgegangen, dass der Energieverbrauch im Luftverkehr nicht über 6,18 % des Brutto­ endenergieverbrauchs dieses Mitgliedstaats liegt. Für Zypern und Malta wird davon ausgegangen, dass der Energieverbrauch im Luftverkehr nicht über 4,12 % des Bruttoendenergieverbrauchs dieser Mitgliedstaaten liegt.

(7) Für die Berechnung des Anteils der Energie aus erneuer­ baren Quellen werden die Methodik und die Begriffsbestimmun­ gen der Verordnung (EG) Nr. 1099/2008 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 22. Oktober 2008 zur Energie­ statistik

(1) ABl. L 304 vom 14.11.2008, S. 1.

verwendet.

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die für die Berechnung des sektorspezifischen Anteils und des Gesamtanteils verwendeten statistischen Angaben und die der Kommission gemäß der Ver­ ordnung (EG) Nr. 1099/2008 übermittelten statistischen Anga­ ben kohärent sind.

Artikel 6

Statistische Transfers zwischen Mitgliedstaaten

(1) Die Mitgliedstaaten können sich einigen auf und können Vereinbarungen treffen über den statistischen Transfer einer bestimmten Menge an Energie aus erneuerbaren Quellen aus einem Mitgliedstaat in einen anderen Mitgliedstaat. Die transfe­ rierte Menge wird

a) von der Menge an Energie aus erneuerbaren Quellen subtra­ hiert, die bei der Bewertung der Frage, ob der den Transfer durchführende Mitgliedstaat die Anforderungen des Arti­ kels 3 Absätze 1 und 2 erfüllt, berücksichtigt wird, und

b) zu der Menge an Energie aus erneuerbaren Quellen addiert, die bei der Bewertung der Frage, ob der den Transfer akzep­ tierende Mitgliedstaat die Anforderungen des Artikels 3 Absätze 1 und 2 erfüllt, berücksichtigt wird.

Ein statistischer Transfer hat die Erreichung des nationalen Ziels des Mitgliedstaats, der den Transfer durchführt, nicht zu beeinträchtigen.

(2) Die in Absatz 1 genannten Vereinbarungen können für ein oder mehrere Jahre gelten. Sie müssen der Kommission spätestens drei Monate nach dem Ende jedes Jahres, in dem sie gültig sind, mitgeteilt werden. Die der Kommission übermittelten Angaben umfassen die Menge und den Preis der betreffenden Energie.

(3) Ein Transfer wird nur wirksam, wenn alle am Transfer beteiligten Mitgliedstaaten der Kommission den Transfer mitge­ teilt haben.

Artikel 7

Gemeinsame Projekte zwischen Mitgliedstaaten

(1) Zwei oder mehr Mitgliedstaaten können bei allen Arten von gemeinsamen Projekten zur Erzeugung von Elektrizität, Wärme oder Kälte aus erneuerbaren Quellen zusammenarbeiten. Die Zusammenarbeit kann private Betreiber einschließen.

(2) Die Mitgliedstaaten teilen der Kommission den Prozentsatz oder die Menge der Elektrizität, der Wärme oder der Kälte aus erneuerbaren Quellen mit, der bzw. die in einem beliebigen gemeinsamen Projekt in ihrem Hoheitsgebiet, das nach dem 25. Juni 2009 in Betrieb genommen wurde, oder mittels der erhöhten Kapazität einer Anlage, die nach Inkrafttreten dieser Richtlinie umgerüstet wurde, erzeugt wird und für die Zwecke der Bewertung der Einhaltung der Anforderungen dieser Richtlinie als auf das nationale Gesamtziel eines anderen Mitgliedstaats anrechenbar zu betrachten ist.

(3) Die Mitteilung nach Absatz 2 enthält Folgendes:

a) eine Beschreibung der vorgeschlagenen Anlage oder Anga­ ben zur umgerüsteten Anlage,

b) die Angabe des Prozentsatzes oder der Menge der von der Anlage erzeugten Elektrizität oder der von ihr erzeugten Wärme oder Kälte, der bzw. die als auf das nationale Gesamt­ ziel eines anderen Mitgliedstaats anrechenbar zu betrachten ist,

c) die Angabe des Mitgliedstaats, zu dessen Gunsten die Mittei­ lung erfolgt, und

d) die Angabe des Zeitraums, in dem die von der Anlage aus erneuerbaren Quellen erzeugte Elektrizität oder die von ihr aus erneuerbaren Quellen erzeugte Wärme oder Kälte als auf das nationale Gesamtziel des anderen Mitgliedstaats anrechenbar zu betrachten ist, in vollen Kalenderjahren.

(4) Der in Absatz 3 Buchstabe d genannte Zeitraum darf sich nicht über das Jahr 2020 hinaus erstrecken. Die Laufzeit eines gemeinsamen Projekts darf über das Jahr 2020 hinausgehen.

(5) Eine nach diesem Artikel erfolgte Mitteilung darf nur in gegenseitigem Einvernehmen zwischen dem die Mitteilung machenden Mitgliedstaat und dem gemäß Absatz 3 Buchstabe c angegebenen Mitgliedstaat geändert oder widerrufen werden.

Artikel 8

Wirkungen gemeinsamer Projekte zwischen Mitgliedstaaten

(1) Innerhalb von drei Monaten nach Ablauf jedes in den Zeit­ raum nach Artikel 7 Absatz 3 Buchstabe d fallenden Jahres ver­ sendet der Mitgliedstaat, der die Mitteilung nach Artikel 7 gemacht hat, ein Mitteilungsschreiben mit folgenden Angaben:

a) die Gesamtmenge an Elektrizität oder Wärme oder Kälte, die in dem betreffenden Jahr von der Anlage, die Gegenstand der Mitteilung nach Artikel 7 war, aus erneuerbaren Energie­ quellen erzeugt wurde, und

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/31

b) die Menge an Elektrizität oder Wärme oder Kälte, die in dem betreffenden Jahr von der Anlage aus erneuerbaren Energie­ quellen erzeugt wurde und gemäß der Mitteilung auf das nati­ onale Gesamtziel eines anderen Mitgliedstaats anzurechnen ist.

(2) Der mitteilende Mitgliedstaat sendet das Mitteilungs­ schreiben an den Mitgliedstaat, zu dessen Gunsten die Mitteilung erfolgte, und an die Kommission.

(3) Zur Bewertung der Zielerfüllung betreffend die Anforde­ rungen dieser Richtlinie hinsichtlich nationaler Gesamtziele wird die aus erneuerbaren Energiequellen erzeugte Menge an Elektrizi­ tät oder Wärme oder Kälte, die gemäß Absatz 1 Buchstabe b mit­ geteilt wurde,

a) von der Menge an Elektrizität, Wärme oder Kälte aus erneuer­ baren Quellen subtrahiert, die bei der Bewertung der Frage, ob der das Mitteilungsschreiben nach Absatz 1 versendende Mitgliedstaat die Anforderungen erfüllt, berücksichtigt wird, und

b) zu der Menge an Elektrizität, Wärme oder Kälte aus erneuer­ baren Quellen addiert, die bei der Bewertung der Frage, ob der das Mitteilungsschreiben gemäß Absatz 2 empfangende Mitgliedstaat die Anforderungen erfüllt, berücksichtigt wird.

Artikel 9

Gemeinsame Projekte von Mitgliedstaaten und Drittländern

(1) Ein oder mehrere Mitgliedstaaten können mit einem oder mehreren Drittländern bei allen Arten gemeinsamer Projekte zur Produktion von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen zusammenarbeiten. Die Zusammenarbeit kann private Betreiber einschließen.

(2) Aus erneuerbaren Energiequellen in einem Drittland erzeugte Elektrizität wird bei der Bewertung der Erfüllung der die nationalen Gesamtziele betreffenden Anforderungen dieser Richt­ linie nur berücksichtigt, wenn die folgenden Bedingungen erfüllt sind:

a) Die Elektrizität wird in der Gemeinschaft verbraucht; diese Anforderung wird als erfüllt angesehen, wenn

i) eine Elektrizitätsmenge, die der angerechneten Elektrizitätsmenge entspricht, von allen zuständigen Übertragungsnetzbetreibern im Ursprungsland, im Bestimmungsland und, falls relevant, in jedem Transit­ drittland zu der jeweils zugeteilten Verbindungskapazität fest zugewiesen wurde;

ii) eine Elektrizitätsmenge, die der angerechneten Elektrizitätsmenge entspricht, vom zuständigen Übertragungsnetzbetreiber auf der Gemeinschaftsseite einer Verbindungsleitung fest im Elektrizitätsbilanz­ verzeichnis registriert wurde;

iii) die ausgewiesene Kapazität und die Erzeugung der Elek­ trizität aus erneuerbaren Energiequellen durch die in Absatz 2 Buchstabe b genannte Anlage denselben Zeit­ raum betreffen;

b) die Elektrizität wird im Rahmen eines gemeinsamen Projekts gemäß Absatz 1 in einer neu gebauten Anlage erzeugt, die nach dem 25. Juni 2009 in Betrieb genommen wurde, oder mittels der erhöhten Kapazität einer Anlage, die nach Inkraft­ treten dieser Richtlinie umgerüstet wurde; und

c) für die erzeugte und exportierte Elektrizitätsmenge wurden außer Investitionsbeihilfen für die Anlage keine Beihilfen aus einer Förderregelung eines Drittlands gewährt.

(3) Die Mitgliedstaaten können bei der Kommission beantra­ gen, dass für die Zwecke von Artikel 5 Absatz 1 und im Zusam­ menhang mit der Errichtung einer Verbindungsleitung mit einer sehr langen Vorlaufzeit zwischen einem Mitgliedstaat und einem Drittstaat die aus erneuerbaren Energiequellen kommende und in einem Drittstaat produzierte und konsumierte Elektrizität unter folgenden Bedingungen berücksichtigt wird:

a) Mit dem Bau der Verbindungsleitung muss bis zum 31. Dezember 2016 begonnen worden sein;

b) die Verbindungsleitung kann nicht bis zum 31. Dezember 2020 in Betrieb genommen werden;

c) die Verbindungsleitung kann bis zum 31. Dezember 2022 in Betrieb genommen werden;

d) nach der Inbetriebnahme wird die Verbindungsleitung in Übereinstimmung mit Absatz 2 für den Export von Elektri­ zität aus erneuerbaren Energiequellen in die Gemeinschaft genutzt;

e) der Antrag bezieht sich auf ein gemeinsames Projekt, das den Kriterien von Absatz 2 Buchstaben b und c entspricht und das die Verbindungsleitung nach ihrer Inbetriebnahme nut­ zen wird, und auf eine Elektrizitätsmenge, die jene nicht übersteigt, die nach der Inbetriebnahme der Verbindungs­ leitung in die Gemeinschaft exportiert wird.

(4) Der Prozentsatz oder die Menge der von einer Anlage im Hoheitsgebiet eines Drittlands erzeugten Elektrizität, der bzw. die zum Zweck der Bewertung der Einhaltung des Artikels 3 als auf das nationale Gesamtziel eines oder mehrerer Mitgliedstaaten anrechenbar zu betrachten ist, wird der Kommission mitgeteilt. Wenn mehr als ein Mitgliedstaat betroffen ist, wird die Aufteilung dieses Prozentsatzes oder dieser Menge auf die Mitgliedstaaten der Kommission mitgeteilt. Dieser Prozentsatz oder diese Menge darf die tatsächlich in die Gemeinschaft ausgeführte und dort ver­ brauchte Menge nicht überschreiten und muss der Menge gemäß Absatz 2 Buchstabe a Ziffern i und ii entsprechen und die Bedin­ gungen des Absatzes 2 Buchstabe a erfüllen. Die Mitteilung erfolgt durch jeden Mitgliedstaat, auf dessen nationales Gesamtziel der Prozentsatz oder die Menge der Elektrizität angerechnet werden soll.

(5) Die Mitteilung im Sinne von Absatz 4 enthält Folgendes:

a) eine Beschreibung der vorgeschlagenen Anlage oder Anga­ ben zur umgerüsteten Anlage,

b) die Angabe des Prozentsatzes oder der Menge der von der Anlage erzeugten Elektrizität, der bzw. die als auf das natio­ nale Ziel eines Mitgliedstaats anrechenbar zu betrachten ist, sowie die entsprechenden Finanzvereinbarungen, wobei Vertraulichkeitsanforderungen einzuhalten sind,

L 140/32 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

c) die Angabe des Zeitraums, in dem die Elektrizität als auf das nationale Gesamtziel des Mitgliedstaats anrechenbar zu betrachten ist, in vollen Kalenderjahren und

d) eine schriftliche Bestätigung der Angaben nach den Buchsta­ ben b und c durch das Drittland, in dessen Hoheitsgebiet die Anlage in Betrieb genommen werden soll, und die Angabe des Anteils oder der Menge der in der Anlage erzeugten Elek­ trizität für den heimischen Verbrauch dieses Drittlands.

(6) Der in Absatz 5 Buchstabe c genannte Zeitraum darf sich nicht über das Jahr 2020 hinaus erstrecken. Die Laufzeit eines gemeinsamen Projekts darf über das Jahr 2020 hinausgehen.

(7) Eine nach diesem Artikel erfolgte Mitteilung darf nur in gegenseitigem Einvernehmen zwischen dem die Mitteilung machenden Mitgliedstaat und dem Drittland, das das gemeinsame Projekt gemäß Absatz 5 Buchstabe d bestätigt hat, geändert oder widerrufen werden.

(8) Die Mitgliedstaaten und die Gemeinschaft legen den ein­ schlägigen Gremien des Vertrags über die Energiegemeinschaft nahe, in Einklang mit dem Vertrag über die Energiegemeinschaft die Maßnahmen zu ergreifen, die erforderlich sind, damit die Vertragsparteien die Bestimmungen dieser Richtlinie für die Zusammenarbeit zwischen Mitgliedstaaten anwenden können.

Artikel 10

Wirkung gemeinsamer Projekte zwischen Mitgliedstaaten und Drittländern

(1) Innerhalb von drei Monaten nach Ablauf jedes in den Zeit­ raum nach Artikel 9 Absatz 5 Buchstabe c fallenden Jahres ver­ sendet der Mitgliedstaat, der die Mitteilung nach Artikel 9 gemacht hat, ein Mitteilungsschreiben mit folgendem Inhalt:

a) die Gesamtmenge an Elektrizität, die in dem betreffenden Jahr von der Anlage, die Gegenstand der Mitteilung nach Artikel 9 war, aus erneuerbaren Energiequellen produziert wurde;

b) die Menge an Elektrizität, die in dem betreffenden Jahr von der Anlage aus erneuerbaren Energiequellen erzeugt wurde und gemäß der Mitteilung nach Artikel 9 auf sein nationales Gesamtziel anzurechnen ist;

c) den Nachweis der Einhaltung der in Artikel 9 Absatz 2 genannten Bedingungen.

(2) Die Mitgliedstaaten senden das Mitteilungsschreiben an das Drittland, das das gemeinsame Projekt gemäß Artikel 9 Absatz 5 Buchstabe d bestätigt hat, sowie an die Kommission.

(3) Zur Bewertung der Zielerfüllung hinsichtlich der Anforde­ rungen dieser Richtlinie hinsichtlich der nationalen Gesamtziele wird die aus erneuerbaren Energiequellen produzierte Menge an Elektrizität, die gemäß Absatz 1 Buchstabe b mitgeteilt wurde, der anrechenbaren Menge an Energie aus erneuerbaren Quellen hin­ zugerechnet, wenn die Einhaltung der Anforderungen durch den Mitgliedstaat, der das Mitteilungsschreiben versendet, bewertet wird.

Artikel 11

Gemeinsame Förderregelungen

(1) Unbeschadet der Pflichten der Mitgliedstaaten nach Arti­ kel 3 können zwei oder mehr Mitgliedstaaten auf freiwilliger Basis beschließen, ihre nationalen Förderregelungen zusammenzulegen oder teilweise zu koordinieren. In solchen Fällen kann eine bestimmte Menge an Energie aus erneuerbaren Quellen, die im Hoheitsgebiet eines teilnehmenden Mitgliedstaats erzeugt wird, auf das nationale Gesamtziel eines anderen teilnehmenden Mitgliedstaats angerechnet werden, wenn die betreffenden Mitgliedstaaten

a) gemäß Artikel 6 einen statistischen Transfer bestimmter Mengen an Energie aus erneuerbaren Quellen von einem Mit­ gliedstaat auf einen anderen vornehmen oder

b) eine von den teilnehmenden Mitgliedstaaten gebilligte Verteilungsregel festlegen, nach der Mengen an Energie aus erneuerbaren Quellen den beteiligten Mitgliedstaaten zuge­ wiesen werden. Diese Regel ist der Kommission spätestens drei Monate nach dem Ende des ersten Jahres, in dem sie wirksam wird, mitzuteilen.

(2) Innerhalb von drei Monaten nach Ende jedes Jahres versen­ det jeder Mitgliedstaat, der eine Mitteilung nach Absatz 1 Buch­ stabe b gemacht hat, ein Mitteilungsschreiben, in dem er die Gesamtmenge an Elektrizität oder Wärme oder Kälte aus erneuer­ baren Energiequellen angibt, die in dem Jahr, für das die Verteilungsregel gelten soll, erzeugt wurde.

(3) Zur Bewertung der Erfüllung der die nationalen Gesamt­ ziele betreffenden Anforderungen dieser Richtlinie wird die aus erneuerbaren Energiequellen erzeugte Menge an Elektrizität oder Wärme oder Kälte, die gemäß Absatz 2 mitgeteilt wurde, nach der mitgeteilten Verteilungsregel zwischen den betreffenden Mitglied­ staaten neu aufgeteilt.

Artikel 12

Kapazitätserhöhungen

Für die Zwecke des Artikels 7 Absatz 2 und des Artikels 9 Absatz 2 Buchstabe b werden Einheiten von Energie aus erneuer­ baren Quellen, die auf die Erhöhung der Kapazität einer Anlage zurückzuführen sind, so behandelt, als seien sie in einer eigenstän­ digen Anlage erzeugt worden, die zum Zeitpunkt der Kapazitäts­ erhöhung in Betrieb genommen wurde.

Artikel 13

Verwaltungsverfahren, Rechtsvorschriften und Regelwerke

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass einzelstaatliche Vor­ schriften für die Genehmigungs-, Zertifizierungs- und Zulassungs­ verfahren, die auf Anlagen zur Erzeugung von Elektrizität, Wärme oder Kälte aus erneuerbaren Energiequellen und die angeglieder­ ten Infrastrukturen der Übertragungs- und Verteilernetze sowie auf den Vorgang der Umwandlung von Biomasse in Biokraftstoffe oder sonstige Energieprodukte angewandt werden, verhältnismä­ ßig und notwendig sind.

(1)

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/33

Die Mitgliedstaaten ergreifen insbesondere angemessene Maßnah­ men, um sicherzustellen, dass

a) vorbehaltlich der Unterschiede zwischen den Mitgliedstaaten hinsichtlich ihrer Verwaltungsstruktur und -organisation die entsprechenden Zuständigkeiten der nationalen, regionalen und lokalen Verwaltungsstellen für die Genehmigungs-, Zertifizierungs- und Zulassungsverfahren — auch im Hin­ blick auf die Raumplanung — eindeutig koordiniert und fest­ gelegt sind und transparente Zeitpläne für Entscheidungen über Planungs- und Bauanträge genau bestimmt sind;

b) auf der geeigneten Ebene umfassende Informationen über die Bearbeitung von Genehmigungs-, Zertifizierungs- und Zulassungsanträgen für Anlagen zur Nutzung von erneuer­ barer Energie und über die den Antragstellern zur Verfügung stehende Unterstützung angeboten werden;

c) die Verwaltungsverfahren auf der geeigneten Verwaltungs­ ebene gestrafft und beschleunigt werden;

d) die Vorschriften für Genehmigung, Zertifizierung und Zulas­ sung objektiv, transparent und verhältnismäßig sind, nicht zwischen Antragstellern diskriminieren und den Besonder­ heiten der einzelnen Technologien für erneuerbare Energie vollständig Rechnung tragen;

e) Verwaltungsgebühren, die die Verbraucher, Planungsbüros, Architekten, Bauunternehmen sowie die Geräte- und System­ installateure und -lieferanten entrichten müssen, transparent und kostenbezogen sind; und

f) gegebenenfalls vereinfachte und weniger aufwändige Genehmigungsverfahren, unter anderem der Ersatz des Genehmigungsverfahrens durch eine einfache Mitteilung, falls dies im Rahmen des einschlägigen Rechtsrahmens zuläs­ sig ist, für kleinere Projekte und gegebenenfalls für dezent­ rale Anlagen zur Produktion von Energie aus erneuerbaren Quellen eingeführt werden.

(2) Die Mitgliedstaaten legen eindeutige technische Spezifika­ tionen fest, die Geräte und Systeme, die erneuerbare Energie nut­ zen, erfüllen müssen, damit ihnen die Förderregelungen zugute kommen. Gibt es europäische Normen, einschließlich Umwelt­ zeichen, Energiezeichen und sonstige von den europäischen Normengremien entwickelte technische Referenzsysteme, werden solche technischen Spezifikationen auf der Grundlage dieser Nor­ men abgefasst. Solche technischen Spezifikationen dürfen nicht vorschreiben, wo die Geräte und Systeme zu zertifizieren sind, und sollten kein Hindernis für das Funktionieren des Binnen­ markts darstellen.

(3) Die Mitgliedstaaten empfehlen allen Akteuren, insbeson­ dere lokalen und regionalen Verwaltungsstellen, sicherzustellen, dass bei der Planung, dem Entwurf, dem Bau und der Renovierung von Industrie- oder Wohngebieten die Installation von Anlagen und Systemen für die Nutzung von Elektrizität, Wärme und Kälte aus erneuerbaren Energiequellen und für Fernwärme und -kälte vorgesehen wird. Insbesondere ermutigen die Mitgliedstaaten lokale und regionale Verwaltungsstellen, Wärme und Kälte aus erneuerbaren Energiequellen, soweit angemessen, in die Planung der städtischen Infrastruktur einzubeziehen.

(4) Die Mitgliedstaaten nehmen in ihre Bauvorschriften und Regelwerke geeignete Maßnahmen auf, um den Anteil aller Arten von Energie aus erneuerbaren Quellen im Gebäudebereich zu erhöhen.

Bei der Ausarbeitung solcher Maßnahmen oder in ihren regiona­ len Förderregelungen können die Mitgliedstaaten nationale Maß­ nahmen für eine deutliche Steigerung der Energieeffizienz und in Bezug auf Kraft-Wärme-Kopplung sowie Passiv-, Niedrigenergie- oder Nullenergiehäuser berücksichtigen.

Bis spätestens zum 31. Dezember 2014 schreiben die Mitglied­ staaten in ihren Bauvorschriften und Regelwerken oder auf andere Weise mit vergleichbarem Ergebnis, sofern angemessen, vor, dass in neuen Gebäuden und in bestehenden Gebäuden, an denen grö­ ßere Renovierungsarbeiten vorgenommen werden, ein Mindest­ maß an Energie aus erneuerbaren Quellen genutzt wird. Die Mitgliedstaaten gestatten, dass diese Mindestanforderungen unter anderem durch Fernwärme und Fernkälte erfüllt werden, die zu einem bedeutenden Anteil aus erneuerbaren Quellen erzeugt werden.

Die Anforderungen nach Unterabsatz 1 gelten auch für die Streit­ kräfte, aber nur soweit ihre Anwendung nicht mit der Art und dem Hauptzweck der Tätigkeit der Streitkräfte kollidiert, und mit Ausnahme von Material, das ausschließlich für militärische Zwe­ cke verwendet wird.

(5) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass neu errichtete öffentliche Gebäude sowie bestehende öffentliche Gebäude, an denen größere Renovierungsmaßnahmen vorgenommen werden, auf nationaler, regionaler und lokaler Ebene ab dem 1. Januar 2012 eine Vorbildfunktion im Rahmen dieser Richtlinie erfüllen. Die Mitgliedstaaten können unter anderem zulassen, dass diese Verpflichtung durch die Einhaltung von Normen für Nullenergie­ häuser oder dadurch erfüllt wird, dass die Dächer öffentlicher oder gemischt privat und öffentlich genutzter Gebäude durch Dritte für Anlagen zur Erzeugung von Energie aus erneuerbaren Quellen genutzt werden.

(6) Mit Bezug auf ihre Bauvorschriften und Bauregelwerke för­ dern die Mitgliedstaaten die Verwendung von Systemen und Anla­ gen zur Wärme- und Kälteerzeugung aus erneuerbaren Energiequellen, die eine erhebliche Verringerung des Energie­ verbrauchs erreichen. Die Mitgliedstaaten verwenden, sofern vor­ handen, Energie- oder Ökozeichen oder sonstige auf nationaler oder Gemeinschaftsebene entwickelte geeignete Zertifikate oder Normen als Grundlage für die Förderung solcher Systeme und Geräte.

Bei Biomasse fördern die Mitgliedstaaten Umwandlungs­ technologien, die einen Umwandlungswirkungsgrad von mindes­ tens 85 % für Privathaushalts- und kommerzielle Anwendungen und von mindestens 70 % für industrielle Anwendungen erreichen.

Bei Wärmepumpen fördern die Mitgliedstaaten solche, die die in der Entscheidung 2007/742/EG der Kommission vom 9. Novem­ ber 2007 zur Festlegung der Umweltkriterien für die Vergabe des EG-Umweltzeichens an Elektro-, Gasmotor- oder Gasabsorptions­ wärmepumpen

(1) ABl. L 301 vom 20.11.2007, S. 14.

festgelegten Mindestanforderungen für die Ver­ gabe des EG-Umweltzeichens erfüllen.

L 140/34 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

Bei solarthermischer Energie fördern die Mitgliedstaaten zertifi­ zierte Anlagen und Systeme, die — sofern vorhanden — auf euro­ päischen Normen einschließlich Umweltzeichen, Energiezeichen und sonstigen von den europäischen Normungsgremien entwi­ ckelten technischen Referenzsystemen beruhen.

Bei der Beurteilung des Umwandlungswirkungsgrads und des Input/Output-Verhältnisses von Systemen und Geräten für die Zwecke dieses Absatzes verwenden die Mitgliedstaaten gemein­ schaftliche oder — in Ermangelung dieser — internationale Ver­ fahren, falls es solche Verfahren gibt.

Artikel 14

Information und Ausbildung

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass allen wichtigen Akteuren wie Verbrauchern, Bauunternehmern, Installateuren, Architekten und Lieferanten von Geräten und Systemen für die Erzeugung von Wärme, Kälte und Elektrizität und von Fahrzeu­ gen, die mit Energie aus erneuerbaren Quellen betrieben werden können, Informationen über Fördermaßnahmen zur Verfügung stehen.

(2) Die Mitgliedstaaten sorgen dafür, dass Informationen über die Nettovorteile, die Kosten und die Energieeffizienz von Anla­ gen und Systemen für die Nutzung von Wärme, Kälte und Elek­ trizität aus erneuerbaren Energiequellen entweder von dem Lieferanten der Anlage oder des Systems oder von den zuständi­ gen nationalen Behörden bereitgestellt werden.

(3) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass bis zum 31. Dezem­ ber 2012 Zertifizierungssysteme oder gleichwertige Qualifikationssysteme für Installateure von kleinen Biomasse­ kesseln und -öfen, solaren Fotovoltaik- und Solarwärmesystemen, oberflächennahen geothermischen Systemen und Wärmepumpen zur Verfügung stehen oder stehen werden. Diese Systeme können die bestehenden Systeme und Strukturen gegebenenfalls berück­ sichtigen und sind auf die in Anhang IV festgelegten Kriterien zu stützen. Jeder Mitgliedstaat erkennt die von anderen Mitgliedstaa­ ten gemäß diesen Kriterien vorgenommenen Zertifizierungen an.

(4) Die Mitgliedstaaten stellen der Öffentlichkeit Informatio­ nen zu den Zertifizierungssystemen oder gleichwertigen Qualifikationssystemen gemäß Absatz 3 zur Verfügung. Die Mit­ gliedstaaten können außerdem ein Verzeichnis der gemäß Absatz 3 qualifizierten oder zertifizierten Installateure zur Verfü­ gung stellen.

(5) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass allen wichtigen Akteuren, insbesondere Planungsbüros und Architekten, Leitli­ nien zur Verfügung gestellt werden, damit diese in der Lage sind, die optimale Kombination von erneuerbaren Energiequellen, hocheffizienten Technologien und Fernwärme und -kälte bei der Planung, dem Entwurf, dem Bau und der Renovierung von Industrie- oder Wohngebieten sachgerecht in Erwägung zu ziehen.

(6) Die Mitgliedstaaten entwickeln unter Beteiligung lokaler und regionaler Behörden zweckdienliche Informations-, Sensibilisierungs-, Orientierungs- und/oder Ausbildungs­ programme, um die Bürger über die Vorteile des Ausbaus und der Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen und über die dies­ bezüglichen praktischen Aspekte zu informieren.

Artikel 15

Herkunftsnachweis für Elektrizität, Wärme und Kälte, die aus erneuerbaren Energiequellen erzeugt werden

(1) Zum Zweck des Nachweises gegenüber den Endkunden darüber, welchen Anteil Energie aus erneuerbaren Quellen im Energiemix eines Energieversorgers ausmacht oder in welcher Menge sie darin enthalten ist, der gemäß Artikel 3 Absatz 6 der Richtlinie 2003/54/EG zu erbringen ist, stellen die Mitgliedstaa­ ten sicher, dass die Herkunft von aus erneuerbaren Energiequellen erzeugter Elektrizität als solche im Sinne dieser Richtlinie gemäß objektiven, transparenten und nichtdiskriminierenden Kriterien garantiert werden kann.

(2) Zu diesem Zweck sorgen die Mitgliedstaaten dafür, dass auf Anfrage eines Produzenten von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen ein Herkunftsnachweis ausgestellt wird. Die Mit­ gliedstaaten können vorsehen, dass Herkunftsnachweise auf Antrag der Produzenten von aus erneuerbaren Energiequellen erzeugter Wärme oder Kälte ausgestellt werden. Eine solche Rege­ lung kann von einer Mindestkapazität abhängig gemacht werden. Ein Herkunftsnachweis gilt standardmäßig für 1 MWh. Für jede Einheit erzeugte Energie wird nicht mehr als ein Herkunftsnach­ weis ausgestellt.

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass dieselbe Einheit von Ener­ gie aus erneuerbaren Quellen nur einmal berücksichtigt wird.

Die Mitgliedstaaten können vorsehen, dass einem Produzenten, der für dieselbe aus erneuerbaren Quellen erzeugte Energie einen Herkunftsnachweis erhält, keine Unterstützung gewährt wird.

Der Herkunftsnachweis ist für die Einhaltung des Artikels 3 durch die Mitgliedstaaten nicht zu verwenden. Die Übertragung von Herkunftsnachweisen, sei es gesondert oder zusammen mit der physischen Übertragung von Energie, haben keine Auswirkungen auf die Entscheidung von Mitgliedstaaten, zur Erreichung der Ziele auf statistische Transfers, gemeinsame Projekte oder gemein­ same Förderregelungen zurückzugreifen; ebenso wenig haben sie Auswirkungen auf die Berechnung des gemäß Artikel 5 berech­ neten Bruttoendenergieverbrauchs von Energie aus erneuerbaren Quellen.

(3) Ein Herkunftsnachweis muss binnen zwölf Monaten nach der Erzeugung der entsprechenden Energieeinheit verwendet wer­ den. Ein Herkunftsnachweis wird nach seiner Verwendung entwertet.

(4) Die Mitgliedstaaten oder benannten zuständigen Stellen überwachen die Ausstellung, Übertragung und Entwertung der Herkunftsnachweise. Die benannten zuständigen Stellen dürfen keine sich geografisch überschneidenden Verantwortlichkeiten haben, und die Stellen müssen von den Bereichen Produktion, Handel und Versorgung unabhängig sein.

(5) Die Mitgliedstaaten oder die benannten zuständigen Stel­ len schaffen geeignete Mechanismen, um sicherzustellen, dass die Herkunftsnachweise elektronisch ausgestellt, übertragen und ent­ wertet werden und genau, zuverlässig und betrugssicher sind.

(6) Der Herkunftsnachweis enthält mindestens folgende Angaben:

a) Angaben zur Energiequelle, aus der die Energie erzeugt wurde, und zu Beginn und Ende ihrer Erzeugung;

5.6.2009 DE Amtsblatt der Europäischen Union L 140/35

b) Angaben dazu, ob der Herkunftsnachweis

i) Elektrizität oder

ii) Wärme und/oder Kälte betrifft;

c) Bezeichnung, Standort, Typ und Kapazität der Anlage, in der die Energie erzeugt wurde;

d) Angaben dazu, ob und in welchem Umfang die Anlage Investitionsbeihilfen erhalten hat und ob und in welchem Umfang die Energieeinheit in irgend einer anderen Weise in den Genuss einer nationalen Förderregelung gelangt ist, und zur Art der Förderregelung;

e) Datum der Inbetriebnahme der Anlage und

f) Ausstellungsdatum und ausstellendes Land und eine eindeu­ tige Kennnummer.

(7) Wird von einem Elektrizitätsversorgungsunternehmen der Nachweis über den Anteil oder die Menge an Energie aus erneuer­ baren Quellen an seinem Energiemix für die Zwecke des Arti­ kels 3 Absatz 6 der Richtlinie 2003/54/EG verlangt, so kann es hierfür seine Herkunftsnachweise verwenden.

(8) Die Menge an Energie aus erneuerbaren Quellen, die den Herkunftsnachweisen entspricht, die von einem Elektrizitäts­ versorger an einen Dritten übertragen wird, ist für die Zwecke des Artikels 3 Absatz 6 der Richtlinie 2003/54/EG von dem Anteil der Energie aus erneuerbaren Quellen an seinem Energiemix abzuziehen.

(9) Die Mitgliedstaaten erkennen die von anderen Mitgliedstaa­ ten gemäß dieser Richtlinie ausgestellten Herkunftsnachweise aus­ schließlich als Nachweis der in Absatz 1 und Absatz 6 Buchstaben a bis f genannten Angaben an. Ein Mitgliedstaat kann die Aner­ kennung eines Herkunftsnachweises nur dann verweigern, wenn er begründete Zweifel an dessen Richtigkeit, Zuverlässigkeit oder Wahrhaftigkeit hat. Der Mitgliedstaat teilt der Kommission eine solche Verweigerung und deren Begründung mit.

(10) Stellt die Kommission fest, dass die Verweigerung eines Herkunftsnachweises unbegründet ist, kann sie eine Entscheidung erlassen, die den betreffenden Mitgliedstaat zur Anerkennung des Herkunftsnachweises verpflichtet.

(11) Ein Mitgliedstaat kann in Einklang mit dem Gemeinschaftsrecht objektive, transparente und diskriminierungs­ freie Kriterien für die Verwendung von Herkunftsnachweisen zur Einhaltung der Verpflichtungen nach Artikel 3 Absatz 6 der Richt­ linie 2003/54/EG einführen.

(12) In den Fällen, in denen Energieversorger Energie aus erneuerbaren Quellen an Verbraucher mit Bezug zu ökologischen oder sonstigen Vorteilen erneuerbarer Energie vermarkten, kön­ nen die Mitgliedstaaten verlangen, dass die Energieversorger sum­ marisch Informationen über die Menge oder den Anteil von Energie aus erneuerbaren Quellen aus Anlagen oder Kapazitäts­ erweiterungen, die nach dem 25. Juni 2009 in Betrieb genommen wurden, verfügbar machen.

Artikel 16

Netzzugang und Betrieb

(1) Die Mitgliedstaaten ergreifen geeignete Schritte, um die Übertragungs- und Verteilernetzinfrastruktur, intelligente Netze, Speicheranlagen und das Elektrizitätssystem auszubauen, um den sicheren Betrieb des Elektrizitätssystems zu ermöglichen, während der Weiterentwicklung der Elektrizitätserzeugung aus erneuer­ baren Energiequellen Rechnung getragen wird, was die Zusammenschaltung zwischen den Mitgliedstaaten sowie zwi­ schen Mitgliedstaaten und Drittstaaten einschließt. Die Mitglied­ staaten ergreifen ferner geeignete Maßnahmen, um die Genehmigungsverfahren für Netzinfrastrukturen zu beschleuni­ gen und die Genehmigung von Netzinfrastrukturen mit Verwaltungs- und Planungsverfahren zu koordinieren.

(2) Vorbehaltlich der zur Wahrung der Zuverlässigkeit und der Sicherheit des Netzes zu erfüllenden Anforderungen, auf der Grundlage transparenter und nichtdiskriminierender Kriterien, die von den zuständigen nationalen Behörden festgelegt werden,

a) gewährleisten die Mitgliedstaaten, dass die Betreiber der Übertragungs- und Verteilernetze in ihrem Hoheitsgebiet die Übertragung und Verteilung von Elektrizität aus erneuer­ baren Energiequellen gewährleisten;

b) sehen die Mitgliedstaaten außerdem entweder einen vorran­ gigen Netzzugang oder einen garantierten Netzzugang für Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen vor;

c) stellen die Mitgliedstaaten sicher, dass die Betreiber der Übertragungsnetze beim Abrufen von Elektrizitätser­ zeugungsanlagen auf der Grundlage transparenter und nicht­ diskriminierender Kriterien Erzeugungsanlagen Vorrang gewähren, in denen erneuerbare Energiequellen eingesetzt werden, soweit der sichere Betrieb des nationalen Elektrizitätssystems dies zulässt. Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass angemessene netz- und marktbezogene betrieb­ liche Maßnahmen ergriffen werden, um Beschränkungen der Einspeisung von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen möglichst gering zu halten. Werden umfassende Maßnahmen zur Beschränkung der Einspeisung aus erneuerbaren Energie­ quellen ergriffen, um die Sicherheit des nationalen Elektrizitätssystems und die Energieversorgungssicherheit zu gewährleisten, stellen die Mitgliedstaaten sicher, dass die zuständigen Netzbetreiber diese Maßnahmen der zuständi­ gen Regelungsbehörde melden und angeben, welche Abhilfe­ maßnahmen sie zu treffen beabsichtigen, um unangemessene Beschränkungen zu vermeiden.

(3) Die Mitgliedstaaten verlangen von den Betreibern der Übertragungs- und Verteilernetze die Aufstellung und Veröffent­ lichung ihrer Standardregeln für die Übernahme und Teilung der Kosten für technische Anpassungen wie Netzanschlüsse und Netz­ verstärkungen, verbesserter Netzbetrieb und Regeln für die nicht­ diskriminierende Anwendung der Netzkodizes, die zur Einbindung neuer Produzenten, die aus erneuerbaren Energie­ quellen erzeugte Elektrizität in das Verbundnetz einspeisen, not­ wendig sind.

Diese Regeln müssen sich auf objektive, transparente und nicht­ diskriminierende Kriterien stützen, die insbesondere sämtliche Kosten und Vorteile des Anschlusses dieser Produzenten an das Netz und die besonderen Umstände von Produzenten in Randge­ bieten und in Gebieten mit niedriger Bevölkerungsdichte berück­ sichtigen. Diese Regeln können verschiedene Arten von Anschlüssen vorsehen.

(1)

L 140/36 DE Amtsblatt der Europäischen Union 5.6.2009

(4) Die Mitgliedstaaten können gegebenenfalls von den Betrei­ bern der Übertragungs- und Verteilernetze verlangen, die in Absatz 3 genannten Kosten vollständig oder teilweise zu überneh­ men. Die Mitgliedstaaten überprüfen die Rahmenbedingungen und Vorschriften für die Kostenübernahme und -teilung im Sinne von Absatz 3 bis zum 30. Juni 2011 und danach alle zwei Jahre und ergreifen die erforderlichen Maßnahmen, um diese zu verbes­ sern, damit die Einbindung neuer Produzenten im Sinne von Absatz 3 gewährleistet ist.

(5) Die Mitgliedstaaten verlangen von den Betreibern der Übertragungs- und Verteilernetze, jedem neuen Produzenten von Energie aus erneuerbaren Quellen, der an das Netz angeschlossen werden möchte, die gesamten erforderlichen Informationen vor­ zulegen, einschließlich folgender Dokumente:

a) einen umfassenden und detaillierten Voranschlag der durch den Anschluss entstehenden Kosten,

b) einen angemessenen und genauen Zeitplan für die Entgegen­ nahme und die Bearbeitung des Antrags auf Anschluss an das Netz,

c) einen angemessenen, indikativischen Zeitplan für jeden vor­ geschlagenen Netzanschluss.

Die Mitgliedstaaten können Produzenten von Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen, die einen Netzanschluss wollen, gestatten, für die Anschlussarbeiten eine Ausschreibung durchzuführen.

(6) Die in Absatz 3 genannte Kostenteilung wird durch einen Mechanismus sichergestellt, der auf objektiven, transparenten und nichtdiskriminierenden Kriterien basiert und auch die Vorteile berücksichtigt, die den zuerst und den später angeschlossenen Produzenten sowie Betreibern von Übertragungs- und Verteiler­ netzen aus den Anschlüssen entstehen.

(7) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Elektrizität aus erneuerbaren Energiequellen — darunter insbesondere Elektrizi­ tät aus erneuerbaren Energiequellen, die in Randgebieten, bei­ spielsweise Inselregionen, und in Gebieten mit niedriger Bevölkerungsdichte erzeugt wird — bei der Anlastung der Tarife für die Übertragung und Verteilung nicht benachteiligt wird. Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Gas aus erneuerbaren Energie­ quellen bei der Erhebung der Tarife für die Übertragung und Ver­ teilung nicht benachteiligt wird.

(8) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die von den Betrei­ bern der Übertragungs- und Verteilernetze für die Übertragung und Verteilung von Elektrizität aus Anlagen, die erneuerbare Energiequellen einsetzen, erhobenen Tarife die zu erzielenden Kostenvorteilen aus dem Anschluss der Anlage an das Netz wider­ spiegeln. Solche Kostenvorteile könnten sich aus der direkten Nutzung des Niederspannungsnetzes ergeben.

(9) Soweit erforderlich, prüfen die Mitgliedstaaten die Notwen­ digkeit, die bestehende Gasnetzinfrastruktur auszuweiten, um die Einspeisung von Gas aus erneuerbaren Energiequellen zu erleichtern.

(10) Soweit erforderlich, verlangen die Mitgliedstaaten von den Fernleitungsnetz- und den Verteilernetzbetreibern in ihrem Hoheitsgebiet, dass sie technische Vorschriften in Übereinstim­ mung mit Artikel 6 der Richtlinie 2003/55/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 26. Juni 2003 über gemeinsame

Vorschriften für den Erdgasbinnenmarkt

(1) ABl. L 176 vom 15.7.2003, S. 57.

veröffentlichen; dies betrifft insbesondere Vorschriften für den Netzanschluss, die Anforderungen an die Gasqualität, odoriertes Gas und den Gas­ druck beinhalten. Die Mitgliedstaaten verlangen von den Fernleitungsnetz- und den Verteilernetzbetreibern ferner, dass sie die Tarife für den Anschluss erneuerbare Energie nutzender Gas­ quellen veröffentlichen, wobei sie transparente und nicht­ diskriminierende Kriterien zugrunde legen.

(11) In ihren nationalen Aktionsplänen für erneuerbare Ener­ gie bewerten die Mitgliedstaaten, ob neue mit erneuerbaren Energiequellen betriebene Fernwärme- und -kälteinfrastrukturen gebaut werden müssen, um das in Artikel 3 Absatz 1 genannte nationale Ziel für 2020 zu erreichen. Auf der Grundlage dieser Bewertung unternehmen die Mitgliedstaaten gegebenenfalls Schritte zur Entwicklung einer Fernwärmeinfrastruktur, mit der der Ausbau der Heizungs- und Kühlungsproduktion aus großen Biomasse-, Solar- und Geothermikanlagen möglich ist.

Artikel 17

Nachhaltigkeitskriterien für Biokraftstoffe und flüssige Brennstoffe

(1) Ungeachtet der Frage, ob Rohstoffe innerhalb oder außer­ halb der Gemeinschaft angebaut wurden, wird Energie in Form von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen für die in den Buchstaben a, b und c genannten Zwecke nur dann berücksich­ tigt, wenn sie die in den Absätzen 2 bis 6 dieses Artikels festge­ legten Nachhaltigkeitskriterien erfüllen:

a) Bewertung der Einhaltung der die nationalen Ziele betreffen­ den Anforderungen der Richtlinie,

b) Bewertung der Einhaltung der Verpflichtungen zur Nutzung erneuerbarer Energie,

c) Möglichkeit der finanziellen Förderung für den Verbrauch von Biokraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen.

Aus Abfällen und Reststoffen mit Ausnahme von land- und forst­ wirtschaftlichen Reststoffen und Reststoffen aus der Aquakultur und Fischerei hergestellte Biokraftstoffe und flüssige Bio­ brennstoffe müssen jedoch lediglich die in Absatz 2 dieses Arti­ kels festgelegten Nachhaltigkeitskriterien erfüllen, um für die in den Buchstaben a, b und c genannten Zwecke berücksichtigt zu werden.

(2) Die durch die Verwendung von Biokraftstoffen und flüssi­ gen Biobrennstoffen erzielte Minderung der Treibhausgase­ missionen, die für die in Absatz 1 Buchstaben a, b und c genannten Zwecke berücksichtigt werden, muss mindestens 35 % betragen.

Ab dem 1. Januar 2017 muss die durch die Verwendung von Bio­ kraftstoffen und flüssigen Biobrennstoffen erzielte Minderung der Treibhausgasemissionen, die für die in Absatz 1 Buchstaben a, b und c genannten Zwecke berücksichtigt wird, mindestens 50 % betragen. Für Biokraftstoffe und flüssige Biobrennstoffe, die in Anlagen hergestellt